Revoluce v golfu místo nemá, ale evoluce ano, to je přesvědčení generálního sekretáře České golfové federace Aleše Libecajta. Trval na tom před několika lety a trvá na tom stále. Ostatně, může to podložit i docela pádnými argumenty. Třeba tím, jak se během posledních let dokázaly výrazně prosadit v první evropské golfové lize české golfistky. Povídali jsme si ale i o dalších tématech, třeba, proč v tuzemském golfu ubývají nejmenší děti nebo proč má golf v podání mladíků Louise Kleina a Davida Tomiho takový šmrnc.

Když jsme spolu před několika roky mluvili, říkal jste, že golf není místem pro revoluci, ale evoluci. Platí to stále?

Bezpochyby platí. A věřím, že bude platit pořád. Můžeme jít některým věcem naproti, posouvat je správným směrem, ale základem je stále evoluce.

Kam evoluce posunula během posledních let český golf?

Úplně markantní je to u děvčat. Kdyby mi někdo před pěti roky nebo ještě před třemi říkal, že se prakticky každý víkend budeme koukat na to, jak naše holky zahrají na turnajích Ladies European Tour, asi bych to jako reálnou možnost úplně neviděl. Ano, naše přání to bylo, ale teď je to realita. Ať se jim tu daří lépe, jindy zase méně.

A nakolik se na tom podepsala právě ona zmiňovaná evoluce?

Na LET hrají Jana Melichová, Sára Kousková a Terka Melecká. To jsou všechno hráčky, ať se to někomu líbí nebo ne, které jsou produktem našeho prostředí a systému, který jsme nastolili. Samozřejmě hraje na LET i Kristýna Napoleaová, která opustila jeden vrcholový sport a v posledních letech vystřelila nahoru v golfu. Ta vyrostla mimo systém, ale dobře věděla, co musí obětovat sportu, aby byla úspěšná. Dělá nám samozřejmě také radost, ale pro český golf je skvělá zpráva a důležité, že máme najednou další tři holky na tour. Že už tam není jen jediná Klára Spilková.

České golfistky v první golfové lize jsou, golfisté ale stále ne. Máte pro to vysvětlení, proč se to u žen daří a mužů ne?

Nechci rozebírat, nakolik je jiná konkurence v golfu mezi ženami a mezi muži. Ale možná mají holky něco navíc proti klukům. Jakousi vnitřní odpovědnost pro to, co dělají, píli a schopnost vzít si za své pokyny od autority. Hned po kole mají zájem vyhodnotit statistická čísla a jejich zpětná vazba je úplně někde jinde. Ale jestli je to ten opravdový důvod, to nevím. Z mého pohledu by ale mohl být.

Vrátím se ještě do nedávné minulosti. Covid je doufejme už nevratně za námi, ale jak z něj český golf vyšel?

Zaznamenali jsme mírný nárůst hráčů. Většinou šlo o lidi, kteří měli doma hole, pořídili si roční členství a vyrazili na hřiště. Zjistili, že je to baví, že je to jedna z aktivit, které se tehdy daly dělat. Jistý nárůst hráčů to byl, ale nechci ho ani přeceňovat ani podceňovat. Šlo o několik tisíc členů, ale letos už čekáme lehkou ztrátu. To proto, že covid zmizel a spousta lidí se zase vrátila ke svým oblíbeným aktivitám. Stručně řečeno, český golf z covidu vyšel dobře. Nestalo se to, co ve Švédsku nebo Velké Británii, kde měli raketový nárůst počtu hráčů, ale i tam to spadne. Covid nám neublížil, ale spíš nakopl.

A jak si aktuálně český golf stojí?

Před deseti lety začal mírný pokles, ale ten se před třemi lety zastavil, a naopak počet členů začal mírně stoupat. Ale opravdu jen mírně. Odhaduji, že při „sčítání" na konci roku budeme mít přibližně 53 tisíc členů. Máme plus minus 180 klubů a 105 hřišť.

Pojďme si golf rozdělit podle kategorií a začněme u dětí...

Slovy hudebního klasika, děti mají kde hrát golf. Mají nabitý turnajový kalendář, v dojezdových vzdálenostech. O prázdninách mohou hrát prakticky každý druhý den, ať už na noblesní osmnáctce nebo příjemné devítce. Nabídka je velká, poptávka standardní, ale musím přiznat, že alarmující je markantní úbytek dětí v žebříčcích do čtrnácti let. A tohle chybějící podhoubí by nás mohlo za pár let dohnat.

Proč se přírůstky dětí zastavily?

Slovo zastavily úplně přesně nevyjadřuje stav věci. Vysvětlení pro to mám. Mluvím o tom s rodiči. To hlavní je, že pokud rodiče se svými dětmi objíždějící celorepublikové akce, tak je to prostě drahé. Ne proto, že startovné na turnajích je drahé, ale to kolem. Cestování, ubytování, stravování. Musíme si uvědomit, že pořádáme naše akce v golfových resortech, kde prostě nemají ceny zrovna nějak nízko nastavené. Rodiče jsou sice nadšení, že se hraje třeba domácí mistrovství do 16 let na hřišti, kde je i ubytování, restaurace na jednom místě, ale to dítě tam potom utratí hrozné peníze. Rozhodně nechci říkat, že je to celé jen o penězích, ale je to zásadní faktor. Klíčový faktor toho, že děti ubývají.

Jak z toho ven?

Těžko. Když se hrají turnaje mládeže, ať už na osmnáct nebo devět jamek, je startovné 400 korun. To je jako nic, je to zábava na pět hodin. To je v pořádku. Jakmile ale jde o vícedenní turnaje a dítě začne dosahovat národní úrovně, pak už je to hodně peněz. Jedná se zejména o Národní Golfovou Tour Mládeže (do 16 let) nebo v případě té nejvyšší výkonnosti Raiffeisenbank Czech Open Golf Tour, kde už se zabýváme výběrem. Tam je nabídka výborných hráčů, zaplaťpánbůh, pořád dobrá.

O jakém množství hráčů se bavíme?

Plus minus 60 hráčů, kteří jsou v systému, ze kterého lze vybírat hráče pro mistrovství Evropy, světa nebo větší turnaje v zahraničí. Když to přirovnám k jiným sportům, tak je to širší reprezentace.

Jak si stojí český amatérský golf ve srovnání se zahraniční konkurencí v posledních letech?

Sportovní ředitel Petr Šavrda dlouhodobě zpracovává a neustále doplňuje tabulku a grafy na základě toho, jak se umísťují naši hráči individuálně i v družstvech na ME, na MS a dalších soutěžích. Kdybych to měl vzít z celkového pohledu, tak je to dlouhodobě stoupající tendence s občasnými ne velkými propady a občas s nestandardními vzestupy. Jako, že Patricie Macková je čtvrtá na ME, že tým do 16 let vyhrál v evropské konkurenci. Myslím, že dnes už patříme mezi top státy v Evropě. Někdy se vše sejde a je z toho hodně dobrý výsledek, jindy máme pocit, že je tým našlapaný, čekali jsme víc, ale výsledek nepřišel. Máme jistou strategii, takové desatero, podle něhož chceme patřit dlouhodobě k evropské špičce. A myslím, že tu cestu jsme nastolili.

Přidejte i svůj pohled na český profesionální golf?

Ne, že bych se chtěl téhle otázce vyhýbat, ale přece jen mám trochu odstup. Úroveň ženského profi golfu je parádní, v mužském zkrátka nepolevíme a budeme dál věřit, že dokážeme připravovat amatéry schopné uspět i v profesionální kariéře. Myslím, že třeba Jiří Zuska nám ukazuje, že cesta, kterou se vydal, může být ta správná. A je také fakt, že stejně jsme takhle fandili i Matyáši Zapletalovi či Šimonu Zachovi. Věřili jsme tomu, dělali jsme pro ně maximum, měli od nás i finanční podporu, ale bohužel nemůžeme házet miliony.

Jak může Česká golfová federace ovlivnit vývoj a růst hráčů, jakými jsou dnes nadějní Louis Klein nebo David Tomi?

Co se federaci daří, je to, že kultivuje prostředí natolik, aby tu takoví hráči mohli vyrůst. To vnímám jako naši hlavní roli – kultivovat prostředí, vytvářet zázemí pro trénink a v rámci možností i finanční podporu. To je jeden z našich hlavních úkolů.

Je to tak trochu nikdy nekončící příběh, skoro evergreen českého golfu, ale nedá mi to, jak vypadá spolupráce s českou PGA?

Jak na tohle odpovědět? Dám příklad. Před čtyřmi lety na bázi jednotlivců, nějací lidé z ČGF a další z PGAC, jsme začali pracovat na sjednocení vzdělávacího systému. A jen obrovskou touhou a chutí s Tomášem Grycem z české PGA jsme toho dosáhli. Je to přesně o tom, že když jsou obě strany ochotné a chtějí se na něčem dohodnout, může spolupráce fungovat. Ale kdybych to měl stručně shrnout, není to, že bychom si padali kolem krku, ale nedělal bych z toho ani tragédii. Někdy je to lepší, někdy horší.

Co další projekty České golfové federace, třeba Se školou na golf?

Úplně prapůvodně měl projekt tři fáze. V té první jsme na školách představovali golf s plastovými holemi, spíš zábavnou formou. Ve druhé fázi jsme chtěli dostat děti ven na hřiště. Tam jsme právě teď. Většina financí jde na to, aby děti mohly hrát na trávě. Třetí fází je dostat golf do škol v rámci osnov. To se zatím daří jen částečně. Někde je golf jako volitelný předmět, ale aby byl součástí výuky jako ve Španělsku či Francii, to zatím ne. Je to jednoznačně na vůli a chuti ředitelů škol.

Nějaké nové projekty chystáte?

Už jsme se o tom bavili. Když se dívám, jak ubývají děti v dětských kategoriích, tak je mým cílem pro nejbližší období jich ke golfu přivést co nejvíc. Můžeme jednoduše udělat nábor, ale to nejde bez toho, aniž bychom byli schopni jim potom nabídnout zázemí. To je to, co chci.

Co vás v poslední době na golfu nadchlo? Jaký nejsilnější zážitek jste si užil?

Během Czech Open v Berouně mě doslova uchvátilo tempo mladých kluků Davida Tomiho a Louise Kleina, v jakém hráli svá kola. Oproti tomu, co člověk vidí na jiných velkých turnajích, to bylo úplně něco jiného. Golf v jejich podání měl šmrnc. Může se to zdát jako banalita, ale je to důležité třeba i pro přilákání mladých lidí, kteří se nechtějí nudit. A zážitek? Tím jste mě trochu zaskočil, ale před několik lety jsem dostal pozvánku a jezdil jsem rozhodovat velké golfové turnaje. A když letos kolega Luboš Klikar dostal pozvánku na The Open do Royal Liverpool, splnil se jeho sen a já jsem s ním prožíval jeho radost. I pro mě to byl velký zážitek.

Golf je stále relativně mladým olympijským sportem. Jak vidíte českou účast v příštím roce na hrách v Paříži?

V ideálním případě za mě dvě hráčky a jeden hráč. Tahle představa určitě není nereálná. A bylo by to krásné. Možná někdo stále golf na olympijských hrách podceňuje, ale je to zkrátka největší sportovní událost. Ostatně, i tenis si zpočátku procházel podobným vývojem.

Když už se bavíme o představách, kde vidíte český golf za pět deset let?

Věřím, že pokud budu mít dál tu možnost pracovat ve vedení českého golfu, že se budu s lidmi podobného ražení dál snažit kultivovat český golf, který ctí hodnoty, jeho tradice, gentlemanství, prostředí fair-play, respekt, ohleduplnost. A samozřejmě vytvářet podmínky pro to, aby naši golfisté byli úspěšní v měření sil se zahraniční konkurencí.

Takže budeme mít do pěti let i vítěze na mužské evropské DP World Tour?

Takovou odpověď po mě nemůžete chtít. Ale mám-li odpovědět upřímně, myslím si, že ne. Samozřejmě by to bylo skvělé, ale reálně vzato, spokojený budu i s tím, pokud bude situace stejná, jak je nyní u holek. Tedy, abychom po cutu mohli na turnajích dál fandit českým klukům. Tak, jako nyní holkám.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Aleše Libecajta
Převzato z časopisu GOLF 9-10/2023