Není profík jako profík. U nás (a jistě i všude jinde) je velký rozdíl mezi playing pro a teaching pro, tedy hrajícími a učícími profesionály. Pro jedny jsou turnaje převažujícím zdrojem příjmů, ti druzí tráví svůj čas převážně „na rohožce", při učení svých svěřenců či klientů. Tím je dán i rozdílný druh jejich motivace, když se sejdou na jednom turnaji.

V případě, o kterém je zde řeč, bylo tím turnajem mistrovství českých profesionálů na rány – plným názvem Generalist Capital Golf Trophy Stroke Play Championship Czech PGA Tour 2023 ve Slavkově. Pro českou špičku významný turnaj, s celkovou dotací půl milionu korun českých jeden z letošních největších, a tak bylo startovní pole nabito zvučnými jmény.
Ale padesát playing pro republika nemá. Ani zdaleka ne. A tak tvořili většinu startovního pole – spolu s několika amatéry – učící profesionálové. O těch se toho člověk v médiích moc nedozví, spíš vůbec nic – píše se jen o číslech, o výsledcích, o vítězích, o poražených. Ale oni jsou zde, ve všech klubech, učí, pomáhají, starají se o mládež. Velice užitečný druh.

Jedním z nich byl Michal Kovarčík, ve Slavkově muž středu výsledkové listiny. Šel jsem s ním nedělní Pro-Am po skončení ostrých turnajových kol. A právě on je autorem výroku, který mě napřed překvapil a vzápětí potěšil – na otázku, čím je pro něj právě skončený turnaj, odpověděl: „Pro mě je to ze všeho nejvíc dovolená."
Samozřejmě, že se i on, stejně jako ostatní, ze všech sil snažil o výsledek, ale nečekal zde finanční ani jiné žně či průnik mezi špičku. Účastní se za rok několika turnajů u nás a v Polsku a je v součtu v mírném plusu, ale určitě ne v takovém, aby turnajový golf upřednostnil.

Michalovo místo je v klubu. Má v Ropici na starost třicítku dětí rozličného věku i výkonnosti, k tomu dává lekce dalším klientům, za týden si „odslouží" průměrně 35 až 40 hodin. Zdá se to hodně, divil jsem se, ale v tom jsou občas i soboty a neděle, zvlášť když jede s dětmi na turnaj.
„Jsem u nás na trénování sám, z těch třiceti dětí je půlka takových, co berou golf jako kroužek, ale druhá polovina jsou ti, co sahají po sportovním golfu, samozřejmě ve své věkové kategorii, hrají žebříčkové turnaje, mají snahu zlepšovat se a dělají pro to všechno, co je potřeba. Tím nechci říct, že „kroužkaři" tu snahu nemají...," popisuje.

Ptal jsem se, jestli to jsou převážně děti rodičů hrajících golf? „Ani ne, těch je menšina. Ti sportovnější mají delší a častější tréninky. Dělí se ještě na poloviny. Půldruhé hodiny jsem s první půlkou, pak totéž s druhou, další den je ta druhá výkonnostní skupina, taky na dvě poloviny. Často s nimi chodím i na hřiště." Nejlepší svěřenci se dostávají k HCP kolem nuly, každoročně mu nějací unikají mezi juniory či dospělé a přicházejí další.
Na první pohled je vidět, že učící profesionál, říkejme mu klubový, má život sic ne tak blýskavý jako ti hrající, ale o to klidnější a bezpečněji zajištěný. V médiích se o něm nedočtete, chodí celkem obyčejně do práce jako většina lidí, moc necestuje, má daný rytmus, který si sám do velké míry ovlivňuje tím, jak a kdy bere kromě mládežnických tréninků další klienty. Je svým pánem. Sám si zahraje občas nějakou tu devítku, samozřejmě si i zatrénuje. No a občas si dopřeje dovolenou, svátek – to vyrazí na některý z profesionálních turnajů.
Do role teaching pro se občas převtělují i naši špičkoví hráči – jednak jako přivýdělek, protože jen soutěžním golfem se u nás uživí snad dva tři nejlepší, všichni další už mají další závazky, od sponzorů přes mládež po stálé klienty.

No a jak Michal hrál? Říkal o sobě, že patří spíš ke kratším hráčům, ale nám spolujdoucím amatérům připadal předlouhý. Dva z pětiparů na dvě rány, bezpečně trefoval ferveje, při ranách železy vyvíjel ohromné zrychlení těsně před kontaktem, takže rány měly úplně jiný zvuk, než známe. Patoval vždycky až poslední, a když nikdo z nás nedal, měl už z těch našich tří pokusů pat načtený dost na to, aby proměnil.
Jít ve flightu se špičkovým hrajícím nebo s učícím profesionálem je pro laika rozdíl nepatrný. Možná tři čtyři lepší rány, o tři lepší skóre... to pomíjím. Důležité je, jaká je nálada ve flightu. A tady, myslím, rozdíly nebudou. Obecně se profíci chovají velice slušně, přátelsky, podají týčko, založí míček nebo uhrábnou bankr dřív, než tam dojdete... i v chování jsou nám „normálním" dobrým vzorem.

Text a foto: Ivo Doušek
Převzato z časopisu GOLF 7-8/2023