Dva pánové středního věku v dobré kondici stojí na odpališti osmnácté jamky. Jeden z nich už udělal 20 cvičných švihů, potřetí vyměnil hůl a neméně tolikrát přetýčkoval. Druhý mu říká: „Hele, nechtěl bys už hrát, nemáme zase tolik času."
„Počkej ještě vteřinku," říká ten první, „tuhle ránu musím zahrát dokonale přesně. Vidíš tu postavu na lavičce před klubovnou? To je moje tchýně, takže chci zahrát perfektní nádhernou ránu."

Spoluhráč se rozhlédne a vidí lavičku u klubovny ve vzdálenosti zhruba 230 metrů.
„Nebuď směšný," kroutí hlavou, „z téhle vzdálenosti ji přece nemůžeš trefit."