Zná to každý golfista... Té otázce se v golfovém prostředí mezi amatérskými hráči nevyhnete. Jaký je váš, či tvůj handicap. Hráči s vyšším HCP se snaží své číslo snižovat, hráči s nižším ho zase minimálně udržet. A je samozřejmě frustrující, když snaha ono číslo snižovat, nejde tak snadno a rychle, jak by si člověk představoval. Ale ono není zase až tak špatné vlastnit vyšší handicap. Leckdy to může být i výhoda.

Golfisté všech úrovní se nijak netají svou vášní ke hře, která se pro většinu těch, co jí propadli, stává návykovou. A s tím je spojená i snaha se obecně zlepšovat na hřišti a tím i vylepšovat svůj handicap. Kdo by se nechtěl pyšnit singl handicapem, že? Jenže cesta k němu není ani snadná, ani krátká.

Ale není důvod věšet hlavu. To proto, že i vyšší handicap skýtá jisté výhody. A některé věci, či situace na golfu si s vyšším číslem užijete více a lépe. Co například?

Body
Začněme tím nejzřejmějším, tedy ranami. Pro hráče s vysokým HCP znamená přijít na hřiště s jistotou a vědomím, že při pohledu do handicapové tabulky dostává na 18 jamkách, které ho čekají, třeba 25 ran navíc. Že bychom z toho měli mít pocit viny? Zapomeňte. Tak to prostě je. Každý jednou začínal.

Realita je taková, že ty rány hráči s vyššími handicapy mají jako bonus do hry a stávají se tím konkurenceschopnými. A do hry pak vstupují s odhodláním, že zrovna dneska už konečně padne ona hranice 100 (90, 80) ran. A tím pádem si odvezeme pořádnou nálož bodů.

Šance na vítězství
Někdy v 80. až 90 letech jeden slavný britský televizní moderátor na otázku, co přinášejí body v golfu, odpověděl stručně a jasně: Ceny. Ostatně, s 25 ranami v záloze máte sice teoretickou, ale také velkou šanci vyhrávat turnaje docela často.

Při stablefordových počtech máte s 25 ranami na sedmi nejtěžších jamkách dvě rány navíc v rukávu. Samozřejmě se ale může stát, že přijde pár šlajsů, topnutých ran, socketů a krátkých, či naopak o hodně delších patů, a rázem je benefit 25 ran v rukávu pryč. Takže pořád platí, že musíme sami něco na hřišti předvést, abychom za prvé využili výhodu vyššího handicapu, a za druhé svůj HCP opět o něco vylepšili.

Zlepšování
Tím navazujeme na předchozí větu. Pro každého golfistu s vysokým handicapem je sledování vlastního zlepšování vzrušující. S trochou tréninku a vlastního úsilí to není nejen nemožné, ale ani až tak těžké. Je příjemné vidět, jak se váš švih, krátká hra, či patování posouvají správným směrem.

Pokud je vaším výchozím bodem to, že z bunkeru se nedostanete na méně než tři rány, že na greenech jsou tři paty normou, tak je pokrok nejen viditelný, ale také zdánlivě snadný. Jenže, čím je číslo HCP nižší, tím je také náročnější ho dostat ještě na nižší hodnotu. Není to snadné, ale jde to. Asi je pak nutné si vzít čas od času lekci s trenérem, nebo si aspoň jednou, dvakrát za měsíc zajít na driving, aby třeba poprvé padla hranice 90 ran.

Někdy stačí i mnohem méně. Třeba ten pocit euforie, když napálíte ránu na 140 metrů a míček nejen letí přesně po zamýšlené linii, ale také dopadne přesně tam, kam jste zamýšleli. Pravda, asi každý golfista by i tenhle pocit vyměnil za schopnost pravidelně „střílet" skóre mezi 70 a 80 ranami a potom říkat, jak jsem dnes hrál strašně.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: IngImage