Evropských hráčů v Mexiku najdete málo, českých ještě méně. Za tři roky jsem se na žádném hřišti s krajanem nepotkal, ani mi o něm nikdo nevyprávěl. Jsem však přesvědčen, že si český hráč místní hřiště snadno zamiluje a mnozí třeba na Yucatánu jistě hráli. Možná se po přečtení těchto řádek vypravíte do země Aztéků i vy. Mexiko je jedním z hlavních cílů amerických golfistů – zaujímá druhé místo mezi jejich golfovými destinacemi mimo kontinentální USA, hned za Havají. Statisíce důchodců si zařizují své domy na západním pobřeží, většinou v uzavřených komunitách s golfovým hřištěm. Vlídné klima jim dovoluje užívat si golfu, mírné ceny násobí hodnotu úspor.

Mexická hřiště si užívají i mladší golfisté. I když jsou fee ve srovnání s USA leckdy vyšší, kvalitně udržovaná hřiště renomovaných tvůrců přesvědčí mnohé o nutnosti větší investice do dovolené. Na nejlepší hřiště v Los Cabos nebo na Mayské riviéře je třeba hru rezervovat i několik týdnů dopředu. Ke golfu a odpočinku navíc přistupuje i typická mexická kuchyně a bohatá historie.

Hraje se po celý rok za velmi přijatelných teplot a téměř vždy slunečného počasí. Kolem hlavního města v nadmořské výšce nad 2 200 metrů se může v prosinci nebo v lednu ranní teplota pohybovat kolem 3 °C. Vyskytne-li se jinovatka, marshall hráče na hřiště pustí, až slunce zesílí, ale už před jedenáctou bude teplota u dvacítky. Na atlantickém i pacifickém pobřeží je pravidlem spíše třicítka.

Společně s vysokou vlhkostí je to obvykle důvod, proč jsou na místních hřištích často povinností buginy – žádný majitel nechce, aby mu hráči na ferveji kolabovali. Někde jsou důvodem také delší přejezdy mezi jamkami, hlavně na pouštních hřištích na poloostrově Baja California, jinde se tak snaží urychlit hru a zvýšit kapacitu hřiště.

Mexický golfový zeměpis má několik pásem. Chcete-li si užít každé z nich, připravte se zhruba na čtyři dovolené po dvou týdnech, ale i tak ještě pár krásných resortů nepoznáte. Pro Evropana je nejdostupnější Mayská riviéra a okolí Cancúnu na poloostrově Yucatán. Z Česka a z celé Evropy sem létají pravidelné i charterové lety. Hraje se zde i jediný turnaj PGA mimo USA a Kanadu, Mayakoba Classic. Více než dva týdny můžete zkoušet každý den jiné hřiště, aniž byste ujeli víc než 100 kilometrů.

Vyšší koncentrací hřišť se vyznačuje i okolí pětadvacetimilionového Mexico City. Kromě privátních klubů s přehnaně drahým členstvím lze při troše zvídavosti nalézt krásná hřiště s přijatelným fee a nezapomenutelnými scenériemi – třeba grín páté jamky Lomas de Cocoyoc se zasněženým Popocatépetlem v pozadí zdobí spořič obrazovky mého počítače již druhým rokem.

Pro Američany určitě nejznámější, pro Evropany právě naopak, je poloostrov Baja California, přesněji jeho nejjižnější cíp – Los Cabos. Mezi dvěma městečky na pětadvaceti kilometrech napočítáte bezpočet luxusních hotelů a patnáct kvalitních hřišť.

Další baštou mexického golfu je jih, především okolí Acapulca. Na dvaceti kilometrech najdeme kvartet příjemných hřišť – na týdenní zimní dovolenou právě tak akorát, uvážíme-li stálé třicetistupňové teploty a vyhlášený noční život tohoto střediska. Když popojedeme na sever, k Ixtapě a Manzanillu, budeme potřebovat celý další týden.

Po celém území Mexika se nacházejí hřiště světových kvalit, přístupná domácím hráčům i zahraničním návštěvníkům – třeba domovské hřiště Loreny Ochoa Country Club v Guadalajaře či Tres Marías v Morelii, zajímavé jsou z tohoto pohledu i turistické destinace Puerto Vallarta, Campeche, Huatulco, Cuernavaca. Na druhou stranu na některá hřiště cizince bez pozvání člena nepustí za žádné peníze. Jinak si ale, nehledě na řeči o sociálních nerovnostech a výlučnosti, každý golfista své mexické odpaliště najde.

Acapulco
Naše cestování začneme na jih od hlavního města. Letecky nebo po kvalitní placené dálnici (mýto stojí kolem 50 dolarů) se z Mexico City přesuneme do 380 kilometrů vzdáleného Acapulca. S ubytováním není problém, hotelů je nepřeberně – na výběr jsou hotely Fairmont Princess či Mayan Palace u přiléhajících hřišť nebo na pláži acapulského zálivu.

Na dovolenou do Acapulca (a na pacifické pobřeží vůbec) je nejlepší vyrazit od prosince do dubna. Teploty se pohybují kolem 30 °C, srážky jsou nulové. V období Silvestra, Velikonoc a amerických jarních středoškolských prázdnin je letovisko plné a hoteliéři úměrně tomu zvyšují ceny. Mimo tyto termíny zde však panuje příjemný poklid. Určitě nejezděte v období dešťů, tedy mezi červnem a srpnem. Na všech hřištích si lze půjčit vybavení, někdy je na něj ovšem podobně smutný pohled jako v některých českých klubech.

Historicky prvním hřištěm v Acapulcu je Acapulco Club de Golf, devítka uprostřed města oddělená od pláže jen rušnou ulicí a řadou hotelů. Acapulco je přírodní amfiteátr kolem zálivu a hřiště lehce stoupá právě do vzpínajících se kopců. Jako jediné v okolí má zhruba dvacetimetrové převýšení, ostatní hřiště jsou rovinatá. Dílo Percy Clifforda z roku 1957 se odlišuje také tím, že na něm najdete pouze jednu vodní překážku – na druhé jamce, 130 metrů dlouhém tříparu, kde hrajete z odpaliště umístěného na kopci ve výši pátého patra a před grínem číhá avizovaná voda.

Tuto devítku návštěvníci obvykle volí na rozehrání také pro její snadnost – dráhy jsou široké a žádná z jamek není záludná. Kromě tříparové dvojky, kde se člověk zadýchá už při stoupání na odpaliště, budí respekt také trojka, par 4, kdy se odpaluje přes horizont. Flajt před sebou sice obvykle nemůžete zasáhnout, přesto se doporučuje při odchodu z grínu zazvonit na zvonec. Zbylé jamky jsou pozvolna se svažující či stoupající široké dálnice.

Středoevropanovi usnadňují adaptaci na vysokou vlhkost a teplotu elektrické vozíky. Vždy dva hráči musí mít povinně alespoň jednoho caddieho, což je na jednu stranu daň za to, že na hřiště je vpuštěn každý, kdo nepřijde v džínách, na druhou stranu ale také výrazný sociální příspěvek hráčů. Časem zjistíte, že někdy se v Mexiku na golfovém hřišti živí půlka sousední vesnice. Stanovený poplatek se obvykle pohybuje mezi 15 až 20 dolary, dobrovolné spropitné činí dalších 10 až 15 dolarů.

Z centra města se serpentinou přesuneme mimo záliv o zhruba pět kilometrů na jih, do zóny zvané Diamante. Moře je zde otevřené, takže vítr je silnější a vlny vyšší. Jako druhé hřiště doporučuji Mayan Palace u stejnojmenného hotelu, zvané též Copra Golf.

Dílo místního architekta Pedra Guereky je ve výborné kondici. Pokud vám nevadí sousedící vilky, vychutnáte si padesátku bankrů, čtyři jezera i členité ferveje. Původně to byl links, ale pak se rostoucí palmy a keře postaraly o vskutku zajímavý výsledek. Jednoduché hřiště rozhodně není – zejména druhá devítka na psychiku šlajsujících praváků tlačí také bulvárem bezprostředně navazujícím na raf. Můžete si říkat kolikrát chcete, že svůj odpal do autu nepošlete, stejně se podvědomě budete o život joggující turistky strachovat… A úder podle toho dopadne.

Následující den začíná jít do tuhého. Už jsme se rozehráli, a tak se můžeme vypravit na skutečné perly. Ta první je u zmíněného hotelu Fairmont Princess. Hotel má vlastně dvě osmnáctky. Druhá s názvem Pierre Marqués je momentálně v přestavbě a vznikne zde golfový komplex s bydlením pod názvem Turtle Dunes.

Fairmont Princess není levné, ale za 170 dolarů máte k dispozici špičkově upravené hřiště, vozík s ručníky a vodou, míče na driving. V klubu působí pobočka Lorena Ochoa Golf Academy, kterou si zřídil Lorenin trenér Rafael Alarcón. Osobně jej nepotkáte, sám trénuje v centrále akademie v Guadalajaře, ale jeho zaměstnanci se řadí k nejlepším trenérům na jih od Rio Grande. Zde jim šéfuje Tom Gerke, jehož šedesátiminutová lekce vyjde na 100 dolarů.

Původním designérem z roku 1971 je Ted Robinson, později bylo hřiště přestavěno Robertem Trentem Jonesem seniorem a mám pocit, že chtěli hráče hlavně pobavit. Ostatně, jsme v Acapulcu, kam lidé jezdí především za zábavou.

První tři jamky (par 5, 4 a 3) jsou rovné a korektní, na rozehrání. Další rovný čtyřpar hráče ukolébá a teprve na páté jamce, krátkém čtyřparu, si rozčarovaný autor do podélné vody zataženého odpalu uvědomí, že legrace opravdu končí. Pokud se překážce tentokrát vyhnul, má další šanci hned na šestce s doglegem doleva kolem jezera. Opatrníci si nechtějí cestu na grín zkracovat a raději hrají rovně, uprostřed ferveje však na zhruba sto padesáti metrech čeká rozložitý strom, který odpaly buď pochytá, nebo odrazí. V horším případě samozřejmě do vody.

Následuje příjemný třípar a nenáročný par 5 s lehce vyvýšeným grínem, aby váš výkon na devítce mohli pozorovat všichni kolegové popíjející tequilu na terase před klubovnou. Dogleg doleva je přijatelný, druhou ranou se lze lehce dostat na grín chráněný ze stran bankry a zezadu vodou, ale jamkoviště je hodně členité a rozsáhlé, dva paty mohou znamenat úspěch.

V atmosféře všeobecné pohody se flajty po devítce obvykle zastaví v restauraci na terase – místní salát Cobb je vyhlášený a možná si budete připadat jako u jeho tvůrce v Hollywood Brown Derby Restaurant ve 30. letech. Doporučuji nicméně nenásledovat příkladu místních v degustaci mexických piv. Pacífico, Victoria, Bohemia, Modelo Especial nebo Indio jsou sice relativně dobré (na Coronu zapomeňte, tu Mexičan jako podřadný druh nechává pro gringos), ale pro výkon na druhé devítce zničující.

Už desítka se totiž zahajuje odpalem přes rozlehlý rybník. Jedenáctka (par 4) má jezírko poněkud záludně schované těsně před grínem. Za zkoušku sebevědomí považuji křižovatku a domorodce na autobusové zastávce za zdí – pokud míč umístíte druhou ranou dobře, zastávka pouze přihlíží. Jestliže grín přestřelíte, zastávka nejprve zahučí a pak začne radit, dokud míč na čtvrtý pokus konečně nedopravíte do jamky. Pak zajásá a troubením se přidají i projíždějící auta.

Pokračujete-li nadále se všemi míči, nejdelší jamka hřiště (rovný par 5, 548 yardů) prověří, nakolik jsou vaše dřeva přímá. Dráha se po celé délce vlevo svažuje do jezera, u něhož občas odpočívají leguáni, zdálky připomínající kajmany.

Pokud si myslíte, že tady voda končí, jste na omylu. Třináctka (par 3) se totiž hraje přes další jezero. Jamkoviště se svažuje do vody, takže i při jeho zásahu si můžete vyzkoušet, jaké to je vyhrávat míč z vodní překážky. Voda je teplá, ale pomyšlení na setkání s kajmanem přiměje každého k urychlení hry. Marshall a dívky s občerstvovacím vozíkem ujišťují, že kajmani tu určitě nejsou, ale kdo ví...

Zpět se samozřejmě vracíme – pravým doglegem – podél stejného jezera jako u dvanáctky, architekt navíc přidal další vodu do ohybu, kdyby si chtěl někdo cestu na čtrnáctý grín zkrátit. Patnáctka pokračuje rovněž s vodou po levé straně, ale větší nástrahou je odpálit přesně mezi stromy, udržet se na ferveji a nepřizabít míčem nikoho v domech po pravé straně.

Šestnáctka, pětipar (452 yardů), už vám přijde jako selanka – nikde žádná voda. Ta se vrátí až na následující jamce, krátkém tříparu, hraném 90 yardů přes rybník. A závěrečná jamka je už spíše relax a fotografování vodního ptactva, zdržujícího se v bezpečné vzdálenosti od našeho míče.

Po zážitku z Fairmont Princess si většina golfistů myslí, že nic lepšího v Acapulcu už nenajde. Je tu však ještě Tres Vidas, o dalších přibližně sedm kilometrů dále od Acapulského zálivu.

Dostat se na tuto osmnáctku není tak docela jednoduché. Jde o soukromý klub, který nepřipouští návštěvu obyčejných smrtelníků. Nejprve je třeba si koupit pozemek a postavit dům, pak teprve může přijít na řadu golf. Ovšem dokud nebudou všechny pozemky prodány, je možné si za fee 220 dolarů hřiště Roberta von Hagge vyzkoušet, tedy domluvíte-li si tee time alespoň týden dopředu.

Jakmile jste ohlášeni, jste váženými návštěvníky. Ochranka u brány hosty oslovuje jménem, uctivě se chová i obsluha parkoviště u vchodu do klubovny. O nic se nestaráte, na všechna místa jste nasměrováni a caddie o vás pečuje, jako kdybyste hráli finále důležitého turnaje. Šatny připomínají pánský klub (dámské neumím posoudit), proshop je rozsáhlý a dobře zásobený. Je znát, že o resort se stará věhlasná společnost Troon Golf.

Důležitou roli na hřišti hraje voda, autor se vyřádil i na waste bankrech. Ferveje lemují linksové boule, tak typické pro von Haggeho, za nimi palmy a opravdu hustý raf. Je radno držet se na dokonale střiženém pažitu. Všechny vozíky jsou vybaveny GPS a obrazovkou, takže hráč má dokonalý přehled o vzdálenostech. Ovšem naučte se přepočítávat z yardů na metry, jednotky nelze přepnout.

Jednička je středně dlouhý par 5 s doglegem vlevo a po druhé ráně zjistíte, že ostrovní grín opravdu není velký. Když se na něj ale dostanete, za odměnu se můžete podívat na půlmetrové želvy ve vodní překážce. Třetí jamka je třípar přes rybník zčásti zarostlý lekníny. Pokud si přihráváme druhou ranou, je třeba si dát pozor na jamkoviště klesající k vodě. Asi je lepší trochu přestřelit a vyhrát míč z velkého bankru za grínem, bělostný písek je jemný a přívětivý.

Už na páté dráze (430 yardů) se dostáváme k pláži a výhledem na Pacifik se lze kochat na mnoha dalších jamkách. Blízkost oceánu má dopoledne výhodu i v tom, že od něj vane příjemný vánek. Nehledě na toto osvěžení však mistrovské hřiště nic nedaruje a průměrný hráč bojuje o každé bogey. Odpoledne se pak vánek změní na pořádný vítr a z bogey může být i sněhulák. Myslete na to při rezervaci...

Po první devítce přijde vhod občerstvení v klubovně. Měli jsme to štěstí, že jsme se při něm setkali s místním Head Pro, Irem Ianem Moorem, jehož možná zaujal náš „exotický“ původ. Ani on nepamatuje, že by zde kdy nějaký Čech hrál…

Druhá devítka je ještě náročnější, voda je na všech jamkách s výjimkou poslední. Desítka je pravý dogleg přes jezero, s pidigrínem chráněným bankry ze všech stran. Vychýlená druhá rána dřevem vás uvede v souboj s palmami, mezi které se dostanete, ani nevíte jak. Jedenáctka obtěžuje vodou vlevo, ale to už je člověk zvyklý, teď už s ní počítá. Dvanáctka je jedna z nejhezčích jamek, třípar ze svahu přes vodu, jakoby přímo do moře. Odlesky hladiny trestají všechny, kdo si zapomněli sluneční brýle.

Na osmnáctce hráč zajásá, že se konečně zbavil vody, ale po celé délce se zleva až ke grínu na pláži táhne třistametrový waste bankr. Já osobně jsem se po drajvu a opakované návštěvě této překážky s trávou potkal až na grínu, a přesto mne závěrečné bogey nemrzelo. Celkový dojem, nejen z této jamky, je úchvatný.

Ixtapa-Zihuatanejo
Po acapulských hřištích se ještě podíváme na Quebradu na známou místní atrakci – skokany, vrhající se do moře ze čtyřicetimetrové skály, a večerní diskotéku na pláži raději vynecháme – čeká nás přesun do Ixtapy.

K dvojměstí Ixtapa-Zihuatanejo je to pouhých 240 kilometrů podél pobřeží, ale po silnici č. 200 procházející desítkami rybářských vesnic. V každé z nich narazíte nejméně na čtyři retardéry, a tak se cesta protáhne až na čtyři hodiny, přičemž kvůli dětem a dobytku na silnici musíte být neustále ve střehu.

Na jejím konci najdete dva různé světy. Město Zihuatanejo žijící stále v 50. letech minulého století, jehož nevysoké hotýlky lemují nádhernou zátoku. Většina obyvatel, prý 50 000 z celkem 60 000, jsou Američané. Od vysloužilých sportovců, přes běžné penzisty až po bývalé kriminálníky, následovníky hrdinů filmu Vykoupení z věznice Shawshank (vzpomínáte, kam to Andy uprchl? Ano, do Zihuataneja). Sousední Ixtapa je nově vybudovaný resort, který mexická vláda založila ve stejnou dobu jako Cancún, tedy v polovině 70. let, a se stejným úspěchem. Moderní hotely světových řetězců leží ale na otevřené pláži, vlnobití je tím pádem citelnější.

V Ixtapě jsou dvě hřiště, zhruba na kilometr od sebe. Státní Campo de Golf Ixtapa pochází již z roku 1975 a je pod ním podepsán Robert Trent Jones mladší. Hřiště prochází palmovým hájem a je stavěno turistům na míru – široké ferveje, nízký raf a pohoda na všechny strany. Tedy kromě bankrů, které by potřebovaly trochu více písku a méně kamínků. Fee je za 115 dolarů s buggy v ceně.

Golfisty zde občas vyděsí krokodýl vyhřívající se na odpališti, jindy pobaví leguán přebíhající fervej nebo rozčílí zahradník pečlivě sledující míč zašlajsovaný do džungle – aby vám ho mohl obratem prodat. Nicméně množství ptactva a krásná vegetace rychle vše napraví.

Sousední soukromé hřiště Club de Marina Ixtapa je lépe udržované a překvapivě o trochu levnější (kolem 100 dolarů s vozíkem v ceně), také na lelkující zaměstnance zde nenarazíte. Je rovinaté, i když také tady von Hagge namodeloval spoustu boulí. Množství kanálů rozvádí slanou vodu k patnácti z osmnácti jamek, ovšem ani vodní překážky nedokáží odradit zloděje: několik přátel mi vyprávělo, že jim na 16. jamce z vozíku někdo ukradl kameru či peníze.

Pro hraní v Ixtapě se vyplatí sledovat pohyb výletních parníků – když přistane některá z velkých lodí, buďte si jisti, že všechny časy budou obsazené.

Manzanillo
Po příjemném Zihuataneju-Ixtapě čeká opět silnice č. 200 a dalších 430 kilometrů do Manzanilla. Osídlení je poněkud řidší, a tak cesta zabere jen o málo více než pět hodin. Manzanillo je největším mexickým přístavem, ale čilá lodní doprava nijak nevadí sportovnímu rybaření či šnorchlování. A už vůbec ne golfu.

Na okraji zátoky je posazen běloskvoucí hotel Las Hadas, připomínající arabské paláce, se stejnojmennou osmnáctkou, kdysi patřící mezi sto nejkrásnějších hřišť světa. Nová golfová veledíla hřiště z první stovky vytlačila, to mu však ani dnes neubírá na půvabu.

Dvě třetiny jamek se hrají přes vodu, dráhy se proplétají mezi několika druhy vzrostlých palem a jediné, co mne při hře rušilo, byl trénink mexické fotbalové reprezentace na hřišti sousedícím s desátou jamkou. Fee za 130 a 50 dolarů za vozík je pro Mexiko obvyklé.

Na závěr 6 435 yardů dlouhého hřiště s touto cenou vnitřně souhlasíte, protože po sedmnácti dokonalých jamkách caddie pyšně představí místní tříparovou signature hole. Z malého kopečku se hraje na „million dollar green“, ostrov uprostřed zálivu s pyšnou siluetou hotelu Las Hadas v pozadí. Pokuste se nešlajsovat, plavci z nedaleké pláže jsou na dostřel.

Po tomto zážitku doporučuji večeři v restauraci Los Delfines v hotelu Las Hadas. Lepší rybí speciality v Mexiku sotva okusíte a jako bonus se pod terasou restaurace v nasvíceném moři prohání všemožné druhy ryb.

Dalším proslulým hřištěm je asi třicet kilometrů vzdálený Isla Navidad, Vánoční ostrov. Ostrov to není, ale pláž si užijete hned na osmi jamkách. Resort z rýsovacího prkna Roberta von Hagge má jamek celkem sedmadvacet a je v „zabydlovací“ fázi. Krizí postižení američtí investoři se v posledních letech do stavby svých důchodových příbytků moc nehrnou, takže nyní působí oblast poněkud smutně.

Při naší návštěvě jsme byli úplně sami a i přes pochvalné reference z golfových časopisů jsme nakonec z hřiště prchli a pokračovali na El Tamarindo. Báli jsme se, že 215 dolarů, byť s vozíkem v ceně, bychom si asi neužili...

Zato El Tamarindo, o dalších třicet kilometrů dále na sever, si podmaní každého – a paradoxně možná právě proto, že tam bude sám. Nebo si tak bude přinejmenším připadat.

Klub je určen hotelovým hostům (místní hotel zahrnuje 27 luxusních vilek, ceny se pohybují mezi 300 a 2 000 dolarů za noc, u čtyřložnicové vily o Vánocích 8 100 dolarů za noc), ale po předchozí rezervaci si zahraje každý. Musíte ho trochu hledat, od silnice se ke klubovně jede panenskou džunglí se statutem národního parku dobrých deset minut, přičemž můžete sledovat ptáky, opice a jiná zvířata.

Rozlehlá klubovna obsahuje vše potřebné, jen golfistů je pomálu. Časem zjistíte, že hřiště hraje za 220 dolarů minimální počet hráčů, my jsme byli za celý den jediní. Po pravdě řečeno, vůbec nám to nevadilo. Divoká příroda a do ní dokonale zasazené jamky tvoří úžasný celek, který si mnohem lépe užijete o samotě. Architekt David Fleming džungli nepřetvářel, pouze se jí nechal inspirovat, aby vykouzlil oficiálně vyhlášené druhé nejkrásnější mexické hřiště (za Nicklausovým Ocean Course v klubu Cabo del Sol v Baja California Sur, kam se dostaneme příště). Hrál jsem obě a troufám si tvrdit, že El Tamarindo je lepší.

Najít na ferveji vyseknutý řízek se nám nepodařilo, ba ani zlomené týčko na odpališti. Gríny byly rychlé tak akorát a rozmanitost jamek neuvěřitelná. Široké a rovné čtyřpary, střídané doglegy par 5 s převýšením patnáct metrů a s úzkým průstřelem z odpaliště, došly až k tříparům hraným třicet metrů dolů z útesu (jamka č. 9). Žádná z jamek není lehká, ale všechny jsou hratelné.

Hřiště se rozprostírá na obrovské ploše. Jamky spolu nesousedí, nýbrž na sebe navazují a téměř po vrstevnici obtáčejí pobřežní horu. Klubovna je nejvýše a dráhy pozvolna klesají až k devítce na úrovni pláže, kde je občerstvovací stanice ve stylu mexické vesnické hospody. I tady, stejně jako na celém hřišti, personál hraje výraznou přesilovku.

Při návratu ke klubovně jsme pochopili tajemství neposkvrněného stavu hřiště. Snad na každé jamce byl v ústraní připraven zahradník, který drobné šrámy hned opravoval. Všimnout si ho lze jen při bedlivém pozorování.

Až vám bude na závěr caddie čistit boty, možná si budete v hlavě promítat emblematickou devátou jamku, nejen dle názoru Grega Normana nejkrásnější mexickou jamku vůbec, nebo po ferveji poskakující párek mývalů, pásovce, jeleny...

Okruh Mexico City – Acapulco – Ixtapa – Manzanillo – Mexico City zabere přesně dva týdny golfové dovolené – a ještě stihnete v Mexico City před odletem navštívit pyramidy Teotihuacán. Pokud máte volna více, lze pokračovat z Manzanilla dále na sever do Puerto Vallarta, tamních sedm hřišť ,od Nicklause po Weiskopfa, hravě zaplní celý další týden.

Převzato z časopisu Golf, www.casopisgolf.cz
Text: Petr Mikyska, foto: Petr Mikyska, Fairmont Hotels & Resorts, Fairmont Acapulco Princess

ACAPULCO CLUB DE GOLF
Adresa: Acapulco Club de Golf, Av. Costera Miguel Alemán, Acapulco, Guerrero 396 90, Mexico
Tel.: +52 744 484 0781, +52 744 484 0782
Počet jamek: 9 | Par: 36
Green fee: 40–50 USD/9 jamek

MAYAN PALACE – VIDANTA GOLF ACAPULCO
Adresa: Mayan Palace – Vidanta Golf Acapulco, Av. Costera de las Palmas C1C, Fracc. Playa Diamante, 399 00, Acapulco, Guerrero, Mexico
Tel.: +52 744 469 6000
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.vidantagolf.com
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka hřiště (yardy): 6 156 (muži) | 5 352 (ženy)
Green fee: 130 USD

FAIRMONT ACAPULCO PRINCESS
Adresa: Fairmont Acapulco Princess, Costera de las Palmas s/n Fraccionamiento Granjas del Marquez, Acapulco, Guerrero, 398 90, Mexico
Tel.: +52 744 469 1000
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.fairmont.com/acapulco
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka hřiště (yardy): 6 355 (championship) | 6 085 (muži) | 5 400 (ženy)
Green fee: 130–170 USD

TRES VIDAS ACAPULCO
Adresa: Tres Vidas Acapulco, Carretera a Barra Vieja, Km. 7 Plan de los Amates, Acapulco Guerrero, 399 31, Mexico
Tel.: +52 744 435 0823
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.tresvidas.com.mx
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka hřiště (yardy): 7 040 (championship) | 5 895 (muži) | 5 015 (ženy)
Green fee: 220 USD

CAMPO DE GOLF IXTAPA
Adresa: Campo de Golf Ixtapa, Apartado Postal 105, Blvd. Ixtapa S/N Ixtapa, 408 80, Mexico
Tel.: +52 755 553 1062
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.fonatur.gob.mx
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka hřiště (yardy): 6 898 | 5 801
Green fee: 115 USD

MARINA IXTAPA GOLF CLUB
Adresa: Marina Ixtapa Golf Club, Calle de la Darsena S/N, Ixtapa, Guerrero, 408 80, Mexico
Tel.: +52 755 553 1410
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.marinaixtapa.com/golf_courses.htm
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka hřiště (yardy): 6 781 (championship) | 6 328 (muži) | 5 197 (ženy)
Green fee: 100 USD

LAS HADAS MANZANILLO
Adresa: Las Hadas Manzanillo, Ave Vista Hermosa S N, Manzanillo, 288 67, Mexico
Tel.: +52 314 331 0101
Web: www.lashadasgolf.com
Počet jamek: 18 | Par: 71
Délka hřiště (yardy): 6 435
Green fee: 130 USD

ISLA NAVIDAD COUNTRY CLUB & GOLF COURSE
Adresa: Paseo Country Club, Barra de Navidad, Manzanillo, Colima 489 87, Mexico
Tel.: +52 314 337 9025
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.islanavidad.com
Počet jamek: 27 (3 devítky) | Par: 36
Délka hřiště (yardy): 3 442 (Ocean) | 3 564 (Mountain) | 3 501 (Lagoon)
Green fee: 215 USD

EL TAMARINDO BEACH AND GOLF RESORT
Adresa: El Tamarino Beach and Golf Resort, Km. 7,5 Carretera Barra de Navidad-Puerto Vallarta, Jalisco C.P. 489 70, Mexico
Tel.: +52 315 351 5031
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.eltamarindoresort.com
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka hřiště (yardy): 6 515 (championship) | 6 300 (muži) | 5 800 (ženy)
Green fee: 220 USD

Související články:

Údolí Gasteinu: Kdo se zde nudí, je sám nudný Tři perly rakouského údolí Gasteinertal uprostřed Národního parku Velkých Taur, Bad Gastein, Bad Hofgas... Normandie – golf na bitevním poli Na toto hřiště jsem narazil úplnou náhodou. Do Normandie jsem zavítal především kvůli plážím, na kterých 6. 6... Dominikánská republika: Zemský ráj to na pohled. I golfový Dominikánská republika a její golfová hřiště už dávno nepatří do kategorie nedostupných snů. Jezdí sem i... Tyrolsko: Příběh úspěchu Základním stavebním kamenem života každého alpského údolí je rodina, a to v nejširším pojetí včetně prarodič... Pro našince „neznámý“ Quebec Východní část kanadské provincie Quebec, třebaže je Evropě nejblíže z celého severoamerického kontine... Kingsbarns: Golf s úchvatnou scenérií Úžasné! Báječné! Fantastické! Nejkrásnější hřiště, co jsme kdy hráli! Taková a jim podobná hodnocení můž... Do Itálie nejen za golfem Člověk obyčejně dělá něco jiného, než sám chce. Vůbec jsem nechtěla hrát golf, a zatím chodím jako blázen p... Murcar Links: Skrytý klenot východního pobřeží Skotska „Murcar Links je přesně to, co si pod pojmem linksové hřiště představujete,“ tvrdí Paul Lawrie, vítěz Open C... Letham Grange aneb skotská Augusta V článcích o Skotsku si obvykle představujeme linksová hřiště, která jsou golfisty nejvyhledáv... North Berwick: Král skotských linksů Jste-li příznivcem pravověrného linksového golfu, patří North Berwick patrně do vaší top ten. Osmnáctka n...