Spilkova rodTak praví arabské přísloví, tolik příhodné pro zahájení rozhovoru s nejlepší profesionální golfistkou české historie. Na turnaji v Maroku to bylo totiž zejména poslední kolo, které Kláru Spilkovou dovedlo k prozatím největšímu úspěchu dosavadní kariéry. Na ilustračním snímku se svými rodiči.

Vše samozřejmě začalo o mnoho let a desetitisíce odpalů dříve, ale pokud budeme brát úspěšné projití kvalifikační školou v prosinci 2010 ve španělské Murcii jako předstupeň Klářiny profesionální kariéry, neuškodí si ji v rychlosti připomenout.

Na přelomu listopadu a prosince z první části Q school, rozdělené na dvě startovní pole o zhruba 80 hráčkách, prošly po čtyřech odehraných kolech všechny hráčky umístěné do 35. místa. Klára, tehdy teprve patnáctiletá amatérka, postoupila do závěrečné kvalifikace z třicáté pozice.
Za další dva týdny tak před sebou měla startovní pole čítající téměř 100 soupeřek (přibyly hráčky, jež neudržely kartu na LET), pětikolový maratón s cutem po čtyřech kolech pro 50 nejlepších a... narozeniny. Šestnácté! Ty by za normálních okolností i slavila, ale 15. prosince 2010 měla za sebou teprve první kolo a po dohrání všech soupeřek byla večer na 62. pozici.
S každým dalším dnem se však k oslavě nejen svých narozenin blížila víc a víc. Po druhém kole poskočila do první padesátky, třetí den vystoupala dokonce až na 27. místo. Když v sobotu zahrála fantastických 69, prolomila top 10. Zajistila si tím nejen bezpečný postup do finálového dne.

Před nedělním pátým kolem díky tomu měla jistou minimálně kategorii 9b, která zajišťuje omezený počet startů na LET. Poslední den obešla hřiště La Manga v paru, kvalifikaci ukončila na skvělém 9. místě a večer 19. prosince tak věděla, že si dárek zabalila do mnohem blyštivějšího obalu – kategorie 8a.
Ta jí zajistila plnou kartu a díky ní přišlo jen o pár dní později jedno z jejích zásadních životních rozhodnutí. Ač o přestupu k profesionálům uvažovala původně až o nějaký čas později a první účast na kvalifikaci měla být spíše sondou, dosažené výsledky celý proces urychlily. Ještě před Vánoci Klára opustila svět amatérského golfu a od sezony 2011 čeští golfoví fanoušci mohli začít sledovat její výsledky na nejvyšší evropské ženské golfové túře.

V Maroku tvá profesionální kariéra v podstatě začala. Na přelomu března a dubna roku 2011 si zde odehrála svůj první turnaj na LET. Málokdo asi tehdy počítal s tím, že hned při své premiéře nejen projdeš cutem, ale zakončíš turnaj 7. místem. Je duben 2017, uteklo šest let a ty jsi na marockém turnaji vystoupala o šest příček výše. Jsi letošní šampionka Lalla Meryem Cup. Asi těžko si lze představit symboličtější „místo činu"...

Určitě! Už od začátku to mám tady v Maroku moc ráda. Místo, jídlo, lidi kolem turnaje. Navíc je to jediná zastávka v našem kalendáři, kde se souběžně na vedlejším hřišti koná turnaj European Tour. Máme propojené zahajovací večery i slavnostní předání cen. Jezdím sem vždycky s dobrým pocitem. Kromě toho jsem vyhrála turnaj, kde triumfovala i Zuzka Kamasová v roce, kdy jsem já, coby úplný nováček, skončila v top 10. Máme teď obě podobnou kabelku. Předal nám ji sám princ, takže už jsme se při mé oslavě domlouvaly, že určitě jednou musíme vyrazit společně do divadla. Já si na tu svoji, pravda, na rozdíl od Zuzky pár let počkala, ale zato je moje vítězná trofej o něco pestřejší.

Napadá mě asi jediné místo, které bys za svůj marocký triumf vyměnila – výhra před domácím publikem u nás v Čechách.

Nevím, jestli vyměnila. Každopádně moc ráda bych domácí fanoušky jednou odměnila za tu obrovskou podporu, co mi dávají. Paradoxně nejlépe se mi u nás povedl turnaj v mé nováčkovské sezoně. Tehdy z toho na Albatrossu bylo 9. místo. Potom jsme se na pár let přesunuli na Dýšinu, kde se mi bohužel nedařilo tak, jak bych si přála. Loni mě ke všemu ještě zradilo zdraví.
Letos nás čeká další hřiště. Vlastně jsme si to po letech tak trochu prohodili s mužskou túrou. European Tour má svoji zastávku na Albatrossu, na nás se nově fanoušci mohou přijet podívat na Čeladnou. Ještě sice nevíme, zda budeme hrát Old Course, nebo New Course, ale doufám, že do půlky června již bude jasno. Mám tam totiž naplánované soustředění na pár dní se svým trenérem Lukášem Martincem. Moc bych si přála, aby se mi tentokrát turnaj povedl. Udělám pro to všechno. Tak, jak to cítím – protože chci, ne protože musím. (Pozn. red.: Turnaj na Čeladné byl nakonec promotérem zrušen.)
Vyhrát jsem si, v době, kdy turnaj v Tálích patřil do kalendáře LET, přála i na Slovensku. I tohle místo pro mě znamenalo „téměř doma". Navíc jsem si tu zahrála svůj úplně první turnaj LET ještě jako amatérka.

Pokud se vrátím k marockému vystoupení, bylo o to sladší, že šlo o útok ze zadních pozic?

Bylo hlavně sladké tím, že bylo úspěšné. Herně jsem se cítila dobře už od prvního dne, za celou dobu turnaje jsem nevypadla z první desítky. Už v průběhu finálového kola, kdy jsem se dostala na čelo průběžného pořadí, jsem si s Katkou povídala o dvou turnajích. O tom, že tehdy před třemi lety, když jsem šla v Turecku v posledním flightu, jsem ještě nebyla připravená vítězství urvat (V roce 2014 na Turkish Airlines Ladies Open ještě na 13. jamce finálového kola Klára vedla. Na posledních pěti jamkách však nasbírala pět ran a skončila na dělené 6. pozici. – pozn. redakce). A ten druhý turnaj, který mi letos v Agadiru běžel hlavou, bylo Mezinárodní mistrovství Rakouska, kde jsem v posledním roce mé amatérské kariéry vybojovala vítězství podobným způsobem. Tehdy dokonce, myslím, z 10. místa! Katka mi pomáhala zůstat klidná. A tak když tam ten závěrečný pat na osmnáctce potřeboval spadnout, spadl mi. Jakmile na osmnáctém greenu patovala Suzann Pettersen, věděla jsem, že je to její boj. A naštěstí se žádné play-off nekonalo.

Šedesát šest je skvělý počet ran na kolo. Máš ho ve svém portfoliou už několikrát. Pamatuješ si ještě, kdy a na kterém profesionálním turnaji ti to takto „padlo" poprvé?

Nejsem moc člověk přes statistiky. Určitě jsem nižší kolo zahrála u amatérů. Na LET se mi 66 ran povedlo už několikrát, ale přesně ti to neřeknu. Nakonec není to vždy jen o čísle. Třeba v Německu, kde to mám moc ráda a kde bývá úžasná divácká kulisa, jsem po čtyřech kolech byla na skóre -16. Přitom to stačilo maximálně na top 10, protože vítězka byla někde hluboko pod dvaceti.

Tvé letošní výsledky jen potvrzují správnost všech rozhodnutí a změn, učiněných se vstupem do sedmého roku profesionální kariéry. Nepředpokládám, že by vše nastartoval jeden jediný impuls. Jak dlouho v tobě tato rozhodnutí zrála?

Jak říkáš, všechno má svůj čas a vývoj. Přišlo mi to všechno přirozené a vyplynulo to ze všeho kolem mě. Udělat změny po tak dlouhé době není nikdy jednoduché a vždycky k tomu potřebuješ člověka, který tě v tom bezvýhradně podpoří. Mám pocit, že mám momentálně v každé oblasti, kterou ke své hře potřebuji, někoho, kdo se mnou umí pracovat, umí mi pomoct. Všechno spolu ladí a navzájem se doplňuje. Sedli jsme si s novým trenérem Lukášem Martincem. Výborně mi funguje i spolupráce s Honzou Hrsinou, který mi pomáhá s fyzickou přípravou.

Lidé kolem tebe měli určitě jiný vliv v tvých šestnácti letech a jinak se rozhoduješ dnes se všemi získanými zkušenostmi. Jak široký je tým lidí, s nimiž konzultuješ své nejdůležitější kroky?

I když jednou ze změn, které do poslední doby patří, je i odstěhování se od rodičů a vybudování si vlastního zázemí, určitě k těm, s nimiž se radím, patří stále můj táta, který mě v mém golfovém snu podporuje odmala. Můj manager v podobě Petra Žáka. Moje, asi se tak už narodila, pravá ruka Monika Dvořáková. A určitě do toho fungujícího celku patří přítel Martin. Nám dvěma to spolu funguje tak, že se i doma dokážeme bavit o práci, jako by ani o práci nešlo.

Sedm let na LET. Ač dvaadvacetiletá, vlastně už patříš spíše k seniorkám. Samozřejmě ne věkem, ale ne všechny hráčky na tour dokáží udržet hru tak stabilní, aby nemusely zpět na nižší sérii LET Access, popřípadě do kvalifikační školy. I ty ses v průběhu kariéry zachraňovala. Dvakrát a vždy úspěšně. Kdy to bylo obtížnější? Ve druhé sezoně, kdy jsi ještě neměla tolik zkušeností, nebo vloni, kdy byl tlak české mediální scény o poznání citelnější?

V obou případech to asi bylo těžké. Tenkrát před pěti lety mi bylo jen sedmnáct, neměla jsem za sebou tolik profesionálních turnajů, v průběhu sezony jsem se výsledkově trápila. Na druhou stranu právě proto, že mi bylo jen sedmnáct, říkala jsem si, že pokud mám podstoupit znovu kvalifikaci, tak prostě postoupím znovu přes kvalifikaci, nic se neděje. V loňské sezoně jsem už byla mnohem zkušenější a asi taky dospělejší. Možná o to bylo vše náročnější psychicky. Mám ale dvě výhody. Tou první je, že se umím od věcí oprostit. Věřím si, kousnu se a zabojuju. A tou druhou je dějiště závěrečného turnaje sezony. Já totiž hřiště Emirates v Dubaji miluji. Je dokonalé. Jezdím na něj alespoň jednou do roka trénovat i mimo termín turnaje LET. A ono mi vrací to, co mu dávám. Zatím mě vždycky podrželo. Pokaždé tu projdu cutem.
I když přiznávám, mít jistotu karty díky vítězství tak, jak se mi to povedlo teď v Maroku, je přeci jen klidnější cesta. Na druhou stranu to, že v průběhu těch sedmi let nešlo všechno jen jednoduše, mě naučilo pokoře a taky odhodlání. Nikdy jsem neměla chuť to vzdát a věřila jsem tomu, co dělám. Z neúspěchu se musíš oklepat. Možná to chvíli trvá, ale jinak se k těm šťastnějším okamžikům nepropracuješ.

Jak jsem tě měla možnost za ta léta poznat, jedeš na každý turnaj vyhrát. Jak ale pracuješ s faktem, že některé turnajové zastávky jsou v průběhu roku významnější a úspěch na nich je z hlediska sezony důležitější?

Stejné mám na každém turnaji to, že chci hrát svůj nejlepší golf. A ten není o tom projít cutem. Ten je o co nejlepším umístění. Na druhou stranu i když chci pokaždé podat stoprocentní výkon, neznamená to, že vnímám všechny turnaje stejně. Přípravě mohu dát v každém jednotlivém případě všechno. Pořád se ale bavíme o technické přípravě, o aklimatizaci a podobně. A potom je tady ještě hlava. Ta samozřejmě vnímá jinak, když stojím na odpališti první jamky v úvodním kole majoru. Navíc co zastávka British Women´s Open, to legendární hřiště. Těch faktorů je opravdu spousta.

Majory... Ještě jako malá jsi při návštěvě turnaje v Evianu řekla svému tátovi, že se sem jednou jako hráčka vrátíš. Před dvěma lety se ti to splnilo, když se turnaj mezitím posunul do nejvyšší kategorie a stal se z něho major. Letos se za tebou vaši do Evianu vydají podruhé, místo ve startovním poli máš totiž díky svému marockému triumfu jisté. Kdo bývá nervóznější? Ty, nebo rodiče?

Naši se mnou příliš turnajů neabsolvují. A letos, myslím, přijedou až na víkendová kola, takže musím projít cutem i kvůli nim! Mamka má strašnou trému, která se datuje ještě z doby, kdy mi bylo asi třináct, a ona se mnou byla na jamkovce v Čeladné. Tenkrát jsem zahrála snad 100 ran, a tak se bojí, aby mi nenosila smůlu. Možná proto byla pro ostatní potom tak trochu paní Columbová a všichni kolem mě znali jen tátu. A možná taky proto, že je, stejně jako brácha, duší spíš umělec.

Kromě Evian Championship máš díky svému vítězství před sebou letos i další dva starty na majorech. Od KPMG jsi po svém vítězství dostala pozvánku do Illinois na KPMG Women´s PGA Championship. Do Ameriky je to přece jen daleko, ale potkám někoho z tvých blízkých na hřišti v Kingsbarns?

Martina. Doufám, že letos vše vyjde a přijede mě na British Women´s Open podpořit.

Přestože se v počtu kedíků ještě nevyrovnáš Lydii Ko, mohli jsme v průběhu kariéry vedle tvého bagu zaznamenat už několik změn. Od konce loňského roku po tvém boku vídáme Katku Dvořákovou a vše funguje více než dobře. Plánuješ s ní spolupráci na celou letošní sezonu?

Momentálně jsem tak trochu obklopena příjmením Dvořáková, což je pro mě výhra. Monika, dlouhé roky moje pravá ruka, mi nosila hole dlouho. Jenže s tím, jak se rozrostly činnosti kolem mne a jí tím pádem přibylo mnoho dalších starostí, museli jsme začít hledat alternativy. V uplynulých dvou sezonách jsem střídavě spolupracovala se Zuzkou Kamasovou a Evou Koželuhovou. Zuzka má bohužel spoustu povinností ve slovenském golfu, je skvělá trenérka. A Eva se chce věnovat i vlastní kariéře. Na několika turnajích jsem vyzkoušela i spolupráci s Tomem Fosterem, kterého jsem měla možnost poznat jako caddyho Marie Verchenove.

To byl z mého pohledu překvapivý krok. Vnímám tě jako hodně pocitovou hráčku, která má potřebu rozhodovat se na hřišti sama. Při turnajích však byl vztah Foster/Verchenova téměř o koučování.

A proto si zřejmě teď rozumím s Katkou podobně, jako tomu bylo s Monikou. Ostatně doporučila a sehnala mi ji ona. S Katkou se můžeme bavit o tom, kolik metrů je to k tyči a podobně, ale o úderu se rozhoduji sama za sebe. Katka mi pomáhá udržet psychickou pohodu. Zklidní mě, když je třeba, nebo povzbudí, pokud bych upadala do útlumu. Hrála dlouhé roky softball a myslím, že sportovně uvažujeme hodně podobně. Úplně celou sezonu ještě naplánovanou nemáme, ale na červnový major v USA je Katka moje volba.

Bereš golf stále jako zábavu?

Ano. Pořád totiž věřím, že to, že ho beru absolutně seriózně, že se soustředím na svoji hru, na turnaj, na každou ránu, může současně znamenat, že mě neskutečně baví. Já bych to bez radosti prostě neuměla.

Převzato z časopisu GOLF 6/2017
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová; foto: Archiv Kláry Spilkové


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení Golf News

Poradna

Nehratelný míč u krtince v křoví

Můj míč skončil v nehratelné pozici v hustém křoví, přitom však ležel na krtinci. Mám nárok na beztrestnou úlevu?

Poradna

TaylorMade Burner vs. Cobra Fly-Z

Dobrý den, Mám dotaz na faiwayové dřevo Taylor Made Burner? Mám možnost ho výhodně koupit. Myslíte si, že je lepší ne ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...