Když se na smíchovské požární stanici rozezněla kolem jedenácté večer 10. dubna roku 2019 siréna, nikdo netušil, že současně odhoukává konec golfu v nejstarším českém idoorovém centru, v místě, kde se psaly dějiny novodobého českého golfu dlouhých pětadvacet let. A protože o požáru, který uzavřel kapitolu nejúspěšnějšího golfového klubu, kolují nesourodé, navzájem si odporující pověsti, věřím, že uvítáte vysvětlení z úst nejpovolanějších. Z úst člověka, který golf v Erpetu nejenom založil, ale který stojí i u rozhodnutí o jeho konci, z úst Luďka Eremiáše.

Vzpomenete si ještě, jak jste se dostali sem na Smíchov?

Psal se rok 1992. Naší firmě se dařilo a my nutně potřebovali nové kanceláře a sklady. Při hledání jsme narazili na zdejší sportovní halu SK Smíchov, a protože areál splňoval většinu našich požadavků, tak jsme se rozhodli do ní přestěhovat.

Co bylo vaším hlavním oborem?

Nejvýznamnější naší aktivitou byl (a stále zůstává) prodej českého skla. Již tenkrát jsme byli největší maloobchodní prodejci a tento primát si udržujeme dodnes. Naše prodejna u Staroměstského náměstí nabízela jako první svým zákazníkům toalety, kávu a dovoz nakoupeného zboží zdarma do hotelů. Servis tenkrát nevídaný přinesl i zajímavé obraty a prosperitu firmy, kterou si prodejna udržuje dodnes.

Kdy se v názvu smíchovské sportovní haly objevilo jméno vaší společnosti?

Původní hala SK Smíchov fungovala jako zázemí pro místní házenkářský klub, který zde trénoval a hrával své zápasy a který nebyl v nových ekonomických podmínkách schopen utáhnout provozní náklady, tudíž zvažoval uzavření haly. Když jsme v rámci hledání alternativních možností jako již stávající nájemníci nabídli, že si pronajmeme halu na 50 let, příliš dlouho se nediskutovalo. Psal se rok 1994 a SK Smíchov tak získal dlouhodobě garantovaný příjem, aniž by se přitom musel zbavit svého majetku. My na oplátku získali prostory, kde jsme mohli rozvíjet své nové nápady.

Co všechno jste v hale nabízeli?

Filozofií byla možnost společně stráveného dne pro dvojice a rodiny, i když měli odlišné zájmy, a tak jsme vedle golfu, kurtů na tenis, squashe či posilovny nezapomněli ani na restauraci, kadeřnictví, kosmetiku, masáže a saunu.

Jak jste přišli na golf?

Když jsme začátkem roku 1994 trávili společně s obchodním partnerem Vaškem Petrem čas u našeho společného kamaráda v San Diegu, ukázal nám simulátory Full Swing Golf. Tenkrát to tady nikdo neměl a my se rozhodli je sem přivézt.

Byli jste již předtím v českém golfovém prostředí aktivní?

Já již něco o golfu věděl. Díky chatě nedaleko Štiřína jsem byl jedním ze zakládajících členů tamního golfového klubu – tenkrát ještě pod taktovkou Vaška Hrubého. Navíc můj šestiletý syn chodil trénovat k Otu Bártlovi do strahovské nafukovačky, kde se pálilo do sítě a patovalo na koberci. Když jsem to viděl, řekl jsem si, že dobrý indoor se musí dělat úplně jinak.

Kde jste hledali inspiraci?

Hned na začátku jsme se rozhodli, že nechceme vytvořit indoor pro omezený počet hráčů jednoho klubu, kde by stála hodina 600 Kč, ale že cílem bude sto a více pravidelných návštěvníků, kteří budou platit za hodinu dvě tři stovky. A rozhodnutí to bylo správné. Teď již boom trochu opadl, ale první roky byla návštěvnost obrovská. Full Swing Golf simulátory znamenaly tenkrát technický vrchol a my byli první, kdo je zde nabídnul. Ostatní už jen opisovali.

Jak se do Erpetu dostala Česká golfová federace?

Když jsme dovezli simulátory, hledali jsme někoho, kdo nám pomůže s golfovými věcmi, a dostali tip na Karla Vopičku, který pracoval ve výboru České golfové federace. Já jel tenkrát za nimi na Strahov, kde sídlili v nedůstojné stavební buňce. Tam jsem se seznámil s Hanušem Goldscheiderem, dohodli se na budoucím přesunutí jejich sídla, a tak jsme již v rámci rekonstrukce připravovali spodní patro smíchovské haly způsobem, aby vyhovovalo federačním potřebám.

Kdy došlo ke stěhování?

Halu jsme otevřeli někdy v říjnu 1994 a Česká golfová federace se k nám nastěhovala do tří měsíců od otevření. A dávalo to smysl. Kde jinde by měla federace sídlit než v jediném golfovém zařízení nejenom v Praze, ale celé republice.
My dali federaci výhodné podmínky, měli dost prostoru pro kanceláře, pro skladování věcí, měli zajištěno stravování, konferenční centrum... Když se teď federace stěhovala jinam, potěšila mě slova prezidenta Zdeňka Kodejše, který ukončení vzájemného soužití komentoval slovy: „Ani jsme netušili, jak jsme se u vás měli dobře."

Jak vás vnímalo okolní golfové prostředí?

Jak kdo. Někteří nám říkali posměšně pláteníci, jiní hned pochopili tu nejcennější devizu, kterou jsme přinášeli. Až my jsme naučili veřejnost, že nejlepší čas začít s golfem je v zimně, nebo když chcete potrénovat, že nemusíte autem někam za Prahu a kvůli půlhodince s trenérem ztratit skoro celý den. Vše bylo najednou uprostřed Prahy na jednom místě. A pozitivní byly i zpětné vazby. Tenkrát jsem hrál nějaký pro-am v Mariánkách s Jarmo Sandelinem, šestým nebo sedmým hráčem evropského žebříčku, který přijal pozvání k nám do Erpetu. A líbilo se mu u nás. Rád vzpomínám na jeho slova, když si Erpet prošel: „Tohle kdybys měl ve Stokholmu, tak jsi miliardář."

Postupně jste se stali i nejúspěšnějším golfovým klubem...

Od začátku jsme se věnovali systematické práci s mládeží a bylo to dobré rozhodnutí. V průběhu uplynulých pětadvaceti let jsme postupně získali 50 mistrovských titulů, což v nemá v historii českého golfu obdoby. U nás nastartovali svou golfovou kariéru Klára Spilková, již teď nejúspěšnější česká profesionální hráčka historie, nebo talentovaný Šimon Zach, který dnes teprve stojí na prahu své profesionální kariéry. A to ještě nekončíme. Přestože indoorový golf v Erpetu končí, klub zůstává a jeho ambice budou stále ty nejvyšší.

Proč se tedy nepokusíte obnovit i indoorové centrum?

Protože by to byl ekonomický nesmysl. Rozpočet rekonstrukce jsme si udělat nechali a pohybuje se kolem 160 milionů. Šílená investice, která ale kopíruje současný stav. Hala byla zralá na generální opravu již před požárem, kdy zkroucená netěsnící konstrukce měla za výsledek téměř likvidační energetickou náročnost. Vždyť tady se utrácelo za energie 5 milionů korun ročně! My sice v řádu jednotek miliónů do haly každoročně investovali, ale to pokrývalo jen lepení těch nejhorších závad. Navíc zde chyběla časová perspektiva.

Na začátku jste říkal, že máte halu pronajatou na padesát let, takže byste měli mít k dispozici ještě celou polovinu.

Bohužel tak to není. Jak jsem říkal, hala vyžadovala totální rekonstrukci ještě před požárem a SK Smíchov se rozhodl raději všeho zbavit. S naším souhlasem tedy uzavřel s konkrétním developerem smlouvu, která po změně územního rozhodnutí umožní realizaci jeho projektu. Požár tak jenom urychlil to, co by stejně jednou přišlo.

Tušíte, kolik by Erpetu (v podobě jak jsme ho znali) ještě zbývalo let, pokud by požár nepřišel?

Na to nedokáže odpovědět nikdo. Nejprve se musí změnit územní plán, pak vydat územní rozhodnutí... Za normálních okolností by šlo minimálně o tři nebo čtyři, možná pět let. Já si spíš myslím, že to bude trvat déle.

Pět let je docela dlouhá doba. Nešlo obnovit provoz alespoň provizorně?

Provizorně jsme ho s docela velkými náklady obnovili. O zimním provozu ale nemá cenu uvažovat. Dispoziční řešení neumožňuje částečné vytápění a rozvod stávající vzduchotechniky je zamořen toxickým prachem z požáru. Nikdo rozumný nebude investovat 30 miliónů, aniž by měl jistotu, že se odstraní usazený prach i případný zápach. Navíc požár vznikl v prvním patře, a tak byla při hašení výrazně poničena i střešní konstrukce. Nedovedu si představit, že bych za tohoto stavu otevřel a s klidným svědomím pustil golfisty do haly.

A co peníze od pojišťovny?

Škoda je obrovská, vždyť voda tekla proudem od střechy až do druhého podzemního patra, takže veškeré vnitřní vybavení bylo na odpis. Pojišťovna ale určitě vše nevyplatí, ba co víc, teď, šest měsíců po požáru ještě stále není uzavřeno vyšetřování, takže ani netušíme, kdy a kolik vůbec dostaneme. A nejde jen o věci poničené vodou. Své odvedl i mastný prach. Vezměte si třeba dokumenty. My jich měli v Erpetu více než 18 tisíc. Každý se musel vzít do ruky, každý otřít a opět uložit. Přitom pojišťovna nezná hodnotu dokumentů, pro ni je to jen list papíru.

Co je na vyšetřování požáru v Erpetu tak složité?

Pojišťovna čeká na vyjádření hasičů, kteří vznik požáru stále šetří. Požár vznikl v prvním patře v kancelářích České golfové federace, na druhou stranu požár vznikl jen hodinu po tom, co budovu opustila firma zabývající se pravidelným hubením hmyzu formou vykuřování. Na vině ale mohla být i technická závada, lidské selhání nebo zanedbání některých z povinností souvisejících s požární ochranou. Jediné, co lze vyloučit, je úmyslné založení. Asi nejde o lehké rozhodování, vždyť si hasiči k sobě odvezli i celou klimatizační jednotku. A pojišťovna bez závěrečného vyjádření hasičů nevyplatí ani korunu. Takže bezvýchodný stav.

Jaké jsou s Erpetem vaše nejbližší plány?

S majitelem haly SK Smíchov jsme se dohodli na omezeném provozu přes letní sezony, kdy v termínu od 1. května do 30. září zajistíme provoz restaurace, sportovišť i bazénu, a to ve větším rozsahu, než jste si pamatovali. Okamžik úplného uzavření se tím ale nijak neodvrací. Ten prostě v průběhu nejbližších let nastane ať chceme, nebo ne.

Takže Erpet Golf Centrum se už na golfové mapě nikdy neobjeví?

V podobě, jak jste ho znali, už určitě ne. Už žádný indoor, žádné simulátory. Rád ale prozradím, že v rámci nového Erpet Sport Centra počítáme s výstavbou menší akademie typu chip & putt a cvičného greenu, ale i té jen na omezenou dobu. Jak už jsem říkal, požár není důvodem zániku indoorového golfu v Erpetu, ten by zanikl za pár let i tak. Požár byl pouze katalyzátorem, který způsobil, že indoorový golf v Erpetu skončil již teď.

A co vy a váš golf? Řeknete nám na závěr něco pozitivního?

Mně je šestašedesát a golf již moc nehraju. Tedy s výjimkou pravidelných ranních devítek v Thajsku, kde trávím zimní měsíce. Když nám jednoho dne dali do flightu staršího Angličana a on byl po devítce plus čtyři – a to jen proto, že měl lehkého Parkinsona a nedal dva, tři krátké paty – tak jsem se ho zeptal, jak dlouho hraje golf. Jeho odpověď, že hraje devadesát let (bylo mu devadesát osm), zněla neuvěřitelně. Po hře jsme si dali skotskou s teplou vodou (s ledem ji pijí jen barbaři) a trávili čas v příjemném hovoru o golfu. Když pro něj po chvíli přišla přibližně padesátiletá žena se slovy „tak už pojď domů", nezapomenu na jeho povzdechnutí: „Vidíš, jak to mám těžké!" Tak ať si všichni umíme užívat golf do co nejdelšího věku a máme to podobně těžké jako zmiňovaný Angličan.

Převzato z časopisu GOLF 11/2019
Za rozhovor děkuje Josef Slezák; foto: archiv Luďka Eremiáše