Klein-Luis-750Den před začátkem letošního devátého ročníku D+D REAL Czech Masters na Albatrossu oslavil teprve své 14. narozeniny, ale už toho v tomhle věku na golfových hřištích a turnajích stihl docela dost. To, že už poráží dospělé hráče, to už je tak trochu obvyklé, ale projít třeba cutem na turnaji Challenge Tour v pouhých 13 letech, to před ním dosud nedokázal nikdo v historii téhle série. Tím, kdo tohle dokázal – a nejen to – je Louis Klein, jeden z velkých talentů českého golfu. Právě s ním jsme si povídali o golfu i dalších věcech, sem tam vstoupil do hovoru i jeho tatínek.

Louisi, jak relativně čerstvě teprve 14letý kluk zvládá takový humbuk kolem své osoby?

Spíš moc neřeším to, co se děje kolem mě, a soustředím se sám na sebe a na to, co dělám. Prostě snažím se to, co se kolem mě občas děje, si k sobě příliš nepouštět.

Takže tohle je recept na to, jak zůstat na zemi a nevznášet se příliš v oblacích?

Přesně tak. A myslím, že je to i jediný způsob.

Dobře, ale jak zpracovat všechny ty komentáře o tom, že jste velká naděje českého golfu?

Soustředím se na golf, na trénink a na svou hru. Mnohem víc než na to, co se říká a děje kolem mě. V každém turnaji chci zahrát co nejlíp. A to je v podstatě všechno, co se s tím snažím dělat.

Takže únikem před tím rozruchem je golf?

Je to tak. Tréninky, příprava, turnaje. To je to nejlepší, co můžu udělat. Tam vlastně zmizím a dělám to, co mě baví.

Vrátím se v čase, i když ve vašem případě je to docela krátká doba. Kdy jste začal s golfem?

S golfem jsem začal, když mi bylo zhruba pět a půl roku. Teda, aspoň si to myslím.

A čím vás jako malého kluka oslovil?

Podle toho, jak mi to vyprávěli rodiče, tak jsme byli na procházce někde u Vltavy u Hodkoviček. Tam jsem viděl driving a chtěl jsem si to vyzkoušet, odpálit pár míčků. No a začalo mě to bavit.

Měl golf nějakou konkurenci v jiném sportu?

Měl. Zkoušel jsem i fotbal. Hrál jsem ho ještě dřív než golf. Už ve čtyřech. Chvíli jsem hrál i za Spartu, pak v Lochkově.

A co rozhodlo, že vyhrál golf?

Co rozhodlo? No... Asi to, že mi šel líp než fotbal. Ale k tomu se přidaly i další věci. Na fotbale byla možná větší zábava, velká parta, občas jsem dal gól, ale rozhodl jsem se pro golf. Táta byl asi rád.
Klein starší: Radši golf než fotbal, protože ten je nebezpečnější na zranění. Nechtěl jsem, aby měl Louis nějaké zdravotní problémy. Stačí málo, a máte problém na celý život.

Takže od šesti let jste měl takříkajíc nalajnovaný program?

To nebylo od šesti, spíš od sedmi let. Do té doby jsme golf ještě moc neřešili. Zpočátku to byla jen zábava, koníček. To až v těch sedmi letech jsme to začali brát víc vážně.

Měl jste už v těch sedmi letech nějaký svůj cíl, představu, kam až chcete v golfu dojít?

Ne, ne, to bylo moc brzy. Bral jsem to tak, že dělám něco, co mě baví. A o tom, kam bych se mohl dostat, jsem vůbec nepřemýšlel.

Jak vypadá takový všední den Louise Kleina?

Nejdřív si musíme říct, co je to všední den. Jestli je to den, kdy se chodí do školy...

Tak jo, když se chodí do školy...

Ráno v sedm vstávám, jdu do školy. Tam jsem zhruba do dvou do odpoledne. Potom jdeme s tátou na oběd a kolem třetí začneme s golfem. Hrajeme tak do pěti, většinou stihneme jen takový kratší trénink. Buď máme rychlejší oběd a delší trénink, nebo naopak. Když mám školu, tak trénujeme jen asi dvě a půl hodiny. To proto, že mám potom ještě doma domácí učitelku, která k nám chodí pětkrát týdně. S ní se učím a připravuji na testy.

Do školy chodíte každý den, nebo máte individuální plán?

Když mám turnaje, tak ve škole moc nejsem. Proto mám domácí učitelku, abych se všechno doučil.

A jak vypadá celá sezona? Třeba ta letošní?

Byl jsem zkraje roku tři měsíce v Dubaji.

Klein starší: To ale neznamená, že když jsme byli v Dubaji letos, že tam budeme i příští rok. Dubaj je sice dobrá na golf, na přípravu, ale na druhou stranu je to tam trochu i o nervy, trochu nudné. Všude kolem jen písek a tráva jen na golfovém hřišti. Budeme asi hledat prostředí, kde je trochu i příroda, kde je to lepší na hlavu. Louis tam ale už má hodně kamarádů, také tam potkáváme během ledna, února a března spoustu výborných hráčů, takže máme koho sledovat a od koho se učit.

Po zimě v Dubaji, co dál?

Letos to byl trochu problémový rok. Ani jsme tolik necestovali, jako dřív, mnohem víc jsem hrál v Česku. Letos to bylo trochu jiné. Když jsem se vrátil po třech měsících z Dubaje, začala mě bolet záda. Najednou jsem hodně vyrostl a trvalo to další dvě měsíce, než se to trochu srovnalo. Moc jsem nehrál.

Když vás vidím, řekl bych, že proti loňsku jste vyrostl o 10 až 15 centimetrů. Byl to velký problém?

Šlo to strašně rychle. Možná dva tři měsíce jsem nemohl pořádně trénovat. Jel jsem do Francie na mezinárodní mistrovství do 18 let, ale den předtím jsme museli odjet domů, protože jsem měl velké bolesti.
Klein starší: Nemělo to smysl, protože měl strašné bolesti. Dávali jsme si pak pauzy a jen pomalu se dostávali zpátky. Prakticky bez tréninku pak šel hrát jeden z turnajů Raiffeisenbank Czech Open Golf Tour na Zbraslavi.

Tam jsem hrál jen proto, že to máme jen šest minut od baráku. Bylo to docela šílené. Zahrál jsem si svůj osobní rekord. Bez tréninku, bez ničeho. Bylo to ale těžké. Zhruba před dvěma měsíci mě začala bolet kolena, takže na Zbraslavi jsem ani nemohl číst paty, protože jsem si nedokázal kleknout. Četl jsem je jako Tiger Woods nebo Padraig Harrington.

Dneska už je to lepší?

Už ano. Chodíme na fyzioterapii k panu Barnovi, cvičíme, posilujeme. Je to lepší, ale když si kleknu, pořád to cítím.

Přesto jste si letos vysloužil už ve 14 letech pozvánku na Jacques Léglise Trophy, týmovou soutěž chlapců do 18 let, v níž v minulosti hrála i velká golfová jména. Odmítl jste, protože v tom samém termínu se ale hrálo Czech Masters. Co rozhodlo?

Klein starší: Budoucnost. V každém případě to bylo těžké rozhodování. Turnaj na Albatrossu nám z toho vyšel lépe, i když jsme věděli, že v minulosti Léglise Trophy hráli skvělí golfisté. Z toho jsme měli husí kůži. Ale chceme jít v budoucnu trochu jinou cestou, a tak jsme se rozhodli takhle. A také jsme start na Czech Masters slíbili panu Dědkovi, takže jsme chtěli dodržet slovo.

Jedna z golfových pravd říká, že se golf nedá naučit. Jak jste na tom s chutí trénovat?

Dobrý trénink je základ. Bez toho není šance se zlepšovat. Nutit do trénování mě nikdo nemusí, to mi problém nedělá. Jen občas mě musí táta trochu popostrčit, přitlačit, abych udělal i nějaké věci navíc.

Jak často trénujete?

Každý den. I soboty a neděle.

Klein starší: Tady to musím doplnit... Trénujeme poměrně málo. Zaměřujeme se víc na kvalitu než na kvantitu. Někdy si prostě řekneme, že dneska zahrajeme jen padesát míčků, ale na nich si dáme záležet. A hodně řešíme techniku. O tu se opíráme. Myslím, že techniku máme dobrou, což považuji za velkou výhodu proti ostatním.

Máte nějaké své golfové vzory?

Mám. Vždycky jsem obdivoval Roryho McIlroye, ale teď hodně fandím a líbí se mi Tommy Fleetwood. Nejen proto, že je skvělý golfista, ale taky hrozně hodný člověk a charakter. Jeho nevlastní synové jsou moji kamarádi. Poznali jsme se právě v Dubaji.

Máte za sebou starty na Czech Masters a také na Challenge Tour, kde jste letos na Kaskádě prošel jako nejmladší v historii série cutem. Co vám takové turnaje dávají?

Ukazují mi to, v čem se musím ještě zlepšit, to, jak se jiní hráči na hřišti chovají, co tam dělají, jakou volí strategii. Dívám se, co dělají jinak než já, a potom na tom zkouším zapracovat. Prostě si od nich vzít to nejlepší a to, co je mi nejbližší.

Jste spíš klidná povaha, nebo umíte i bouchnout?

Klidná osoba úplně nejsem. Štve mě, když udělám chybu, ale že bych pak měl házet holemi nebo s nimi nějak brutálně mlátit, to ne. Ale naštvat se kvůli tomu umím.

Máte ve svém věku recept na to, jak na předchozí chyby rychle zapomenout?

Jít hned na další jamku a chybu vypustit z hlavy.

To je v golfu docela vzácná vlastnost. Funguje?

Klein starší: S dovolením to doplním. Na tom musíme ještě hodně pracovat. To říkám na rovinu. Louis je ještě ve věku před pubertou, musí si jí projít, srovnat se. V tomhle věku každý takový človíček prochází těžkým obdobím. Tam se všichni hledají. Doufám, že se najdeme i my.

Jestli dobře rozumím, tak to občas mezi synem a otcem drhne?

Ano, občas to drhne. Ale to se asi děje všude, je to asi normální.

Klein starší: Na rovinu říkám, že to tu a tam zaskřípe. To je asi opravdu normální. Ale myslím, že to zvládáme zatím oba dobře. Ponorka vždycky po nějaké době přijde, to je zákonité. Prostě vztah rodič a syn. A je jedno, jestli je to máma nebo táta. Louis se hodně učí s maminkou a taky to tam občas zaskřípe. Jak je na druhé straně rodič, je to někdy těžké. Když něco řekne někdo cizí, bere to, ale jak to řekne táta nebo máma, je zle.

Po někom to asi musím mít. (smích)

Loni při Czech Masters jste se setkal s Ianem Poulterem. Co vám taková setkání dají?

Dají mi hodně. Je to dobrý pocit mluvit s člověkem, který toho v životě a v golfu tolik dokázal. Potkat se s ním a popovídat si je vždycky fajn.

Jaké setkání s golfovou hvězdou pro vás bylo to nejúžasnější?

Mám asi taková dvě setkání. Jedno bylo s Rory McIlroyem v Dubaji na Emirates a potom s Tommy Fleetwoodem. Tommy je ohromně příjemný člověk. A vlastně ještě jedno s Adrianem Meronkem. S ním jsme se potkali v Dubaji v Els Club na parkovišti a zakecali jsme se tam na čtvrt hodiny.

Projít cutem ve druhé evropské lize ve 13 letech, to je unikátní kousek. Co se potom honí v hlavě?

Byl jsem nadšený a hrdý na to, co jsem dokázal ve svém věku. Že jsem udělal něco, co nikdo přede mnou. Bylo to neuvěřitelné. Byl to takový úkol, který jsem si dal a potom si ho mohl odškrtnout. Prostě splněný úkol.

Co je vaše největší golfová zbraň: Na co se můžete spolehnout?

Za mě asi drajvr.

Klein starší: Ne, ne. Neřekl bych, že jen drajvr, ale spíš celková hra. Nedávno vyhrál turnaj v Liberci v rámci Czech Open Golf Tour jen přes železa, ale jindy mu zase jde víc drajvr. Nemá vysloveně jednu silnou stránku, máme jich víc, ale má jednu hodně slabou, a to je patování. Tam nás čeká ještě hodně práce.

Takže patování je to, na čem pracujete nejvíc?

Patování a občas i chipy. Tam si také nejsem úplně nejjistější při ranách do greenu. Vždycky mám nějaké období, kdy patování stojí za prd a ostatní je tak trochu nahoru a dolů.

Měl už jste někdy nutkání s golfem seknout?

To ne. Rozhodně ne, že s tím seknu. Ale když mi to hodně nešlo nebo trvá kolo na golfu hodně dlouho, tak si říkám, že mě to vlastně nebaví čekat na každou ránu deset patnáct minut. To je hrůza. Já jsem typ, který chodí a hraje rychle. Čekání dokáže golf otrávit. A je to bohužel docela často.

Jaké máte plány do budoucna? Kde byste chtěl být třeba za rok či za deset let?

Za rok mi bude patnáct, tak bych chtěl zase hrát na Czech Masters i na Czech Open. A dál? Mám představu zůstat ještě nějaký čas amatér, ale nechci jít na univerzitu. Chci vsadit na golf, takže vyzkouším nějaké Q-School a chci se vydat evropskou cestou. No a za deset let? To je ještě moc daleko. Uvidíme. Hlavně chci zůstat zdravý.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Louise Kleina
Převzato z časopisu GOLF 9-10/2023


Klein-Luis2-250LOUIS KLEIN V KOSTCE
Nejoblíbenější hřiště: Albatross
Vysněné hřiště: Augusta National
Nejlepší kolo v turnaji: Asi letos v Berouně na Czech Open -6. Už v deseti letech jsem ale na Albatrossu z červených zahrál -7.
Nejlepší výsledek v turnaji: To je složitější, někde se hraje jen tři dny. Na Ypsilonce jsem za tři dny zahrál -10. Na mezinárodním mistrovství Německa mužů za čtyři dny -10 na hřišti dlouhém 7 tisíc metrů.
Dosud nejcennější výsledek: To se obtížně srovnává, ale třeba 4. místo na German Boys ve 12 letech, cut na Challenge Tour a letos 2. místo na mistrovství Německa mužů. A vlastně i pozvánka na Léglise Trophy, i když jsme ji nevyužili.


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2024, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...