Po sezoně, ve které covid doslova „vyplenil" turnajový kalendář European Tour a jednou z „obětí" byl i turnaj D+D Real Czech Masters, se letos golfový život téměř vrátil k normálu. Slovo téměř je však na místě. Na Albatrossu se odehrál po roční odmlce sedmý ročník Czech Masters a v režii společnosti Relmost i dva podniky Challenge Tour v Česku, nicméně strašák jménem covid stále vstupoval do hry. Jaký byl rok 2021 očima Petra Dědka juniora, který měl organizaci a vše kolem turnajů takříkajíc na triku?

Ta otázka je na místě, jaký byl z vašeho pohledu rok 2021?

Byl pořád poznamenaný covidem. Když srovnám roky 2020 a 2021, přijde mi, že v roce 2020 prožívala moderní společnost něco zcela neuvěřitelného. A ochota a schopnost několika málo promotérů, kteří navzdory situaci chtěli dělat turnaje, mně přišla spíš víc bláznivá a s velkou mírou rizika, především toho zdravotního. To proto, že tehdy jen málokdo věděl, co dělat z pohledu ochrany před viry.

Letošní rok byl už jiný?

Zdá se mi, že rok 2021 byl první možný, kdy jsme se mohli vrátit ke své práci, byť byl stále poznamenaný covidem. Musím říct, že jsem hrdý na to, jaký máme tým a jakým způsobem jsme zvládli práci a organizaci turnajů. Bylo vidět, že tenhle tým je mnohem jistější v kramflecích. Dokonce jistější než v době před covidem. Mě osobně to naplňuje uspokojením i proto, že to byl můj první rok, kdy jsem přebíral kontrolu nad organizací všech turnajů.

Co bylo v roce 2021 nejnáročnější?

Něco z týmové práce jsem si nechal na starosti přímo já. Primárně to byly kontakty se zahraničními hráči, European Tour a jejich cestování do Česka. A to byla v roce 2021 docela výzva. Ve spolupráci s dalšími zainteresovanými organizacemi jsme se snažili vymyslet, jak k nám sportovce dostat. To proto, že už v létě před Czech Masters se omezení kvůli covidu opět zpřísňovala. Hlavně v zemích mimo EU, kam spadla i Anglie, kde se hrál turnaj v týdnu před námi.

V čem byl největší problém?

Každý hráč, člen jeho realizačního týmu, kedík, nebo rodinní příslušníci museli mít potvrzení, že jsou zdravotně v pořádku. Všichni museli být zapsáni na speciální seznam a těch lidí tam bylo zhruba šest stovek. Pro každého jednotlivě jsme museli napsat žádost. V češtině a angličtině. To bylo docela vtipné, protože moje podpisy musely být na každé žádosti dvakrát, takže jsem vytvořil těsně před Czech Masters zhruba 2 400 vlastnoručních podpisů.

Jak probíhalo povinné testování? Už v Anglii, nebo až po příletu?

Upřímně řečeno, už si to nepamatuji přesně, protože v té době se to neustále měnilo. Testy před odletem byly určitě a my jsme řešili i to, jak provádět testy po příletu k nám. Po hráčích i jejich doprovodu bylo požadováno, aby po testu zůstali v hotelu do doby, než dostanou výsledek PCR testu. To trvalo minimálně šest hodin a hygiena nechtěla povolit, aby hráči odjeli na hřiště do doby, než bude znám výsledek testu. Ale nakonec jsme společně našli přijatelnou cestu. Řešili jsme i to, zda nevypravit přímo z Anglie charterový let a z jejich turnaje dovést hráče rovnou k nám. To se nakonec stalo, ale vše se řešilo až na poslední chvíli, protože do té doby panovaly obavy, aby nepadlo do karantény celé letadlo. European Tour ani my jsme nechtěli riskovat, že nám vypadne ze startovního pole třeba 50 hráčů. Spousta věcí se musela řešit doslova až na poslední chvíli.

Nakonec všechno dopadlo dobře...

Na místě byl pouze jeden pozitivní hráč, kterého jsme odhalili systémem, jaký jsme dohodli s hygienou. Nikdo další se neobjevil.

To musela být velká úleva, když se odpálil první míček a turnaj začal?

Já bych tuhle odpověď rozdělil. Až do středečního večera, nebo spíš přesněji do čtvrtečního prvního odpalu je organizace primárně na našem týmu. To byla ta nejhektičtější část příprav. Od pozvánek na Pro-Am, který je pro nás velice důležitý, protože nebýt partnerů, tak bychom turnaj ani dělat nemohli, až po veškeré zajištění chodu všeho, co s turnajem souvisí. Po prvním odpalu se vše transformuje spíše na bedra European Tour. A na nás je až do neděle práce více pro partnery. Společnými silami pak připravujeme ceremoniál vyhlášení vítězů.

Dá se srovnat, kolik úsilí stálo připravit turnaj v ještě normální době a kolik v té covidové?

Přiznám se, že to je opravdu těžké srovnání. Porovnáváme dvě naprosto rozdílné doby, ačkoliv je mezi jen jeden rok. I v našem týmu došlo k několika drobným změnám, ale ukázalo se, že i malé změny mohou přinést velké proměny. Po roční covidové pauze začal tým fungovat trochu jinak. Možná jsme si začali víc vážit toho, že zase můžeme něco dělat. Věci a akce, které nám dělají radost. Musím říct, že rok 2021 mi přišel zábavnější i navzdory všem opatřením a omezením. Ne pouze stres, jak si pamatuji turnaj z roku 2019. To srovnání ale není tak docela fér. To proto, že rok 2019 byl plný očekávání a byl lepší než všechny předchozí. Letos nám kvůli restrikcím odpadlo několik doprovodných akcí, jako třeba sobotní Beat the Pro. A ani očekávání od partnerů a veřejnosti nebylo tak velké. Člověk si uvědomil, že je rád i za to, co máme, že jsme na cestě zpět, že zažíváme renesanci byznysu, který byl covidem tak těžce poškozený.

Jaké máte plány na příští rok? Bohužel, jak to vypadá, covidová hrozba asi jen tak nezmizí...

Jsme ve stadiu plných příprav na příští rok, což znamená i vyjednávání s hřišti. Většina z nich je už zasmluvněná. Mluvíme o jedné novince – o možném třetím turnaji Challenge Tour v Česku. Jedním dechem ale musím dodat, že covidová doba sebou nese nejistotu, proto stále hovoříme o našich představách. Ty jsou takové, že chceme ke stávajícím třem turnajům přidat jeden navíc.

Takže Czech Masters na Albatrossu a dva turnaje Challenge Tour na Kaskádě a Kunětické Hoře. A ten další?

To bych zatím nechtěl prozradit, ale jednání se vyvíjejí dobře. Zkrátka, pracujeme na třetím turnaji Challenge Tour v Česku.

Vaší filozofií je každý rok přivést na Czech Masters nového zajímavého hráče. Letos to byli Henrik Stenson a Rory Sabbatini. Máte už představu, kdo to bude příští rok?

To je otázka, kterou obvykle dostávám před turnajem. Takhle brzy jsem ji asi ještě nedostal. Pravda je, že čím víc se turnaj blíží, tím tento dotaz slýchám častěji. Začali jsme s uváděním zajímavých hráčů od prvního ročníku a myslím, že to je krásná tradice, ve které chceme pokračovat. Jsme rádi, že tomu tak bylo i letos, byť Henrika Stensona se nám podařilo zajistit až na poslední chvíli. Normálně trvá jednání o startu hráče tak čtyři pět měsíců, ale tady jsme stihli všechno vyřídit za jediný měsíc. Přiznávám, že nabídek od manažerů máme na stole několik.

Podle čeho z nich vybíráte?

Vybíráme podle toho, jako hodnotu pro nás mají. I vzhledem k Czech Masters a k tomu, koho chtějí vidět čeští fanoušci. Hráči typu Xander Schaufelle nebo Jordan Spieth jsou mladí, skvělí hráči patřící do světové top 10, ale pokud člověk nesleduje golf pravidelně, neosloví ho natolik jako jména Ernie Els, Henrik Stenson, Lee Westwood a další. Tihle hráči oslovují mnohem širší skupinu golfistů, i těch pasivních, kteří si jdou golf občas zahrát nebo ho příležitostně sledují v televizi. Vybíráme hráče i podle toho, abychom přitáhli co nejvíc negolfových fanoušků, kteří chtějí poznat golf. Proto volíme hráče trochu jiného kalibru.

Pokusím se to „přeložit", zvete hráče, kteří už něco v golfu dokázali, mají skvělé jméno i pověst. Svým způsobem golfové legendy?

Hledáme lidi s charismatem, hráče, který dosáhl skvělé výsledky, chová se jako profesionál a když přijede, máme jistotu, že odvede vše, co vystihuje spojení golfový profesionál. Přesně to bylo vidět u hráčů jako Martin Kaymer, Lee Westwood, Ernie Els nebo naposledy Henrik Stenson. Všichni se od nich můžeme hodně poučit.

Zeptám se tedy trochu jinak. Koho byste příští rok na Czech Masters rád viděl?

Chcete jméno?

Ano chci. Rád bych. Určitě už máte nějaký okruh hráčů, ze kterých vybíráte.

Řeknu vám, s kým jednáme. Nebo jsme jednali a hledali možnost, jak sem takového hráče přivést. Snem mého otce bylo přivést Tigera Woodse. To se ale v rámci možností, které máme, a vzhledem k tomu, co se událo, stává možná už neuskutečnitelným. Komunikace s Philem Mickelsonem probíhala už loni. A probíhá pořád. Jeho vítězství na PGA Championship ale trochu zkomplikovalo vyjednávání o ceně. O velikosti částky, o kterou si řekl, musíme hodně přemýšlet. Dostat k nám oba tyto hráče jsou spíš taková naše zbožná přání. Ale pokud bychom dosáhli nějakého kompromisu, tak kdo ví.

To jsou hodně velká jména. Větší už asi v golfu nejsou...

To je pravda. Oba se řadí mezi golfové legendy. Nijak nevadí, že třeba Phil nemá zrovna nejlepší výsledky. Vybavuji si, že mi před Czech Masters nějaký člověk psal, že je to hezké, když jsme sehnali takové „vidláky", že nikdo z nich nemá fazonu a že je to ostuda. Byl jsem hodně rád, když tři z těchto čtyř hvězdných hráčů, které jsme propagovali, skončili na vrcholu leaderboardu. A hlavně ukázali, jak golf umí. Byla to nejlepší možná odpověď kritikům.

Hvězdy mají různé manýry, různá přání. Jaká jste museli řešit vy?

Asi nejnáročnější na obsluhu byl Danny Willett, ale ani v jeho případě to nebylo nic, čím by se nějak výrazně odlišoval.

O co šlo?

Měl tu přítelkyni, kedíka a ještě kamaráda, takže všichni dohromady měli požadavky na dopravu a ubytování. K tomu nějaká restaurace, kam jít nakupovat. Vzhledem ke covidu to byla trochu výzva spíš na logistiku. Užívali si toho, že byla Praha otevřená. Ale tak jsou role rozdělené, to je v pořádku.

Museli jste řešit i něco nečekaného?

Napadá mě jedna věc. Připravovali jsme Pro-Am a start na něm nám potvrdil i Rory Sabbatini. Nebo spíš jeho manželka. Ještě před příjezdem nám ale oznámil, že bude muset ve středu jet do Bratislavy na přijetí u slovenské prezidentky. Vymýšleli jsme, jak to udělat, aby stihl ve středu Pro-Am i přijetí. Zvažovali jsme let helikoptérou do Bratislavy nebo letadlem, ale nakonec z toho sešlo. Museli jsme Pro-Am odehrát bez něj. Ale využil naše auto pro cestu tam i zpátky.

Malinko odbočím od Czech Masters k European Tour. Evropská série se od příštího roku mění na DP World Tour a s tím jsou spojené i některé další změny. Co to pro vás znamená?

V podstatě se mění celá identita European Tour. Pro nás to znamená primárně rebranding všeho, co souvisí s European Tour. A to i přesto, že jsme apelovali na vedení tour, aby aspoň dva roky nechali stejné logo. To se nestalo.

Nakolik je komplikací to, že se zvyšuje minimální prize money turnajů na 2 miliony dolarů, tedy zhruba 1,7 milionu euro?

Musíme se sakra víc snažit, protože minimální prize money budou dva miliony dolarů, pro nás zhruba 1,75 milionu euro, což je navýšení prize money našeho turnaje o 750 tisíc euro. Takové peníze samozřejmě někde na zemi nenajdeme. Musíme se k tomu postavit. I tím, že připravujeme balíčky i pro partnery European Tour, snažíme se je zaujmout, něco atraktivního nabídnout. A věříme, že budeme schopni navýšení pokrýt.

Nebyla navýšením ohrožená další existence turnaje?

Nikdy není jednoduché vyřešit to, že se vám v tak krátkém časovém horizontu navýší rozpočet najednou o dvacet milionů korun. Nebýt toho, že s European Tour spolupracujeme, že se snaží změny, které přijdou, aspoň trochu změkčit, bylo by rozhodování složitější.

Nebyla šance, že by European Tour turnaj přímo finančně podpořila? Ostatně, v minulosti to několikrát udělala, aby turnaj udržela při životě...

To je pravda, ale u nás asi ne. V minulosti, a ne tak dávné, převzala European Tour Spanish Open, když mělo skončit, a to samé s French Open, když po Ryder Cupu nečekaně skončil hlavní partner turnaje. French Open spadlo na prize money 1,5 milionu euro, ale pro European Tour bylo hlavní, že se konal. Platilo to i pro Anglii a British Masters. Bylo to pochopitelné i vzhledem k historii, jakou turnaje mají. Takovou my ještě nemáme a asi by nechali turnaj v Česku padnout. U nás bez soukromých peněz od našich partnerů a našich vlastních, které do turnaje dáváme, by byl turnaj ohrožený. Ale není to ten případ.

Takže, stručně řečeno, jaký máte vzkaz pro golfové fanoušky?

Turnaj bude. Bude se hrát pod stejným názvem a na stejném místě, jen o větší peníze. Nebude už součástí European Tour, ale DP World Tour, nicméně v tomto případě platí, že se změnila pouze vizuální komunikace a titulární partner, organizační tým European Tour zůstává nezměněný. Naše strategie se nijak nemění. Zase se budeme snažit získat pro náš turnaj novou hvězdu, která tu ještě nebyla. Není to žádná povinnost, ale jde o tradici, se kterou jsme začali a chceme v ní pokračovat a držet ji nadále. Samozřejmě je otázka, jak se bude dál vyvíjet situace kolem omezení cestování. Všichni doufáme, že to bude spíš lepší než horší. A zase přivedeme hráče, kterého Česko ještě nevidělo.

Odbočím teď ještě o něco víc. Co vy a váš golf?

To můžu shrnout jedním slovem – spokojenost.

Můžete to trochu rozvést?

Vzhledem k tomu, jak často, nebo spíš přesněji zřídka se dostanu na hřiště a na drivingu jsem nebyl někdy od loňska, tak výsledky turnajů, na kterých mi záleželo, byly dobré. Ať mistrovství klubu nebo potom turnaj mistrů na Konopišti. Čísla nejsou nijak oslnivá, ale kvalita golfu se nijak zásadně nezměnila, je v podstatě stabilní. Což je překvapující, protože nemám čas vůbec trénovat. Proto je až neuvěřitelné, že pořád držím handicap +0,3.

Nesvrbí vás ale někdy ruce, když vidíte v akci hráče na turnajích European a Challenge Tour?

Chtěl byste slyšet příběh o tom, že mám pořád sen o tom, jak nejdřív tady něco udělat a pak se vrátit na hřiště? To jsou ale pořád jen sny. Touha zahrát si s těmi nejlepšími na perfektně připraveném hřišti je velká. Ale vzhledem k tomu, co musí člověk udělat, připravit, než to ve čtvrtek všechno vypukne, to na návrat rozhodně nevypadá.

Takže přerod hráče v manažera, promotéra a organizátora je hotový?

Činností, které dělám, je mnoho a golf je jen jednou z nich. Jsem rád za tu změnu. Na golfu je to už víc překlopené na práci než na touhu hrát, ale když na chvíli pomine všechen ten shon, mysl se trochu uvolní a jsem na hřišti, tak se ještě touha objeví.

Převzato z časopisu GOLF 11-12/2021
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Relmost