Tomi-David-750Na startu letošního D+D REAL Czech Masters bylo sedmnáct českých golfistů. Cutem ale v podniku první evropské ligy DP World Tour na Albatrossu prošli pouze tři. A nejlepším z nich byl možná ten nejméně očekávaný – teprve sedmnáctiletý amatér David Tomi. Navzdory tomu, že šlo o jeho premiérový start na tak velkém turnaji, zvládl ho golfista z Mariánských Lázní, který je členem právě na Albatrossu, s velkým přehledem. Především úvodní dvě kola.

Vzhledem ke svému věku si na hřišti v těžké evropské konkurenci počínal spíš jako zkušený a ostřílený mazák. V úvodní rundě Czech Masters zahrál tři rány pod par a v té druhé si postup do víkendových kol s přehledem pohlídal. Cutem prošel se skóre -4 na dělené 26. pozici. S „polštářem" dvou ran nad hranicí cutu.

Sám tehdy popsal svou parádní cestu do víkendových kol takto: „Byl to ode mě opravdu hodně trpělivý golf. Snažil jsem se nedělat chyby a čekal jsem na své šance. Na rozdíl od prvního kola jsem v tom druhém hrál mnohem víc na jistotu. Věděl jsem, že mám nějaký odstup od hranice cutu, ale snažil jsem se o tom nepřemýšlet. To se mi samozřejmě tak docela nepovedlo. Měl jsem to v hlavě a přemýšlel jsem o tom, ale zvládl jsem to," neskrýval nadšení sedmnáctiletý mladík.
Konečné resumé jeho velké premiéry na DP World Tour je následující: dělené 51. místo se skóre -3. Stejné jako například loňský vítěz Czech Masters Američan Johannes Veerman. A co na to samotný David Tomi?

Kdyby vám někdo před Czech Masters řekl, že projdete cutem a budete nejlepším českým hráčem, co byste mu na to řekl?

Upřímně řečeno, před turnajem jsem o tom, že bych prošel cutem, moc neuvažoval. Vlastně mě to ani nenapadlo. Bral jsem to jako další turnaj, na kterém budu sbírat zkušenosti, zahraju si s kvalitními hráči a kvalitně potrénuji. Už jen to, že jsem si mohl zahrát na turnaji s hvězdami jako Ian Poulter nebo Thomas Pieters, bylo neskutečné. To, že projdu cutem, a ještě s takovým výsledkem, tomu bych před turnajem fakt nevěřil. A kdyby mi to někdo řekl, bral bych to všemi deseti.

Na hřišti působíte neobyčejně klidně a vyrovnaně. Ani žádná nervozita na vás nebyla znát. Byl jste vůbec nervózní?

Ale ano. Asi nejvíc ještě před prvním odpalem na úvodní jamce. A i potom. Ale je fakt, že v prvním kole jsem byl nervóznější než v tom druhém. Já ale určitou nervozitu ke své hře potřebuji. Takovou tu zdravou. Pak se lépe koncentruju a taky líp hraju. Hodně mi pomohlo i to, že jsem hrál o týden dřív na Czech Open v Berouně. Právě proto jsem tam jel, abych se co nejlépe připravil na Czech Masters, protože nejlepším tréninkem je hra. Už nějakou dobu jsem cítil, že mám dobrou formu, a jsem moc rád, že mi vydržela i na Albatross.

Popište prosím svou hru...

Snažím se na každém turnaji hrát stylem fairway, green a dva putty. A čekat na svou šanci, že někdy stačí jen jeden putt. To je taková moje golfová vlastnost. Snažím se hrát trpělivě a bez chyb.

Takže spíš taková klidná síla než agresívní hra?

Přesně tak. Trpělivá a koncentrovaná hra, to je můj styl. Když hraju, nevnímám moc, co se děje kolem mě. Jsem v takové své bublině a hraji pořád svou hru.

Nejlepším českým golfistou na turnaji DP World Tour se stal, s prominutím, sedmnáctiletý kluk. Amatér. Co myslíte, není to signál, že přichází v českém golfu výměna generací?

Možná ano. Možná nastupuje nová generace. Máme dobré tréninkové možnosti, kvalitní trenéry i podmínky. Navíc ten náš ročník je fakt docela silný. Ostatně to na Czech Masters předvedl i Matěj Bača, který také jako druhý amatér prošel cutem. Náš ročník je fakt silný a myslím, že by to mohlo být do budoucna dobré.

V Česku je jednou z obvyklých golfových cest studium a hraní golfu v zámoří na amerických univerzitách. Co vy? Nepřemýšlíte i o jiné možnosti, když jste viděl, že v sedmnácti letech dokážete držet krok s konkurencí na DP World Tour?

Přiznávám, že mě to po turnaji napadlo. Ale je to pořád hodně předčasné. Spíš se stále držím své původně plánované cesty. Tedy té, že bych rád šel po maturitě na univerzitu do USA. Chtěl bych hrát golf a přitom studovat. Ale nejdřív musím dokončit střední školu.

A jak vám to ve škole jde?

Úplně snadné to není. Mám za sebou druhý ročník. Chodím na gymnázium u nás v Mariánských Lázních, ale velkou část roku jsem někde na turnajích, kempech, na zimní přípravě. Většinou někde v zahraničí. Proto ve škole hodně často chybím a musím pak dělat vyrovnávací zkoušky. Mám na to doučovatele a snažím se veškeré učivo dohánět. Někdy to jde ztuha.

Povězte, jak jste se vůbec ke golfu dostal?

Začal jsem hrát golf zhruba v jedenácti letech. Do té doby jsem hrál fotbal, ale ani s ním jsem úplně nepřestal. Občas si jdu ještě kopnout. Jen už na něj nemám skoro žádný čas. Ke golfu mě dovedl táta, který nějakou dobu sám hrál. Chodil jsem s ním, když měl nějaký turnaj. Nějak jsem se začal motat kolem, zalíbilo se mi to natolik, že jsem s golfem sám začal. A protože jsem z Mariánek, začal jsem tam. Pořád tam bydlím, ale jsem teď členem na Albatrossu, takže jezdím trénovat a hrát tam. Trasu Mariánky – Albatross už mám najetou docela dost, takže by se mi hodilo, kdybych už měl vlastní řidičák. (smích)

Čím si vás golf získal?

Předtím jsem hrál kolektivní sport a golf se mi zalíbil tím, že je to individuální sport. Platí bezezbytku, že co si tam uhraju, to mi nikdo nevezme, nikdo mi to nezkazí a můžu si to zkazit jedině já sám. To mě na golfu hodně baví a přitahuje.

Vraťme se ještě na chvíli k Czech Masters. Co vás nejvíc zaujalo, jakou zkušenosti jste si z turnaje odnesl?

Musím říct, že ještě nikdy jsem se na žádném turnaji nesoustředil na každou ránu tolik jako tady. To musím přiznat. A to je taky to, co si odnáším. Viděl jsem, že právě koncentrace hraje v golfu hodně důležitou roli. Zaujal mě i profesionální přístup všech hráčů, se kterými jsem měl možnost jít ve flightu. Třeba Joakim Lagergren, se kterým jsem hrál nedělní kolo, ať skóroval nebo udělal chybu, pořád se naplno soustředil na hru a nenechal se rozptýlit.

Jak se vám hraje s takovým golfistou, který vás z týčka driverem přestřelí třeba i o čtyřicet či padesát metrů?

Už jsem se naučil tohle absolutně nevnímat. Pořád hraju svůj golf. První ránu dostat na fairway, druhou na green a nesnažit se dotahovat kolegu ve flightu, když mě přestřelí o padesát metrů. V žádném případě s nimi nezávodím.

Na co se ve své hře můžete spolehnout a na čem ještě musíte pracovat?

Mojí největší zbraní, ale to už vím z dřívějška, je přesnost. Ani pod stresem nepokazím ránu z týčka nebo do greenu natolik, abych potom nedokázal jamku uhrát v paru. Na to se mohu hodně spolehnout. Určitě musím pracovat na course managementu. I to jsem si odnesl od ostatních hráčů. A k tomu ještě krátká hra, která mě třeba ve finálovém kole Czech Masters docela potrápila.

Jaké máte golfové cíle, sny?

Golfové cíle a sny jsem si prakticky malinko splnil už tím, že jsem startoval na turnaji DP World Tour. Splnil jsem si to, že jsem nahlédl do prostředí, kam bych se chtěl jednou dostat. Na evropskou túru a hrát s těmi všemi frajery, co to fakt umí.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Relmost - Ladislav Adámek
Převzato z časopisu GOLF 9-10/2022


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
100 Kč,-

Nejnovější edice nejdéle a nepřetržitě vycházejícího průvodce po českých golfových hřištích je opět k dispozici. ...