Uplynuly tři roky od doby, kdy jsme o McIlroyovi psali poprvé. Rodáka ze severoirského Holywoodu předcházela pověst velkého talentu a do každého turnaje vstupoval s otázkou, zda konečně získá svůj první titul. Dočkal se, ale tím jen zdvihl stavidla dalších otázek. Vyhraje první major? Stane se světovou jedničkou? Překoná Tigera Woodse? A Rory odpovídal...
Premiérové profesionální vítězství přišlo v únoru 2009 na Dubai Desert Classic a pak už nebyl rok, kdy by svou kolekci titulů nerozšířil alespoň o jeden vavřín. Rok nato zazářil na zámořské PGA, na Wells Fargo Championship zdrtil rivaly 62 finálovými údery a mohl vykouzlit svůj rozpustilý úsměv. Navzdory úspěchům přesto zůstával sympatickým mladíkem, který si tu a tam pustil pusu na špacír.
Třeba když o prestižním Ryder Cupu prohlásil, že jde o takový pouťák. To si ho pak vzal stranou Graeme McDowell, krajan a Roryho nejbližší přítel na okruhu, a otcovsky mu domluvil. Vycházející hvězdička se zprvu kála a omlouvala se za svá neuvážená slova, aby krátce nato nastoupila pod evropskou zástavou spolu s G-Macem v páru. Ve své premiéře se ve snaze vrátit trofej do rukou Evropanů náležitě činil. Ve čtyřech vystoupeních přispěl dvěma body, přičemž v tomto ročníku rozhodoval skutečně každý půlbod.
V Celtic Manor mu mezi diváky ještě držela pěsti přítelkyně z mládí Holly Sweeney, ale to se mělo zanedlouho změnit. Rozchodem učinil golfista jeden ze svých ostrých řezů. Ten další přišel za rok, když se se stejnou jistotou, s jakou se zbavil několika přebytečných kilogramů, zbavil i dosavadního managera Andrewa „Chubby" Chandlera. Jedna věc se ovšem neměnila – Rory dál zůstával továrnou na úspěchy.
To vypadá ošklivě...
Na první předloňský vavřín čekal téměř půl roku. Už v dubnu ale jednou nohou vstupoval do golfového nebe. A když se řekne duben, pak každý golfista ví, o co tady kráčí. Ačkoliv sezona i těm nejlepším hráčům začíná už v lednu, v první třetině dubna zbystří bez rozdílu všichni – brány otevírá slovutná Augusta National, jež je synonymem úvodního majoru roku – Masters.
Sotva si Rory mohl přát lepší úvod. V prvním kole zahrál 65 ran a také ve druhém se dostal o jednu ránu pod sedmdesát. Následovala sedmdesátka, takže před finále usínal na polštářku utkaném ze čtyř ran náskoku před druhým Charlem Schwartzelem.
Jenže na druhý den jako by vstal špatnou nohou. Už úvodní devítka finálové rundy cosi prozrazovala o jeho rozpoložení, náskok se rychle ztenčil na rozdíl pouhé rány. Navzdory všemu by jen málokdo uvěřil tomu, co Rory předvede na desáté jamce. S 495 yardy sice „Camellia" patří k nejdelším čtyřparům hřiště, avšak v převážné většině odtud hráči odcházejí s parem a berdíků tu bývá zhruba stejně jako bogey. McIlroy na její zdolání přesto potřeboval sedm ran... A to měl před sebou dobrodružství zvané Amen Corner, kde si připsal další tři rány navíc. „Přemýšlím, že vypnu televizi," hořekoval v tu chvíli nad krajanovým osudem prostřednictvím twitteru McDowell a dodal, „to vypadá ošklivě."
Suma sumárum, hráč, který se do té doby bezpečně držel v minusových číslech, končil finále v křeči, s 80 údery ve skóre kartě. Ti, kteří mu v duchu brali míry na zelené sako, museli hodně rychle přešívat. Na McIlroye zbylo dělené 15. místo.
„Celých 63 jamek jsem vedl, a pár nepovedených ran na druhé devítce mě vykolejilo," posteskl si v šatně Rory, jehož po dohrání kola vyprovázel potlesk fanoušků. „Nevím, zda to bylo ze soucitu, ale jsem jim za tom vděčný. Vážím si jejich podpory, protože jsem zažil pořádně perný den. S jejich přízní se přes to snad přenesu snáz."
„Hrál jsem s Rorym mnohokrát a vím, že pokud se dostane trochu pod tlak, občas vytáhne z bagu přesně takový zatažený hook, jaký předvedl dnes na desítce," okomentoval McIlroyovu osudovou chvilku Lee Westwood. „Musí se z toho poučit, golf v Augustě je o zkušenostech," doplnil Angličan, který moc dobře věděl, o čem mluví, v podobné situaci se ocitl před dvanácti lety.
Asi bychom sotva nalezli charismatičtějšího golfistu, než je Tiger Woods. Ovšem jen v případě, že vítězí. Pokud tomu tak není, stává se z bývalé světové jedničky protivný a neochotný mrzout. V nedělním finále odcházel ze hřiště s 67 údery, což byl do té doby nejlepší výsledek dne. Každý fanoušek byl logicky zvědavý, co se Tigerovi honilo hlavou. Namísto zodpovězení několika stručných otázek ale Woods zavrčel něco ve smyslu, „že je právě o ránu za Adamem (Scottem) a uvidí se, co Australan udělá. „Jdu jíst, mám hlad," ukončil rozhovor.
Jak odlišný byl přístup Roryho McIlroye, jenž zdrcen svým výsledkem trpělivě odpovídal na dotazy novinářů. „Jsem teď strašně zklamaný a vím, že ještě pár dnů potrvá, než se z toho dostanu," pravil. „Pokusím se vzít si z toho to pozitivní a doufám, že je přede mnou ještě mnoho šancí. Mrzí mě, co se dnes na hřišti přihodilo, ale snad to utvrdí můj charakter," vykládal Ir, který ač skončil patnáctý, u diváků to vyhrál na celé čáře.
Ostatně co je na McIlroyovi sympatické, to je na jedné straně fakt, s jakou upřímností dokáže přiznat své omyly a omluvit se za ně či otevřeně sdělit, že nehrál dobře, na druhé straně pak uznání a respekt, jaký projevuje svým soupeřům.
Úspěšný reparát
Nezbývá nám, než se z toho poučit. Tak zní jedna z otřepaných frází ve světě sportu, v jehož historii ale najdeme řadu nepoučitelných i těch, kteří se zhroutili pod tíhou okamžiku a nenalezli cestu zpátky.
S odpovědí, na jakou stranu se zvrtne jeho kariéra, přišel McIlroy již za dva měsíce na US Open. Hřiště Congressional Country Club šel na úvod na 65 ran – že vám to něco připomíná – na druhý den byl jen o ránu horší a v sobotu si odnášel 68 úderů. Do závěrečného kola šel s odstupem osmi (!) ran na nejbližšího soupeře, jímž byl Korejec Y. E. Yang, vítěz PGA Championship z roku 2009.
Takový ranec ran k dobru už snad nebylo možné prohýřit, kdyby... Kdyby se nad Rorym nevznášel stín z Masters. Tentokrát ale neomylně potápěl jeden pat za druhým. Kdykoliv se Yang zaskvěl, Ir odpověděl ještě lépe. Z tváří členů holywoodského golfového klubu, kteří společně u obrazovky sledovali vystoupení svého nejslavnějšího člena, se dalo odezírat nadšení, ruce sevřené v pěst létaly nadšeně vzduchem a fotografie z klubovny obletěly svět.
Velmi záhy bylo jasné, že tentokrát se kolaps z Masters opakovat nebude, zbytek startovního pole byl odkázán do role komparsu bojujícího o druhý flek. Cestou na závěrečné jamky i během přesunu ke greenům už uvolněný Rory radostně mával divákům a každým úderem se blížil k zisku svého prvního majoru. Byla to nadmíru stylová jízda – zvítězil s rekordním skóre 16 ran pod par, druhého v pořadí odsunul o osm úderů a ve věku 22 let 1 měsíc a 15 dnů se stal nejmladším šampionem od dob Bobbyho Jonese v roce 1923. Sotva proměnil poslední pat, skončil v objetí se svým otcem a radost s ním sdílel i McDowell, třebaže právě on trofej obhajoval.
„Roryho možná čeká skvělá kariéra, o tom není pochyb. Má všechno, co velký hráč potřebuje," vysekl mu poklonu i samotný Jack Nicklaus. „Je skromný v momentech, kdy se to žádá, stejně tak má sebevědomí v okamžicích, kdy je ho zapotřebí. Jeho švih je vynikající a když jde po hřišti, počíná si suverénně. I to se mi na něm líbí," vyzdvihl Ira „Zlatý medvěd", zároveň ale brzdil hlasy těch, kteří v McIlroyovi okamžitě viděli Jackova nástupce v době, kdy měl na kontě jediný major.
Sezona 2011 byla z pohledu Roryho nadmíru úspěšná, a také svým způsobem turbulentní. Ještě v Bethesdě se po výhře na US Open nadšeně objímal se svým manažerem, ale v říjnu téhož roku s Chandlerem spolupráci ukončil. Dlužno dodat, že jak Chandler, tak Rory nesli rozchod se ctí. Teprve přibližně s ročním odstupem se McIlroy k ukončení spolupráce vrátil a odtajnil, že za změnou stálo zčásti jeho vyhoření na Masters, ale také fakt, že mu Chubby nedoporučoval přijmout pro rok 2011 kartu na PGA Tour, kam už z vlastního rozhodnutí zamířil v další sezoně.
Pracovní rozchod si Rory vynahradil v soukromí, když se dal dohromady s Caroline Wozniacki. Možná by jí zamilovaný golfista mohl poradit, jak vyzrát na grandslam, neboť dánská tenistka neustále čelila kritice zato, že vystoupala až na vrchol, aniž by uspěla na některém z turnajů velké čtyřky.
Pár složený ze sportovních celebrit byl šťavnatou návnadou pro podvyživené novinářské rybky, ale oba sportovci si ze zájmu sedmé velmoci pranic nedělali. Historky o tom, že jejich vztah zapříčinil pokles formy pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Zrodila se legenda?
Ve velkém stylu vstoupil Brit také do letošní sezony a po březnové výhře na Honda Classic poprvé vystoupal na vrchol světového žebříčku, aby si pomyslné žezlo několikrát v průběhu dvou následujících měsíců předával s Lukem Donaldem.
Od května do července si sice vybíral slabší chvilky, ale i za pomoci svých blízkých krizi překonal, aby se nadechl před další lahůdkou, kterou svým fanouškům nachystal na PGA Championship. Do posledního majoru roku vstoupil opět dobře, jenže druhým kolem se protrápil (75), a tak v polovině dějství na titul pomýšlelo několik hráčů zvučných jmen včetně Woodse, který už promeškal pár možností přidat do sbírky major s pořadovým číslem 15.
Třetí kolo zůstalo nedohrané, načež Roryho na závěr čekala nestandardní porce 23 jamek. Procházel jimi bez mrknutí oka, bez jediné chybičky a dával jednoznačně najevo, že si jde pro druhý major. Svůj odstup postupně navýšil na osm ran a v třiadvaceti letech se stal nejmladším hráčem od dob Seveho Ballesterose, který má v držení dva grandslamy.
„Zažívám už druhou zdařilou sezonu v řadě a nikdo neví, co se ještě může stát," pochválil se a vzpomenul i okamžiky, kdy se mu zrovna dvakrát nevedlo. „Byl jsem trochu frustrovaný ze své hry v uplynulých měsících, ale naštěstí mi lidé z mého okolí neustále zdůrazňovali, že není důvod k panice."
Po výhře na PGA Championship se na Irovu adresu pěla jen chvála a kupila se srovnání s Woodsem, kterého podle řady fanoušků i odborníků může předčít. Sám Rory se o Tigerovi vyjadřuje s respektem a dál trpělivě pracuje na své hře i kondici. Úspěch za to sklízel i v závěru sezony, kde ovládl druhý i třetí díl finále play-off FedEx Cupu, přesto mu výhrou v závěrečném turnaji vyfoukl celkový triumf Brandt Snedeker.
Mohla to být dokonalá tečka za premiérovou sezonou na PGA Tour, údajně druhý nejvlivnější člověk v současném britském golfu se každopádně o svou budoucnost, ani o místo v historii obávat nemusí. „Rory je hráč, který se narodí jednou za deset let. Měl šanci stát se hvězdou a on ji dokonale využil. Dnes je skutečnou superstar světového golfu!" pravil na jeho adresu G-Mac. Jen málokdo by to řekl lépe, nemyslíte?
Převzato z časopisu Golf 10/2012
Text: Petra Prouzová, foto: Globe Media/Action Images, Globe Media/Reuters
STRUČNÁ VIZITKA
RORY McILROY
Narozen: 4. května 1989
Místo narození: Holywood, Severní Irsko
Bydliště: Holywood, Severní Irsko
PRO od: 2007
Vstup na EPGA: 2008
Race to Dubai: 1 (k 21. 9. 2012)
Světový žebříček: 1 (k 21. 9. 2012)
Profesionální vítězství: 9 (PGA: 6, EPGA: 4, Asian Tour: 1, ostatní: 1)
Týmové soutěže
Ryder Cup: 2010, 2012
Seve Trophy: 2009
World Cup: 2009, 2011
Walker Cup: 2007
European Amateur Team Championship: 2007
Eisenhower Trophy: 2006
Junior Ryder Cup: 2004
Amatérská kariéra
Výhry (5)
2006 West of Ireland Championship, Irish Close Championship, European Amateur Championship
2005 West of Ireland Championship, Irish Close Championship
|
Přihlášení Golf News
Kontakty
Redakce
Inzerce na www.golfinfo.cz
Inzerce v týdeníku Golf News
Inzerce v časopise Golf
Advertising in Golfinfo.cz in English
Advertising in Golf News in English
GOLF magazine profile in English
Profil časopisu Golf
Profil a ceník Ročenky Golf 2025/26
Profil Hot Travel Revue 2025
Profil Hot Equipment Revue 2025
Profil Hot Wellness Revue 2025
Austerlitz Golf Trophy 20.- 23.5.2025
Czech PGA Tour 2025
World Corporate Golf Challenge
Národní finále 13.8.2025
Kaskáda Golf Trophy 2.-5.10.2025
Grandfinále Czech PGA Tour 2025
CCB, spol. s r. o.
Okružní 19
638 00 Brno
šéfredaktor: Josef Slezák
e-mail: golfinfo@golfinfo.cz
mobil: +420 604 210 053
tel.: +420 545 222 774
RSS Sitemap Tvorba webových stránek Brno - Webservis © 2024. Všechna práva vyhrazena.
Zásady zpracování a ochrany osobních údajů.