Milí přátelé, letní golfová sezona v Čechách se nezadržitelně blíží ke konci a mnozí z vás již určitě přemýšlejí, kam se vydat za golfem v období, kdy naše gríny a ferveje pokryje vrstva sněhu.
V minulém vydání Golfu jsme vás, dálek chtivé cestovatele a golfisty zároveň, seznámili s historií města v daleké poušti Mojave, které nikdy nespí – Las Vegas. Tentokrát vám přiblížíme několik zajímavostí této Mekky kasin, hazardu a neonů. Samozřejmě nevynecháme ani tipy na skvělá hřiště, která budete mít možnost v rámci připravovaného zájezdu na vlastní oči vidět i hrát.

Pakliže byste se chystali na návštěvu Las Vegas v létě (my chystáme jaro…), buďte připraveni na venkovní teploty kolem 35 °C i vyšší, jež ani v noci příliš neklesnou – bude tak kolem 25 °C. Vlhkost vzduchu nepřekročí 10 %, a tak pokud budete venku na sluníčku, pamatujte na pravidelný pitný režim. Alespoň přes den by bylo dobré pít z nápojů jen ty nealkoholické... V opačném případě by se mohlo stát, že se západem slunce tak říkajíc „odpadnete“, a přijdete o to možná nejkrásnější z celé návštěvy města – o všechny ty neony a atrakce, které za denního světla sotva vyniknou.

Naproti tomu zimy jsou krátké a poměrně mírné, s denními teplotami kolem 16 °C a nočními kolem 4 °C. V okolních horách nasněží, ale údolí, v němž město leží, zůstává většinou holé.

Pro představu přidávám trochu obecné statistiky: cca 300 slunečných dnů v roce, to znamená 3 800 hodin slunečního svitu! Oproti tomu „pouhých“ 29 dní se srážkami s průměrným úhrnem 110 mm vody (převážná část z toho v zimním období). Nejsušším měsícem bývá červen, nejvlhčím pak březen.

A co lze v Las Vegas dělat? Nabízí se mnoho variant. Můžeme se celý den schovávat před žárem velkoměsta na hotelovém pokoji, nechat si přinést všechno až pod nos, možná se pak líně odsunout k bazénu, dát si drink, cestou zpátky na pokoj upustit do jedné cinkající mašinky čtvrťák, co kdyby náhodou (ale nakonec většinou zase nic…), a navečer se koukat z okna na světýlka a říkat si, jak jsme si to Vegas hezky užili…

A neužili. I ti sebevětší odpůrci hazardu, ruchu a chaosu měst by se měli alespoň jednou pokusit osvobodit své konzervativní a asketické já a nechat se strhnout vírem dění. Nebudou litovat – na to přijdou hned při vstupu do prvního kasina-hotelu. Zkrátka a dobře, oni to tam s námi opravdu umějí. Člověk si rázem připadá jako děcko v říši pohádek. Fantazie se stává skutečností a my se rádi necháme tím vším pohltit a pozorujeme „cvrkot“ kolem s otevřenou pusou.

Může se dobře stát, že zapomeneme dávat pozor nebo prostě ztratíme orientaci, a o to tady jde. A pokud si náhodou na pokoji zapomeneme hodinky, ztratíme i pojem o čase. Nikde tu uvnitř žádné hodiny nevisí, ani okna v kasinech raději nemají. Dokonalost sama, naprosté oproštění se od reality. Ale žádné strachy, všechny cesty vedou – znovu – na Las Vegas Boulevard (neboli The Strip), a ne do Říma – tady je všechno jinak...

Až se konečně dostaneme zpátky ven, možná po absolvování několika hotelových prohlídek budeme pociťovat únavu a řekneme si, že pěšky už ne. Mávneme si na taxík (jezdí jich tu požehnaně, jeden za druhým, a ceny jsou vcelku únosné) nebo si můžeme počkat na zastávce na autobus. Jízdenku si zakoupíme v automatu přímo na zastávce (nebo u řidiče, kde však je nutné mít přesnou částku, protože ti zpátky nevracejí). Nejvýhodnější je pořídit si lístek na 24 hodin. Stojí sice dvakrát tolik co běžné jízdné, ale umožňuje vesele a neomezeně nastupovat a vystupovat, kdykoliv a kdekoliv se nám zlíbí.

Linka, která projíždí po celé délce Stripu, je označená jako Deuce a staví u všech větších hotelů. Pokud se vezeme, vždy musíme počítat s časovými prodlevami, protože dopravní situace na Las Vegas Boulevard je opravdu zoufalá a často se jede doslova krokem. Stačí jen obyčejná oprava kanalizace, aby se z celého slavného Stripu stalo gigantické parkoviště. Nejlépe to má vyřešené místní policie – kličkuje mezi pomalu se plazícími vozy na kolech! Málokdo a máloco jí unikne…

Přestože jsme v Las Vegas, kde se na leccos nahlíží trochu jinak, mějme na paměti, že i zde platí – alkohol od 21 let. Stejná je minimální věková hranice pro vstup do kasina.

Valná část atrakcí a jiných doprovodných programů, které jsou součástí zdejšího zábavního kolotoče, je zdarma. Samozřejmě ani tady nehrabe žádné kuře zadarmo, a tak za některé vyhlášené show zaplatíme naopak několikanásobně více než jinde. Pokud se nechystáme na nějakou vyloženě společenskou akci, můžeme se obléknout střídmě, pohodlně, jak jsme běžně zvyklí. Pochopíme, až v kasinu zahlédneme sedět u „jednorukého bandity“ nebo slot-machine pěkně nalíčenou dámu s natáčkami na hlavě a možná v pyžamku nebo županu. Tady je to každému jedno, hlavně, že si přisadíte do hry!

Kdo si přece jenom myslí, že by si chtěl z návštěvy Las Vegas odnést více než zážitek z návštěvy města, může si přes den udělat výlet do okolí. Je toho tu okolo k vidění spousta, jen je potřeba auto. Nebo si zaplatíme túru u některé z místních cestovních agentur, která zajistí vše potřebné.

Nejoblíbenějšími destinacemi jsou gigantická přehradní hráz Hoover Dam (1936), kde se za vstupné můžeme zúčastnit prohlídky zdejší hydroelektrárny s průvodcem nebo si přehradu projít jen tak sami zvenku a pokochat se pěknými výhledy: na kaňon řeky Colorado, na ústí přilehlého jezera Lake Mead, největší vodní nádrže USA (kam si můžeme po prohlídce zajet zaplavat), nebo na nedávno dostavěný impozantní most Mike O´Callagham – Pat Tillman Memorial Bridge, známý jako Hoover Dam Bypass.

Kdo má na poznávání této části USA více dnů – z vlastní zkušenosti to chce v tomto konkrétním případě alespoň 5 navíc – vyrazí přes Hoover Dam pouští mezi horami dále na jihovýchod, k městu Kingman.

Tady se může „potkat“ s vyhlášenou silnicí Route 66. Po ní projedete krajinou s výjevy jako ze starých amerických filmů (opuštěné benzínové pumpy a bufety, zrezivělé vraky cadillaců, ale občas také nablýskané Harleye s jezdci v černé kůži) třeba až do Williamsu, odkud už je to „jen pár“ hodin (něco okolo dvou) cesty k další dosažitelné atrakci – jižnímu okraji (South Rim) národního parku Grand Canyon.

Pokračovat odtud lze na východ a následně na sever do Arizony do města Page (velmi hezké mistrovské hřiště Lake Powell National!) a Grand Canyon obkroužit směrem po jeho severní hraně, přes Navajo Bridge, Jacob Lake, Kanab (další nádhernou zastávkou může být prohlídka národního parku Zion), Springdale a Mesquite (zde opět na výběr několik krásných golfových hřišť) zpět do Las Vegas.

Dalším tipem na jednodenní krátký výlet je překrásný státní park Valley of Fire, nejstarší na území Nevady (1935). Jeho charakteristickými rysy jsou rudé pískovcové formace, zerodované do neuvěřitelných tvarů. Zvláště západy slunce jsou zde nádherné. Tehdy pochopíme, kde se vzalo jméno parku: Valley of Fire – Údolí ohně.

A co golf? Minule jsme si představili dva resorty, nabízející dostatek „zeleného rozptýlení“ (Legacy a Boulder Creek). Dnes vám přiblížím další hřiště, která stojí zs návštěvu.

Badlands Golf Club, Las Vegas
Resort designovaný Johnny Millerem a Chi Chi Rodriguezem nabízí tři devítky, hratelné ve třech 18jamkových kombinacích: Desperado/Diablo, Diablo/Outlaw, a Desperado/Outlaw. Otevřeno bylo v roce 1995. Hřiště je přeséváno dvakrát do roka, aby byly zajištěny konzistentní hrací podmínky po celý rok. Původní kombinace Desperado/Diablo se nese v pouštním stylu s důrazem na umístění ran – vždyť pouhých 95 akrů (přibližně 38,5 hektaru z celé rozlohy, která čítá kolem 100 ha) je zde oseto travami!

Hlavním záměrem designérů byla přirozená scenérie pouště. Ferveje nabízejí velkorysé dopadové plochy, ale jen v případě, že zvolíte správnou hůl, jinak budete mít co do činění s malými kaňony, průrvami, pískem (waste areas), kamením a roštím. Přidejte trochu horkých větrných vírů z okolních hor a máte skvělý mix pro opravdovou golfovou výzvu.

Obecně řečeno, gríny jsou středně velké a rychlé. Větší vodní překážka vstupuje do hry na trojce Desperada a devítce Outlaw. Každá z osmnácti jamek má svůj vlastní charakter – místní profesionálové tvrdí, že každá z nich může být tzv. „signature hole“. Hřiště je protkáno také množstvím travnatých i pískových bankrů, ale potkáme pouze několik málo stromů.

Osmička na Desperadu (par 3, 169 yardů z modrých) není ani tak testem svojí délkou jako spíše překážkami, které lemují téměř celou jamku. Bezpečnější rány jsou na levou část grínu, zatímco krátká rána často končí na velké skalní stěně před jamkovištěm a míček při troše štěstí najdeme (pokud vůbec) na dně rokliny, která grín zpředu chrání. V roce 1996 byla osmnáctka vyhlášena jako nejlepší hřiště pouštního charakteru a objevila se dvakrát (1997,1998) mezi top 10 nevadskými golfovými resorty.

Laughlin Ranch Golf Club (Bullhead City)
Zhruba dvě hodiny jízdy na jih od Las Vegas, v místě, kde se téměř potkávají hranice Nevady, Arizony a Kalifornie, najdeme město Laughlin – původně zaprášené hornické sídlo, na druhém břehu řeky Colorado se pak rozkládá Bullhead City. Zde se nachází na 7 000 yardů dlouhé (z mistrovských odpališť) 18jamkové pouštní hřiště Laughlin Ranch GC.

Ke hře se nabízí sedm odpališť, takže si každý zvolí dle svých schopností. Při hře zažijete dramatické výškové změny, uvítáte široké ferveje i velkorysé (ale rychlé!) gríny, ale při nepřesných ranách a nezasažené ferveji či grínu se budete opět utkávat s waste-areas, kameny, křovím… Pokud vstoupí do hry vítr, je golf ještě zajímavější, obzvláště na druhé devítce.

Hřiště bylo vybudováno podle návrhu architekta Davida Druziského v roce 2002 a kromě hry se můžete dosyta kochat skvostnými výhledy na řeku Colorado (nebo na pruh kasin a hotelů v Laughlinu). Pouštní a horská scenérie tvoří pozadí každé jamky… Velmi vyhlášenou je místní klubovna s venkovním bazénem, fitness centrem, lázněmi a restaurací.

Lake Powell National Golf Course (Page, Arizona)
Pokud se přidáte a navštívíte s námi na jaře tuto část Ameriky, odskočíme si na pár dnů z rušného Las Vegas na výlet do oblasti Grand Canyonu. Ale – aby nám ani zde tělo či hole nezahálely, zařadili jsme do programu rundu na velmi příjemném mistrovském hřišti Lake Powell National. Jak už z názvu vyplývá, hřiště se nachází u jezera Lake Powell ve městě Page.

Jeho 18 jamek (z nichž každá zde má svůj osobitý charakter a také jméno) bylo vystavěno na vysoké náhorní plošině s vyhlídkou na přehradu Glen Canyon Dam, jezero Lake Powell a překrásné skalní útvary Vermillion Cliffs. Hřiště samo je v odborných kruzích považováno za „korunní klenot“ golfu v severní Arizoně. Nabízí dech beroucí vyhlídky a pět sad odpališť, které umožňují vyvážený požitek ze hry golfistům všech úrovní.

Zvlněné ferveje s červenými písčitokamenitými waste-areas i relativně velké, modulované gríny jsou opravdovou výzvou. Architekt William Phillips si zde vyhrál a dokonale využil prostorových možností, přirozeného terénu a barevných kombinací – okolní skály jsou zbarveny sytě tmavou červenou, stejnou barvu má i písek podél šťavnatě zelených fervejí. Modrou pak budete mít při troše štěstí nad hlavou a v podobě vodních překážek u několika jamek.

Uveďme si zde jen několik názvů jamek: dvojka (par 3, 178 yardů z modrých) hraná přes jezero s názvem Modrá volavka, pětka (par 5, z modrých 554 yardů) s příznačným jménem Titanic, případně patnáctka (par 3, 173 yardů) Cliffhanger nebo osmnáctka (par 4, 351 yardů) zvaná Gamblerova pomsta.

Hřiště zahájilo svůj provoz v roce 1995 a z modrých pánských odpališť měří kolem 6 500 yardů (cca 5 900 metrů). Po hře si hráči mohou vychutnat opět nádhernou vyhlídku z verandy klubovny na okolní skalní útvary Vermillion Cliffs, kaňon Colorada a jezero Lake Powell – obzvláště oblíbené jsou zde západy slunce.

Kromě golfu se v Page nabízí množství dalších aktivit spojených s poznáváním blízkého okolí – např. vyhlídkové lety letadlem nad jezerem Lake Powell až k úchvatnému skalnímu útvaru zvanému Rainbow Bridge (Duhový most) – nabízíme fakultativně v připravovaném programu, výlet do velmi oblíbeného kaňonu Antelope Canyon nebo třeba možnost muškaření v nedalekém kaňonu řeky Colorado, v místě zvaném Lee‘s Ferry.

V příštím pokračování vám ještě přiblížím některé z vyhlášených hotelů-kasin v Las Vegas a představím další z golfových resortů, které jsme zařadili do jarního programu zájezdu za „hříšným golfem“. Hezkou hru!

Text a foto: Luděk Chyský

Související články:

Las Vegas aneb Golf ve městě hříchu Co si představíte, když přijde řeč na Las Vegas? Barevná blikající světla a cinkající zvonky hracích ... Údolí Gasteinu: Kdo se zde nudí, je sám nudný Tři perly rakouského údolí Gasteinertal uprostřed Národního parku Velkých Taur, Bad Gastein, Bad Hofgas... Normandie – golf na bitevním poli Na toto hřiště jsem narazil úplnou náhodou. Do Normandie jsem zavítal především kvůli plážím, na kterých 6. 6... Dominikánská republika: Zemský ráj to na pohled. I golfový Dominikánská republika a její golfová hřiště už dávno nepatří do kategorie nedostupných snů. Jezdí sem i... Tyrolsko: Příběh úspěchu Základním stavebním kamenem života každého alpského údolí je rodina, a to v nejširším pojetí včetně prarodič... Pro našince „neznámý“ Quebec Východní část kanadské provincie Quebec, třebaže je Evropě nejblíže z celého severoamerického kontine... Kingsbarns: Golf s úchvatnou scenérií Úžasné! Báječné! Fantastické! Nejkrásnější hřiště, co jsme kdy hráli! Taková a jim podobná hodnocení můž... Do Itálie nejen za golfem Člověk obyčejně dělá něco jiného, než sám chce. Vůbec jsem nechtěla hrát golf, a zatím chodím jako blázen p... Murcar Links: Skrytý klenot východního pobřeží Skotska „Murcar Links je přesně to, co si pod pojmem linksové hřiště představujete,“ tvrdí Paul Lawrie, vítěz Open C... Letham Grange aneb skotská Augusta V článcích o Skotsku si obvykle představujeme linksová hřiště, která jsou golfisty nejvyhledáv...