Uhlik-1Možná je to už nějaké zatížení, kterého se nedokážu zbavit, ale pro mne se jedna z největších krás golfu skrývá v příbězích, které tenhle sport dokáže vytvořit. Uvědomil jsem si to před pár dny, když začínal rok 2017 na evropské sérii turnajem South African Open na předměstí Johannesburgu. Po play-off jej na třetí jamce vyhrál smolař Graeme Storm. Držel jsem mu zcela nepokrytě palce.

Připadalo mi to jako včera, ale přitom to bylo o 84 dnů dříve, kdy naprosto deprimovaně doklepl na bogey na posledním greenu turnaje Portugal Masters a věděl – či spíše možná tušil – že právě tahle nešťastně ztracená rána způsobí, že spadne o jedno dělené místo na leaderboardu a o naprosto absurdních sto euro mine životní šanci k udržení na sérii, z níž nevypadl už jedenáct let.
A zatímco se chystal na krušné chvíle v kvalifikační škole, kde jako bezmála čtyřicátník měl změřit síly se záplavou mladých borců, došlo k tomu, že Patrick Reed, americký hrdina Ryder Cupu, nesplnil povinný počet turnajů odehraných na European Tour, tudíž se celé pořadí posunulo právě o to potřebné jedno místo tak, že Storm byl poslední automaticky postupující sto jedenáctý hráč žebříčku 2016 a mohl nastoupit i na SA Open.

Ale opět zasáhla jakási vyšší moc, chcete-li nějaký božský dramaturg – i za normálních okolností je tu účast velmi silná, ale tentokrát stál mimořádně na startu i Rory McIlroy, světová dvojka – přijal pozvání v rámci přátelské reciprocity s hostitelem turnaje Ernie Elsem.
Přestože nehrál tak docela konzistentně, nakonec to byl právě on, kdo v úplném závěru dělil se Stormem první místo a rozjelo se play-off. Při třetím průchodu čtyřparovou osmnáctkou se hvězdný Ir po další chybě nezachránil a Storm po deseti letech od Open de France získal druhý velký životní titul...

Co říkáte, není to šťastný konec pohádky o sympaťákovi s vyholenou hlavou, který má do čtyřicítky klid a k tomu ještě na pažbě zářez za Roryho... Pokud by to pro náročného diváka stále nebylo dost dramatické, pak bychom o rok dříve našli v jeho životopise podobné drama a před dvěma lety vypíchli jeden chybný drive v play-off na European Masters, který znamenal trofej pro Davida Lipskyho. Jen mírnou náhradou tehdy bylo BMW i8 za hole-in-one v turnaji. To už by se točit dalo, co?
Ještě něco o těžkém stoupání vzhůru, víc materiálu pro milovníky epiky? Není problém. Asi bychom do koktejlu přihodili historku o tom, že někdejší britský amatérský mistr měl po vstupu do profi ringu takové problémy, že se mimo sezonu nechával zaměstnávat v továrně na cukrovinky, a když se ještě jako amatér dostal na US Masters, k překvapení všech mu caddieho dělala jeho máma. To už musí stačit...

Golf je sport, který prostě vytváří příběhy. Všichni si všimneme osudů těch, kdo jsou úplně na vrcholu. Neustále se o nich mluví, všechno o nich víme, média je sledují na každém kroku. Ale nejsou příběhy těch, kteří se pohybují někde na okraji, možná ještě zajímavější? Jejich vzestupy a pády, okamžiky drtivého smutku, existenční beznaděje i neuvěřitelné happy-endy? V golfu jich najdeme spoustu. Jak říkám, je to sport příběhů, ať mi ostatní prominou...

Převzato z časopisu GOLF 2/2017


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...