Kodejs-Zdenek-750Když byl před osmi lety v poměrně rozjitřené atmosféře, panující v českém golfu zvolen prezidentem České golfové federace, děkoval tehdy Zdeněk Kodejš za důvěru v lehce odlehčeném a ironickém duchu slovy: Tak vám tedy pěkně děkuji. Už mnohem vážněji tehdy dodal, že cítí svou volbu jako velký závazek a výzvu. Po osmi letech ve funkci končí. A jak sám říká, v roce 2021 chce golf už jen hrát, nikoliv ho řídit. Co se za osm let pod jeho dohledem v českém golfu změnilo, kam se posunul?

Máte za sebou osm let prezidentování českého golfu. Zkuste se vrátit do minulosti a srovnat, jak vypadal golf v Česku v roce 2013 a dnes v roce 2021?
Přiznávám, že už mě také napadlo pokusit se zmapovat, co se událo za těch osm let. A jestli mám radši chodit kanály, nebo jestli můžu být na něco aspoň trochu hrdý. Rozhodně to byla jiná doba. Bylo to období poměrně složité. Golf se tehdy dostal do problémů, především vztahových. V roce 2013, když jsem přebíral funkci prezidenta, byla proti federaci podána dokonce společná žaloba sedmi klubů. Bylo potřeba začít úplně jinak, zkusit se domluvit, což se naštěstí podařilo.

Dá se říct, že to byl hodně ostrý start?

Spíš docela divoký. Ale i díky tomu, že lidi ve výboru byli tehdy především golfisté, začali jsme se bavit znovu o golfu. A myslím, že se nám krok za krokem dařilo situaci v českém golfu uklidňovat a po kouskách se posunovat postupně dál. To proto, že já jsem nikdy nebyl a nebudu revolucionář. Golf je o trpělivosti a pro mě to znamenalo přesvědčovat, tlačit, argumentovat. Vést golf, to není jako řídit fabriku. Ale občas jsme řešili i věci, kdy jsem čas od času musel ze své pozice i přitlačit. Se vším respektem i s rizikem, že někomu šlápnu takzvaně na kuří oko, nebo naopak nebudu mít pravdu a nechám se přesvědčit.

Nakolik se naplnily vaše představy ve srovnání s okamžikem, kdy jste do funkce prezidenta nastupoval?

Jak to říct hezky, abych z toho nevyšel jako úplný hlupák... (smích) Vzhledem k mnohaletým zkušenostem ze své „civilní" práce jsem si vybudoval silnou averzi na takové ty korporátní vize a strategie, se kterými vždycky někdo s velkou slávou přišel, nikdo se na ně ani nepodíval a pak skončily někde v šuplíku. Tím to skončilo a život šel dál. Z toho jsem měl docela pupínky. Vždycky jsem říkal, že se musíme koukat dopředu, ale ne kolem toho dělat zbytečný humbuk, vyřvávat nějaká hesla. Místo toho jít krok za krokem, což platí zvlášť v golfu, v němž má spousta zemí kolem nás mnohem větší tradici a golf v nich funguje. Stačí poslouchat, rozhlížet se a učit se od těch, co už mají něco za sebou. Nevymýšlet už vymyšlené. To je podle mě nesmysl a rozhodně ne záruka pokroku golfu. Nevím, jestli to je a byla správná cesta, to není na mém posouzení, ale myslím si, že předávám český golf ve slušném stavu.

Zkusme udělat trochu zevrubnější inventuru těch osmi let. Na co jste hrdý? Co byla ta věc, o které jste si mohl říct „dobrá práce"?

Určitě to byl hned začátek mého působení. Že se podařilo uklidnit situaci, že se nám podařilo dohodnout se a jít dopředu společně. Snad mi dneska už nikdo neutrhne hlavu, ale z těch sedmi klubů, které nás tehdy žalovaly, je dnes jeden člověk členem rozhodčí komise a se všemi ostatními se normálně bavíme a jsme schopni spolupracovat. Myslím, že bylo důležité, že jsme „chytili" začátek. Kdyby se rozpory táhly dál, nemusel jsem tady už dávno být. To další už byla denní práce. Jsem přesvědčen, že se nám podařilo dobře nastavit tréninkový systém na naše specifika, systém reprezentace a nominací, podařilo se nám trefit výběr reprezentačního trenéra Staffana Johanssona a několika českých profesionálů, kteří ho akceptovali a vážili si toho, že s takovým trenérem mohou pracovat. Rozjel se projekt Se školou na golf, který funguje už sedm let a generuje nové členy federace. Když jich bude (a ono je) každoročně kolem tisícovky, v drtivé většině dětí, stane se to, co jsem vždycky tvrdil, že je investicí do budoucnosti, že tím získáme generaci, která už nebude na golf koukat skrz prsty.

Najdete i něco, co po vás zůstane jako dluh?

Asi se dá najít dost věcí. Možná to řeknu trochu oklikou. Když do něčeho stále narážíte a nejde to dál, zkusíte provést nějaké korekce, změnit směr. Snad se mi podařilo zabránit fatálním problémům, třeba kolem existence virtuálních klubů. To je věc, která se táhne už dlouhé roky. A mám dojem, že tím, jak se blíží volby, opět tato témata začínají eskalovat – virtuální kluby, vztahy k hřištím, kluby a přidružené kluby...

Na jaké straně jste vy?

Přiznávám, že já jsem takzvaně konzerva. Nikdy bych nešel na hřiště v džínách a v tričku bez límečku. Jsem členem dvou klubů v Semilech a Mariánských Lázních a klubismus ctím. Pro mě je to nejen o tom, že si na těch hřištích mohu během roku kdykoliv zahrát, ale mám k nim vztah. A ještě víc k lidem, které tam rád potkávám. Ale doba se mění a já to musím akceptovat. Musíme brát v potaz i to, o kolik golfistů bychom přišli zrušením či jiným omezením virtuálních či přidružených klubů, kolik lidí bychom naštvali a jaké by to přineslo ekonomické dopady na hřiště. Pro řadu klubů a hřišť je totiž tahle spolupráce zajímavá i finančně. Můj úkol je v tomhle směru najít rovnováhu, férové hranice, aby vše fungovalo.

Loňský rok byl hodně zvláštní a specifický. Paradoxně ale golfu možná i pomohl. Souhlasíte?

Německý vyjádřeno „jaein". To proto, že v zemích střední Evropy, nejen u nás, ale i v Německu, Švýcarsku, Rakousku, na Slovensku, se zvedl velký zájem o hru. V prodeji „fíček" to byl velmi dobrý rok, protože golfisté jen minimálně cestovali, žádné Španělsko, Portugalsko nebo Turecko, ale všichni objevovali domácí hřiště. A najednou zjistili, že se dá hrát i u nás a máme pěkná hřiště i se slušným servisem. Sehnat do týdne volné místo na řadě hřišť bylo leckdy bez šance. Z toho profitovala i venkovská hřiště. To byla ta lepší strana, ta druhá byla horší. A tou je golfová komerce, turnaje, obchody, ubytování a restaurace. Ty dostaly obrovskou ránu, ze které se budou nějaký čas vzpamatovávat. Chvíli to bude bolet.

Golf v Česku si stále tak trochu nese cejch sportu jen pro bohaté, pro lidi s nevalnou pověstí. Proč se nedaří obraz golfu ve veřejnosti vylepšit?

Platí, že nejhorší byla druhá polovina devadesátých let, kdy v podstatě platilo, že kdo hraje golf, je grázl, podvodník a patří za mříže. A moc ho ani nevyslýchat, protože on ví za co. To bylo špatně. Dovolím si ale tvrdit, že dnes jsme už o hodně dál, že už velká část společnosti změnila názor i pohled. Posun tu je, byť ještě kus cesty zbývá. Třeba i díky projektu Se školou na golf. Jak už jsem řekl, golf je o trpělivosti, o dlouhé cestě, opakování. Musíme si zkrátka vybudovat generaci, která nebude na golf a priori koukat jako na lumpárnu. Už to nevidím tak černě, ale vyřešeno to zdaleka ještě není.

Pověsti golfu nepomohl ani poněkud specifický průzkum Národní sportovní agentury. Co jste na něj říkal?

Ta anketa byla naprosto nešťastná. Snad kdyby si agentura udělala průzkum jen pro sebe, ale místo toho ještě zveřejnili, že podle toho budou rozdělovat peníze. Přiznávám, že jsem sám reagoval a napsal panu Lukšovi z agentury, že je pro mě taková anketa a její výstupy neakceptovatelné. Ostatně, nelíbila se ani dalším sportům. Pro golf je jistým hendikepem, že vlastně nemá předrevoluční historii. Proto je náhled na něj jiný. Ale už si své místo vybudoval, má i svůj televizní kanál, který sledují i negolfisté. A že je potom golf nezajímavý a nesledovaný? Něco asi bylo špatně. Ale vidím jako pozitivní, že po našich rozhovorech zástupci Národní sportovní agentury svůj postup přehodnotili, anketu dopracují, a hlavně výrazně sníží její vliv na rozdělování financí mezi sportovní svazy.

Jak byste přesvědčil veřejnost o tom, že je golf zajímavý? Zkuste si zahrát na marketingového guru...

Nejsem marketingový mág a nikdy nebudu. Nemůžu si na něj ani hrát. Snažíme se opakovat to, co platí a co jsme nevymysleli. To, že golf může hrát celá rodina napříč všemi generacemi, že je to zdravý sport, že po první kariéře to může být druhá či třetí sportovní kariéra, když vám dojde energie na hraní fotbalu, lezení po skalách. Platí i to, že se v golfu můžete stále zlepšovat. A zrovna tak platí, že radost ze hry můžu mít, i když nejsem nejlepší. A že je drahý? To je také mimo. Nemusím začínat na privátním hřišti a hrát zlatými holemi.

Loňský rok byl svým způsobem i zlomový díky Ondřeji Lieserovi, který triumfoval v Challenge Tour a stal se hráčem Europen Tour. Může se i tohle stát impulzem ke změně vnímání golfu v Česku?

Není to spása, ale je to důležitý krok. Jednak pro Ondru, ale také pro všechny ty, kteří jdou za ním a za Klárou Spilkovou. Oni jsou tím důkazem, že to jde, že i tady u nás v našich podmínkách dokážeme vychovat hráče schopné hrát špičkový golf. Možná si v tomhle směru přihřeji i federační polívčičku ve smyslu, že jsme k tomu vytvořili podmínky – pomohli jsme vychovat trenéry, hřiště a celé golfové prostředí.

Jakou roli může sehrát to, že letos se – snad – budou konat olympijské hry a Ondra Lieser má už v podstatě jisté místo na olympijském turnaji?

Ve společnosti to může sehrát velkou roli. Olympijské hry se od dob pana Coubertina proměnily ve zcela jinou akci, která přitahuje zájem celé společnosti. A to, že se golf stal součástí her, za to je třeba poděkovat panu Dawsonovi, bývalému šéfovi R&A. A smeknout před ním, protože on začal okopávat všechny dveře a stále opakovat, že golf je sport, jeden z nejstarších a na olympijské hry patří.

Vraťme se zpátky do Česka. Čeho má český golf dostatek?

Jednoznačně hřišť.

A čeho se mu naopak nedostává?

Pořád ještě golfistů. A doplním trochu idealisticky, podpory zvenku. Golf pořád musí bojovat o místo na slunci, byť nějaký pokrok už nastal.

O pozici nového prezidenta ČGF se uchází čtveřice kandidátů. Máte mezi nimi svého favorita?

Už jsem v minulosti řekl, že bych byl rád, kdyby to po mě převzal člověk, který je už nějakou dobu v golfu, prošel vedením klubu, domluví se, aby měl dost zkušeností s domácím i zahraničním fungováním, aby znal vztahy golfových subjektů. Na základě toho mi vyšlo jméno Pavel Vidura. A také jsem ho řekl nahlas. Pořád jsem přesvědčený, že by byl dobrým prezidentem, ale záleží na tom, koho si vyberou kluby.

Co byste přál českému golfu do roku 2021?

Zdraví a k tomu několik vykřičníků. Pořád taky doufám, že Ondra s Klárou budou schopni držet českou vlajku na golfových akcích hodně vysoko a že se oběma bude dařit i na olympijských hrách, protože to by hodně zvýšilo prestiž golfu i z pohledu veřejnosti. A přál bych si, aby se prosadili i další hráči a hráčky a český golf tak stále stoupal nahoru. A dnes už máme kluky a holky, kteří jsou toho schopni. Když se to podaří, bude si golf moci zase trochu víc vyskakovat. (smích)

Převzato z časopisu Golf 1-2/2021
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archív ČGF


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
100 Kč,-

Nejnovější edice nejdéle a nepřetržitě vycházejícího průvodce po českých golfových hřištích je opět k dispozici. ...