Všechno začíná u prvního odpalu. Ale než se na první týčko postavíme, nechme si projít hlavou, jak jsme se tam dostali. Ruku na srdce, kolik z nás předtím, než vyrazí na hřiště, si dá poctivý dril na drivingu, otestuje puttovací formu, dá si nějaké ty chipy a teprve poté vyrazí na hřiště?

Častěji je to příjezd na poslední chvíli, ještě pár rychlých smsek, či telefonátů a rychle na odpaliště jedničky. Popadnete driver a pošlete míček kamsi, jen ne na fairway. A následuje otočení k parťákům ve flightu s otázkou: Co to sakra bylo?
Odpověď je nasnadě. Každý příčetný pozorovatel by musel suše konstatovat, že to jinak ani dopadnout nemohlo. Upřímně řečeno, buďme realisté. Kolik drivů trefíte z týčka přesně, i když se poctivě rozcvičíte? Osm z deseti? Šest z deseti? Účelem první rány je trefit míček tam, kde ho najdeme a budeme schopni ho zahrát znovu. Zkrátka, musíte mít plán a ne jen bezhlavě pálit.

Zvlášť pokud se řadíte do kategorie golfistů, kteří se jen těžko oklepávají z pokažených ran. A upřímně řečeno, takových je nás většina. Nejhorší je, když stejnou chybu jako na jedničce zopakujete za chvíli znovu a na dvojku napochodujete s driverem opět. Zopakovat strategii, která vám přinesla do karty o jamku dřív osm ran? Šílenství.

Pokud máte před sebou širokou a otevřenou fairway, proč ne? Pokud ne, zapomeňte na driver a veškeré své snažení upřete na to, abyste dostali míček do hry.
Zkuste si představit jednotlivé hole jako rychlostní stupně v automobilu. Driver je čtvrtý rychlostní stupeň a měl by se hrát jen při ranách, při kterých hrozí jen malé riziko. Třetí rychlostní stupeň může být trojka nebo pětka dřevo. Je v nich stále spousta palebné síly, ale jsou bezpečnější. Druhý rychlostní stupeň může být hybrid a první pětka železo.

Jde o to, vybrat si hůl, která vás udrží ve hře. Poslat ránu hybridem na vzdálenost 180 metrů není vůbec špatný začátek jamky.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: IngImage