Zakončit sezonu vítězstvím, to je pro každého sportovce, a golfisté nejsou výjimkou, ten nejlepší způsob, jak se rozloučit s končícím rokem. A nemusí to být právě major nebo turnaj evropské tour. Někdy prostě stačí vyhrát turnaj, na kterém dosud nikdy předtím vyhrát nedokázal. Pak i rok, který přinesl i nějaké trable v podobě nepříjemného zranění, vypadá úplně jinak. Tak nějak hodně zkráceně by se dal popsat rok 2024 Jana Cafourka. Takže jaký byl? To byla úvodní otázka, kterou začalo naše ohlédnutí za sezonou.

Blížící se konec roku je vždycky příležitostí k ohlédnutí. Jaký byl rok 2024?

Řekl bych, že vlastně docela úspěšný. A určitě se na tom podepsalo i vítězství na samém konci sezony v říjnu na Kaskádě. Povedlo se mi to konečně po x letech, myslím, že po osmi. Uhrál jsem na Kaskádě i pár dobrých umístění, ale na vítězství jsem tam zatím nikdy nedosáhl. Proto mi to udělalo radost. Ale to jsem začal hodnocení úplně od konce...

Tak se vraťme na začátek...

Začátek roku pro mě byl docela těžkou výzvou. Začal jsem dělat věci trošku jinak. Jinak trénovat, jinak shánět peníze. Nastavil jsem si to tak, aby mi všechno dávalo větší smysl, dokázal jsem být pořád motivovaný a měl chuť do tréninku. A zároveň jsem musel sehnat finanční prostředky na sezonu. Nebylo to snadné, protože jsem před sezonou přišel o jednoho velkého sponzora. Naštěstí dva hlavní se mnou zůstali, za což jsem jim strašně vděčný a chtěl bych firmám Office centrum a Physter poděkovat za podporu. Musím taky zmínit firmy FSW, Titleist a G-car, od kterých mám materiální plnění. Změnil jsem také trochu koncept shánění peněz. Není to o tom, že za někým přijdu a řeknu mu: dejte mi peníze. Snažím se pro každého vytvořit nějakou službu, která dává smysl oběma stranám, a tu zhodnotím. Tím se snažím pokrýt sezonu. To byla docela velká změna.

A ty golfové změny?

Dál na sobě pracuji. Baví mě hrát, baví mě pracovat, zlepšovat se. Přestože se snažím vymýšlet další projekty kolem golfu, a tak by se dalo říct, že je moje pozornost trochu roztříštěná do více směrů, paradoxně mi to dává víc klidu a chuti na hřišti.

Když jsem se díval na počet turnajů, které jste letos odehrál, měl jsem pocit, že je jich méně než obvykle. Nebo se pletu?

Ne, nepletete. Určitě jsem jich odehrál méně než v jiných letech.

A důvod?

Tím prvním bylo to, že jsem neměl dostatek financí hlavně na zimní turnaje. Nevyšly by mi peníze na celý rok, a tak jsem si řekl, že si je uspořím na hlavní letní sezonu, ve které do toho šlápnu naplno. Vynechal jsem proto zimní část Pro Golf Tour v Egyptě a Turecku, pak jsem neměl možnost startů na českých špičkových turnajích. Tím druhým důvodem bylo zranění. Měl jsem zlomené žebro, takže jsem přišel o tři čtyři akce, které pro mě měly být vrcholem sezony. Ale jsem rád, že jsem se dokázal vrátit a odehrát poslední turnaje hodně slušně.

Když už se bavíme o penězích. Na kolik přijde sezona českého profesionála?

To se dá strašně těžko říct. Když hrajete jen v Česku, tak jsou náklady samozřejmě nižší. Ale jakmile chcete hrát Pro Golf Tour nebo Challenge Tour, tak na to potřebujete minimálně 100 tisíc euro. Když to chcete dělat pořádně, tak jak by se mělo. Tenhle rozpočet mám už několik let, ale myslím si, že s dnešními cenami to bude ještě víc.

Jak se žije golfovému profíkovi v Česku?

Velice jednoduše. Lítám si po světě, jezdím hezkým a drahým autem a platí mi za to, že hraju turnaje... (smích) Takhle to veřejnost leckdy vnímá. Spousta lidí zatím bohužel golf nebere jako práci, často slyším, když už začneš konečně pracovat, tohle není normální práce, ty nevíš, co je to pracovat. Je to škoda, ve světě profesionály takhle neberou. Je to těžká dřina.

Takže spíš hodně tvrdý chleba?

To ano. Ale je to jako v každém jiném vrcholovém sportu či odvětví. Konkurence, dřina, odříkání... O to těžší, když zázemí není úplně dokonalé, ale už se tím živím deset let, tak že se to dá zvládat.

Jak moc je pro profesionálního hráče důležité, aby se mohl soustředit pouze na hru, na trénink, a ne na to, jestli na to budu mít?

To nedokážu říct, protože jsem nikdy nezažil, že bych měl rozpočet naplněný tak, abych nemusel řešit peníze. Jsem vděčný i za to, že jsem díky lidem kolem sebe dostal do situace, kdy sice musím dělat věci navíc, ale zároveň se můžu soustředit na hru. Dodává mi to potřebnou jistotu.

Takže představa, že golfista jen jezdí po turnajích, odpaluje míčky a má na všechno tým, který se postará, je mimo?

To je ideální model, ale bohužel neznám moc lidí v Česku, kteří by to takhle měli.

Zakončil jste rok nejlepším možným způsobem – výhrou. Jak je to důležité pro psychiku a další motivaci?

Je to důležité z obou stránek, na které se ptáte. Navíc je tam i nějaký finanční příspěvek, který pomůže. A taky to potvrdí, že to má cenu dělat, že to někam směřuje. Golf je v podstatě o čekání, o trpělivosti. Hrajete téměř každý týden turnaj a čekáte, kdy se všechno sejde a vyhrajete. Mezitím je ale spousta neúspěchů. Někdy i relativních, protože ve sportu se to někdy bere tak, že buď vyhráváš a jsi úspěšný, nebo ne, což je bráno jako neúspěch.

Vy to berete jak?

I to se mi povedlo v hlavě přehodit. Měl jsem v sezoně spoustu dobře odehraných turnajů, ale vždycky to bylo čtvrté, páté místo, chyběla rána na bednu. Hrál jsem super golf, ale to kýžené vítězství nepřicházelo. To pak může celou sezonu zkreslovat. Člověk si řekne, hm, hm, ta sezona není nic moc. I lidi kolem ti řeknou, že jsi nic nevyhrál, že nejsi tolik vidět. Tak je to v golfu. Můžete hrát dobrý golf, ale pořád jen čekáte, až to cinkne.

Takže platí to, že historie si pamatuje jen vítěze. Pět druhých míst je málo, vítěz bere vše?

Tak to je. Proto jsem ohromně rád, že se mi povedlo na Kaskádě vyhrát. Na druhou stranu – je to vždycky jen ten daný okamžik, ta chvíle, kdy se to povede. Je to pěkné, ale další den už začíná něco nového. Tak je to potřeba brát. Vítězství jsem si užil, ale teď už dělám další kroky, abych se posunul dopředu.

Vnímáte i to, že golf je oproti některým jiným sportům milosrdnější v tom, že umožňuje hrát na vrcholové úrovni i ve věku, kdy v jiných sportech musí už sportovci končit svou kariéru?

To samozřejmě vnímám. Je to velký benefit golfu. Má to ale jeden zásadní předpoklad. Člověk musí být opravdu fit. S tím se od loňského roku trochu peru. Pořád se necítím stoprocentně fit, cítím se unavený a potřebuji hodně energie, abych se připravil a odehrál turnaj. To mě trochu trápí a brzdí. Ale dělám vše, bych se dal do kupy a vrátil se v plné síle. Když člověka nic netrápí, má čistou hlavu a nemusí bojovat s bolestí a únavou, tak může hrát klidně ještě dalších deset dvacet let.

Vás letos potrápilo zlomené žebro, což je pro golfistu trochu neobvyklé zranění. Jak jste k němu přišel?

Upřímně řečeno, vlastně ani nevím. Někdy v půlce srpna jsem trénoval a asi po dvou hodinách na drivingu mě při jednom odpalu driverem píchlo v boku, jako kdyby mi někdo vrazil nůž pod žebra. Myslel jsem, že jsem si uskřípl nějaký sval, nenapadlo mě, že by to mohlo být zlomené žebro. Byl jsem u fyzioterapeuta a zlepšilo se to. Druhý den jsem ale kýchl a myslel jsem, že se zblázním bolestí. Šel jsem na rentgen a sono, které odhalilo, že mám zlomené žebro. Měsíc jsem nemohl hrát, léčil se ultrazvukem a lokální kryoterapií. Vůbec ale netuším, kde jsem k tomu přišel. Po měsíci jsem už zase hrál a nevím o tom.

Jaké máte plány na příští rok?

Těžko říct. Nějaké plány mám. Chci dál hrát turnaje, protože mě to baví. Dává mi smysl na sobě přes zimu pracovat, zlepšovat se, abych byl připravený na další sezonu. Mám ale taky nějaké své projekty, které začínám rozjíždět paralelně s golfem. Tak, abych stíhal golf a třeba ho z toho i zainvestoval. Jak nejsem tolik na hřišti, o to víc se tam těším, mám pocit, že jsem našel kýženou rovnováhu.

Nedá mi, abych se nezeptal, o jaké projekty jde?

Jedním z projektů je série turnajů Winter League na Trackmanu. Bude to série pěti turnajů určených především českým profesionálům a nejlepším amatérům, abychom se mohli potkávat i přes zimu, měli kde trénovat a drželi se v nějakém konkurenčním a soutěžním prostředí. Mohou hrát jak muži, tak ženy. Dokonce hráči nad 45 let jsou zvýhodnění kratšími odpališti. To snad mezi nás mladé přiláká i zkušené matadory. Aby ale byl projekt životaschopný, chci do něj zapojit i hráče z Evropy a cílím hlavně na kluky z Pro Golf Tour a podobných tour. Prostě na hráče z nižších sérií. Budu rád, když turnaje bude hrát kolem padesáti lidí. To už za mě bude úspěšný turnaj. Minimum je šestnáct hráčů, to už se v turnaji hraje o 50 tisíc korun. Pro vítěze celé série mám ještě připravený bonus 1 000 euro. Čeští hráči nehrají jen o peníze, ale vždy bude takový český miniturnaj o věcné ceny. Díky našim partnerům mám pro hráče ceny v hodnotě 100 tisíc korun. Třeba nejlepší český hráč Order of Merit vyhraje perfektní gril.

Takže s hráči, se kterými se potkáváte přes léto, se budete potkávat i zimě?

Potkávat ale jen v uvozovkách, protože se všichni neuvidíme. Trackman umožňuje hru on-line a všem, se kým jsem mluvil, se nápad líbil. Existuje už Next Tour, ale tam je obrovská konkurence. Hraje se tam sice o slušné peníze, ale hraje tam kolem 900 hráčů. A je neuvěřitelné, jaká čísla tam padají. Proto jsem vymyslel nižší variantu o nižší peníze. I proto, že hodně hráčů Next Tour nehraje právě proto, že je tam velká konkurence. Taková je základní myšlenka.

Jak konkrétně budou turnaje probíhat?

Základní tábor bude v Šestajovicích, protože to je jediné veřejné Trackman Centrum v Praze. Jsou tam čtyři simulátory, takže kapacita pro šestnáct lidí. Tam je jádro turnaje. Ostatní hráči se mohou připojit odkudkoliv, kde mají také Trackmana. Z Česka i ze zahraničí. Budeme hrát zajímavá hřiště, zvučná jména světového formátu. Začínáme na Crans Montaně v prosinci, máme tam ještě Valderramu, Le Golf National a Muirfield. Hra na Trackmanu má další výhody – všichni mají stejné podmínky, stejný vítr, stejně rychlé greeny.

Není to tak dávno, co u vaší klubové příslušnosti figuroval název Bordel z lesa, což je vaše další aktivita. Platí to stále?

Klubovou příslušnost jsem v rámci svých sponzorských povinností změnil. Jsem členem v Haugschlagu, kam jezdím trénovat. Mám podporu místního klubu, a tak mít jeho název u svého jména, je to nejmenší, co pro něj můžu udělat. Jinak ale projekt Bordel z lesa stále funguje.

Jak například?

Tím základním posláním je ochrana přírody. Nějaké akce se školami, hokejisty se už uskutečnily a dál pole působnosti rozšiřuji. V říjnu jsme přišli s pilotním projektem na Albatrossu – Bordel z lesa na golfu, kterým bychom chtěli nejen pomoci přírodě, ale také zlepšit pohled veřejnosti na golf a golfové prostředí. Nebo ještě přesněji, spojit veřejnost a golfisty.

O jakou akci šlo?

V podstatě šlo o to, že dopoledne se uskutečnila uklízecí akce nepořádku v obci a okolí hřiště, abychom ulehčili životnímu prostředí. Odpoledne byl pro golfisty připravený turnaj na 9 jamek a pro negolfisty akademie, aby se seznámili s golfem. Na závěr jsme grilovali buřty a byl to pohodový den. Hlavním cílem ale bylo komunikovat s veřejností. Ukázat, že i když je na Albatrossu brána, tak i tak mají lidé, kteří golf nehrají, dveře otevřené a jsou vítaní. Že mohou přijít třeba jen na kávu, na pivo nebo na oběd nebo si vyzkoušet golf. Akce se moc povedla, uklízelo přes čtyřicet lidí. Potěšilo mě, jak členové Albatrossu a lidé mimo golf přistupovali s nadšením k úklidu i golfu. Chtěl bych poděkovat Albatrossu i restauraci Kogo, že do projektu s námi šli a doufám, že se z toho stane tradiční akce, která se bude každým rokem rozrůstat.

Říkal jste, že to byl pilotní projekt. Oslovil jste i další kluby?

Mám v plánu udělat příští rok čtyři takové akce. Už mám i nějaké zájemce ze strany golfových hřišť, kterým se nápad líbí. A vlastně bych rád touto cestou vyzval golfové kluby, které by měly zájem, tak mě mohou kontaktovat a můžeme něco společně vymyslet.

Vrátím se ještě ke golfu. Zkuste se podívat malinko do budoucnosti. S čím budete spokojený na konci roku 2025?

Nechci si dávat žádné nesplnitelné cíle, ale budu spokojený s tím, když sezonu odehraju s úsměvem na tváři, získám nějakou trofej a bude mi to dávat smysl. Rozhodně jsem odhodlaný bojovat o nejvyšší příčky na všech turnajích, do kterých nastoupím.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Jana Cafourka
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2024