Kouskova-ilu-750Golf a umění v případě Sáry Kouskové k sobě náramně pasují. Stačí se ohlédnout za rokem 2021 a do oka padne hned několik pozoruhodných výsledků. A nejen na amatérské scéně. Dvaadvacetiletá hráčka o sobě dala vědět i mezi profesionálkami. Do historie českého golfu se zapsala vítězstvím na turnaji LET Access Series na Konopišti a v závěru roku vybojovala kartu v Q-School i do první evropské golfové ligy. Na začátku toho letošního se dočkala další sladké odměny – zahraje si turnaj Augusta National Women's Amateur v dějišti slavného Masters. Jako první Češka.

A jak do toho všeho zapadá zmíněné umění? Když pomineme to, že i golf je svým způsobem umění, tak Sára letos končí studium umění na University of Texas v Austinu.

Sáro, zkuste se ohlédnout za minulým rokem. Jaký byl?

Myslím, že z mého pohledu zatím nejúspěšnější. Výsledkově i z hlediska toho, co jsem se o svém golfu a všemu kolem něj naučila. Celý rok byl fajn i po osobní stránce, šlo mi to i ve škole. Takže to byl dobrý rok.

Kdybyste použila školní klasifikaci, jaká by to byla známka?

Mám použít českou, nebo americkou?

Zkuste českou...

Tak jestli to má být česká klasifikace, tak by to byla jednička.

Najdete něco, co se vám obzvlášť povedlo? Na co jste pyšná?

Není to jedna věc, ale spíš celý ten proces, kterým se ubírám s lidmi kolem sebe. Těší mě, že to má pořád vzestupný trend. Pořád zůstává prostor pro zlepšování a myslím, že je ho tam dost. Ale za to, že se pořád posunuji a zlepšuji, za to jsem ráda.

Změnily vás studium a pobyt v Americe?

Zásadní změnou už bylo to, že jsem byla doslova hozená do prostředí, kde pro mě bylo všechno nové a jiné. Byla jsem na to zpočátku sama, takže to nebylo úplně snadné. Později se objevilo i dost lidí, kteří mi pomohli. Nejen v praktických každodenních věcech, v životě. Bylo toho docela hodně, než jsem se naučila a uvědomila si, jak některé věci fungují a jak si mohu pomoct sama. V tom byl asi největší rozdíl.

Platilo to i pro golf?

Vlastně trochu ano. V Americe se daleko víc hraje na hřišti, a hlavně domácí hráčky jsou na to zvyklé. Pro mě to byla změna. Byla jsem zvyklá trénovat hlavně mimo hřiště a za odměnu jsem si mohla zahrát na hřišti. V Americe to není odměna, hraje se v rámci tréninku. Skvělou zkušeností byly i kvalifikace, které jsme hrály, abychom se dostaly do týmu, který pak jezdí na turnaje. Naučí vás to hrát pod tlakem.

Stala jste se lídrem týmu, vyhrála i loni jeden univerzitní turnaj a na dalším skončila druhá. Přináší takový úspěch i nějaké školní výhody?

Když se daří, tak určitě, ale není to o tom, že by vám někdo nadržoval. Pro univerzitu je každý úspěch týmu dobrá reklama. Záleží ale na tom, jaký vztah má ten který profesor ke sportu. Zrovna na mojí fakultě se všechno točí kolem umění, a když řeknu, že jsem sportovec, tak jsou tím spíš zaskočení. Pak říkají: no jo, my tu máme i nějaké sportovce. Ale když jsou v jiných předmětech profesoři sporťáci, tak ti to ocení.

Když se bavíme o studiu, čím budete, až ho ukončíte?

Budu bakalář umění. Můj obor se jmenuje Studio Art, takže je to hlavně práce v ateliéru a moje zaměření je sochařství a malířství.

To znamená, že vedle golfu umíte i sochařit a malovat?

To nevím, jestli studium automaticky znamená, že to umím. Ale dostala jsem k tomu nějaké vzdělání, takže by to tak mělo být.

Kdy se můžeme těšit, že uvidíme nějaká díla z dílny Sáry Kouskové?

Nějaká díla už ze školy mám. Pracujeme během semestru zhruba na pěti pracích. Každá se zaměřuje na nějakou jinou techniku, jiný koncept. Nemám sice srovnání s českým univerzitním vzděláním v umění v Česku, ale co mě překvapilo v Americe, je to, že nás vedou k tomu, aby sám člověk vymyslel, na čem bude pracovat. Není to o tom, že nám zadají konkrétní práci.

Jak jde golf a umění dohromady? Může být chvíle, kdy si po golfu sednete ke kusu hlíny a něco z ní začnete vytvářet, příjemným relaxem?

Určitě ano, je to relax. Kdybych studovala něco sobě trochu víc cizího, ať už něco s hodně čísly nebo s množstvím teorie, myslím, že bych si tím přidělala dost práce. Tohle je pro mě to pravé. Něco se naučím teoreticky, pak pracuji na modelu a je už jen na mně, co a jak vymyslím, jak si naplánuji čas. Je to i trochu osvobození od golfu.

Přesto se ke golfu vraťme. Jako amatérka jste se prosadila i mezi profesionálkami vítězstvím na turnaji LET Access Series a potom i ziskem karty na LET na letošní rok. Co vám to ukázalo?

Tak trochu mě to ujistilo, že jdu správnou cestou a dokážu hrát na úrovni, na které evropská ženská tour je. Dodalo mi to i sílu se dál zlepšovat, dál na sobě pracovat. Když se ohlédnu trochu víc zpátky, kdy jsem startovala na LET na divokou kartu, každým kolem jsem se postupem času cítila stále komfortněji. Loni mi už přišlo, že tam patřím, což bylo úplně osvobozující.

Nicméně, Q-School o kartu na LET na jihu Španělska v závěru roku jste nezačala ani trochu dobře. Vypadalo to, že po prvních dvou kolech jste své naděje „odstřelila". Co v takové chvíli proběhne hlavou?

Musím říct, že ten nepovedený začátek měl své důvody. V ideálním případě bych přijela do Španělska dřív, ale kvůli škole jsem nemohla. Jinak bych byla schopná se lépe adaptovat na podmínky, které tam panovaly. Na greenech to ani trochu nevypadalo jako na greenech připravených na takový turnaj. Tomu jsem se musela přizpůsobit. Navíc jsem se první den trochu prala i s drajvrem, a to mi také nepomohlo dostat se do pohody. První den jsem se hledala ve všech aspektech své hry, v dalším kole už jsem trefovala rány, ale na greenech jsem nebyla schopná nic vytvořit. Takže následoval radikální řez, šli jsme na putting a snažili se přijít, jak na to. Moc mi pomohl Kuba Mejzlík, který mi dělal caddieho. Odvedl velký kus práce. Projevilo se to hned v dalším kole, získala jsem sebevědomí a moje hra se zlepšovala.

Ani na chvíli jste nezapochybovala, nebo si nepohrávala s myšlenkou, že to zabalím?

Psychicky jsem na tom byla hodně nedobře, ale moc mi pomáhal Kuba. Držel mě, byl oporou a zůstával pozitivní. Dokázal mě dostat zpátky na pozitivní vlnu.

Takže se dá říct, že bojovnost patří ke znakům vašeho golfu?

Asi se mi ještě nestalo, že bych to na golfu úplně zabalila. Samozřejmě, když je člověk v golfové depresi, tak se v tom plácá. Ale asi jsem spíš typ hráče, který je držák, který pořád hraje a snaží se vydržet. Ať už ho něco bolí nebo mu to nejde. Pořád se snažím kolo dohrát. Myslím, že jsem golfový srdcař.

Ještě půl roku zůstáváte amatérkou. Nejen proto, že vás čeká závěrečný semestr studia, ale také proto, že jste si splnila jeden velký sen – zahrajete si na slavném hřišti Augusta National.

Za to jsem ohromně šťastná. Beru to jako odměnu za tvrdou práci nejen v posledních dvou letech. Zahrát si na Augusta National Women's Amateur pro mě byla velká výzva a díky svému postavení ve světovém amatérském žebříčku jsem se tam nakonec dostala. Zahrát si v Augustě, to bylo moje velké přání. Dvakrát mi tenhle turnaj o pomyslný kousek unikl, do třetice to vyšlo. To, že si turnaj v Augustě zahraju jako první Češka, všechno ještě umocňuje. Jen moc doufám, že do toho snad nijak nevstoupí covid.

Co vás v zámoří kromě startu v Augustě ještě čeká?

Věděla jsem už před Q-School, že zůstanu ten půlrok ještě mezi amatérkami. Slíbila jsem koučovi na univerzitě, že sezonu ještě dohraji a dostuduji v Americe. Nechtěla jsem své slovo porušit. Takže první část roku odehraji ještě na univerzitě.

To je plán na první půlrok, ale co ten druhý? Kartu na LET jste sice uhrála, ale tím, že jste zůstala amatérkou, tak ji vlastně nemáte. Co s tím?

To teprve uvidíme. Budeme žádat LET o výjimku po vzoru americké LPGA, která už umožní hráčkám dostudovat a poté naskočit do sezony po ukončení studia. Uvidíme, jak to dopadne. Jinak bych musela volit cestu přes volné karty, které má k dispozici LET, nebo přes promotérské pozvánky.

Docela se nabízí jako první start v roli profesionálky v červnu v Berouně na Tipsport Czech Ladies Open...

To by bylo krásné, kdybych jako profesionálka debutovala právě doma.

V létě se navíc začíná hrát už i body do olympijského žebříčku. Nakolik je start na hrách v Paříži lákavý?

To je pro mě cíl na následující dva roky. Vlastně už necelé dva roky.

Jaké další cíle si dáváte už pro letošní rok?

Když se to povede a dostanu se do Augusty, tak prvním cílem je projít tam cutem a pak třeba zabojovat i o vítězství. Zapracovat musím na svém golfu i mentální stránce ještě před vstupem na profesionální scénu. Bude to o tom, jak se mi podaří celý ten kolotoč srovnat hlavně v hlavě.

Začala jste o tom mluvit sama, tak zkusím navázat. Jak náročný může být přechod od amatérek mezi profesionálky? Máte na to nějaký recept?

Jednou ze součástí je zvyknout si na prostředí. Nehraje se tam jiný golf, i když je fakt, že ty nejlepší hráčky dokážou skórovat za jakýchkoliv podmínek. Jsem si ale jistá, že moje hra je natolik silná, abych dokázala hru nastavit na každé hřiště. A svým způsobem to pro mě bude i trochu osvobození v tom, že si budu moct vše plánovat sama. Nebude už nade mnou stát kouč ve škole. Budu to mít ve své režii.

Nechci malovat čerta na zeď, ale co když se pár turnajů nepovede. Co potom?

V tom je důležitá práce, kterou musím já a lidé kolem mě dělat i mimo hru. Vytvořit podmínky, abych měla budget na sezonu a věděla, kolik můžu hrát turnajů. Tím se dostat do klidu a říct si: ok, teď můžu půl roku v klidu hrát a po půl roce vše zhodnotíme. Bez toho to nepůjde.

Jak máte ošetřené právě to zázemí?

Momentálně ho stavíme, stejně jako dáváme dohromady tým. Představu, jak bude vypadat, mám. Zpočátku menší, ale určitě bude stát na pilířích, které mám už teď. Ať už je to trenérská stránka, rodiče, Jakub, který mi už rok a půl pomáhá, ČGF. Ale jsem otevřená nabrat i nové síly.

Zkuste nahlédnout do svého golfu a povězte, co je vaší největší zbraní a naopak, kde je prostor pro zlepšování?

Začnu tím nejsilnějším. Myslím, že to jsou dvě části hry, které mám relativně vyrovnané. Drajvrem dokážu zasáhnout velké procento fervejí a pak je to hra zhruba nějakých 80 až 120 yardů od greenu. S tím jsem spokojená, ale zároveň na tom nejvíc pracuji, protože tohle je část hry, kde se vytváří největší šance a skóre. Na té druhé straně musím stále pracovat na mentální stránce a patování. Tam je, myslím, největší prostor ke zlepšování.

Stojíte možná na prahu přelomového roku ve své kariéře. Vzpomenete si ještě, jak jste začínala?

Ke golfu mě přivedl tatínek, který ho začal hrát, když jsem se narodila. Když mi bylo pět let, začala jsem to zkoušet s ním na Cihelnách. Bavilo mě to, rodiče mě zapsali do školičky a já to začala pinkat. Na konci roku jsme měli malý turnaj na místním „pitch and putt" hřišti na Cihelnách a já ho vyhrála. Byl to pro mě neuvěřitelný moment. A už jsem u golfu vydržela.

A když naopak skočím do budoucnosti, kde bude Sára Kousková za pět let?

Ráda bych už měla nějaké vyhrané turnaje, ráda bych hrála i nějaké majory. Výher se nebojím a chci o ně bojovat. Hlavní je, abych zůstala zdravá a pořád mě golf bavil, jako mě baví dneska.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Sáry Kouskové
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2022

Mini anketa

Nejlepší výsledek?
64 ran, tedy -8. Na Konopišti.

Nejoblíbenější hřiště?
Penati.

Vysněné hřiště?
Stále ještě Augusta National.

Vysněný turnaj?
Olympijské hry.

Poznámka (doplnění):
Vysněné hřiště si už Sára Kousková zahrála, a to díky pozvánce na Augusta National Women´s Championshi, které se odehrálo 30.3. - 2. 4. 2022, a přestože s výsledkem +12 cutem neprošla, své vysněné hřiště Augusta national si zahrála. Více o turnaji na webu: https://www.anwagolf.com/en_US/scores/index.html


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
100 Kč,-

Nejnovější edice nejdéle a nepřetržitě vycházejícího průvodce po českých golfových hřištích je opět k dispozici. ...