Korinek-Ales-750Aleš Kořínek (38) se chlubí pozoruhodnou sportovní cestou. Býval výborným fotbalovým brankářem, dostal se do mládežnické reprezentace a chytal i za prvoligový Zlín. Pak ale fotbalové kopačky pověsil na hřebík a do rukou vzal golfové hole. Nyní je podle žebříčku druhým nejlepším golfistou v republice a má za sebou rok, během něhož vyhrál čtyři turnaje. Svůj hlavní cíl ale nesplnil – na Challenge Tour se zatím nedostal.

 

Od začátku ledna se připravujete ve Španělsku. Jak dlouho tam plánujete zůstat?

Nejspíš do dubna. Záleží, jak a kde se rozjede Pro Golf Tour. Měla začít v Maroku, teď se zase spekuluje o Egyptu. Čekám, až bude venku kalendář, ale pokud by odstartovala v Maroku, tak už tady zůstaneme a potom pojedeme rovnou do Maroka.

Co všechno letos máte v plánu?

Celé je to zvláštní, vůbec totiž nevíme, kdy a jak se to rozjede. Čekáme, až vyjdou kalendáře, každopádně já bych chtěl odehrát celou Pro Golf Tour a přes ni se dostat na Challenge Tour. Chtěl bych využít i toho, že na Challenge Tour můžu i přes Relmost. Mám šanci na dvou frontách a nejlepší by bylo, kdybych je dokázal využít obě. Mým cílem je uhrát kartu.

Díky Relmostu můžete hrát na osmi turnajích Challenge Tour. Už víte, jaké turnaje to budou?

To nevím. Turnaje v Africe se nás netýkají, takže čekáme na kalendář. Druhou věcí je, že čekáme, jak bude vypadat Pro Golf Tour. Oni se to snaží pozdržet, co to jde, aby se to pak nemuselo měnit. Ale věřím, že koncem února by to mohlo vyjít.

V současné době jste podle žebříčku českou dvojkou. Vnímáte se tak?

Já žebříčky vůbec nesleduji. To, že jsem vyhrál money list, mi například řekli až před samotným vyhlášením. Pro mě je zajímavý světový žebříček, ale co se týká toho českého, tak je to těžké. Počítá se totiž podle výdělků, což je složité. Někdo hraje více v cizině, někdo zase doma, kde se nehraje o tolik peněz. Já bych to hodnotil podle úspěchů hráčů na mezinárodní scéně.

Loni jste ovládl Czech PGA Tour i závěrečné Grandfinále. Jak moc pro vás bylo důležité, že jste uspěl na domácí scéně?

Celá sezona byla divná. Nikdo nic nevěděl. Nevědělo se, kolik turnajů se bude hrát. Já jsem do poslední chvíle věřil, že se sezona rozjede, což se taky povedlo. Co se týká turnajů v České republice, tak pro mě to bylo oživení, ale mým cílem je zahraničí a vyšší tour. Vyhrál jsem dva turnaje plus žebříček, což samozřejmě potěší, ale stále je to jen kapka. Chtěl jsem se dostat výš.

Jak vůbec vnímáte současnou kvalitu českého golfu?

Myslím si, že nejen český, ale i Pro Golf Tour a Challenge Tour, šly za posledních osm let, co hraju, nahoru. Když jsem přišel do české PGA, tak turnaje vypadaly tak, že i ten, kdo měl po dvou dnech par, byl vysoko. Ale dnes, když nezahrajete deset nebo jedenáct ran dolů, tak se neumístíte ani do první desítky. Hráči, stejně jako tour, se hodně zlepšili. Je to jen dobře, je tady i spousta mladých hráčů, kteří zvyšují konkurenci.

Loni jste taky poprvé v kariéře vyhrál na turnaji Pro Golf Tour. Považujete to za svůj největší úspěch?

Byl to asi největší turnaj, co jsem vyhrál. Byl specifický, po tréninkovém kole jsem si kvůli počasí dva dny nebouchl, pršelo a hřiště bylo pod vodou. Nakonec se hrála dvě kola, navíc za jeden den, a o to je to vítězství cennější. Bylo to náročné, cením si toho, ale cíle mám vyšší. Spíš mě mrzelo, že zůstalo jen u jedné výhry.

Celkově jste ale v uplynulém roce vyhrál čtyři turnaje. Byl to tedy váš nejlepší rok?

Byla to dobrá sezona, ale v blbém roce. Byl to divný rok pro celý sport a všechny lidi, prostě byl těžký. Byli jsme rádi, že jsme odehráli aspoň to, co jsme odehráli. Hrál jsem dobře, ale je to těžké hodnotit, když se nikam neposunete. Tento rok začínám zase na stejné čáře, nehraji žádnou vyšší tour, tak že by to byl loni nějaký přelom, to ne. Kdybych postoupil výš, bylo by to super, ale to se mi bohužel nepovedlo.

Kolik vám chybělo k tomu, abyste se na Challenge Tour dostal?

Nebylo to úplně moc, ale ani málo. Přesně jsem to nepočítal. Jediná šance, jak se tam dostat, byla vyhrát další dva turnaje. Měl jsem jich méně než ostatní, začal jsem později, takže jsem potřeboval ještě vítězit. To byl cíl, který jsem ovšem nesplnil.

Věříte si, že se na Challenge Tour probojujete letos?

Kdybych si nevěřil, že si mohu zahrát evropskou túru, tak bych golf nehrál. Hrál jsem fotbal s tím, že chci chytat v lize, a to jsem dokázal. Kdybych golf bral jen tak, můžu hrát jako amatér a objíždět turnaje jen o víkendech. Golf mě baví a hraji ho, abych si dokázal to, v co věřím. A já věřím, že mám na evropskou túru.

O vás se ví, že hrajete bez partnerů. Bude to stejné i letos?

Jedu bez partnerů. Ty, co mám, tak těch si moc vážím. Ale partnera na finance nemám žádného, už třetí rok jedu ze svého. Předtím jsem každý rok přemlouval firmy, ale nikam to nepokročilo. Spíš jsem si připadal hloupě, doprošoval jsem se, žebral jsem a už jsem si říkal, že na to nemám nervy ani náladu. Ukončil jsem to a jedu si po svém. Doufám, že se jednou ukáže někdo, kdo bude mít zájem a nějak se domluvíme.

Bude letošní rok o to složitější, že všichni šetří kvůli koronaviru?

Není to těžké jen pro sportovce, ale pro všechny. Známí bojují se svými firmami a sport je na vedlejší koleji. Krátí se prize money i peníze, které se do golfu dávají, aby lidé přežili. Doba je těžká a každý bojuje o své živobytí. Že jste sportovec, to nikoho nezajímá. Je to tak, jak to je, a já se s tím poperu. Snad to nijak neohrozí nějaké mé starty.

Projevuje se fakt, že hrajete bez partnerů, i na vaší psychice? Nosíte to v hlavě?

Já řeším jen sport. Ověřil jsem si, že je důležité při golfu neřešit peníze. Když si člověk připustí, že musí vyhrávat, tak je to cesta do pekel. Člověk se musí oprostit od toho, že hraje o živobytí. Musí se soustředit na to, aby hrál dobře golf. Pak přijdou i peníze a můžete být klidnější. Není to však jednoduché. Rok dva jsem s tím bojoval, ale pak se s tím člověk naučí pracovat.

Loni jste prožil výsledkově nejúspěšnější rok. Projevilo se to i na vašem kontě?

Když se podíváte na výdělky na české túře, tak si řeknete, že hráči jsou žebráci. Něco jsem uhrál na Pro Golf Tour, něco si vyděláte, ale když si vezmete, kolik do golfu vrazíte, tak byste musel vyhrát větší turnaje a vyhrát jich více, aby byl rok plusový. Něco jsem si vydělal, ale v zelených číslech nejsem. Do rozpočtu se totiž nepočítají jen turnaje a tréninky, ale i život. Bydlím, mám závazky, platím daně.

Víte, kolik vás jedna sezona stojí?

Záleží, jaké turnaje hraji. Kdybych jezdil na Challenge Tour a celou Pro Golf Tour, tak to vyjde na dost. Ale čistě jen golf, tím, že jsem v posledních pár letech najel na úsporný režim, tak se vejdu do 600 až 700 tisíc korun. K tomu ale patří i další náklady na život i ostatní výdaje.

Dříve jste býval ligovým fotbalistou, chytal jste za Zlín. Jak jste se ale dostal ke golfu?

Začal jsem ho hrát díky našemu masérovi a kustodovi, který hrál golf už dávno. Hrál a byl greenkeeperem ve Slušovicích, pořád o tom povídal a něco řešil. Tak jsem to jednou zkusil a už jsem u toho zůstal. Byl to dobrý relax po fotbale, tak jsem si začal sám pinkat, postupem času už jsem u toho trávil víc a víc a věnoval jsem tomu hodně. Než jsem skončil s fotbalem, tak jsem patřil mezi naše nejlepší amatéry, takže po konci fotbalu bylo jasné, jakým směrem se vydám. Chtěl jsem zůstat u sportu a toto mi vyšlo jako dobrá varianta.

Dá se na obou sportech najít něco, co je spojuje?

Disciplína. Když ji člověk nemá, tak nejen ve sportu toho moc nedokáže. Ale co se týká přípravy, ta je v golfu daleko náročnější než ve fotbale. Tam jsem byl na hřišti nebo v posilovně, ale v golfu trénujete pět věcí – sílu, kondici a co se týká golfu, tak ještě puttování, chipping a ještě driving, plus vše okolo toho, takže je toho moc. Příprava je komplexní a musíte se věnovat jak golfu, tak i tělu. U fotbalu jsem byl maximálně čtyři hodiny denně, ale golf mi v přípravě zabere skoro celý den. Spousta lidí to nepochopí, ale golf je daleko náročnější.

Sledujete ještě fotbal?

Sleduji kluky ze Zlína. Strávil jsem tam celý fotbalový život, hrál jsem tam dvacet let a pořád je to můj mateřský klub. České lize se ale moc nevěnuji, spíše sleduji nějaké poháry, Slavii, Plzeň nebo Spartu. V českém fotbale se stala spousta špatných věcí a jsem rád, že už u toho nejsem.

Spolupracujete také s bývalým fotbalovým spoluhráčem Vlastimilem Vidličkou. Jak jste se dali dohromady?

Je to dlouhodobě jeden z mých nejlepších kamarádů a taky dobrý golfista. On dokonce začal dříve než já a společně jsme u golfu trávili hodně času. Známe se, on mě zná jako člověka a dobře ví, co a jak. Proto jsem si ho brával a stále brávám jako kedíka. Je to člověk, který mi rozumí.

Máte za sebou i vleklé zdravotní problémy. Kvůli vyhřezlé ploténce jste půl roku nemohl ani chodit. Nebál jste se tehdy, že se ke golfu už nevrátíte?

Proběhlo mi to hlavou. Když se mi to stalo, přemýšlel jsem, co bude dál, protože já nedokážu být v klidu a pořád něco musím dělat. Ale nebyl to jen golf. Přemýšlel jsem o tom, jestli vůbec budu chodit. Jen jsem ležel a nebyl jsem schopný dojít si ani na toaletu. Všichni mě chtěli operovat, ale to jsem nechtěl. Tři ze čtyř doktorů mě hnali na operaci, ale já jsem dal na rady lékaře, který mě naučil, co bych měl dělat. Po třech měsících jsem se k tomu přinutil psychicky, ovšem bylo to hrozně bolestivé. Začal jsem cvičit, za sedm měsíců jsem byl zpátky na nohou a asi deset měsíců trvalo, než jsem zase něco mohl dělat.

To musely být asi hodně těžké časy...

Bylo to těžké období, člověka to však naučí i něčemu jinému. Na sportování a život se rázem díváte jinak. Beru to jako velkou lekci a přeji si, aby se to už neopakovalo. Všechno mě bolelo a nebyl jsem schopný ujít ani pět metrů. Na začátku mi žena musela zvedat nohy, abych je vůbec udržel. Byl to běh na dlouhou trať.

Podporuje vás partnerka i ve vaší golfové cestě?

Mám přítelkyni, kterou beru jako ženu, protože jsme spolu už sedmnáct let. Potkali jsme se, ještě když jsem hrál fotbal. V dobrém mi překopala život, pomohla mi. Život fotbalisty je totiž divoký, moc toho neřeší, a ona mě navedla na správnou cestu. Zvykla si, že fotbalisté někam jezdí, ale v golfu je to ještě dvakrát tolik. V zimě odjedu trénovat do tepla, ona tak ale zase má kam jezdit za sluníčkem. Vždy se za mnou snaží třikrát nebo čtyřikrát přijet, Španělsko navíc není daleko. Teď je ale problém s tím divným virem, kvůli kterému se ruší lety. Pokud jí dají všechny vouchery, na které už má nárok, tak na ně může létat snad celý rok.

Za rozhovor děkuje Petr Sobol
Foto: Ondřej Driml
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2021


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
100 Kč,-

Nejnovější edice nejdéle a nepřetržitě vycházejícího průvodce po českých golfových hřištích je opět k dispozici. ...