Masters. O tom turnaji už bylo popsáno tolik papíru, že se zdá naprosto pošetilé vymýšlet nějaké další články. Ale ten turnaj je živý, každý rok tam hrají jiní hráči, mění se podmínky účasti, pokaždé tam shoří jiní favorité a na golfovém nebi se rozhoří nové hvězdy. Tu letošní poznáme už 13.dubna.

Kolem Masters existuje nepředstavitelná spousta příběhů a ještě víc čísel, která statistici s radostí všelijak sečítají, odčítají, násobí, dělí, možná i umocňují či naopak. Kolem jiných turnajů musí být těch údajů zrovna tolik, jen se z nich nedělá kdovíco. Čím je turnaj větší, tím zajímavější nám ty údaje připadají. A jak jde o Masters, každá maličkost nabývá důležitosti přímo obří.

Samo hřiště je velice exkluzivní a zároveň hodně excentrické, podobně jako sám místní klub. Určitě si například vzpomenete, jak se donedávna činovníci bránili přijmout mezi členy byť i jen jedinou zástupkyni lepší poloviny lidstva. Není se tedy co divit, že i samotný turnaj se v mnoha směrech vymyká běžným zvyklostem PGA Tour, najdete zde i různé rituály, nad nimiž by jinde všichni kroutili hlavou.
I těm nejlepším se třese ruka vzrušením, když otvírají bílou obálku s prostým krátkým textem a logem ve tvaru státu Georgia s vlaječkou uvnitř. Pozvání na Masters je vzácnost nejvyššího kalibru, je vyhrazeno nemnohým, slova takřka nejsou třeba.
Klub Augusta National je vyhrazen „velkým hochům", jak Američané nazývají nejbohatší a nejvlivnější osobnosti. Přísně soukromý klub, který se jen na jeden týden v roce mění v mraveniště, dalších jednapadesát týdnů není po ruchu ani památky, nic neruší klid prastarých dubů a klubovny v původním koloniálním stylu; panuje zde atmosféra téměř kostelní.

Ale ten dubnový týden stojí za to. Ospalé městečko se prudce probudí. Na místním letišti stojí řady soukromých tryskáčů, vzduchem létají helikoptéry jedna za druhou, ulicemi proudí davy lidí. Všichni mají jeden cíl: Magnolia Road.

Zkrášlovací komise
Start Masters byl ze začátku všechno jiné než úspěšný projekt. Budovatelům hřiště docházely peníze, dostavělo se z posledních sil. Bylo potřeba dostat sem nějaký velký turnaj, kvůli tomu hřiště museli patřičně vyšperkovat. Vymýšlelo se kdeco. Během příprav prvního ročníku v roce 1934 vybrali organizátoři ze svých řad trojici, která měla navrhnout zkrášlení hřiště. Ti tři odvedli dobrou práci, vybrali pro každou jamku jiné květiny či stromy. Víc než padesát druhů dřevin, většinou kvetoucích i v zimě, opravdu hřiště zkrášlilo.
Tak to zůstalo prakticky dodnes, jamky se také po rostlinách jmenují. První v pořadí je „čajová oliva" (původně se jmenovala čerokéská růže), následuje mimo jiné kvetoucí broskvoň, lesní jabloň, magnolie, jalovec, žlutý jasmín, karolinská třešeň, kamélie, čínská jedle a celé to končí na cesmíně. Už sama příjezdová Magnolia Road je samý květ a zeleň.

Marná obrana počtu startujících
Jedna ze zásadních odlišností Masters je, že tady startuje nejmenší počet hráčů ze všech majorů. Jen třikrát za posledních padesát let se zde představilo víc než sto borců. Kritéria, podle nichž jsou golfisté vybíráni a zváni, jsou mezi ostatními turnaji jedinečná svou rozmanitostí a jsou konstruována tak, aby hráčů moc nepřibývalo. Konečný počet účastníků není dán dopředu, je znám až týden před zahájením.
Letos dostaly změny v pořadu PGA Tour šéfa Masters Billyho Payna pod tlak, ten ohlásil nutnost sáhnout do kritérií výběru víc než v jiných letech. Proti dřívějšku přibylo turnajů mezi koncem FedEx Cupu a Masters, a protože vítězové turnajů získávají od roku 2007 právo startu, zvětšil se pravděpodobný počet těch, co v průběhu zimy přibydou. Už minulý rok jich od Vánoc přibylo 11. Proto Payne už na jaře vyhlásil pokus o vyrovnání stavu tím, že místo 16 prvních z loňských Masters se automaticky kvalifikuje jen tucet hráčů, podobně došlo k redukci osmi nejlepších z US Open na kvarteto.

Tohle ale moc nevyšlo, většina těch, co by takto vypadli, se mezi vyvolené dostala díky jiným kritériím, takže se nedostalo na jediného hráče. A tak je oprávněný předpoklad, že se letos na startovní listině objeví víc než stovka jmen, už v prosinci jich bylo devadesát. To zatím nastalo jen třikrát.
Masters zareagovalo pozitivně, místo 44 postupuje do víkendu 50 hráčů plus ti, kdo se o padesáté místo dělí. Číslo 44 se nezměnilo od roku 1962! Další speciální pravidlo říká, že cutem projde každý, kdo je deset nebo míň ran za vedoucím hráčem. Při letošní vyrovnanosti tak může o víkendu nastat na hřišti slušná tlačenice.

Kritéria a staříci
Otázka, jak se dostat mezi vyvolené, trvale trápí dosti velkou skupinu hráčů, nalézajících se těsně za první světovou padesátkou. Je spousta – přesně 19 – způsobů, jak se člověk může dostat do hry. Mnohé z nich vycházejí ze statistik očekávaných (padesátka nejlepších hráčů světa na konci roku, vítězové všech turnajů sezony a vzpomenutá špička z loňských Masters a US Open). Doživotní právo startu mají všichni šampioni z minulosti turnaje (letos jich tam bude 18), pět let smějí hrát premianti dalších majorů. Pak jsou kritéria výjimečná – jede sem i několik vítězů největších světových amatérských klání. Poslední šancí je dostat se týden před Masters do Top 50 světového žebříčku.
Řada hráčů splňuje hned několik kritérií, nejvíc vyniká Tiger Woods – šest, vloni vyhověl dokonce osmi podmínkám! Pozoruhodný bude start Craiga a Kevina Stadlerových: je to poprvé, kdy v jednom ročníku startuje otec se synem. Když se Kevin kvalifikoval svým premiérovým vítězstvím začátkem února, jeho otec Craig, jednašedesátiletý vítěz z roku 1982, který už chtěl dát Masters vale, se rozhodl ke své poslední účasti. Parádní příběh.
Většina „staříků", jejichž vavříny už mají dlouhý vous, startovat nebude – namátkou Palmer, Nicklaus, Player, ale prapor starších a pokročilých dále třímají Tom Watson, Ian Woosnam či Bernhard Langer. Právo doživotního startu láká borce k prodlužování kariéry – nejvíce startů si připsal Gary Player (52), Arnold Palmer zaokrouhlil účast na padesát, dalších šest mužů včetně šestinásobného vítěze Jacka Nicklause se honosí více než 40 starty! Když Palmer zjistil, že se Player přihlásil ke svému jednapadesátému startu, nelíbilo se mu to, a tak aspoň prohlásil, že on sám hrál padesátkrát v řadě, zatímco Gary jednou vynechal. Inu, staříci jsou ješitní...

Zakletá předehra
Už padesát let se ve středu před kláním hraje turnaj na sousedním hřišti s parem 3. Délka 696 metrů, 9 jamek, rozcvička. Ten den obklopí jamky třicet tisíc diváků, jsou hluční, velmi dobře se baví. A baví se i hráči, kterým často dělají kedíky vlastní dítka či rodinní příslušníci.
První ročník vyhrál Sam Snead, bylo mu 47 let, pak znovu vyhrál v jednašedesáti a třetí výhru v 78 letech (!!!) propásl kvůli utopenému míčku na jedné z jamek. Ale říká se, že tenhle tříparový turnaj je prokletý, ještě nikdy nevyhrál jeho vítěz i hlavní soutěž.
O zeleném saku a rituálu jeho oblékání to jistě znáte. Méně známo je, že před začátkem turnaje bývá večeře na počest loňského vítěze. Ten má právo vybrat, co se bude jíst, ale také musí všem pozvaným jídlo zaplatit! Ještě před patnácti lety se šetřilo, většinou se podávaly cheesburgery a obdobné speciality: se vzrůstem výdělků se hráči dokážou víc ukázat, večeře mívá několik chodů, na stole se objevují i steaky či humři.

Sarazenův albatros
Hned ve druhém ročníku zahrál Gene Sarazen na 15. jamce albatros – z velké dálky se trefil druhou ranou do jamky. Když se druhý den ptal kedíka, jestli neslyšel o nějakých plánech umístit na místě odpalu pamětní desku, řekl mu kedík: „Pane Gene, dnes ráno tam byli, ten řízek zasypali a oseli trávou."
Původně měřilo hřiště 5 862 metrů. Když Byron Nelson v roce 1937 dostřelil první ranou na green 311 metrů dlouhé sedmé jamky, začali majitelé hřiště prodlužovat. Celý proces pak ještě urychlil Tiger, když zde předvedl rekordních osmnáct pod par. Sedmá jamka dnes měří přesně o sto metrů víc a celá osmnáctka má z mistrovských odpališť 6 808 metrů, ze standardních pánských je to o kilometr míň, přesně 5 820 metrů. Jen dvě sady odpališť, dámských netřeba, že ano...

Co zaplatí divák
Turnaj je jedinečný a je to vidět i na vstupném a dalších poplatcích, které organizátoři, hoteliéři a kdovíkdo další bez ostychu tahají z divákovy kapsy. Ceny stoupají rok od roku pozoruhodným tempem, jejich výše roste i s tím, jak se Masters přibližuje. Nikdo se nestydí to dělat, stejně bude vyprodáno jako pokaždé. Dražší je snad jen fotbalový Superbowl.
Jak jsem lovil tyhle zajímavosti, napadlo mě napsat si do Augusty o nabídku vstupenek na čtyři dny. S výhradou, že jde jen o informaci. Napřed jsem našel dvě firmy, které měly vyprodáno, u třetí jsem měl štěstí. Přišla seriózní nabídka, a že ať se rychle rozhodnu, lístky docházejí. Cena za čtyři dny – kulatá sumička 5 655 dolarů. K tomu nabízejí jejich „hospitality", tedy zázemí, kde mohu trávit celé dny u třiaosmdesátipalcové obrazovky, u dobrého jídla a pití, ať pere slunko nebo bije hrom. Dalších „pouhých" 789 dolarů na čtyři dny. A to byl leden, co bude v dubnu?
Po zvážení podzimních změn kursu dolaru jsem se rozhodl Masters 2014 sledovat v televizi a na počítači. Usoudil jsem, že tak to bude pohodlnější...
Lístky na jednotlivé dny se liší, už v pondělí se můžete podívat za 699 na tréninkové kolo, ve středu totéž za 1 299, nejdražší jednodenní je samozřejmě na finále, 1 550 dolarů. Chcete se k tomu ještě nechat rozmazlovat v hospitality? Denní taxa stoupá od 225 do 395 dolarů. A abychom nezapomněli na parkovné, to je každý den další padesátka. Spaní? Pokud člověk nechce nocovat pod širákem nebo nemá vlastní karavan a dá přednost běžnému hotelu, zaplatí v týdnu Masters od 425 dolarů na den, dva týdny před turnajem stojí ten samý hotel třetinu.

Převzato z časopisu GOLF 4/2014
Text: Ivo Doušek, foto: Globe Media/Reuters

Související články:

PGA Tour: Rory se na sedmnáctý pokus oblékl do saka Ne náhodou se říká, že Masters se rozhoduje v neděli na druhé devítce. Na té první a ještě na desáté jamce to to... PGA Tour: Scheffler zúročil formu Scottie Scheffler potvrdil roli favorita a na Masters dokonale zúročil svou formu z posledního období. Částeč... PGA Tour, DP World Tour: Další španělský dobyvatel Augusty Jon Rahm potvrdil solidní formu a konzistenci a do své sbírky přidal druhý major, když navlékl zelené sako pro v... PGA Tour, DP World Tour: Roryho stíhací jízda a parádní představení světové jedničky Žádný jiný hráč v historii nepotřeboval k vystoupání na pozici světové jedničky kratší dobu než Scottie Sch... Masters je pro Matsuyamu odrazový můstek k desítkám milionů dolarů Hideki Matsuyama díky svému historickému triumfu na Masters získal vedle zeleného saka a členstv... PGA Tour, EPGA Tour: Matsuyamův velký triumf Deset let od své první návštěvy Augusty a poté, co se stal na Masters nejlépe umístěným amatérem, slaví Hideki... PGA Tour, EPGA Tour: Rekordní Johnson Dustin Johnson korunoval parádní sezonu, v níž premiérově ovládl FedEx Cup, také ziskem svého druhého ma... Masters se odkládá, The Players ukončili po prvním kole V pátek 13. 3. 2020 byla zveřejněna informace o tom, že se po prvním kole ruší prestižní podnik The Players Championship, který je součástí PGA Tour, nejvýznamnější golfový turn... Gut Altentann aneb Návštěva na prvním evropském Nicklausově hřišti Na hřišti Gut Altentann nenajdete dvě stejné jamky. Hned ta první nás zavedla na svah za příjezdovo... Na návštěvě v Diamondu „Máme mezinárodní pověst, protože jsme u nás mnohokrát hostili European Tour. Tím jsme hodně vešli ve...