Golf mám rád, skoro by se dalo říct, že mě i živí. Ne jako profesionála, který si na živobytí vydělává na golfových turnajích, ale jako nadšeného amatéra, který o golfu píše. Už docela dlouho. A nadšení pro golf nevyprchalo ani po několika desítkách let. Ale upřímně řečeno, najde se i pár věcí, které mě na golf štvou, nesnáším je, vytáčí mě.

Ano, po těch mnoha letech hraní golfu – a podotýkám, že moje nadšení pro hru ani trochu neochladlo, spíš naopak – jsem našel i několik věcí, které mi na golfu vadí. Mají jedno společné – ničí mi radost ze hry nebo ze sledování golfu.
Tak schválně, mám to tak nastavené jen já, nebo jsou to věci, které otravují golf i vám?

Pomalá hra
Je jen málo ještě víc otravných věcí než čekat na každé jamce, před každou ranou, než se konečně uvolní hřiště před vámi. Pomalá hra je sobecká. Často se hází na slabší hráče, ale pravdou je, že by bohatě stačilo, kdyby každý dělal, co má. Samozřejmě, že golf není sprint, abyste museli osmnáct jamek prolétnout v rekordním čase, ale je to o ohleduplnosti.
Stačí hrát svižně, nemít nekonečné rituály před každou ranou a poté míček poslat jen pár metrů před sebe, hledat ztracený míček jen povolené tři minuty, v případě nepřesné rány kamsi do rafu zahrát provizi, být připravený na ránu, nebo ji i odehrát, pokud parťák ve flightu ještě není připravený. Jsou to leckdy maličkosti, pár minut, ale během osmnácti jamek se mohou nastřádat i na hodiny. Když potom kolo trvá přes pět hodin, nadšení pro hru pak poněkud vyprchá...

Televizní přenosy
Golf je fantastický sport nejen, když ho sami hrajete, ale dokáže nabídnout i napínavou podívanou v televizi. Jenže... Neustále se opakující reklamy v minutáži div, že ne delší než jsou obrázky z golfu, dlouhé záběry na vybrané části hřiště, před kamerami jen pár vybraných hráčů, jako by ostatní neexistovali.
Je skvělé mít přehled a vidět, kdo a jak si stojí v pořadí turnaje, ale když máte na leaderboard koukat co pět minut, tak je to spíš na obtíž. Samostatnou kapitolou jsou ti, co nám přenosy z golfu přibližují svými komentáři. Před řadou z nich se skláním s velkým respektem, jiní ale dokáží podívanou na golf dokonale otrávit. Neustálým žvaněním, jako by byli placeni za počet vyřčených slov nebo povídáním o svých skvělých golfových zážitcích. Brr a rychle přepínám.

Ceny
Přestože mnohdy slyším argumenty o tom, že golf vlastně není zase až tak drahý sport, že jsou i dražší – což je pravda – tak musím konstatovat, že golf je drahý. Rozumím tomu, že ceny energií a všeho souvisejícího s golfem během posledních let narostly, že není snadné ani levné udržet hřiště a resort v provozu tak, aby hospodaření skončilo v černých číslech – na rozdíl od golfového skóre, které by naopak každý chtěl udržet v číslech červených – ale některé částky za hru mně přijdou doslova absurdní, nebo tak nějak mimo mísu.
Pokud si chce vyrazit na golf celá rodina se dvěma dětmi, tak je to bude stát majlant. Už jenom vybavení pro všechny – od holí, bagů, bot, rukavic, míčků až po několik lekcí s trenéry – spolkne pořádnou sumu. A totéž platí pro sumu, která pak padne za hrací fee. Jedním dechem ale dodávám, čest všem výjimkám – a jsou taková hřiště – kde dokáží ušít na míru i akce a programy, které takovou díru do rozpočtu nespáchají.

Dress code
Respektuji tradici a historii golfu, protože dělají golf výjimečným, ale jedním dechem doplňuji, že ne vždy je přínosné se držet minulosti za každou cenu. Určovat lidem, co smějí a nesmějí nosit na hřišti, podle mě, rozvoji golfu nepomůže. Zvlášť proto, že se společnost od časů prvních „kódů" poměrně značně posunula.
Takže, proč by mladí hráči nemohli vyrazit na hřiště v trochu víc sportovním nebo v tričku bez límečku? Ostatně, i na profesionální scéně se už tu tam objeví průkopníci v mikině s kapucí, v kalhotách, které jsou spíš tepláky, nebo triku bez límečku, které oblékl i takový Tiger Woods. Nevím, jak vám, ale mně to hru nijak nepokazí, takže proč novinky, které nikoho neuráží, zakazovat?

Zdravení a podvádění
Když jsem s golfem začínal, byl jsem nadšen prostředím kolem něj. Lidé se pozdravili, přestože se potkali a viděli úplně poprvé. Píšu to v minulém čase proto, že už to tak docela neplatí. Jako by se ta pověstná slušnost z golfového prostředí vytrácela.
V golfu je každý sám sobě arbitrem, ale ne vždy úplně férovým. Nejspíš už to zažil každý. Ostatně v golfu to není nic nového. Stačí si připomenout okřídlenou hlášku: hraju osm, hlásím šest a píšu čtyři. Podvádění v golfu dokáže hru otrávit. Někdy vyplyne z neznalosti pravidel, daleko horší je, když je vědomé. I to má ale řešení – příště už mě nikdo s takovým člověkem na hřiště nedostane.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: Pixabay.com