jota

KodejsSoučasné složení Výboru ČGF vzešlo z voleb v březnu roku 2013. Na odvedenou práci federace má každý jistě svůj názor, její současný prezident Zdeněk Kodejš nám však prozradil, s čím je spokojený on nebo jaké velké projekty vedení federace v budoucnu čeká.

Jste ve funkci prezidenta ČGF od března 2013. Jak hodnotíte uplynulé období?

V březnu se téměř stoprocentně obměnilo složení celého Výboru, takže období do začátku sezony, které bylo velmi krátké, jsme se snažili využít hlavně k tomu, aby se všichni rozkoukali, abychom se naučili komunikovat a aby se každý do té současné problematiky dostal hlouběji. Veliké plus je, že všichni se v golfu a klubech pohybovali a pohybují už dlouhou dobu, o golfu toho hodně vědí a prošli si velkým množstvím situací. Důležité však bylo naučit se spolupracovat a najít hlavní úkoly českého golfu.

A těmi je co?

Hlavním cílem bylo a pořád je rozšiřovat členskou základnu. Chceme toho dosáhnout získáváním mládeže, a proto jsme začali dávat dohromady projekt Golf do škol. Ten má dvě úrovně – tu pro nejmenší a tu už trochu „sportovnější". Aby děti pochopily, že golf sice může být pouze zábava a hra, ale dá se zároveň dělat na vrcholové úrovni, na kterou je třeba se připravovat odmala. Druhou cestou k rozšíření je propagace golfu jako součásti turistiky, protože v Čechách je nabídka golfových hřišť velmi široká a kvalitní. I služby na hřištích se viditelně zlepšují a golfovým turistům je co nabídnout. Zkrátka předchozí Výbor měl své starosti kolem Stanov a dokumentů a my bychom se rádi vrátili zase ke golfu.

Do jaké míry jste tedy spokojen s dosavadní prací současného Výboru?

Myslím si, že máme velmi dobře nastartováno. Řada projektů už běží na úrovni komunikace s odpovědnými osobami, případně jednání s partnery, a má základní strukturu, kterou je třeba dále rozvíjet. Snad mohu říct, že i za tu první sezonu je za Výborem kus práce vidět. A kromě toho se, doufejme, povedlo uklidnit trochu atmosféru v tom českém golfovém rybníčku. Například je třeba zmínit, že poslední podzimní konference se zástupci klubů se nesla v duchu velice konstruktivní debaty a klidu, takže to je příslib do budoucna.

Jak je těžké do golfu – „snobského" sportu – získávat peníze?

Je to úplně stejné jako v ostatních sportech, možná dokonce těžší. Někteří partneři, nebo spíš státní instituce, říkají, že jsme bohatí dost, tudíž peníze nepotřebujeme. Na druhou stranu z finanční stránky je na tom federace dobře především proto, že se snaží dlouhodobě správně hospodařit. Takže se nám nějaké peníze podařilo našetřit a jeden z úkolů nového Výboru je začít peníze do golfu smysluplně vracet. Ne je někam nasypat a poplácat se po rameni, jak jsme rozpustili rezervu.
Snažíme se dávat dohromady projekty, kterými je podpora reprezentantů a přípravy na OH, podpora golfu do škol a podobně, aby byl efekt dlouhodobý. Chceme také podporovat regiony, ve kterých není moc hřišť, aby vytvořily veřejná příměstská hřiště pro lidi, kteří si golf chtějí vyzkoušet. Což není žádný náš sen, ale vyzkoušený projekt, který se povedl například ve Francii. Všeobecně bychom neměli vymýšlet vymyšlené, ale zkoušet využívat to, co mělo úspěch někde jinde. Především v tak starém a tradičním sportu, jako je golf, bychom neměli neustále hledat vlastní cestu, tak jak to máme asi v povaze, ale to není otázka jen golfu.

Jste zároveň prezidentem GC Semily. Je pro vás golf hlavní časovou náplní?

To ne, ještě se musím nějak živit. (smích) Není to jednoduché, protože i naše fabrika ve Vrchlabí je ve fázi totální rekonstrukce a končíme spolupráci s původním japonským partnerem, dáváme dohromady několik nových projektů... Vypadá to sice nadějně, ale je s tím spousta práce, která se beze mě tak úplně neobejde. Na druhou stranu si nemůžu stěžovat, protože po více než 20 letech kolem golfu jsem věděl, do čeho půjdu a co by to mělo obsahovat.

Kandidoval jste na prezidenta ČGF z vlastní vůle?

Několik mých starších kolegů golfistů mě přesvědčovalo, že by do toho měl jít někdo z té starší golfové generace. A protože jsem přesvědčen, že Výbor golfové federace by neměl být složený jen z businessmanů, nechal jsem se nakonec přesvědčit. Ovšem nestýskám si, protože jsem věděl, co mě čeká.

V poslední době padly nějaké disciplinární tresty. Zaměřila se ČGF na dodržování proslulé golfové etiky?

Šlo o souhru několika různých věcí. V podstatě ani jeden trest nepadl na popud federace, ta pouze reagovala na základě podkladů od antidopingového výboru, případně pořadatelů konkrétního turnaje. Určitě se chceme zaměřovat na to, jak naši reprezentanti vystupují, neboť golfista by měl být především slušný člověk. Jsem-li golfista, přistoupil jsem dobrovolně na nějaká pravidla a na to, že je budu dodržovat sám od sebe. Nepotřebuji nad sebou někoho v pruhovaném dresu, jako to mají fotbalisté. S naprosto vážnou tváří mohu prohlásit, že výbor bude k podobným prohřeškům do budoucna spíš ještě radikálnější, než jaký byl v těchto případech.

Díky své funkci hodně cestujete a máte možnost sledovat federace jiných zemí a jejich práci. Dá se ta česká s ostatními nějak srovnat?

Snad mohu hrdě říci, že fungováním a systémem jsme srovnatelní s golfově vyspělými zeměmi. Dnes jsme již v Evropě považováni za rozvinutou golfovou zem, což není jen náš subjektivní pocit, ale skutečně tak na nás nahlížejí nejvyšší orgány golfu. To s sebou nese i povinnosti, protože je právě teď na nás, abychom pomohli zemím, které jsou ještě v počátcích a snaží se rozvíjet. Snad se nám daří, podíleli jsme se například na vzniku Olympic Hopes Trophy v Maďarsku, pomáháme sousedům s výchovou rozhodčích a normováním hřišť.

Působil jste nějakou dobu v cyklistice a lyžování. Můžete porovnat, jak v těchto sportech pracují s mládeží?

Podle mých zkušeností s tím bojují úplně stejně jako my. Možná máme i výhodu v tom, že začínáme bez nějakého zatížení minulostí. Například právě cyklistika kdysi vychovávala naprosto vrcholové jezdce, zato dnes to není úplně dokonalé. I když to srovnám s dalšími sporty, jako je třeba tenis nebo jiné, tak se většina sportů vrací k systému výchovy mládeže. Osobně vůbec nevzpomínám s láskou na dobu socialistického zřízení, ale je potřeba říci, že zrovna sport v té době nějaký systém měl. Dnes se buduje všechno znova, což není jednoduché. I proto se snažíme využít zkušeností z jiných sportů.

Jakými největšími úspěchy v těchto jmenovaných sportech se můžete pochlubit?

To už ani pravda není. (smích) V lyžování jsem se pohyboval do svých 16 let kolem desítky nejlepších v Čechách, ale v cyklokrosu jsem v době, kdy česká cyklistika vozila medaile z mistrovství světa jako na běžícím pásu, chvílemi těm nejlepším dýchal na paty. Pak se k tomu ale přidaly nějaké zdravotní potíže a nakonec jsem u cyklistiky zůstal víc profesně než závodně. To byla zároveň i dobrá praxe pro to, co dělám teď pro golf.

Takže to byly zdravotní potíže, co vás nakonec dostalo ke golfu?

On golf byl vůbec první sport, co jsem kdy dělal. Mí rodiče se se skupinou kamarádů, v čele s Ivo Balcarem, zbláznili do golfu a kousek od Semil začali trochu víc sekat trávu a „budovat" nějaký prostor pro hru. Já jsem se golfu v podstatě nikdy věnovat nepřestal, i když jsem byl na vrcholu cyklistiky, tak jsem si stejně v létě právě s tou partou občas chodil zahrát. Když jsem skončil s cyklistikou, vrátili jsme se s manželkou do Semil, odkud oba pocházíme, a prohlašoval jsem, že už se nenechám do ničeho zatáhnout. Že golf budu hrát pořádně jako sport... Paradoxně do dvou let jsem byl ve Výboru v Semilech, s Lubošem Klikarem jsme začali celé hřiště překopávat, rok nato jsem byl v revizní komisi ČGF a výsledek je mimo jiné i tenhle rozhovor.

Máte dnes vůbec ještě čas si golf zahrát?

Málo, naštěstí už jsem vystřízlivěl z hlediska hendikepových ambicí. Na druhou stranu je to sport a člověk by k tomu neměl přistupovat odevzdaně. Pokud se ale živíte prací a „blbnete" kolem federace, tak se kolem toho najde pár příležitostí oběhnout si hřiště, občas si díky tomu zahraji.

Jaké máte, kromě Semil, oblíbené hřiště?

Vážně nemůžu Semily? (smích) Opravdu mám to hřiště strašně rád. Člověk k němu má úplně jiný vztah, když jde po hřišti a vidí, že tady kácel strom a támhle překopával odpaliště vlastníma rukama. Jinak samozřejmě je zážitek zahrát si na mistrovských hřištích, ale raději nebudu jmenovat. Pro mě má naprosto speciální význam osmnáctka v Mariánských Lázních, kam jsme jezdili rok co rok s rodiči a týden jsme stanovali v lese a hráli golf. Tam si jezdívám zahrát, snažím se tam dostat alespoň jednou za rok.

Do jaké míry máte čas vůbec sledovat golf ve volném čase?

Přiznám se, že doma Golf Channel využívá hodně členů rodiny spíš jako kulisu. Samozřejmě se rád podívám na důležité turnaje, ale spíš jen když mi to vyjde. Nemám ani vyhraněné oblíbence, ale měl jsem šanci osobně potkat Graema McDowella, což je ohromný sympaťák. Většinou nejsem fanouškem toho, když se někomu povede jedna sezona, že se do něj „zblázní" půlka světa. I když jsem teď byl svědkem jedné osmnáctky Stensona v Dubaji, což je zkrátka úplně jiný sport, než jaký dělám já. (smích)

A ženský golf nesledujete?

Je pravda, že i když golf byl odjakživa ryze pánská záležitost, tak ženský golf šel v posledních letech hodně nahoru. Na rozdíl od jiných sportů v dámském podání se na to dokonce dá i hezky koukat, ne jako když omylem v televizi přepnu na ženské vzpírání. (smích) Jsou dámy, kterých je nutno si vážit za to, co pro golf objektivně udělaly, ať už je to Annika Sörenstam nebo Laura Davies. Když jsem ale mluvil o sympatiích, tak mě velmi mile překvapila vítězka Pilsen Golf Masters Ann-Kathrin Lindner. Po vítězství v Plzni si tam k nám sedla a byla nesmírně skromná a příjemná.

Komu fandíte nejvíce z českých hráčů?

Já jsem momentálně ze své židle odpovědný za všechny české reprezentanty a za to, že se je vší silou budeme snažit popostrkovat dopředu a vypomáhat jim. Je vcelku jedno, jestli je to profesionál nebo amatér, důležitý je přístup a podmínky, které si kolem sebe dokáže vytvořit. Myslím si, že mezi mladými hráči máme několik kluků, kteří jsou schopni český golf někam dál posunout. I když konkurence je opravdu obrovská, šance tady existuje.

Vaše dcera byla rovněž golfová reprezentantka, byl jste její největší fanoušek?

Ne, já jsem nefandil, protože jsem zastáncem toho, že rodiče by moc fandit neměli. Pouze jsem vytvářel nějaký servis, vozil jsem ji na turnaje, ale „kedit" jsem šel třeba někomu jinému z týmu, dceři asi nikdy.

Máte nějaké profesní nebo osobní předsevzetí?

Ne. Já konec roku nevidím jako důvod, proč měnit svoje názory nebo cíle. Jak z hlediska fabriky, tak golfu jde všechno dál a podle plánu.

Převzato z časopisu GOLF 1/2014
Za rozhovor děkuje Tereza Blažková, foto: Zdeněk Sluka


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

První dohraný míček nebyl vytažen z jamky před dohráním dalšího

Dobrý den. Dohrál jsem míček do jamky. Nežli jsem ho stačil vyndat spoluhráč také doputoval do jamky. Oba jsme byli n ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...