Možná váš, čtenáře, překvapí tvrzení, že ne všude se hraje stejně. Ano, hovořím o golfu: 18 jamek, 14 holí, jeden míček, pokud máte ten den štěstí. Golfová hra je jako život. Jednou jste nahoře, podruhé dole. Až na malé výjimky. Jak říká můj kamarád: „Jednou vyhraju já, podruhé prohraješ ty."

Naštěstí lidská bytost je přizpůsobivá a kreativní. Možná byste nevěřili, ale pravdou je, že jakmile si vyberete, kde prožijete své dny na zemi, předurčíte tím, jak budete hrát golf.
Věřte mi, že podle vaší adresy se pozná, jestli máte v bagu víc želez blade, nebo rescue holí. Vaše bydliště rozhoduje o tom, zda máte v bagu deštník, nebo sluneční krém, teplé rukavice, extra ponožky, cooler nebo sluneční brýle. Stejně tak, jak se liší adresy, vybavení bag od bagu, je to stejné i s golfovými švihy či naučenými ranami.

Hráče, kteří vyrostli na hřištích typu links, najdete většinou ve větrném Skotsku a budou se snažit o co nejnižší trajektorii s kontrolovaným spinem. Tím pádem budou preferovat železa před rescue holemi. Golfisté z Colorada budou pravděpodobně v průměru hrát o hůl míň na stejnou vzdálenost v porovnání s hráči z Floridy, za což může nadmořská výška a vlhkost vzduchu. A to jsou jen dva příklady z mnoha.
V každodenním životě přizpůsobujeme životní styl podnebí, trendům a společnosti. V golfu přizpůsobujeme naše švihy/styly podnebí, typu hřiště a vybavení.
Po 14 letech tréninku a hry na Floridě bych vám ráda, s vaším dovolením, o hře na této vlhké golfové rovině i na „divné" trávě něco řekla. Jedno z pravidel, jež musí akceptovat každý golfista přijíždějící z Česka, zní: Připrav se na překvapení!

Příběhů o kamarádech „single handicapech", slušných amatérských hráčích, kteří přiletěli na Floridu a po pár rundách se to se slzami v očích rozhodli zabalit, mám v kapse několik.
Doufám, že alespoň hrstka čtenářů, těch trpělivějších, kteří se prokoušou vyprávěním až do konce, ocení pár zkušeností, o něž jsem připravena se rozdělit.
Třeba se někdo z vás chystá na slunnou Floridu, zahrát si pár kol. To mi dává naději, že tím málem přispěji k osmnáctce bez zbytečných chyb a následných pocitů melancholie. Upřímně, kdybyste si mohl/mohla pomoci od toho věčného sněhuláka na každé z osmnácti jamek, nezkusil/nezkusila byste to?

Pojďme tedy k věci. Hlavní doporučení velí hráči: Buď připraven! I když většina golfových hřišť na Floridě zásobuje hráče na každé třetí jamce vodou, kterou si lze bezplatně načepovat do papírových kornoutků, nespoléhejte na to!
Sem tam, výjimečně, můžete mít smůlu. Dojde voda či kelímky, jindy vůbec nejsou. A někdy se vytratí i ta golfová kárka, která má průběžně nabízet občerstvení. Bez vody to tady nejde! Nejenže vás bude mučit žízeň, ale ztratíte potřebnou koncentraci a dost možná si koledujete o úpal. Mně se povedl jeden delikátní, který mě dohnal do nemocnice během kvalifikace na LPGA. Rozhodne to není následováníhodné.

Dále nezapomeňte na čepici, brýle, opalovací krém a alespoň pět golfových rukavic do zásoby. V Čechách vám určitě postačí jen dvě v bagu, klidně i na celou sezonu..., zvlášť když neprší.
Na Floridě, obvykle během léta, se však z rukavice už po první jamce stává mokrý kapesníček, který je třeba ždímat. Do šesté jamky sice většinou uschne, a proto ji můžete opět použít, ale až na sedmé jamce!
V létě se zde téměř každý den odpoledne přežene bouřka. A i když bych vám mohla doporučit ihned se schovat v betonovém přístřešku, deštník se vždycky hodí.
Florida je považována za hlavní město bouřek, blesků a hromů na světě. Blesk se řadí mezi floridské zabijáky. Buďte na to velmi opatrní. Nepodceňujte situaci a využijte ony vzpomínané betonové úkryty.
Vybavte se také dostatečným počtem míčků. Lovit utopence nedoporučuji, oči aligátorů vás budou sledovat z každého rybníčku či říčky.

A teď bych konečně ráda přistoupila k doporučením týkajícím se hry samotné. Doufám, že mi dovolíte mírnou generalizaci. Samozřejmě, že každé hřiště na Floridě je něčím jiné, unikátní. Pokusím se vám nicméně přiblížit znaky, jež jsou pro většinou zdejších hřišť typické.

Začnu terénem. Florida je sama o sobě celkem plochá. Tomu odpovídá i design jednotlivých hřišť. Ta nenabízejí výrazná převýšení. Sláva „chodcům". Bugina není nutná, šplhat jako třeba na Karlštejně tady určitě nebudete!
Bohužel na většině resortů platí pravidlo, na základě kterého vás na hřiště bez buginy (a příslušného poplatku za ni) nepustí. Není to dáno jen tím, že američtí golfisté jsou ve většině případů zhýčkaní a neradí chodí pěšky, ale hlavně je to business. Urychluje to hru. Z ekonomického hlediska je to daleko zajímavější. Zkracuje to dobu strávenou na hřišti, na které se tím pádem dostane víc hráčů.

Od terénu teď přeskočím k vlhkosti vzduchu. Hráli jste už někdy golf v sauně? Zkusit to můžete, ale museli byste mít swing jako Jim Furyk. Mr. Furyk mi tento nemístný vtip určitě promine. Každopádně to nejde. Ale fyzicky obdobný stav prožijete při hře na Floridě.
Mnoho golfistů se rozčiluje už od první jamky, pokud psychicky a fyzicky vydrží dohrát rundu, proč jsou najednou tak krátcí? Vždyť normálně na 150 metrů hrají sedmičku, jak je možné, že ji na green dnes ne a ne dostat?
Klídek. Vlhkost vzduchu na Floridě dosahuje v průměru 95 %. Tak si představte, že hrajete ránu téměř skrze vodu. Míček nepoletí tak daleko jako při průměrné vlhkosti vzduchu v ČR, kde dosahuje hodnoty kolem 70 %. Na Floridě proto na stejnou vzdálenost budete potřebovat o hůl víc než doma. Nehledejte tedy chybu ve švihu nebo v časovém posunu. A připravte se na to, že se zapotíte!

Jenže je tu ještě větší legrace. Co taková travička zelená... bermudička? Na jihu USA se s bermudou setkáte opravdu často. Je to jiná tráva než u nás doma, třebaže je také zelená. Pro mnohé představuje stejnou záhadu jako bermundský trojúhelník, nebo rovnou noční můru!
Kdo je na ni zvyklý, ví, že k dosažení čistého kontaktu s míčem je zapotřebí atakovat míč pod strmějším přístupovým úhlem. Dostanete-li se do rafu, který je opět z téhož druhu trávy, uvědomte si, že je o dost hustší než ostatní druhy trav.
Představte si, že 3 palce bermudy se hrají jako 5 palců blue (lipnice), fescue (kostřava) nebo bent (psineček) trávy. A to z toho důvodu, že míček většinou sedí níž v trávě.

V takovém případě je potřeba mít na zřeteli tři věci. Vezměte si o hůl víc. Míček nevyletí tak rychle jako z ostatních trav, kvůli její hustotě a odporu. Nezapomeňte správně uchopit a držet hůl, kvalitní grip pomůže k udržení hlavy hole square skrze míč. Bez správného držení hole vlivem odporu trávy líc zavřete, což způsobí zatažení rány doleva (v případě praváků).
A konečně třetí rada – máte-li příliš plochý švih, pokuste se jít na míč mírně strměji. V cestě bude mít hlava hole podstatně méně trávy! Bermuda, zejména při hře proti směru růstu neboli grain, se vždy bude snažit zachytit krček, tedy místo, kde se šaft a hlava hole spojují, a tím pádem dojde k zavření hole. Proto doporučuji strmější úhel pro trefení míče. A moc bych nespoléhala na to, že budu-li hrát z bermundského rafu 5 či 6 železem, míček se udrží na greenu!

Na rány z bermudské ferveje použijte podobnou taktiku. Díky složení trávy se hůl opět zadrhává a zastavuje při kontaktu, proto je důležité trefit prvně míč! Nikdo z vás určitě nepřijel na Floridu, aby hrál jednoho „tlusťocha" za druhým! Akcelerovat skrze míč je nezbytné! Pokud se vám zpomaluje hlava hole skrze míč, pravděpodobně s výsledkem nebudete spokojeni.
Na pitche okolo greenu bych zvolila „bunker styl". Tajemství je bounce hole, rozhodně se jej snažte využít. Bounce pomůže hlavě sklouznout po trávě daleko úspěšněji. Spousta hráčů preferuje použít o hůl víc, PW místo LW a podobně. Mně se taková taktika zdá chytrá – hráč nemusí ránu „rvát" a pocitově má lepší kontrolu.

A nyní, po úspěšné přihrávce, se konečně nacházíme na „the dancing floor", tedy na greenu. Patování byla odjakživa má oblíbená disciplína. Na floridských greenech jsem strávila snad půlku života. Při svých prvních pokusech o zdárné čtení jsem po greenu lezla jako pavouk.
Proč se mi jen ten míč netočí, kam má? Oči jsem měla po zákroku laserem v roce 2000 zdravé a v Česku jsem dráhy patů četla zcela bez problémů. Trvalo mi dlouho, než jsem záhadě „grain" porozuměla. Když to zjednoduším, grain je v podstatě směr růstu lístečků trávy.
Počechrejte si trávu rukou. Zjistíte, že do jednoho směru bude travička hebká a kluzká, do druhého drsná a pichlavá. Přimhuřte oči a spatříte, že barva na greenu se mění ze zelenošedé světlé barvy do tmavě zelené. Tam, kde vidíte světlou až našedivělou barvu, budete patovat s grainem, vše bude rychle! V úsecích, kde světlá tráva ztmavne, to bude naopak, proti grainu, pomalu!

Pokud se podíváte na jamku samotnou, pozorujte, kde je světlá barva, tam se vše bude stáčet. U jamky je důležité vědět, jak grain roste, jelikož míček by měl zpomalovat. A tak se také bude chytat směru grainu nejvíc.
Jestliže máte problém vidět přesné odstíny zelené, přistupte úplně k jamce a zkontrolujte jamku samotnou. Zjistite, že jeden její okraj je ostrý, jako právě uříznutý a druhý je poničený až znetvořený. Pozor, vše se bude stáčet k poničenému okraji, tím směrem roste grain!
Tráva je také živý organismus, a tak se směr lístečků bude během dne měnit! Pokud vám někdo tvrdí, že se vše stáčí k vodě, je na tom mnoho pravdy. Grain v mnoha případech sleduje směr vody, ale jak jsem už zmínila, neplatí to stoprocentně! A pokud by si se mnou někdo dovolil nesouhlasit, zeptám se takto: Co budete dělat na ostrovním greenu, který je zcela obklopený vodou?

Každopádně grain směřuje za vodou, včetně té podzemní, která není vidět. Grain se rovněž otáčí za sluncem (jako slunečnice, každý den) a tím se v průběhu dne mění. K večeru se tráva téměř postaví do pravého úhlu, čímž se greeny výrazně zpomalí – to je opravdu dobré vědět.
Během dne mají greeny na Floridě rychlost okolo 11, ovšem k večeru se situace dramaticky mění, buďte na to připraveni!
Grain pro mě vždy představoval challenge, dodnes se raději, pro jistotu, dvakrát podívám, když spatřím, že roste do kopce. Člověk by skoro nevěřil, jakou má tráva sílu! Síly grain a mírného kopečku se dost často dokáží eliminovat. Pro holku z České republiky byl takový jev téměř zázrakem. Proto pokud grain roste směrem do kopce, nahoru, a vy máte pocit, že musíte kvůli sklonu na greenu nadehrávat, dobře si to rozmyslete!

Přeji vám příjemnou hru!

Text: Jana Peterková, foto: Globe Media/Reuters, Jana Peterková
Autorka je komentátorkou časopisu Golf.

Související články:

Mezi Středozemním mořem a Pyrenejemi Costa Brava na severovýchodě Španělska, patří k nejoblíbenějším dovolenkovým destinacím. Tato nejsev... Horké srdce Benátska aneb jarní probuzení v Euganských horách Nic proti golfu v Jižním Tyrolsku nebo na Gardském jezeře. Vážně ne! Ale pojedete-li o hodinu déle, budete hr... Kam míří tvé kroky, golfový turisto? Golfisté neradi slyší, že jsou turisté. Ale golfová turistika je jasný pojem. Jak jinak pojmeno... Historický Krakow spojený s golfom Radi putujete za historickými pamiatkami a rovnako radi hráte golf? Krakow je ideálnym miestom. Na západ od ... Magické Dolomity Italská nonšalance a šarm skloubený s rakouskou precizností. A k tomu nádherné prostředí Dolomit, které francou... Golf v okolí velkoměst: Amsterdam Sýry, větrné mlýny, vodní kanály, tulipány, rychlobruslení a všudypřítomní cyklisté. Indici... Symbióza dvou velikánů: Golfclub Eichenheim a Grand Tirolia Golfclub Eichenheim není jen nejtěžší hřiště v Kitzbühelu. Patří totiž k nejobtížnějším golfovým testům ... Golf pod půlnočním sluncem Lofoty se táhnou od severu k jihu jako šňůrka perel. My se ale, a nehledejte za tím žádnou skromnost, spokoj... Golf mezi minarety „Kláro, držíme vám palce!" zvolal jsem poté, co odpálila poslední hráčka z flightu dlouhý drajv, nače... Odpal do slunečných dnů Nejvýchodnější a současně nejmladší část Rakouska Burgenland fascinuje svou rozmanitou nabídkou každoro...