Vybrat pro svůj nejbližší úder tu správnou hůl bývá občas problém. Nikoliv neřešitelný, ale prostě se stane, že z různých důvodů sáhneme po té nesprávné holi. Ať už proto, že muži chtějí polechtat své ego vzdálenostmi, které jsou ale spíš nereálné, nebo ženy leckdy přecení své síly při snaze dostat míček zapadlý hluboko v roughu.

Je to jedna z nejčastějších chyb, kterou na hřišti rekreační hráči dělají. Jakou? To, že nechávají své rány do greenu krátké. Důvodů je mnoho – od špatného výběru hole až po nepovedený úder. V drtivé většině případů ale platí, že téměř každý rekreační golfista volí příliš krátkou hůl.

Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je fakt, že hráči neznají přesně své vzdálenosti. V tomto případě jde o čistou délku letu míče, tzv. carry, s každou holí. Bez započítání doběhu míčku po dopadu, protože ten se mění v závislosti na hřišti, podmínkách i počasí. Je logické, že při silném větru je třeba volit delší nebo kratší hůl podle směru a síly větru.

Délky svých ran můžete zjistit pomocí technologií, jakými jsou Trackman, nebo indoor simulátor. Nebo si případně můžete udělat jednoduchý test sami. Odehrajete deset míčů stejnou holí, vyřadíte nejlepší a nejhorší ránu a z osmi zbývajících si vypočítáte průměrnou délku letu.

Především muži se tu a tam nechávají při výběru hole ovlivnit svým egem a sáhnou po kratší holi, než kterou by ve skutečnosti potřebovali. Pak je tu skupina golfistů, která si odmítá připustit, že s přibývajícím věkem přišli o několik metrů. Pořád mají v hlavě to, jak jim míč létal dřív daleko, i když sedmičku železo na 145 metrů napálily naposledy před patnácti lety.

Ať už je to částečně neznalostí a částečně jakousi zarputilostí, platí, že řada rekreačních golfistů odhaduje své vzdálenosti špatně. Vždycky je lepší hrát ránu na střed greenu, než riskovat krátkou před green, kde nejčastěji číhají problémy – voda, bunker, či rough. Většina hráčů vybírá hůl podle předpokladu, že trefí perfektní ránu, jenže golf není hra dokonalých úderů. Skutečně perfektní rána se hráčům s průměrným handicapem povede možná jednou z deseti pokusů. Všechny ostatní, hůř trefené, budou v drtivé většině také kratší, než jsme si přáli a představovali.

Ale aby nebyla řeč jen o pánech... Po špatné holi sáhnou i ženy. Často při záchranných ranách nebo při úderech z obtížných pozic. Mnoho hráček sáhne automaticky po hybridu, protože se mu říká „záchranná hůl". To do jisté míry platí. V některých pozicích funguje hybrid dobře, ale má své limity. Například v okamžiku, kdy míček zapadne hluboko do husté trávy. V takovém případě je potřeba vzít do ruky železo, nebo ještě spíš některou z wedží.

V golfu je důležité umět odložit své ego a naučit se dobře řídit svou hru na hřišti. Naučit se přijmout situaci takovou, jaká je. Při ráně z husté trávy prostě vzít wedge a vrátit míček do hry, místo toho, abychom v roughu ztratily dvě nebo tři rány při riskantních pokusech o zázračný úder.

Poněkud opačná strategie může platit při krátké hře a obtížných ranách kolem greenu. Než používat vysoké rány, je lepší držet míček co nejníže nad zemí, abychom minimalizovali riziko nepředvídatelného odskoku. Kdykoliv můžete patovat, patujte. Pokud jste od greenu o něco dál, použijte jako putter dlouhé železo. Po vyšší ráně sáhněte pouze tehdy, když se potřebujete dostat přes nějakou překážku, například bunker.

Zkuste si malý experiment. Až příště půjdete hrát, vezměte si vědomě při každé ráně do greenu o jednu delší hůl, než si myslíte, že potřebujete. Výsledky mohou být hodně překvapivé...

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: IngImage