Scott_finaleKdyby každý golfový turnaj měl takový závěr jako ten dnešní, tak bych sledováním golfu pokaždé zestárla o několik let. Letošní Open zná svého vítěze, který se zjevil doslova odnikud a kterého nikdo netipoval. Ernie Els z Jižní Afriky zvedl nad hlavu Claret Jug za burácejících ovací zcela zaplněných tribun obklopujících osmnáctý green.
Els a jeho dnešní vítězství demonstruje, jak vzrušující, ale i krutý umí být golf. Pokud ve fotbale vede jedno mužstvo o čtyři góly, je v zápase většinou rozhodnuto. Golf takový není. Můžete hrát brilantně, a přesto jsou situace, kdy míček od vklouznutí do jamky oddělí jen milimetry, a vy zkrátka nebodujete.

Podělím se s vámi o pocity, jak jsem závěr 141. Open Championship prožívala já.

Zhruba v půl páté jsem se vydala hledat vhodné místo, z něhož bych dobře viděla na poslední green. Tribuny byly beznadějně plné, ale nakonec se mi podařilo najít mírně vyvýšené místo pod jednou z nich, kde jsem zakotvila do konce turnaje.
Každý z flajtů končících na osmnáctce byl uvítán bouřlivým potleskem a mezi skupinkami diváků se rychle rozproudila debata o tom, jestli má Adam Scott (na snímku) vítězství jisté. Minimálně v média centru panovala vlažná nálada, když jsem jej opouštěla, protože do 14. jamky to skutečně vypadalo, že se žádný vzrušující finiš konat nebude.
Scott působil klidně a vyrovnaně a zdálo se, že si pro vítězství kráčí jistým krokem. Když na 14. jamce zapisoval do skóre karty birdie, nikdo ani omylem nepředpokládal, že Claret Jug neskončí u protinožců.

Pak ale přišla bogey na 15. a 16. jamce a záhy se jeho náskok před v tu chvíli druhým Ernie Elsem zúžil na tři rány. Els pak proměnil dlouhý pat na závěrečné jamce v birdie a zapsal konečné skóre -7. V tu chvíli jsem se otočila k divákovi vedle mne se slovy: „Ještě aby tak Adam ztratil jednu ránu, a budeme mít play-off.“ A kolega, který poslouchal živý přenos v rádiu, odvětil: „Tak to právě udělal.“ Odmítala jsem tomu uvěřit, ale když se na obří žluté tabuli nad námi objevilo číslo -7 u Scottova jména, bylo jasné, že play off je minimálně to, co můžeme očekávat.
Asi nikdo si neumíme představit tlak, pod kterým musel Australan být, když se chystal k rozhodujícímu patu, s největší pravděpodobností ráně své kariéry. Tipovala jsem, že se mu ho proměnit nepodaří.

Osobně sice Scott nebyl mým favoritem na vítěze (konec konců nebyl jím ani Ernie Els), ale domnívala jsem se, že do tohoto osudného patu budeme svědky rozehrávky, v níž Adam své vítězství potvrdí.
Tak se ale nestalo a mé pocity potom, co se o vítězi rozhodlo, by se daly popsat jako šok, ohromení a úžas. Vstoupit do posledního kola nestaršího majoru s náskokem čtyř ran a nakonec cennou trofej ztratit na posledních čtyřech jamkách je prohra, kterou bych nepřála nikomu. Je bolavé prohrát na majoru, ale prohrát tak, jako se to dnes stalo Adamu Scottovi, je neskutečně kruté.

Něco to o hráči a jeho charakteru vypovídá, když je po takovémto sportovním peklu ochoten zúčastnit se tiskové konference. Adam se však skutečnosti postavil čelem a s klidem sobě vlastním pronesl: „Je pro mne obrovské zklamání, že jsem si vítězství nechal proklouznout mezi prsty. Celý týden jsem hrál tak dobře. Ale to je něco, co se tady dá očekávat. Je to mistrovské hřiště a je velice náročné. Musíte zahrát super rány, abyste zvítězili v těchto turnajích, a mně se to zkrátka na posledních jamkách nepodařilo. Jsem opravdu zklamaný, protože to patrně byla obrovská šance.“

Ernie Els na své tiskovce komentoval vítězství slovy: „Je to úžasné. Cítím se poněkud otupělý, ještě si to ani nesedlo. Patrně to potrvá několik dní, protože, jak víte, tak jsem v této pozici nebyl celých 10 let. Je to bláznivé, bláznivé. Na druhou stranu je mi upřímně líto mého kamaráda Scottyho. Sám vím nejlépe, jaké to je. Mám za sebou pěknou řádku promarněných majorů a turnajů a jen doufám, že Adam tuto zkušenost neponese tak těžce, jako jsem ji nesl já.“

O Claret Jug se letos utkalo 156 golfistů včetně dvou amatérů. 16 z nich se již na začátku golfového klání mohlo pochlubit titulem z Open z předchozích let a 33 z nich je držitelem titulů z majorů. Nejstarším hráčem na turnaji byl 63letý Tom Watson (toto bylo jeho 35. Open Championship a 135. major) a nejmladším Ryo Ishikawa, kterému je 21 let.

Turnaj se na hřiště Royal Lytham and St. Annes vrátil po jedenácté, naposledy před jedenácti lety zde zvítězil David Duval. Hřiště má par 70 a měří 7 086 yardů, což je o 100 yardů více než v roce 2001. Nejdelší jamkou je jedenáctka, par 5 s 598 yardy a nejkratší je 165yardová devítka s parem 3. Na hřišti je dle greenkeepera Paula Smithe 205 bankrů a celých dvacet z nich se nachází na čtyřparové sedmnáctce. Za čtyři dny turnaj navštívilo celkem 180 000 diváků.

Open Championship 2013 se vrací do Skotska na hřiště Muirfield.

Text: Helena Woodcock, exkluzivně pro Golfinfo.cz a časopis Golf z dějiště Open 2012
Foto: Globe Media/Action Images


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...