S golfem je Zdeněk Kodejš spjatý už docela dlouho. Nebo přesněji a výstižněji řečeno – hodně dlouho. Poprvé se k němu dostal už v 60. letech v Semilech, po pauze se k němu vrátil po roce 1990, působil v různých pozicích, ale nejvýrazněji se do dění v českém golfu zapsal v období 2013 až 2021, kdy se stal prezidentem České golfové federace. Když před čtyřmi roky ve své funkci končil, prozradil, že v dalších letech by golf chtěl už jen hrát. Tenhle závazek ale tak docela nesplnil. Od začátku letošního roku se totiž stal novým ředitelem resortu a prezidentem klubu AGEL Golf Mstětice. Povídali jsme si nejen o jeho návratu na „velkou" golfovou scénu...

Když použiji sportovní terminologii, chtělo by se říct, že váš příchod do Mstětic byl v golfovém prostředí takovým přestupem roku. Jak se přestup zrodil?

To je mi velkou ctí, takové označení. (smích) A jak se zrodil? Někdy před Vánoci jsem byl osloven, zda bych nevěděl o někom, kdo by mohl nastoupit na tuhle pozici. Jenže poměrně rychle se to změnilo na to, zda bych byl ochoten to převzít já. Takže jsem chvíli přemýšlel a došel jsem k závěru, že by bylo zajímavé to zkusit. Skončily mně nějaké drobnější projekty, které jsem v posledních letech dělal, a neměl jsem žádné dlouhodobé závazky, tak jsem nakonec na nabídku kývl.

Co bylo tou hlavní motivací?

Došel jsem k závěru, že by bylo velice zajímavé si to zkusit, protože jsem se dlouhou dobu pohyboval, dá se říct, na druhé straně. Byť to platí jen částečně, protože o provoz hřiště a resortu jsem se staral i téměř po celou dobu mého působení v Semilech, kdy jsem se staral o finance, fungoval jako hospodář, viceprezident i prezident Golf Clubu Semily. Později jsem své golfové portfolio rozšířil ještě i do Mariánských Lázní, kde jsem se zapojil, nebo spíš byl zapojen, do vedení klubu. A dodnes jsem tam viceprezident. Tím jsem se dostal v českém golfu do poměrně unikátní situace – jsem v Mariánkách viceprezidentem a ve Mstěticích prezidentem.

Neobáváte se z nařčení ze střetu zájmů?

Ne, neobávám. Oznámil jsem to hned v Mariánkách, že tahle situace nastane. A protože v Mariánkách jsme po těch dlouhých letech spíš kamarádi než nějaká oficiální struktura, byl jsem ujištěn, že nic takového, jako střet zájmů, nehrozí. Když jsme se o tom bavili, skončili jsme u toho, že bychom rádi spíš hledali synergie, spolupráci, ať už klubu jako takového v podobě utkání či setkání nebo spolupráce při údržbě hřiště. V každém případě potřebuji nejdřív čas na rozkoukání ve Mstěticích, pak bych teprve vše probral se vší vážností, aby to dávalo pro obě strany smysl.

Vzpomínám si, že když jste končil ve funkci prezidenta golfové federace, řekl jste v jednom z rozhovorů, že teď už golf budete jen hrát. Jak jste tenhle cíl naplňoval a naplňujete?

Pokud si dobře pamatuji, říkal jsem, že golf chci už jen hrát. No a chvilku jsem to i plnil. Skončil jsem na české federaci, později i v evropském vedení, bylo mi šedesát a je pravda, že jsem si potřeboval i v profesní kariéře trošku odpočinout. To se mi povedlo, takže jsem rok či dva, možná i tři, ale to už myslím, že přeháním, hrál golf a nic moc jiného nedělal. Dával jsem dohromady domy – svůj a mých rodičů, staral jsem se hlavně o své věci.

Takže sám sobě stavařem, makléřem...

Spíš sám sobě nejen vlastním realitním makléřem, ale i údržbářem, zahradníkem a nevím, čím ještě. Ale nestěžuji si. Mně to problém nedělalo, naopak jsem to dělal rád. Ale nakonec se člověk dostal do stadia a k závěru, že je ještě asi brzy nedělat nic. Takže jsem začal s poradenstvím a drobnými projekty, většinou spíš pro své kamarády, například pro Lichtenštejnskou privátní banku nebo německé interimové agentury v automobilovém průmyslu, kde jsem přes dvacet let v minulosti působil. Takže to byl trošku návrat do minulosti a taková všehochuť. Vyhovovalo mi to i proto, že to byla z velké části práce z domova. No ale přišel zase čas něco dělat se vší vážností a s úplně jiným nasazením, což splňuje moje „instalace" do Mstětic.

Takže rozhodování, když nabídka přišla, netrvalo zase až tak dlouho?

Ne, to ne. Spíš to byla diskuse s manželkou a s rodinou. To proto, že jsem byl nějakou dobu překvapivě víc využitelný pro rodinu, která na to sice historicky moc zvyklá nebyla, ale v posledních několika málo letech to platilo. Závěr diskusí byl ale takový, že se skoro vůbec nic nestane, když zase nebudu doma a budu se věnovat práci.

Mstětice byly dlouhé roky spjaté s manažerováním Jaroslava Kuraciny. Neměl jste obavy z toho, že se mohou ozvat zlé jazyky s tím, že jste ho z pozice takříkajíc vyštípal?

Musím říct, že výměna proběhla se vší důstojností. Známe se s Jardou i díky mému působení na federaci dlouhá léta. Nikdy jsme spolu neměli žádný konflikt ani spor, což pokračovalo i v rámci předávání „úřadu". Nikdy mi neřekl ne, tohle ti neřeknu, s tímhle ti nepomůžu. A platí to vlastně stále, protože je samozřejmě spousta drobností, které člověk nemůže pochytat během jednoho dvou sezení a povídání si o Mstěticích. Pořád je na co se ptát. Nikdy jsem neměl problém s tím zeptat se a místo toho si hrát na toho nejchytřejšího. Naopak vždycky říkám, že se radši dvakrát zeptám. Se vší pokorou a respektem vůči práci, jakou tady Jarda odvedl. Takže za mě tahle výměna proběhla důstojně, v klidu a v pohodě. Velice si toho vážím.

Do Mstětic jste určitě přicházel s nějakou představou. Jak byste resort i hřiště charakterizoval?

Mstětice samozřejmě znám dlouhá léta. Skoro od začátku jako hráč. Snad kromě loňské sezony, kdy jsem si nechal vyměnit koleno a sezonu jsem úplně vypustil. Také to byla zajímavá zkušenost nehrát vůbec golf a vše sledovat jen zpovzdálí. Něco takového jsem zažil poprvé v životě. Ale zpátky ke Mstěticím... Pro mě to bylo vždycky příjemné hřiště bez zásadních chyb v architektuře. Navíc ve velice dobrém stavu. To ostatně platí i pro letošní sezonu. Po jarním startu sezony máme od hráčů jen pozitivní ohlasy. Jak od těch klubových, tak od hostů a green fee hráčů.

Koukám, že už naplno „hájíte" barvy Mstětic...

Když je něco dobré, je třeba to vyzdvihnout. Samozřejmě ale jde o to nezkazit to. Na to, obávám se, nikdo patent nemá. Něco se může pokazit vždycky, zvlášť na golfovém hřišti. Proto k tomu přistupujeme s celým týmem lidí, kteří tady jsou, se vší pokorou a nasazením. A snažíme se to nepokazit. Zatím máme dobré ohlasy a děláme vše proto, aby to tak bylo i dál.

Takže žádná revoluce a radikální změny po vašem nástupu?

V minulosti jsem v řadě rozhovorů mnohokrát zopakoval, že nemám rád revoluce. Zvlášť v golfu. Od začátku říkám, že tady není důvod k nějakým drastickým změnám. Hlavně k těm, které by se dotkly údržby hřiště a provozu klubu, protože tady všechno funguje. Je to něco, čeho je potřeba si vážit a pracovat na tom, aby to bylo ještě lepší. Mluvím o fungování na klubové bázi i s ohledem na to, že máme kolem osmi stovek členů, o zaběhnutých klubových turnajích pro dospělé i pro děti, hraje se tady spousta komerčních turnajů, chodí si k nám zahrát party přátel a samozřejmě green fee hráči. Toho si musíme vážit, protože to hřiště živí. K tomu velice dobře funguje akademie, která má kolem 170 dětí. Máme tu oblíbené příměstské tábory. Je za tím spousta práce a nadšení a byla by velká chyba začít do toho bezhlavě zasahovat.

Kudy se tedy budou zpočátku ubírat vaše kroky?

Použil bych analogii takového broušení diamantu. Hlavně ho nerozlámat, nerozbít, ale místo toho ho trpělivě a pečlivě brousit a hladit k dokonalosti. Tady se toho v minulých letech událo dost. Naposledy proběhla velká rekonstrukce klubovny, která to už historicky potřebovala. Teď je před námi další postupný a významný krok, který potřebujeme udělat, a to je rekonstrukce drivingu, který už dožívá a potřebuje zásah.

To je váš první úkol na seznamu změn ve Mstěticích?

Ano. Už jsme na tom začali pracovat a byl bych velmi rád, kdyby se podařilo letos dát dohromady vše potřebné tak, abychom mohli ideálně na podzim začít. Teprve se uvidí, nakolik a jak je to ambiciózní cíl. Ale bylo by skvělé mít příští rok na jaře nový driving. Samozřejmě je to i otázka peněz, protože máme majitele. Rekonstrukci je velmi nakloněný, protože je to součást komplexních služeb, které chceme nabízet. Nejen golfových.

Kromě rekonstrukce drivingu, co dalšího se ve Mstěticích změní nebo objeví?

Na první pohled už jen drobnosti, ale důležité. Chystáme se na parkovišti instalovat nabíječky elektro aut, protože to už se na golfových hřištích stává standardem. A další, nemalý cíl je udržet hřiště celou sezonu ve vysoké kvalitě a bez zásadních zásahů. Tam jsme trochu závislí na tom úplně „nejvyšším vedení úplně nahoře" v tom, co nám příroda a pánbůh dovolí nebo připraví. Ale zatím říkám, že je to dobrý.

Mají z vašeho pohledu Mstětice nějakou Achillovu patu?

Nemyslím si, že se něco zásadního ve Mstěticích dá nazvat Achillovou patou. Můžeme se bavit o tom, jakou výhodou, nebo nevýhodou je samotná lokace Mstětic. V této chvíli jsme kousek od Prahy, který už není v dosahu městské dopravy.

Upřímně řečeno, na golf se ale zase tak často městskou dopravou nejezdí...

Třeba pro děti to ale možnost je. Když to srovnám s Hostivaří nebo Hodkovičkami, tak tam na tréninky mohou děti klidně přijet MHD. O to víc ale hledáme možnosti, jak k nám přilákat lidi z nejbližšího okolí. Uspořádali jsme první takový den otevřených dveří pro obyvatele sousedního Zelenče v rámci jejich dne sportu. Na to, že to bylo docela dost narychlo, byla akce úspěšná.

Už jste zmínil to, že hřiště je hned od začátku sezony ve velmi dobré kondici. Došlo na něm k nějakým změnám?

Ne, nedošlo k žádným zásadním změnám. Spíš se s greenkeepery bavíme o drobných úpravách, dejme tomu o sekání heavy roughů. I já na to mám dva pohledy. Jeden je ten vizuální, aby hřiště vypadalo hezky, aby na něm byly takové ty srpnové proschlé trávy vlnící se ve větru, které jsou na pohled tak krásné. Druhá věc je ale průchodnost hřiště. Nutnost, abychom hledali kompromis mezi obtížností hřiště a jeho průchodností, protože dneska nikdo z hráčů netouží po tom plahočit se vysokým roughem, poztrácet všechny balony, které mají v bagu, a pak si na nohou domů donést klíšťata nebo jinou havěť. Takhle to dneska už dávno nefunguje.

Takže, když vlnící se vysoká tráva, tak v bezpečné vzdálenosti?

Ano. Na druhou stranu ale musím dodat, že sekání roughů něco stojí, takže přemýšlíte o dalším kompromisu, tentokrát mezi průchodností a nákladovostí, protože každé sekání stojí peníze. A jestliže jsou ty plochy velké, u nás máme kolem 50 hektarů upravovaných ploch, tak je to téma k přemýšlení. V první řadě jde ale o to udržet nejvyšší možný standard servisu pro hráče a snažit se jim golfový zážitek zpříjemnit, nikoliv významně komplikovat.

S dovolením na chvíli odbočím od Mstětic. Osm let jste byl prezidentem ČGF. Jak byste okomentoval volbu nového prezidenta Petra Uhlíka?

Pro mě je to vcelku jednoduchá záležitost, protože Petra Uhlíka znám strašně moc let. Neumím říct přesně kolik, ale potkali jsme se hned někdy na začátku devadesátých let. Zpočátku jsme se až tolik nepotkávali, ale později jsme společně hodiny a hodiny prodiskutovali o golfu. Jsem rád, že byl Petr zvolený.

A důvod?

Jsem přesvědčený, že období pokusů „o modernizaci" golfu může být užitečné k tomu, aby si golf a lidé v něm včetně funkcionářů připomněli, že golf není uzavřená ulita, že okolní svět nějak žije a vyvíjí se, ale na druhou stranu má golf svá specifika, své postupy a já bych byl rád, kdyby si aspoň některé z nich zachoval. Mám na mysli jistý golfový duch, etiku, etiketu, chování... On je to tak trochu způsob života, byť to zní poněkud nadneseně. Přemýšlení hráče, který golf hodně hraje, se musí promítnout i do jeho chování. Takže Petr je tím, kdo tyto atributy reprezentuje.

Byť jste dnes tak trochu na druhé straně, pohled na perspektivu českého golfu, který prezentuje nové vedení federace, je tedy blízký tomu vašemu?

Ano. A bylo by divné, kdyby to bylo jinak, protože většina členů výboru jsou lidé, kteří se mnou začínali nebo se mnou strávili moje dvě období prezidentování. Asi by bylo divné, kdybych říkal, že je to špatně. Ale samozřejmě je třeba přitahovat nové lidi, mladší, protože to je život. Jsme v Evropě bráni jako rozvinutá golfová federace, která funguje, která vychovává hráče, účastní se velkých soutěží, nedělá potíže a nevymýšlí vymyšlené ani nesmysly.

Statistiky českého golfu posledních let ale nejsou zrovna nejpříznivější. Hráčů sice nijak razantně neubývá, ale ani nepřibývá. Golfisté v Česku stárnou, ubývají děti. Budete ve Mstěticích tlačit na to, aby se tento trend změnil?

Je to povinnost. Vůči resortu, ve kterém člověk v daném okamžiku pracuje, i vůči českému golfu, protože bez dětí a bez mládeže to nepůjde. Samozřejmě platí, že golf je jeden z mála sportů, v němž jsou velice aktivní i senioři a jsou velmi významnou částí celého golfového portfolia. To je pravda. Táhnou i velkou část golfových nákladů, ale povinností federace a resortů je především pracovat s dětmi a mládeží. Protože bez nich se golf rozvíjet nebude.

Zůstaňme ještě ve Mstěticích. Když se rok sejde s rokem, s čím budete spokojený?

To je těžká otázka. Nikdy jsem nebyl přítelem dalekosáhlého plánování. Mockrát jsem říkal, že není problém pomalu každý den sepsat nějakou výzvu, strategii, klidně ji i odprezentovat, ale pak hodit do šuplíku a nechat tam ležet. Člověk ale musí někam směřovat, proto je důležitá každodenní práce. Takže, abych odpověděl... Budu velice rád, když Mstětice budou dál oblíbené green fee a turnajové hřiště, když budeme mít v klubu o něco víc členů, když se našim mládežnickým týmům podaří něco vyhrát ve federačních soutěžích. S tím souvisí i spokojenost majitele. Když se bude o hřišti dobře mluvit, budou sem chodit lidi a budeme aspoň trochu vycházet finančně, tak spokojený bude.

Pokusím se ještě odlehčit závěr. Jako končící prezident ČGF jste chtěl už jen hrát golf. To v téhle pozici asi nepůjde?

To souhlasím. To se nejspíš nepodaří.

Takže tuhle vizi odkládáte na neurčito?

Odkládám, ale samozřejmě budu hrozně rád chodit hrát. Ono je důležité, aby vedení resortu znalo hřiště i z pohledu hráče. Mám nejen vizi, ale i cíl, který jsem zatím hrubě nesplnil. Abych aspoň dvakrát v týdnu vzal hole a oběhl si brzy ráno nebo navečer devítku. Abych hřiště viděl jako hráč. Pro mě je to důležitý aspekt vnímat hřiště očima hráče. Praktikovali jsme to v Mariánkách s Oldou Nechanickým a vyšly z toho přínosné diskuse o změnách na hřišti. To je důkaz toho, že takový přístup má smysl.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Zdeňka Kodejše
Převzato z časopisu GOLF 5-6/2025