Bruner ilKatka Růžičková – pokud se o golf zajímáte už nějaký ten rok, určitě jste na její jméno narazili. Několikanásobná dorostenecká mistryně ČR ve hře na rány, mistryně ČR ve hře na jamky z roku 2007, třetí hráčka MM Rakouska 2007, šampionka MM Slovinska ve stejném roce, vítězka Akademického mistrovství ČR 2011, členka vítězného týmu GK Čechie v extralize družstev žen v roce 2009.

Ve výčtu jejích úspěchů by se dalo pokračovat, ale to bychom museli nahlédnout do statistik univerzitních turnajů NCAA. Již osmým rokem totiž pobývá daleko za oceánem, a protože s golfem začala v deseti letech, její český golfový život už je pomalu, ale jistě vlastně kratší než ten „americký". Ptát se, zda je spokojená, je zřejmě zbytečné, jinak by v cestě za svým snem hrát jednoho dne na LPGA Tour zřejmě nepokračovala v USA.

Kdo vás ke golfu přivedl? Začal hrát dříve bratr Marek, nebo vy?

Ke golfu mě přivedl otec. Sám se o golf začal zajímat jako mladý, ale neměl možnost se mu věnovat, protože v jeho okolí tehdy golfová hřiště nebyla. Bratr Marek začal hrát v deseti letech, jako rodina jsme cestovali po turnajích, a tak jsem začala hrát i já. Vlastně jsem vždycky následovala Markovy kroky – do českého národního týmu, do Spojených států... Díky němu jsem našla i střední školu ve Phoenixu. Pomohl mi i v získání plného stipendia, a to na škole, která hraje NCAA Division 1!

ČR jste coby amatérka několikrát reprezentovala na MS. Na které z nich vzpomínáte nejraději?

Úplně nejraději vzpomínám na MS v Jižní Africe v roce 2006. Sešlo se tehdy všechno – mé první mistrovství světa, úžasné místo, krásné hřiště, super tým, který jsem vytvořily s Jessicou Korda a Zuzkou Mašínovou. Vybojovaly jsme 20. příčku, což bylo tehdy historicky nejlepší umístění českého ženského týmu! Byla jsem součástí týmu (společně s Karolínou Vlčkovou a Lucií Hinnerovou), který 15. místem tento rekord o šest let později v Turecku překonal a který je doposud platný, ale první MS je jednoduše první MS...

V patnácti jste se za spoluhráčkou chybně vyplněnou a vámi chybně podepsanou skóre kartu „diskvalifikovala" z MM Rakouska. Má-li člověk takovou chybou projít, asi lépe, pokud se mu to stane co nejdříve, protože od té doby už skóre kartu kontroluje vždy pečlivě. Souhlasíte?

Stoprocentně. Od té doby si skóre kartu vždy kontroluji minimálně dvakrát. Je to škoda, když hráč pracuje celé čtyři dny na tom, aby se umístil na prestižní soutěži co nejlépe, a pak podepíše špatné číslo. Naučila jsem se skutečně nevnímat, co si spoluhráčky myslí o tom, jak dlouho si skóre kartu kontroluji. Raději to chci mít v pořádku, než potom skončit s diskvalifikací na konci výsledkové listiny.

Kromě jiného jste i několikanásobná Golfistka roku v anketě ČGF. Vzhledem ke studiu za oceánem jste ne vždy cenu přebírala osobně. Kdo si kvůli přebírání cen musel vázat kravatu? Tatínek, nebo bratr?

Tatínek byl tím, kdo mi pro ocenění Golfistky roku šel. Mám pocit, že v roce 2008. Rok předtím jsem ještě na předávání cen byla a vychutnala si tak trofej osobně. Těchto ocenění si vážím, moc pro mě znamenají. Pomohla mi získat sebedůvěru, víru v to, že mám šanci to někam dotáhnout.

Bruner svatbaDo USA jste odešla studovat poslední dva ročníky střední školy. Po úspěšném zakončení školy ve Phoenixu jste zahájila vysokoškolská studia na University A&M v Texasu – univerzitě, jejíž dívčí tým hraje I. divizi. Zkušenost k nezaplacení?

Za mnohé vděčím rodičům a bratrovi, kteří mi umožnili se do USA vydat a začít budovat svůj život za oceánem. Myslím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala! Začátky nebyly jednoduché, ale bez nich bych nebyla tam, kde jsem dnes. Jsem neskutečně vděčná za všechny zkušenosti, které jsem tu doposud nasbírala.

Univerziáda v čínském Shenzhenu a stříbro z ní (zlato vám uteklo o jedinou ránu) přišlo ve stejném roce jako zařazení do First Team All American. Byl rok 2011 vaším nejúspěšnějším univerzitním rokem?

Myslím, že rok 2011 byl skutečně můj nejlepší v amatérské kariéře! Všechno vycházelo tak, jak mělo, a všechny aspekty mé hry se prostě sešly. Můj první a pak také můj poslední rok na univerzitě se řadí k těm nejlepším golfovým vzpomínkám, které jsem si odnesla.

Jak vzpomínáte na své trenéry v ČR a jak vás ovlivnili trenéři v USA? Měnila jste švih, přístup k tréninku či hře samotné?

Každý trenér, se kterým jsem měla tu čest spolupracovat, mi dal něco jiného a posunul mě dál. Vzpomínám na všechny skvělé trenéry, kteří mi pomáhali nebo stále pomáhají. Začínala jsem u Karla Skopového, což byl v té době jeden z top trenérů. Jsem ráda, že jsem se ním potkala, protože mi poskytl skvělé základy, na kterých jsem mohla stavět. Dost mi dal i Joaquin Navarro, se kterým jsem spolupracovala tři nebo čtyři roky. Keithu Williamsovi vděčím za práci, kterou nám poskytoval jako českému reprezentačnímu týmu. Procestovali jsme s ním několik evropských i světových šampionátů. V průběhu studia na střední škole v USA jsem byla nejvíc v kontaktu s Aaronem McAdamem, který působil v Čechii. Pomohl mi sestavit plán, na kterém jsem mohla za oceánem sama pracovat a při mých letních návratech do Čech jsme na něj společně navazovali.
Po přechodu na univerzitu jsem pracovala s arizonským koučem Chuckem McDevittem. Otevřel mi cestu k jiným metodám tréninku a technice švihu. V průběhu naší spolupráce jsem dosáhla velmi dobrých výsledků. Jako „freshman" (prvák) na univerzitě jsem se umístila sedmá v jednotlivcích na závěrečném turnaji NCAA National Championship, což považuji za největší úspěch mé amatérské kariéry. Jedná se totiž o takové neoficiální MS, protože za univerzity většinou hrají top hráčky z jednotlivých zemí celého světa.

Změnila jste trenéra po přechodu k profesionálům?

Když jsem přestoupila k profesionálům, pracovala jsem nějakou dobu s trenérem z Houstonu, který trénuje třeba Marii Verchenovou nebo Patricka Reeda. Byla to úspěšná spolupráce, která mi otevřela další skvělé možnosti. Poznala jsem díky ní svého doposud nejlepšího trenéra Chucka Cooka. Pracuje s mužským týmem Texas University, za který v minulosti hrála taková esa jako Jordan Spieth nebo Ricky Fowler. Myslím, že techniky, které Chuck učí, patří k jedněm z nejlepších na světě.

Škola, příprava, testy, do toho tréninky, turnaje... Kolik času při studiu na univerzitě zbývá na mimoškolní a mimogolfový život? Jak nejraději relaxujete – v kině, v přírodě, s knížkou, muzikou, svým psem či svým mužem?

Na škole mi opravdu na mimogolfový život moc času nezbývalo. A pokud nějaký byl, většinu jsem trávila s přítelem, dnes manželem Charliem, nebo se svou nejlepší kamarádkou z univerzitního týmu. O víkendech jsem také ráda skypovala s rodiči, bratrem, babičkou a dědou z Moravy. A pozor, taky mě bavilo vaření, já byla schopná plánovat a připravovat jídlo na celý týden.
Teď už je přece jen času o něco víc. Ráda ho tak trávím i s naším psem Míšou, který je jako správný Jack Russel jedna velká energetická bomba. S Charliem rádi jezdíme navštívit jeho prarodiče, kteří vlastní farmu. Tím pádem je dané, že ani tam jiná než aktivní forma prožití dne neexistuje, pomáháme, s čím je potřeba. Nejpříjemněji strávený den mimo golf je pro mě den v přírodě a objevování nových míst, jichž je v Texasu opravdu hodně.

S kým z velkých hráčů či hráček jste měla možnost se setkat?

Mít možnost hrát na univerzitě v první divizi NCAA je skvělé, protože většina holek, které na této divizi potkáte, se snaží následně hrát i na profi scéně. Kromě toho na LPGA hraje mnoho Evropanek, s nimiž jsem vyrůstala. Třeba Sandra Gal mi psala skóre kartu, když jsem dala hole in one na čtyřparové devítce v Cihelnách v průběhu prvního kola Mezinárodního mistrovství ČR v roce 2007. Skončila jsem tehdy nakonec šestá, Sandra získala titul! Hrála jsem i jamkovku se Švédkou Caroline Hedwall ve Francii, kde mě porazila na 18. jamce. Na MS 2008 v Austrálii jsem hrála s Annou Nordqvist, s Angličankou Charley Hull pak na zmiňovaném MS 2012 v Turecku. Na univerzitních turnajích jsem se mnohokrát setkala s Cheyenne Woods, která stejně jako já hrála za Xavier College Preparatory (střední škola, kterou jsem absolvovala). Spoustu skvělých vzpomínek a zážitků z ME a MS máme i s Jessicou Korda. S mladší Nelly jsem hrála minulý rok na Symetra Tour a také kvalifikaci na LPGA Tour v roce 2015. Byla jsem ráda, že jsem se konečně mohla s někým zase pobavit česky. A mužský golf? Vděčná jsem za možnost dělat scorekeepera Phillu Mickelsonovi na Waste Management Open ve Phoenixu v roce 2009.

Rozdíl mezi amatérským a profesionálním golfem jste v plné míře poznala právě až ve Spojených státech. Jak jste jej vnímala?

Profesionální golf je velmi odlišný od amatérského. Pamatuji si hřiště, která jsme hráli na univerzitě. Nebyla délkově zdaleka nastavena tak, jak je běžné na Symetra Tour nebo na LPGA Tour. Atmosféra, tempo hry, tlak, který člověk cítí – všechno je naprosto odlišné. Těch aspektů je ale samozřejmě víc. Jako amatér máte většinou rodiče, ČGF či univerzitního kouče, kteří plánují veškerou logistiku spojenou s turnajem. Jednoduše letenky, ubytování, doprava a vše ostatní jde víceméně mimo vás. Jako profík na Symetra Tour (či jakékoliv jiné tour na světě) si organizujete svůj rozvrh sami. Plánujete, jak se na turnaj dostat, kde bydlet, jak trénovat, jak se připravovat fyzicky či mentálně, jak shánět finanční podporu. A to všechno ve většině případů každý z nás sám. Někteří mají to štěstí a mají svého manažera, ale najít manažera tady v USA, který se ze začátku snaží více pomoci než jen brát peníze, je docela těžké. Mnoho hráček tak do toho jde úplně samo či jen s pomocí blízkých.

Kolikátou sezonu mezi profesionálkami letos začínáte?

Letos začínám už třetí profesionální sezonu. V prvním roce po přestupu jsem hrála jen pár místních profi turnajů a Q-School. Vloni jsem odehrála patnáct profesionálních turnajů. Letos plánuji hrát kromě Symetra Tour také kvalifikaci na US Women´s Open a Texas Women´s Open. A asi si ještě přidám pár mini tour turnajů na Floridě.

Co pro vás znamenal golf v deseti letech, co ve dvaceti a nyní v šestadvaceti?

Díky za otázku. Je zvláštní zamyslet se nad tím, jak dlouho už je golf nedílnou součástí mého života. Myslím, že díky němu jsem právě teď tam, kde jsem. Procestovala jsem skoro celý svět, získala vzdělání na americké univerzitě. Díky golfu jsem potkala svoji životní lásku. Stal se i mojí prací. Ale nesmím zapomenout na rodinu. Protože říkám-li, že tohle všechno mám díky golfu, pak to vlastně znamená, že za to vděčím své rodině. Díky tátovi, který mě ke golfu přivedl, díky podpoře, kterou mi všichni mí blízcí dali... Jsem velice šťastná a spokojená.

Která hůl je vaše nejoblíbenější a po které saháte s největší jistotou v dobrou ránu?

Myslím, že všechny moje Ping wedge se řadí mezi nejoblíbenější hole v bagu. Nejvíc mě baví trénování krátké hry do sta metrů a okolo greenu. Člověk při tom může využívat fantazii a skutečně si tréninkový dril užít. Pro mě byla krátká hra vždy nejzábavnější. Určitě využívám povoleného maxima čtrnácti holí. I když někdy si s holkami jdeme zahrát devět jamek jen se sedmičkou železem. A je pravda, že jeden pak zjistí, že dobré číslo se dá zahrát i s tou jednou jedinou holí.

Když člověk prolétne vaši dosavadní kariéru, vypadá to, že se vám vyhýbají zranění.

Naštěstí mě žádné větší zranění ještě z turnajového golfu nevyřadilo. Díky vyváženému tréninku a preventivní rehabilitaci jsem vždy byla schopná hrát bez větších bolestí a problémů. Jednou z velkých výhod na amerických univerzitách je profesionalita, s níž sportovci mohou počítat. Všichni přistupují ke sportovci jako k jejich produktu, se kterým pracují pečlivě den za dnem. Všechno má svůj smysl a důvod. V posilovně se pracuje na pohybech typických pro golf, které pomáhají v technice švihu. Tréninky bývají sestaveny specificky na statistikách z odehraných turnajů. Každý den v týdnu je k dispozici terapeut a masér a na případných problémech pracují hráči individuálně. I na turnaje se vozí mnoho sofistikovaných pomůcek usnadňujících regeneraci.

Kdo vám nosí hole na turnajích Symetra Tour?

Loni, při mé první „full" profesionální sezoně, měla možnost za mnou na celý měsíc přiletět moje maminka. Společně jsme tak cestovaly na prvních třech turnajích Symetra Tour. Její přítomnost, role caddyho a vůbec celková podpora pro mě hodně znamenaly. Poté, co odjela, jsem vždy využívala možností dobrovolného caddy. To je skvělá věc, se kterou se na Symetra Tour máte možnost potkat – místní totiž hřiště velmi dobře znají. Na pár turnajích ke konci sezony mi přiletěl nosit hole také Charlie. Profesionálního caddyho jsem si zatím nikdy nenajala, jelikož hranice většiny z nich začíná na minimálně 1 000 až 1 500 dolarech za týden. A při patnácti turnajích v sezoně by se tak náklady celkem nasčítaly.

K vašim životním krokům nepatřil v roce 2014 jen přestup k profesionálům, velká změna nastala i ve vašem osobním životě. Z Kateřiny Růžičkové se stala Kateřina Bruner. Váš muž není golfista, prozradíte, kde jste se potkali?

Manžel Charlie golfista skutečně zatím není, ale pomalu už se učí a musím říct, že mu to jde víc než obstojně. Vyrůstal v San Antoniu, kde se spíš učil hrát baseball. Kromě toho závodně běhal dlouhé trasy. Je výborný sportovec, talent od přírody. Potkali jsme se už v roce 2010 na Texas A&M. Byl to můj první semestr a v hodině sociologie jsme byli úplně náhodně přiřazeni do stejné skupiny na vypracování týmového projektu. V tu dobu jsem neměla čas na nic jiného než na školu, golf a adaptování se na novém místě. Nikdy jsme neměli možnost se sejít, nikdy nebyl ten správný čas. Až v roce 2013... a od té doby jsme spolu. Je to můj nejlepší přítel, kamarád, partner. Mám možnost sdílet s ním všechno, radit se o důležitých rozhodnutích. A je neskutečnou oporou, když některá nevyjdou tak, jak jsme plánovali.

Podporuje vás nejvíc na cestě za vaším snem?

Ano, je jeden z mých největších fanoušků! Podporuje mě v jakémkoliv snu, za kterým se rozhodnu jít. Jde mu o to, aby mě ten sen naplňoval touhou na něm pracovat, aby mě viděl šťastnou a spokojenou. A abych tím snem dokázala ovlivnit a naplnit i život někoho jiného. Mít manžela, který je můj nejlepší kamarád, byla další z výher, které mi život dal.

Bruner detiUmíte si představit život bez golfu? Vím, že jste se od letošního roku kromě své profesionální kariéry zapojila také do pomoci na své „domovské" alma mater a pomáháte novým golfovým nadějím jako asistentka trenéra...

Život si bez golfu představit nedokážu. V Americe se říká, že i špatný den na golfovém hřišti je lepší než dobrý den v práci! Hrát profesionální golf v USA je sen, který si nesplní mnoho golfistů. A dokázat své zkušenosti předat dál a zanechat za sebou stopu a vliv mě naplňuje. I proto jsem se začala zajímat o výuku golfu a rozhodla se pomoci týmu, za který jsem čtyři roky hrála. Trenérství mě hodně baví a myslím si, že ho dokážu dobře propojit se svým vzděláním v psychologii. Mám pocit, že jsem za těch patnáct let posbírala od různých trenérů řadu technických zkušeností. Ty mi nyní slouží jako základ výuky, kterou dennodenně rozvíjím. Mít zázemí v USA je skvělé, protože se učíme od těch nejlepších golfistů a trenérů na světě. Všechny novinky v tréninku, trendy ve fyzické i psychické přípravě, nové tréninkové pomůcky většinou přichází nejprve na americký trh. Je skvělé mít tohle všechno na dosah. Pomáhat koučovat mladý tým plný talentů a každým dnem hledat klíč k úspěchu mě nesmírně baví.

Převzato z časopisu GOLF 5/2017
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: Archiv Kateřiny Bruner

 


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...