Uprostřed divoké přírody Provence otevřeli před sedmi lety golfový klenot – resort Terre Blanche. Mnozí o něm slyšeli, nemnozí se sem vypravili. Terre Blanche si určitě pěstuje jistý kult jedinečnosti, ten by ale vznikl, i kdyby se o to nikdo nesnažil: prostě a jednoduše ten resort výjimečný je.

Dalo by se říci, že se do provensálské krajiny luxusní stavby nehodí, ať už jde o golfová hřiště nebo špičkový hotel. Ale záměr byl od počátku přesně takový: vybudovat něco jedinečného, Mekku golfu, spojit mistrovský golf s přepychem hotelu nejvyšší třídy a zasadit to všechno do kontrastního pozadí nedotčené přírody, mezi kopce, rokle, do míst provoněných levandulí a tymiánem, mezi pinie, olivy a cypřiše.

Provence je divoká krajina. Kousek odtud Nice, Cannes, St. Tropez a všechen luxus Cote d´Azur, ale to je jen ten proužek kolem moře. Opusťte pobřežní vřavu, opusťte velké silnice, zamiřte kousek dál. Velmi brzy najdete kopce se středověkými vesničkami, divoká údolí, skály a skalky, husté lesy. Díky síle slunce tady omamně voní každá květinka a rostlinka, cvrkot cikád je nepřetržitý.

Většina návštěvníků Provence tu pravou drsnou tvář zdejší přírody víceméně nepozná: nevkročí „dovnitř“, pohybují se po silnicích, ať už v autech nebo na kolech, opájejí se starými kostely, stinnými náměstíčky, kde pod obřími platany místní staříci hrají pétanque nebo jen tak poklidně sedí před kavárničkami. Ano, poklid, to je jeden z nejcennějších artiklů Provence. Tady se dobře sní…

Majitel resortu a prezident golfového klubu Terre Blanche Dietmar Hopp dovnitř vkročil. Koupil 110 hektarů, vysnil si velkorysý projekt a jeho realizací si splnil hned několik snů zároveň. Sen o 300 slunečných dnech za rok, sen o nádherném golfu uprostřed přírody a snad největší sen ze všech – ten o dobře ukryté oáze poklidu, který je uprostřed dnešního bláznivého světa velmi luxusním zbožím. Hopp velmi dobře vnímal ducha Provence a našel paralelu mezi prostým klidem místních obyvatel a přepychovou atmosférou klidu a ticha, jaká panuje na Terre Blanche.

Sám o sobě říká: „Mám stejný vkus jako Oscar Wilde, zcela jednoduchý – chci jen to nejlepší.“ A když se sejdou peníze, idea a tah na branku…

Skok do reality. Terre Blanche, přesněji Four Seasons Resort/Provence at Terre Blanche, je od nás na první pohled dost daleko: z Brna i Prahy je to podobně, kousek přes 1 300 km, po dálnici 12 hodin. Kus cesty. Ale když o něčem slýcháte a přemýšlíte dostatečně dlouho, vzdálenosti se zkracují.

Jet tam jen za jedním hřištěm by byl přesto hřích. Proto jsme k Terre Blanche zamířili od severu, zdaleka ne po doporučené dálnici: kaňon Verdonu s kilometrovými kolmými stěnami, nádherné staré vesničky, co září ve slunci na kopcích, olivy, cikády... odtud se neodjíždí lehce. Ale pak už bylo potřeba uložit „Terre Blanche“ do zcela nové GPSky a vyrazit na poslední kousek cesty.

GPSka byla nová až příliš, nebo spíš byl nový navigátor, zadání nás totiž dovedlo do městečka Fayence, z něj do lesů nad ním, ze silnice byla lesní cesta, na konci tři domy a u nich nápis: Rue du Terre Blanche. Tak honem zpátky, do navigace je třeba přidat kouzelné slůvko golf. Cíl byl najednou o deset kilometrů dál, ale to už nic nebylo. Pro informaci – resort leží asi 45 minut od letiště v Nice v Domaine de Terre Blanche, což je krásný klidný kout Provence mezi mořem a pohořím Var, kde lidé ještě přírodu nepřemohli a ani se o to (zatím) nepokoušejí.

Brána jak do pevnosti, strážní zjišťují telefonem, jestli vás opravdu mohou pustit dál. Resort, v němž tvoří jeden celek Terre Blanche Golf Club a špičkový hotel Four Seasons, nevpustí člověka do svých útrob jen tak; dovnitř smějí jen členové klubu, hosté hotelu, ti, kdo si nejméně pět dní předem zadali tee time, a ohlášené návštěvy.

Hotel tvoří velkorysá hlavní budova, kde je předimenzované všechno, od recepce, přes restauraci, chodby až po dětské herny. Vysokánské stropy ten dojem zesilují.

Ale bydlí se jinde – všech 114 „pokojů“ (jde o velmi komfortní suity o velikosti od 60 do 300 m2) je ve vilkách, které v několika řadách pod sebou sestupují úbočím kopce ke golfové klubovně. Všechno obklopuje spousta květin a kvetoucích keřů, jako by to tady nebylo sedm let, ale odjakživa. Je tady decentní klid, skoro až meditační, nikdo nechce být rušen a nikdo nikoho neruší. Přestože to nikam není daleko, většina hostů se pohybuje po resortu na golfových vozících, které mají k dispozici po celou dobu pobytu.

Golfový klub si s výstavností hotelu nijak nezadá. Standardní vybavení – recepce, restaurace, proshop, terasa, vše ve skle a přírodním obložení. Před ním se na nevelkém nádvoří tísní nejmíň stovka bugin, všechny krásně bílé. Obě zdejší osmnáctky – Le Chateau a Le Riou – začínají nedaleko klubovny, po devíti jamkách se k ní vracejí, pak se znovu rozbíhají do druhé smyčky a končí zase těsně u klubovny.

Architekt Dave Thomas, kterého si pan Hopp pozval k designu obou hřišť, se ještě po letech nedokáže vyjádřit o té práci bez emocí: „Bylo to to nejzajímavější, co jsem kdy dělal!“ Thomas byl mužem na pravém místě, vsadil obě hřiště do krajiny tak, že vůbec nepoznáte, že se tady před pár lety něco kopalo a přemisťovalo. A to musel vzít do hry několik částečně vybudovaných jamek, o něž se o deset let dříve pokusil někdejší majitel.

Obě hřiště patří k nejtěžším ve Francii. Le Chateau, pojmenované podle starého zámku, kolem nějž se jamky obtáčejí, je delší, o jeho obtížnosti přesvědčivě hovoří čísla: délka z černých odpališť 6 616 metrů, course rating 78,1 a slope rating 150! I „normální“ hráči to mají ze žlutých přes šest kilometrů.

Cestou potkají několik čtyřparů, kterým jen metřík či dva chybí do 400 metrů, ale délka tady není hlavním zdrojem obtížnosti. Každá jamka je jinak složitá. Hodně bankrů v dopadových zónách i kolem greenů, pravoúhlé doglegy, na několika jamkách se hraje těsně kolem velkých jezer nebo přes ně. Místo na oddych nehledejte. Šéf Leadbetterovy golfové akademie, která tady umístila jednu ze svých dependancí, o Le Chateau tvrdí: „Při nejlepší vůli tady nemůžu najít žádnou chybu.“

Le Riou je považováno za o fous lehčí, je kratší, ale ferveje jsou užší, je zde míň vody (přestože Riou je potok, který se vine hřištěm, nevstupuje do hry tolik jako jezera na Le Chateau). 6 005 metrů z černých, ale člověk dostává jednu lekci ze strategické hry a úderové techniky za druhou.

Zatímco Le Chateau je otevřeno i pro „fíčkaře“, hráče zvenčí, uzavřel klub v roce 2007 hřiště Le Riou pro členy, jimi pozvané hosty a hosty resortu, veřejnost sem nemá přístup. Fíčkaři si musejí objednat svůj tee time na Chateau nejméně pět dní dopředu, členové jsou vyzýváni, aby hlásili, kdy chtějí hrát v příštích dvou měsících…

Resort doplňuje v roce 2010 otevřený Golf Performance Center jménem L´Albatros, podle mnohých prý nejkrásnější tréninkové centrum na světě: kromě Leadbetterovy golfové akademie tady mají všemožná zařízení oplývající spoustou elektroniky, Science and Motion Lab, centrum zvané Biomecaswing, ale i 65 odpališť, z nichž je půlka zastřešených a vyhřívaných. Prostor před nimi má kvalitu i vzhled nádherné ferveje. Není divu, že tady trénují i nejlepší francouzští hráči, resort je zimní tréninkovou základnou Francouzské golfové federace.

Než vstoupíte na hřiště, vítá vás cedule s velmi uctivým textem: Laskavě uhrabávejte bankry, laskavě neprovádějte cvičné švihy na odpališti, a dále v tomto duchu, soft spajky, vracení řízků, rychlost hry, oblečení... Jen u psů není slovo „laskavě“ použito, ti jsou jednoduše zakázáni.

Říká se, že na golfu se nejlíp fotí brzo ráno nebo těsně před západem slunka, to bývají dlouhé stíny. Takže budíček na brzo. Caddymasteři (dva černoši s perfektní angličtinou) vám naskládají do ledničky na vozíku tolik vod, kolik chcete. Jasně, fíčko je 170 euro, tak voda sem, voda tam. Ale provensálské ráno má svá specifika, pověstné ranní slunko s kouzelnými barvami tady nehledejte, než se vyklube z oparu, už je dost vysoko a stíny jsou krátké.

Zato se ještě nevyklubali hráči, hřiště je prázdné. Ale tady asi není nával nikdy, jaksi by to k místnímu luxusnímu poklidu nepasovalo. Ovšem i ti, které v průběhu dne na hřišti potkáte, se chovají… no, jedním slovem, vychovaně. Jen tam tak jsou, ale nevnímáte je, stejně jako oni asi nevnímají vás.

Ferveje jako koberec, naprosto jednolité, i semirafy a dokonce rafy tak sestříhané, že z nich vršek míčku vyčnívá, nehledá se, dá se z toho pěkně hrát. Bankry krásně ručně uhrabané, nemají převislé okraje, takže z nich člověk s výhodou může hrát patrem. O hřiště se stará 35 greenkeeperů!

Jamky se zařezávají do nedotčené místní přírody. O té jsem mluvil na začátku, že ji většina návštěvníků Provence nepozná: ze silnice tak úplně vidět není. Zato tady jste přímo v ní, včetně krásných květin, zvířat, ptáků… Však taky má Terre Blanche motto „Objevte místo, kde můžete lovit orly (eagles) a další ptáky (birdies)“.

Asi jsem nemířil dost přesně, ptáka jsem neulovil. Ale bylo jich dost. Černé a bílé labutě projevovaly o můj míček živý zájem, skoro jsem jim ho musel nechat, kačeny se vozíku lekly a uletěly do vody, až když jsem byl skoro u nich. Chocholouši se zájmem pozorovali hromádku velikých exkrementů, zřejmě tady chodí po fervejích i pštrosi.

Když hraje člověk sám, ubíhá hra velice rychle. Ale tady se často mimoděk zastavíte a zadíváte se do okolí. V tom bližším je zámek, na vzdálených kopcích sedí ty středověké vesničky, poblíž je jich podle mapy osm, jedno jméno hezčí než druhé, všechny mají stejnou barvu a vsadím se, že i věk: jsou o dost starší, než si umím představit. Přesto, že uličky jsou široké tak na rozpažení, vesele se v nich bydlí. Provence je tradiční země.

Signature hole mají na Le Chateau dvě: první je šestka – těžký pětipar, kde cesta na green vede přes vodu směrem k zámku, a jedenáctka, která dělá určitě radost milovníkům nedotčené přírody: napříč přes fervej vede široká kamenitá strž, značená jako voda. Za ní se to rozšíří v perfektní golfovou krajinu s bankry a velikým pozohýbaným greenem. Taky pětipar, ale moc si ho neváží, jinak by mu nepřidělili HCP 16!

Na Le Riou je signature hole osmnáctka, zase pětipar, končí přímo u terasy klubovny, začíná se přes vodu, která pak zprava vede kolem úzké ferveje až ke greenu, kde se rozšíří v jezero. A zase HCP 16!

Zpátky do hotelu Four Seasons. O jídle raději nechci mluvit, to by vydalo na román nebo aspoň ódu na radost, já jím rád a rád o tom i mluvím. Místní vína – jakbysmet.

Sama výstavba se musela řídit přísnými požadavky – povolení se vázalo na minimalizaci zásahů do terénu a na dodržení tradičních barev a materiálů Provence. Díky tomu z dálky skoro nerozpoznáte Terre Blanche od místních vesnic: střechy povinně barvy terakota, využití místních kamenných materiálů na obložení zvenčí i uvnitř, žádné ostré barvy, všechno laděno k přírodě. Podobně nenápadně jsou vyvedeny i vnější bazény a wellness.

Známý architekt Niemeier si pohrál i s vnitřním zařízením pokojů. Nemusel koukat na finance, Hoppovi mu dali volnou ruku. Výsledek – komfort, komfort, komfort (cena odpovídá). Od vstupních dveří až po záchod nenarazíte na nic, co by neneslo punc výjimečnosti, jak materiálem, tak vzhledem a funkčností. Kliky jdou bezhlučně, dveře přesně a tiše zapadají, v koupelně sada mýdel Bulgari, postele jedna báseň, dvě ložnice a obývák, všude televize, pracovní kout pro ty, kdo se ani při dovolené nedokážou odtrhnout, na stěnách originály místních malířů, v rozích sochy, terasa s výhledem na ty vesničky…

Nechci mluvit o tom, co to všechno stojí. Jen jeden malý tip: sezona je tady celoroční, ale jsou měsíce, kdy to pořídíte za polovinu letních cen. Balíček s noclehem a dvěma fíčky vás pak může vyjít jen o něco dráž než fíčka samotná. A strávit tady pár dní je zážitek na dlouhou dobu.

A kdo by se tady chtěl usadit natrvalo, má možnost: v resortu jsou čtyři residenční zóny, nevelké, skryté v lesním porostu, s pozemky od 2 000 do 10 000 m2. Zóny jsou dobudovávány postupně, takže to ještě můžeme stihnout… Ale napřed je potřeba zajet si to tam obhlédnout. Jen 1 300 kilometrů, 12 hodin po dálnici!

TERRE BLANCHE
Adresa: Terre Blanche Golf Club, Domaine de Terre Blanche, Tourrettes, nr Fayence, Provence-Alpes-Cote D'Azur F-83440, France
Tel.: +33 (0) 494 709 680
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.terre-blanche.com/
Green fee (včetně buginy): 170 € (hlavní sezona) | 105 € (vedlejší sezona)

Le Chateau
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka (m): 6 616 (černá) | 6 044 (žlutá) | 5 178 (červená)

Le Riou
Počet jamek: 18 | Par: 72
Délka (m): 6 005 (černá) | 5 591 (žlutá) | 4 926 (červená)

Text a foto: Ivo Doušek

Související články:

Mezi Středozemním mořem a Pyrenejemi Costa Brava na severovýchodě Španělska, patří k nejoblíbenějším dovolenkovým destinacím. Tato nejsev... Horké srdce Benátska aneb jarní probuzení v Euganských horách Nic proti golfu v Jižním Tyrolsku nebo na Gardském jezeře. Vážně ne! Ale pojedete-li o hodinu déle, budete hr... Kam míří tvé kroky, golfový turisto? Golfisté neradi slyší, že jsou turisté. Ale golfová turistika je jasný pojem. Jak jinak pojmeno... Golf na červenom koberci v Cannes Festivalový palác a jeho slávny červený koberec vo juhofrancúzskom meste Cannes si každoročne užíva... Historický Krakow spojený s golfom Radi putujete za historickými pamiatkami a rovnako radi hráte golf? Krakow je ideálnym miestom. Na západ od ... Magické Dolomity Italská nonšalance a šarm skloubený s rakouskou precizností. A k tomu nádherné prostředí Dolomit, které francou... Golf v okolí velkoměst: Amsterdam Sýry, větrné mlýny, vodní kanály, tulipány, rychlobruslení a všudypřítomní cyklisté. Indici... Alexander Lévy sní o Ryder Cupu Francouzský golf prožívá obrovský boom. V zemi galského kohouta byl nastaven projekt, jehož cílem je vycho... Symbióza dvou velikánů: Golfclub Eichenheim a Grand Tirolia Golfclub Eichenheim není jen nejtěžší hřiště v Kitzbühelu. Patří totiž k nejobtížnějším golfovým testům ... Golf pod půlnočním sluncem Lofoty se táhnou od severu k jihu jako šňůrka perel. My se ale, a nehledejte za tím žádnou skromnost, spokoj...