Zahrajme si společně takovou hru. Až se příště dostanete na hřiště – jakkoli to teď v zimě asi nebude zrovna příští týden – počkejte si na okamžik, kdy vás bude čekat relativně snadný pat. Metr a půl, možná ani ne, žádný zásadní zlom, jamka, kterou znáte jako své boty, přehledný green. A než tu bezvýznamnou ránu „o nic" zahrajete, zkuste se v duchu vžít do situace, že tenhle pat hrajete o vítězství na Masters, US Open nebo třeba v klíčovém zápase Ryder Cupu. Teď, anebo nikdy, vaše životní šance na nehynoucí slávu, která už se téměř jistě nebude nikdy opakovat.

Pokud si umíte podobné virtuální sny vsugerovat opravdu dobře, garantuju vám, že ona banální dohrávka do paru bude rázem vypadat jako pořádný test vaší psychické odolnosti. Vždyť jsem jich už takhle proměnil stovky, bude vám něco našeptávat do levého ucha, zatímco jiný hlas v tom pravém namítne – ale takhle důležitý nikdy, na to nezapomínej! Nenechej ho krátký, dej mu šanci, radí zase ten první. A co když to mineš, namítá ten opatrný. Opravdu pak chceš hrát do bogey ze dvou metrů?

Řekněme si na rovinu, vlastně to tak trochu známe všichni – a vůbec nemusí jít o ikonický turnaj v Augustě ani příležitost pomoci Evropě k týmové trofeji proti Schefflerovi a spol. Po dlouhých letech si můžete na vašem domácím hřišti vylepšit osobák, stačí to „jen dát". Nebo máte konečně šanci zahrát eagle na tom zatroleně těžkém pětiparu, protože se vám neskutečně povedly první dvě rány. Možná hrajete turnaj, pouhý pouťáček, ovšem právě dnes ráno vás manželka popichovala, že na vaše poháry na poličce sedá prach. To by tak bylo, zase jí jeden domů přivézt!

Jedním z tematických textů v posledním letošním vydání je ohlédnutí za krutým zklamáním Roryho McIlroy na letošním US Open. Slavný severoirský golfista přišel v červnu o šanci ukončit desetileté čekání na titul z majoru vinou zahozeného krátkého patu, přesně takového, o jakých píšu v úvodu. Tedy, on to samozřejmě nebyl ten typ patu, který číhá na nás obyčejné smrtelníky. Rychlost greenu, nutnost nadehrát, a zároveň neminout o moc, pro rekreační hráče peklo.

Když ale mluvíme o dlouholetém hráči absolutní světové špičky, přeci jen se vkrádá otázka – jak tohle mohl nedat? Inu, mohl, protože nedat se dá opravdu cokoli, jak vám v onom textu napoví i další příklady z golfové historie. A když jde o hodně, jamka se prostě záhadně smrskne, míček najednou leží nějak podivně, do té doby naprosto neznatelný vánek se změní v otravný vítr a vy na dráze patu vidíte brejky, které tam vůbec nejsou.

Jako přání do příští golfové sezony se proto nabízí jediné – pokud vás v něm potkají opravdu důležité rány, ať už na greenu nebo na ferveji, přistupte k nim v klidu a nenechte se rozhodit. Koneckonců, vaše čekání na majorový titul už trvá jistě déle než to McIlroyovo – a téměř jistě už také nikdy neskončí...

Hezkou hru v roce 2025!

Text: Lukáš Pařenica
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2024