Od 1. října 2025 se stal novým sportovním ředitelem České golfové federace Tomáš Gryc a seznam úkolů, které si sebou do nového působiště absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, kde získal i doktorát v oboru kinantropologie, přinesl, je nejen pestrý, ale také obsáhlý. V minulosti během svého působení v české PGA se stal garantem vzdělávacího systému PGAC, aktuálně je jeho úkolem vytvořit novou koncepci tréninkového systému tak, aby český golf patřil do roku 2028 do evropské špičky.

Dosud jste působil na české profesionální golfové scéně, teď máte za sebou první měsíce v roli sportovního ředitele ČGF. Jak velká je to změna ve vaší práci?

No to je hned na úvod docela složitá otázka...

Tak se zeptám trochu jinak. Berete tenhle „přestup" jako zásadní krok ve vaší práci?

Beru to nejen jako velký posun dopředu, ale také jako další velkou výzvu ve svém životě, kterou bych chtěl naplnit. Podobně jako před lety v české PGA, kdy jsem se ujal vzdělávacího programu a postupně ho přestavěl. A rozhodně nejsme stále na konci, protože golfová evoluce bude probíhat neustále. Práce v České golfové federaci je ale daleko větší úkol a výzva. Jde o celý tréninkový systém České golfové federace.

Znamená to, že všechny své předchozí pozice opustíte? Myslím práci na fakultě, v české PGA nebo v Prague City Golf ve Vinoři?

Na fakultě jsem už skončil. Mnohem dřív. Odešel jsem loni v srpnu poté, co nám zavřeli laboratoře, takže je to už něco přes rok. V PGA budu dál působit jako člen představenstva odpovědný za vzdělávání, ale už nebudu vykonávat tu samou manažerskou činnost jako zhruba v posledním roce. Ta se přesune na generálního sekretáře české PGA. Ve Vinoři sice zůstávám, ale určitě tam nebudu každý den. Stručně řečeno, jdu naplno do práce v nové pozici, a pokud to jen trochu půjde, budu se věnovat i ostatním aktivitám.

Dá se tedy říct, že z toho, co jste v minulosti dělal, jste zcela nebo částečně „vysouval" a vrháte se naplno do práce pro ČGF?

Řekl bych, že devadesát procent času, který mi rodina dává na práci, budu věnovat čistě práci pro federaci.

Co všechno budete mít takříkajíc na triku? Co vše má na starosti sportovní ředitel?

Zejména vytvoření koncepce tréninkového systému České golfové federace a její naplňování v dalších letech. Znamená to analyzovat, upravit nebo vytvořit celou pyramidu tréninkového systému od klubu, tedy programy podpory mládeže, přes regionální tréninkový systém (RTS) až po národní tréninkový systém (NTS). Nic z toho se ale nestane přes noc.

Uspěl jste ve výběrovém řízení. Tušíte, čím jste zaujal a proč vybrali zrovna vás?

To je výborná otázka, ale spíš na výběrovou komisi. Ne na mě. Já bych jen hádal. Nevím. V posledním kole nás bylo šest a přiznávám, že jsem ani všechna jména konkurentů neznal. A pokud bych měl spekulovat, čím jsem zaujal, tak tím, že moje koncepce měla hlavu a patu, s logickými návaznostmi. V rozsahu, který se dal v časovém horizontu vzhledem k termínu výběrového řízení stihnout.

Zeptám se teď jako naprostý laik. Když mluvíte o koncepci, čeho všeho se týká? Třeba i kompletního směřování českého golfu? Nejen toho sportovního a výkonnostního?

Směřování českého golfu je už dáno dokumentem, který je schválený federací od roku 2020 s výhledem do roku 2028. Pro mě to znamená vytvořit takový systém, který se stane efektivní podporou při rozvoji hráčů na jejich cestě na mezinárodní vrchol. Koncepce obsahuje i to, jakou roli mají kluby, co by měly naplňovat, co by měly děti umět, co je musíme naučit v okamžiku, kdy začnou brát a hrát golf jako výkonnostní sport. A na vrcholu té pomyslné výkonnostní pyramidy je naučit vyhrávat.

Mluvíme teď ale o amatérském golfu, o jeho podpoře v rámci federace. Oba ale víme, že špičkový golf se hraje všude ve světě na profesionálních turnajích PGA Tour, DP World Tour a dalších. Pracujete i na tom, jak ošetřit přestup hráčů od amatérů mezi profesionály?

V tuto chvíli existuje podpůrný program pro začínající profesionály. To je jednoznačně super. Jednou z věcí úplně na vrcholu oné pyramidy je národní tréninkový systém, který se zaměřuje i na to, jak posunout hráče mezi tu nejvyšší amatérskou konkurenci. To je nejčastěji cestou přes studium na univerzitách v Americe, kde se dá celoročně hrát v ohromné konkurenci. I to by potom mělo usnadnit přechod k profesionálnímu golfu. Současně bych rád viděl doplnění pyramidy tréninkového systému o stupeň profesionálů.

Jak konkrétně lze pomoci hráčům po ukončení univerzity a přestupu k profesionálům? Dosud se museli většinou postarat sami, jako třeba Petr Hrubý na Korn Ferry Tour nebo Jiří Zuska na HotelPlanner Tour. Co může udělat federace, aby vstup na profesionální scénu byl snazší?

To, co chceme nově zavést, je, aby zejména hráči a hráčky, kteří mají sami zkušenosti z téhle cesty, aby se o tuhle zkušenost podělili. Když se tito hráči se zkušenostmi sami stanou trenéry, mohou je dál předávat. V Česku jich tolik nemáme. Tím myslím trenéry, kteří by sami v minulosti hráli vrcholový golf a poté se stali i špičkovými trenéry. Máme u nás trenéry, kteří dokážou dát hráčům technický základ na světové úrovni, ale to – řekl bych – jak vyhrávat velké turnaje, to už příliš ne.

V minulosti jste působil na české profesionální scéně a vztahy s federací nebyly zrovna ideální. V jednom z rozhovorů jste uvedl, že obě organizace mají stejné cíle, ale jiné způsoby, jak toho dosáhnout. Myslíte, že právě tohle můžete po svém „přestupu" změnit?

Myslím, že směřování obou organizací se už v řadě věcí setkalo. Rád bych, kdyby i to, že jsem se stal sportovním ředitelem, bylo dalším impulsem k ještě těsnějšímu sbližování obou organizací. Jednou z věcí, které mohou vést ke sbližování federace a české PGA, je tréninkový systém, který by se měl promítnout i do systému vzdělávání trenérů PGA. Aby bylo zřejmé, co znamená být koučem na úrovni klubu nebo regionálního a národního tréninkového systému a jaké kompetence musí mít. Trenér NTS už musí plnit roli víc manažerskou – být schopen připravit course management, znát psychologii, správnou výživu, umět poradit s přípravou na turnaje.

Nemáte obavu, že vás někdo může považovat za „trojského koně"? Za průnik PGA do federace?

Tuhle obavu nemám. Zůstávám profesionálem a členem PGA, ale mojí pracovní náplní je práce pro Českou golfovou federaci a vytvořit a naplňovat koncepci vývoje českého golfu. To je pro mě momentálně to nejdůležitější. Vše ostatní jde stranou.

V oficiální tiskové zprávě vydané po vašem uvedení do funkce sportovního ředitele bylo, že jedním z úkolů je, aby se Česko dostalo do světové golfové špičky do roku 2028. Jak na to?

Myslím, že mezitím jsme se minimálně v evropské špičce ocitli, že už se to stalo. Stačí připomenout například Filipa Jakubčíka, který zvítězil na mistrovství Evropy. Hráčů, kteří v mladším věku dosahují špičkových výkonů, máme víc. A myslím, že budou přibývat a prosazovat se další. U dívek to šlo rychleji než u chlapců, ale myslím, že i u kluků se to zlepšuje. To, co potřebujeme nejvíc, je ještě víc podpořit nadějné hráče v poslední fázi, v posledních dvou letech. Aby měli velkou, absolutní podporu, využívat vše, co je federace schopna nabídnout.

Systém je jedna stránka věci, ale na druhé straně jsou podmínky, zázemí, trenéři a další lidé kolem hráčů. A také, co může federace hráčům nabídnout. Budete se snažit najít ještě něco navíc?

V této chvíli musím vycházet z toho, co vím. V podstatě jsem stále ve fázi analýzy tréninkového systému. Nějaké změny mohou nastat ještě letos do konce roku, ale větší zásahy nelze letos očekávat. To spíš až další rok. I s vymezením toho, co a jak bude trvat, včetně toho, jaké jsou do budoucna finanční možnosti. Ano, bylo by skvělé mít vlastní tréninkové zázemí, jako má například na Fontaně rakouská federace. Ano, vzniklo tréninkové centrum v Třinci, ale chtělo by to mít takové centrum, kde se dá pracovat i přes zimu, využít ho k analýzám, se špičkovými technologiemi, i v Praze.

Je vize, že by federace měla takové své vlastní zázemí, nebo dokonce i hřiště, vůbec reálná?

Provoz hal a tělocvičen je něco jiného než udržování golfového hřiště. Takže si myslím, že mít vlastní hřiště je nereálné, ale možné je mít dohodu s hřišti, kde by reprezentanti měli možnost trénovat. K tomu lze využít golfové resorty a takové dohody už dnes se „spřátelenými" hřišti fungují v rámci tréninkových center. Bylo by skvělé mít v rámci sídla federace i tréninkově analytické zázemí využitelné i v zimě. Když u golfového hřiště, tím lépe. Ale především v místě, které je dobře dosažitelné. Díky projektu Zelená pro juniory, který se letos obnovil, máme řadu vytipovaných hřišť, která odpovídají našim potřebám.

Několikrát už tady zaznělo slovo pyramida. Předpokládám, že na jejím vrcholu by měl hráč, profesionál, hrající na špičkové tour. Je to tak?

Ano, je. To by měl být absolutní vrchol.

Přidal bych ještě slovo reprezentace Česka a další možný vrchol, start na olympijských hrách. Co udělat proto, aby si v roce 2028 v Los Angeles zahráli čeští golfisté i nově zavedenou soutěž v mixu, tedy, aby se na hry dostali ženy i muži?

Je to hodně o hráčích, kteří jsou dnes ve hře. Je to hlavně o nich, aby hodně zabrali, aby se prosadili. Mám na mysli například Petra Hrubého, Jiřího Zusku. To jsou asi ti dva hlavní. Dále lze předpokládat, že Filip Jakubčík ukončí svou amatérskou kariéru a přestoupí k profesionálům. Držme palce všem a pomozme jim, jak dokážeme.

Mluvíme zatím hlavně o začínajících profesionálech, ale jaké šance mají ti, co jsou ve hře déle? Napadá mě Filip Mrůzek, který letos odehrál životní sezonu a žebříčkově je na tom nejlépe z českých golfistů.

Samozřejmě mám radost z toho, jak se Filipovi sezona povedla. Progres v jeho hře byl viditelný. Ale nedokážu říct, jestli a nakolik je možné v rámci finančních toků federace podporovat i takto zkušené profesionály. Ve světě, a platí to i u nás, existuje podpora při cestě nahoru. A pak je tu otázka, co vrátí ti hráči, kteří se až na vrchol dostali, zpátky do systému, který je roky podporoval. Za sebe se domnívám, že to je zatím daleko, protože těch hráčů a hráček na úplném vrcholu máme málo, ale že teprve teď nastává doba, kdy je třeba tuhle otázku otvírat a řešit. Jak to udělat, aby tito hráči dokázali podporu vracet. Třeba i tím, že se stanou mentory hráčů, kteří přicházejí po nich.

Tak trochu na to navážu. V posledních letech je obvyklou cestou v golfové kariéře odchod do USA na univerzitu. Je to podle vás jediná a ideální cesta k tomu stát se špičkovým golfistou?

Nedá se říct, že jediná, ale vzhledem k tomu, kolik hráčů touhle cestou jde, tak asi z tohoto pohledu je to cesta preferovaná.

Nehledáte i nějakou další variantu? Třeba evropskou cestu? Pro hráče, kteří třeba nechtějí studovat v USA, ale přesto je jejich touhou hrát golf na nejvyšší úrovni?

Pokud bychom jim chtěli poskytnout to, co nabízejí americké univerzity z pohledu vzdělávání, pak si myslím, že to evropský vzdělávací systém dokáže poskytnout. To, co ale nedokáže poskytnout, to je konkurence ve hře, kvalitní série turnajů. V tomto směru je úroveň v této věkové kategorii v USA opravdu hodně vysoká a jen velmi těžko dokážeme vytvořit v Evropě něco stejně konkurenceschopného.

Ptám se i proto, že když se ohlédneme zpátky, neexistuje žádná záruka, že ti, co prošli americkými univerzitami, budou také úspěšní i na profesionální scéně? Proto třeba druhá cesta, která by nahradila čtyři roky studia v USA...

Myslím, že momentálně neexistuje plnohodnotná náhrada. Pokud se ale někdo cítí na to, aby do profesionálního golfu vstoupil bez toho, aby studoval v Americe, tak to samozřejmě jde taky. Vždycky si ale musí proklestit cestu stejným způsobem, jak se o to dnes snaží řada českých hráčů. Někdy k tomu stačí i relativně málo. Dva povedené turnaje, zisk karty v kvalifikační škole... Věřím, že se to některému z českých hráčů brzy podaří.

Jako jeden z tvůrců vzdělávacího systému golfových trenérů musíte mít dokonalý přehled, takže jaká je kvalita českých trenérů?

Podobně jako v jiných profesích – různá. Myslím si ale, že v posledních letech se stále zlepšuje. Vracejí se kvalitní hráči ze zahraničí. Za všechny můžu jmenovat Šimona Zacha, který dokončil vzdělávací systém. Přidám Vítka Nováka, Ondru Liesera, Standu Matuše, Lucku Hinnerovou, Evu Koželuhovou, Michala Pospíšila... To jsou všichni hráči, kteří něco a někde hráli na vysoké úrovni, byť ne vždy na té úplně nejvyšší. Dnes ale dokáží své zkušenosti předat dál. Jsem přesvědčený, že máme spoustu šikovných trenérů, kteří dokáží perfektně naučit techniku, ale méně těch, kteří dokáží naučit vyhrávat. To proto, že sami nemají dostatek zkušeností z velkých turnajů.

Česká reprezentace je bez hlavního kouče. Hledá se nový?

Nehledá. Moje představa, jak už jsem ve své koncepci avizoval, popisuje jednotlivé stupně pyramidy, jednotlivá centra přípravy, a ta by měla vždy dva trenéry a jednoho kondičního specialistu v závislosti na kvalitě a počtu hráčů. Na vrcholu výkonnostní pyramidy máme tři týmy Národního tréninkového systému a pro každý z nich hledáme trenéra i s popisem rolí jednotlivých trenérů, co by ta skupina měla dělat, co by měl umět trenér. Hledáme profesionály do systému, který je postavený, a my hledáme vhodné lidi do tohoto systému. Je to podobné jako v jiných sportech, kdy si klub vystaví svou herní filozofii a pak hledá trenéra, který ji bude naplňovat. Není to naopak, že filozofie přijde s trenérem a pokaždé je jiná, různá. Za rok se změní trenér a úplně změní vše, včetně směřování hráčů.

Jak se změní spolupráce ČGF a PGAC, když jste se právě vy stal sportovním ředitelem?

V tuhle chvíli je to jedna z věcí, která je spíš na vedlejší koleji, protože na prvním místě je práce na koncepci. Ale provázání do vzdělávacího systému PGA je určitě jedna z možností, jak už jsem naznačil. To proto, že česká PGA školí a vzdělává trenéry golfu, kteří mají pomáhat profesionálům v klubech. Především při práci s dětmi. V dalších průsečících to asi nedokážu ovlivnit, třeba na úrovni turnajového golfu.

Už jsme mluvili o podpoře mladých hráčů, začínajících profesionálů. Jak by tam pomoc měla vypadat?

Mělo by to být přesně to, co hráči potřebují nejvíc. To, co si nemohou sami dovolit, nebo jim federace může cestu trochu ulehčit. Například v rámci Success programu, který funguje pro amatérské hráče, nebo podobný program pro začínající profesionály na první dva roky po přestupu. Skvělé by bylo zajistit jim mentory z řad českých hráčů a hráček, kteří na různých tour už hráli. Většina z nás, kdo jsme tam nehráli, si neumíme představit, jaká zátěž to je, co všechno to obnáší nebo co znamená tam být se vším cestováním, přípravou na turnaje. Jejich sezona vypadá úplně jinak, než vypadá ta hráčů, i špičkových, na univerzitě. Najednou si musí všechno zajišťovat sami. Právě zkušenost těch, co si tím prošli, byť ne třeba na té nejvyšší úrovni, by mohla pomoci.

Jsou olympijské hry jedním z cílů a vrcholů, ke kterým směřujete?

Jednoznačně ano. Olympijské hry jsou naším vrcholem, cílem i snem zároveň. Je to událost, kam v následující dekádě chceme dostat maximální počet českých hráčů a hráček. Včetně startu v mixech. Pro nás je dobrou zprávou, že golf má už pevné místo v olympijském programu, a navíc mu přibyla nová disciplína.

Nakolik je reálné, že v Los Angeles 2028 budou hrát nejen ženy, ale také muži. A případně i mix?

Věřím, že ženám se to podaří opět v plné síle jako na posledních hrách v Paříži. A věřím, že bude hrát i český mix. Tím pádem doufám, že se na hry dostane i aspoň jeden český zástupce mezi muži. Snadné to ale během příštích dvou let nebude.

Když se bavíme o olympijských hrách, nedá mi nepoložit otázku, kdy podle vás vyhraje český golfista poprvé turnaj evropské DP World Tour?

Nejradši bych to řekl jako v pohádce, že do roka a do dne. V pohádce ale nejsme. Věřím ale, že jednou to přijde a český golfista špičkový profesionální turnaj vyhraje. Bude to ale asi v delším časovém horizontu. Třeba do deseti let. Pokusím se maximálně přispět k tomu, aby se tak stalo. Věřím, že ta chvíle přijde.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Tomáše Gryce
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2025