O pomalé hře v golfu se toho napsalo už hodně. To proto, že pomalá hra je skutečně problém a dokáže golf mnohým lidem otrávit. Řešení sice existují, jen se ne vždy a všude daří je uvést také do praxe. Pak je tady ale i opačný extrém – rychlá hra. V tomto případě hodně rychlá. Existuje totiž skupina hráčů, pro které je, zdá se a dá-li se to tak říct, jediným cílem překonání vlastního rekordu v nejrychleji odehraném kole. I to dokáže ostatní hráče docela vytočit.

Ne nadarmo se říká, že žádný extrém není dobrý. Platí to pro pomalé hráče. A nemusí to být pouze začínající golfista s vyšším handicapem, který na každém týčku hraje znovu po pokaženém odpalu, nebo každou druhou jamku hledá míček déle než pět minut, případně odmítá míček zvednout i v situaci, kdy už nemůže zahrát „skórovatelný" výsledek.

Do kategorie „šneků" se řadí i zkušení hráči, jejichž předúderová rutina je extrémně dlouhá. Patří mezi ně i ti, kteří se třeba i více než minutu připravují na pat ze 30 centimetrů, nebo jejich cvičné švihy na ferveji i mimo ni neberou konce.

Existují ale i golfoví „rychlíci", nebo spíš v tomto případě rovnou expresy. Prostě kategorie hráčů, kteří jsou neustále na misi za vytvořením nového osobního rekordu v rychlosti odehrání 18 jamek.

Nejspíš všichni, kdo rádi hrajeme golf, už jsme se potkali s pomalými hráči. Někdy jsme se proti tempu hry nejspíš provinili i my sami. Ale co setkání s extrémně rychlým golfistou?

Jak takový typický rychlý golfista vypadá? Je poměrně dobrý, výsledek ho příliš nezajímá, provizorní míček hraje jen zřídkakdy a není příliš velkým příznivcem dohrávání každého patu. V podstatě chce mít svých osmnáct jamek co nejdřív za sebou. A rozhodně nesnáší čekání na flighty před sebou. Jednou budiž... Podruhé? To už zuří.

Jaké je poznávací znamení takových „rychlíků"? Jakmile dojdou na odpaliště jamky a před nimi je ještě skupina hráčů, takže musí čekat, dají svou nespokojenost ostentativně najevo. Třeba tím, že si založí ruce v bok. Zkušení golfisté tomuto postoji říkají „teapot", tedy konvice. Někdy k tomu přidají i gestikulaci a poznámky na dálku. Když je poté pomalejší flight pouští před sebe, nejspíš si ještě vyslechne lehce jedovaté poznámky o tom, že by se hráči měli snažit držet tempo hry.

Svižné tempo hry má rád pravděpodobně každý golfista, ale pokud se golf změní téměř v úprk a ve speed golf, je to už přespříliš.

V golfu zkrátka platí, že všechno má svůj čas a své místo. Navíc, pokud je hřiště například během víkendů plné, jen těžko si rychlík nějak pomůže, když jeden flight předejde. Nejspíš hned na dalším odpališti už bude opět čekat a dělat „konvici".

Prostě ne všichni golfisté se řítí po hřišti rychlostí, jako by řídili ferrari na cvičném okruhu v Monze. Někdo je přirozeně rychlejší, jiný zase rozvážnější a pomalejší. Hrát rychle a svižně je skvělá věc, ale jen v případě, pokud zároveň zůstane zachována ohleduplnost k ostatním.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: IngImage