Když si Sára Kousková jako téma svého Zápisníku v předchozím čísle časopisu Golf vybrala úvahu, nebo jak sama řekla, vesmírnou objednávku toho, co by si ráda splnila – tedy vyhrála konečně turnaj na Ladies European Tour, nejspíš ani sama nedoufala, jak promptně bude její „objednávka" vyplněna. Stručně řečeno, v kolonce počtu vítězství na LET už není nepříjemná nula, ale ani jednička. Rovnou dvojka. To proto, že 26letá česká golfistka vyhrála hned dva turnaje za sebou.

Nejprve Sára Kousková nenašla přemožitelku ve Francii na turnaji Jabra Ladies Open na hřišti v Evianu, a aby toho nebylo málo, hned o dva týdny později na Tenerife Women's Open přidala turnajový titul s pořadovým číslem 2.

Nedá mi to, abych se nezeptal... Když jste ve svém zápisníku psala o vesmírné objednávce toho, že už tak nějak pomalu ale jistě nazrává čas, že byste mohla konečně i vyhrát, asi ani vás nenapadlo, že tam „nahoře" máte tak dobré konexe?

Ani nevíte, co všechno mi proběhlo hlavou, když se to stalo a když se nám to skutečně podařilo.

Povídejte, protože se vám to podařilo skvěle...

Psala jsem o tom vlastně v okamžiku, kdy se to zdálo být relativně na spadnutí. Měla jsem za sebou sérii vyrovnaných výkonů i výsledků. Ale na nic jsme netlačili. Jen jsem se ohlížela za poslední sezonou na tour i za tou předchozí ještě na LET Access Series. A za tím, co jsem dělala dobře. Vybavovala jsem si přesně ty momenty, kdy jsem cítila, že bych mohla vyhrát. No a do Evianu jsme přijeli s tím, že by to třeba i mohlo vyjít. Vyjít samozřejmě v uvozovkách, protože to, že to nakonec opravdu vyšlo, bylo neuvěřitelné.

Jenže vám se to podařilo hned dvakrát za sebou...

Jo, hned dvakrát. To bylo ještě neuvěřitelnější.

Ve svém Zápisníku jste také zmínila důležitou roli veverek na cestě za vítězstvím. Vysvětlete to prosím. Znám rčení, které používají amatérští golfisté poté, co trefí výjimečně dobrou ránu ve smyslu, že i slepá veverka najd oříšek. Veverky ve vašem případě ale asi mají jinou roli?

Byly potřeba. Sice trochu, ale byly. Veverky mám spojené spíš s tím, že když člověk zahraje někam do lesa, tak mu v uvozovkách veverka vyklepne míček zpátky na fervej. Je to pro mě spíš symbol toho pomyslného štěstíčka, protože ke každé výhře na téhle úrovni patří rozhodně i kus štěstí. Člověk musí hrát nejen hodně dobře, ale musí mít ještě i něco navíc. Faktor štěstí. Tak to v golfu je a musíte ho mít na své straně, abyste dokázali turnaj dotáhnout do vítězného konce.

Jak se to projeví, že máte štěstí na své straně?

Na Ladies hrajeme všechny skvěle, ale někdy je to o tom, kde a jak míček odskočí dobře a dostane se do lepší pozice, nebo naopak skončí v mizerné pozici a řešíte trable. Ani na Evianu ani na Tenerife to sice nebylo nijak dramatické, ale bylo pár momentů, kdy mohl míček letět jedním i druhým směrem, ale vždycky si vybral tu lepší variantu.

Po dvou výhrách jste si nejprve „odskočila" do Kácova na LET Access Series a pak přišel Beroun a turnaj Czech Ladies Open. Kdo by netoužil přidat další turnajový triumf, zvlášť před domácími fanoušky?

Asi nedokážu Beroun vnímat jako normální turnaj, protože to je něco speciálního. Samozřejmě na hřišti dělám, co můžu, ale stejně člověk nestíhá vnímat, co všechno se tam i kolem něj děje. Od ohromné podpory diváků, zastavuje vás spousta dětí. To, co se dělo letos, naprosto překonalo naše představy. Přidám jeden takový moment za všechny – před odpalištěm sedmnáctky ve finálovém kole ke mně přišla holčička a řekla mi: Já ti moc fandím, jsi naprosto skvělá. Bylo to tak bezprostřední, moc milé, až nás to s Kubou dojalo. To jsou okamžiky, kdy si říkám, že to je to, proč hraju golf.

Ale přece jen, počítají se výsledky. V Berouně jste sice opět potvrdila, že už patříte do špičky na LET, ale co scházelo k tomu, abyste hrála do třetice o vítězství?

Když se zamyslím nad svou hrou, tak byla velmi dobrá. Hodně dobrý standard. Dokonce bych řekla, že jsem patovala lépe než na Tenerife. A to i přesto, že třeba v závěru druhého kola mi na posledních jamkách míček několikrát projel okrajem jamky při ránách do birdie. To, co hodnotím hodně vysoko, je to, že jsem dvě závěrečná kola v sobotu a v neděli odehrála bez jediného bogey. Možná mi ale chybělo víc skórování na pětiparech. Abych si přihrála blíž jamce a měla před sebou jednodušší paty do birdie. Jo, občas mi tam chyběly ty veverky. V Berouně se prostě musí skórovat. To hřiště k tomu vyzývá.

Vy jste ještě na závěrečné pětiparové osmnácté jamce mohla své skóre vylepšit a dostat se ještě do první desítky. Útočila jste druhou ranou na green, ale přestřelila jste. Čím to? Adrenalin?

Ne, ne, adrenalin to nebyl. Spíš jsme se rozhodovali mezi dvěma holemi a rozhodli se pro tu horší. Myslím, že to měla být plná osmička železo, a ne tříčtvrteční sedmička železo. Zkusili jsme to, ale bohužel byla rána delší. Navíc letos byl green osmnáctky extrémně tvrdý, bylo těžké na něm míček udržet. Aspoň jsme diváky pobavili troubleshotem z vody, který se naštěstí povedl. Z podobné pozice jsem hrála před časem i na Tenerife. Bylo to takové deja vu. Ale rána se povedla. Jen mě mrzelo, že jsem pak nedala pat do birdie.

Jak tedy hodnotíte konečné 13. místo?

Chtěla jsem v Berouně vylepšit dosud své nejlepší umístění. To bylo 11. místo. To se mi bohužel o fous nepovedlo. Ale byl z toho zatím nejlepší výsledek, co se týče skóre. Ve dvouciferných číslech pod parem jsem tady ještě nebyla. Z toho mám určitě radost, ale tu mám i ze své hry, která fungovala po celé tři dny. Vlastně k úplné spokojenosti mi chybělo proměnit pár dobrých šancí do birdie navíc. Vytvořila jsem si jich za celé tři dny nespočetně.

Po Berouně vám patřila druhá příčka v pořadí Order of Merit LET, máte na kontě dvě vítězství, je o vás stále větší zájem, jste v centru pozornosti médií i hráček. Co dělat, aby člověk zůstal stále pevně na zemi a nezačal se vznášet v oblacích?

Mě vždycky rychle uzemní hra jako taková. Každý den na golfu je v podstatě jiný, ale princip zůstává – snažíte se dostat míček do jamky. Někdy do ní spadne, jindy odjede po hraně, jindy odskočí úplně do háje. To člověku vždycky vrátí tu pokoru. Vrátí ho to do reality, aby myslel na to, co je před ním.

A jak ten zvýšený zájem zvládáte?

Musím za sebe říct, že nehraju golf pro nějakou slávu. Myslím, že mám v sobě jinou motivaci. Už třeba jen to, že se mi ten sport ohromně líbí a že se snažím být sama pro sebe dobrá a hrát co nejlepší rány, které jsem natrénovala. To, že se daří a přichází s tím žádosti o podpisy nebo focení, to beru spíš jako součást svého poslání na golfu. Pokud dokážu vykouzlit pár úsměvů na tvářích a někomu zlepšit den, tak to je přesně ono, proč hraju golf.

Dvě letošní vítězství znamenají další pokořenou metu ve vaší kariéře. Před vámi je další – premiérový start na majoru. Takže další velká výzva k pokoření?

Přesně tak. Čeká nás Evian Championship, ale tím, že to hřiště už známe, tak si na sebe nechci nakládat nic moc navíc. Hřiště se moc nezmění, možná budou některé jamky o trochu delší, ale jinak to bude stejné. Co bude jiné, to jsou soupeřky. Ale Evian je známý tím, že kouše úplně všechny a že tam vyhraje jen člověk, který zůstane ve hře. Já se ale budu spíš snažit naladit své nastavení, které jsme tam měli při našem vítězství, a hrát svou hru než se zaobírat tím, kdo tam hraje.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Sáry Kouskové
Převzato z časopisu GOLF 9-10/2025