Dát dohromady termín s Annou Ludvovou a jejími rodiči nebylo nic jednoduchého, všichni mají nabitý program. Nakonec se povedlo sejít až před půlnocí. A možná právě díky tomu měl rozhovor nečekaně uvolněnou atmosféru, jakou dokáže nabídnout jen pozdní večer. Kromě Anny byli rozhovoru přítomní i její rodiče, kteří nabídli svůj pohled na věc. Výsledkem je upřímné a inspirativní povídání. Během rozhovoru bylo hned jasné, že Anna má nejen tah na branku (nebo spíš na green), ale i jasnou představu o tom, co chce a kam směřuje. To, co dělá, jí dává hluboký smysl. A za tím vším stojí i pevné zázemí a silná podpora rodiny – jeden z pilířů jejího úspěchu.

Odmala byla vedena ke sportu. Začínala gymnastikou, která jí dala skvělý pohybový základ. Výborně lyžuje, plave, tenisovou raketu držela v ruce snad dřív než pastelku. K tomu všemu hrála i na klavír, a i to jí šlo. Zdá se, že Anně jde vše, do čeho se pustí. Bylo jen otázkou času, co z toho jednou vyhraje.
V Přerově, kde měl tatínek vazby na tenisové prostředí, začala Anna s tenisem už jako malá a hrála ho závodně do svých zhruba třinácti let. V přelomovém období se věnovala několika sportům – závodně hrála volejbal, dělala atletiku a zároveň golf. Právě ten si však ve čtrnácti letech získal její plnou pozornost.

Co byl ten moment, který vás přivedl k rozhodnutí věnovat se golfu naplno?

Bylo to asi tehdy, když jsem se v roce 2022 dostala do RTS (regionální tréninkové skupiny) na Moravě pod vedením Vaška Rašky, který byl v té době také mým trenérem a uvedl mě do výkonnostního golfu. Tehdy jsem si uvědomila, že bych se tomu mohla opravdu věnovat naplno. Po zimní přípravě v rámci RTS jsem měla svou první soutěžní sezonu, kdy jsem začala hrát národní golfové túry.

Proč ne tenis, proč nakonec zvítězil golf?

Na tohle se mě ptá hodně lidí a upřímně, není na to jedna jednoduchá odpověď. Hrálo roli víc věcí. Tenis na vrcholové úrovni je v Česku psychicky hodně náročný, cítila jsem tam velký tlak, i od rodičů soupeřek. A celkově mi to prostředí nebylo úplně příjemné. U golfu to bylo jiné. Turnaje měly přátelštější atmosféru, všechno působilo víc v duchu fair play a celkově pohodověji. Navíc mě moji rodiče sami vedli spíš ke golfu než k tenisu, i když zbytek rodiny to měl možná jinak – což je samo o sobě docela zajímavé.

Jak vypadá váš typický tréninkový den?

Když mám školu, začínám den brzy – vstávám kvůli ranní posilovně, kam chodím zhruba od 6:30 do 7:40. Pak jedu do školy, kde jsem obvykle do jedné odpoledne. Pokud mají rodiče čas, odvezou mě pak na trénink – nejčastěji na hřiště do Třince nebo na Čeladnou, které máme z Nového Jičína nejblíž. Tam trénuju od dvou až do šesti nebo sedmi večer. A potom zpátky domů.

Tréninkový den máte evidentně náročný. Jsou vůbec chvíle, kdy se nechce? Co je ten váš pomyslný hnací motor?

Popravdě, nad tím nijak zvlášť nepřemýšlím. Vnímám to spíš jako rutinu. Pro mě je sport odměna, čas, který mám jen pro sebe. Ať už jde o jakýkoliv pohyb, snažím se veškerý volný čas trávit tím, co mě baví. A to je většinou sport.

Jak relaxujete, když zrovna nedržíte hůl?

Většinou trávím čas na mobilu nebo se věnuji mladší sestře, kterou se snažím vést ke sportu. A v poslední době jsem si oblíbila čtení o golfu.

Na co se v tréninku nejvíc těšíte, co vás baví nejvíc?

Trénink je pro mě celkově něco, co si užívám a beru ho jako čas pro sebe. Nejvíc se ale vždycky těším na tréninky s Vojtou Dostálem (můj trenér), dojíždím za ním do Prahy dvakrát do měsíce. Pak většinou trénuju sama. Když je trénink kvalitní, cítím, že se posouvám, a to mě motivuje. Nejvíc mě ale baví driving – odpaly. Mám ráda ten pocit, když pošlu míček co nejdál.

Takže klasika...

Přesně tak. A to byl i jeden z důvodů, proč jsem nakonec zůstala u golfu. Když jsem se rozhodovala mezi různými sporty, bavily mě hlavně ty již zmíněné odpaly a taky to, že se nemusím trefovat do žádného kurtu.

Co je pro vás v golfu nejtěžší a co nejkrásnější?

Nejtěžší pro mě bývá krátká hra, zejména patování, tady mám určitě prostor pro zlepšení. Nejkrásnější je pro mě ale určitě drajv, ty dlouhé rány...

...a také vítězství, ne?

To ano, ale letos jsem se rozhodla přistupovat k sezoně jinak. Chci si užít každý turnaj, každou ránu a mít z toho dobrý pocit. Na vítězství tolik nemyslím, ono to většinou přijde samo, když se člověk nesoustředí jen na něj.

V zimním období trénujete v zahraničí?

Předchozí zimy jsem trávila nějaký čas ve Španělsku. Letos jsem ale byla ve Španělsku jen na týden, další týden jsem strávila v Turecku. Důvodem je, že se letos otevřela nová indoor hala – Golf Aréna Třinec, kde mi umožnili trénovat v opravdu skvělých podmínkách, a také jsem zde začala spolupracovat se Standou Matušem.

Na čem jste v poslední době hodně zapracovala – na hře nebo spíš hlavě?

Vyrůstala jsem v prostředí vrcholového sportu, takže silnější stránkou byla vždy moje hlava. Co mě ale brzdilo, byly zkušenosti, celkový management hřiště a přemýšlení během hry. Teď se soustředím hlavně na krátkou hru, cit na hru kolem greenu, na což nejsem tolik zvyklá, protože jsem nezačínala s golfem odmala. Samozřejmě se také posouvám v nastavení mysli na turnajích.

Máte nějaký rituál před turnajem?

Nemám žádný speciální rituál.

Kam až chcete dojít? Chcete se golfu věnovat kariérně? Máte nějaké plány, čeho byste chtěla dosáhnout?

Můj sen odmala byl zahrát si na olympijských hrách. Cesta k tomu vede k profesionalizaci a hrát na evropské túře. Jak to bude pokračovat, uvidím. Chtěla bych hrát profesionální golf a mít ho jako hlavní zájem, ale zároveň se nesnažím stavět všechno na jednu kartu. Je to prostě sport.

Pokud byste svému mladšímu já mohla něco vzkázat, co by to bylo?

Toto je věc, nad kterou přemýšlím docela často. Jak už jsem zmínila, hodně lidí se mě ptá, proč jsem přestala s tenisem. Měla jsem totiž období, kdy jsem si říkala, co jsem to udělala, když jsem „zahodila" hodiny strávené na kurtech. Takže bych si vzkázala, ať toho rozhodnutí nelituji a ať jdu do golfu naplno.

Jak se změnil váš vztah ke golfu od doby, kdy jste hůl držela poprvé?

Když mě kdysi rodiče brali na golf, vždycky jsem plakala. Bylo to pro mě jako za trest. Ale teď golf miluju.

Máte nějaké vtipné příhody z golfu?

Nevím, jestli je to vtipné, ale holky si ze mě stále dělají srandu, že pořád něco ztrácím. Takže když jdu ve flightu, nesmím být poslední. Po každém kole mi pak něco přinesou, tu mikinu nebo vestu, několikrát mi vypadla i skóre karta a mobil.

Následující prostor bude věnován i rodičům, Věře Ludvové a Branislavu Ludvovi, kteří mají zásadní vliv na Aniččin golfový příběh.

Kdy jste si poprvé řekli, že jde o víc než jen nějaké „pinkání"?

Branislav: Nebyl to jeden konkrétní moment, spíš to bylo postupné. Viděli jsme, jak na sobě pracuje, jak trénuje, i to, že se dostavují výsledky. Zjistili jsme, že ji to opravdu baví. A navíc, minulý rok byla Anička nominovaná do výběru Evropy na Euroasijské mistrovství v Manile, kde se sešli hráči do 17 let z celého světa. Když nám z EGA zavolali s nominací, byli jsme překvapeni, ale nakonec jsme souhlasili. Golfové prostředí je bezpečné, a i když to bylo tak daleko, věděli jsme, že o ni bude dobře postaráno.

Anna: Musela jsem rodiče hodně přemlouvat, aby mě tam pustili.

Branislav: Ano, to je pravda. Nebyl to postupný vývoj, kdy jedete nejprve na turnaj do Rakouska a pak třeba dál do Španělska. Byl to pro nás velký skok. Samozřejmě, jako pro každého teenagera, i pro Aničku platilo, že čím dál od rodičů, tím lepší byl zahraniční zájezd.

Anna: Chtěla bych poděkovat mému trenérovi Vojtovi Dostálovi, který si získal důvěru mých rodičů a přesvědčil je, že tento turnaj je opravdu prestižní a že mě mohou nechat jet bez obav.

Jak se změnil váš rodinný život s tím, jak rostla Annina výkonnost?

Branislav: Už kvůli tenisu byl náš rodinný život náročný, ale tenis byl ještě složitější, protože jsme museli řešit, kdy má trenér nebo sparing partner čas. V golfu to je jinak, Anička může trénovat sama.

Věra: A to je právě i jedna z Aniččiných dovedností, je velmi samostatná. Dokáže trénovat i bez stálého dohledu trenéra a sama si volí, kdy a kde chce trénovat. Když ji zrovna nemůžeme odvézt, je schopná na trénink dojet sama nebo si zařídit jiný odvoz.

Branislav: To jo, je v tomhle výborná. Jen by bylo fajn, kdyby za ni někdo sbíral ty věčně poztrácené věci. (smích)

Věra: Ale to je právě o tom, že když máte o kolečko navíc, v nějakých dovednostech, tak pak někde musí být o kolečko méně, aby z člověka nebyl robot.

Branislav: Mimochodem, Anička má i jiné dovednosti, podaří se jí vždy neskutečně napěchovat bag. Když ho jdu naložit do auta, musím se nejdřív rozcvičit. (smích)

Co pro vás jako rodinu bylo nejnáročnější zajistit?

Branislav: Čas a koordinaci. Málokdo si asi dokáže představit, jak těžké je sladit rodinný život s tím vším, co se točí kolem golfu. Když vypíchnu třeba letenky – každá aerolinka má jiné podmínky, jiné formuláře. Stává se, že Anička letí jako nezletilá s jednou společností tam, zpátky má letět s jinou, ale ta druhá nezletilého samotného nevezme. A pak řešíte i takovéto nesmyslné situace.

Co vás tato společná cesta naučila o vás a o vaši dceři?

Věra: Když máte tři děti, rychle pochopíte, že je nemůžete srovnávat ani škatulkovat. Každé je jiné – jedno vyniká v určitém sportu, jiné je samostatnější, a to neznamená, že to stejné můžete chtít po ostatních. Naučila jsem se přijímat individualitu a vnímat, co které dítě baví. Nejhezčí je, když objevíte jejich talent a můžete je v něm podporovat. Ať si vyzkouší co nejvíc věcí a najdou si to své. Není to o tom mít všechno nalajnované, že všichni budou hrát tenis nebo golf. Je to o podpoře jejich nadšení a přirozeného zápalu. A taky jsme se jako rodina hodně posunuli v logistice a koordinaci, bez toho by to vůbec nešlo.

Branislav: Na první dobrou to neumím přesně pojmenovat, ale řekl bych, že jsem si víc než dřív uvědomil, jak důležité je věřit, že „sky is not the limit". Když člověk něco opravdu chce, má talent, motivaci a je ochotný na sobě pracovat, může dojít hodně daleko. U Aničky se mi líbí, že pro ni není nejdůležitější být první. Jasně, výhra je super, ale jde jí hlavně o to, být dobrá v tom, co dělá a dělat to naplno, s radostí. A ještě bych dodal takovou perličku – Aniččino dvojče Honza, jsou oba velmi rozdílní, jeden hot a druhý čehý, tak ji velmi pomáhá v tom, aby byla psychicky odolná. (smích)

Kdybyste se za deset let ohlédli zpět – co by pro vás bylo tím největším vítězstvím?

Věra: To, když se nám podaří vše zvládnout s nadhledem a nezbláznit se z toho všeho. Hlavní je neztratit rovnováhu a jít dál.

Branislav: To, že to celé stálo za to.

Anna: Vítězství je pro mě to, že můžu hrát golf. Užívám si každou chvíli a jsem ráda, že jsem díky němu mohla potkat tolik skvělých lidí. Mám krásné vzpomínky na všechny trenéry, se kterými jsem trénovala – od těch prvních až po současné. Každý z nich mi předal něco důležitého. A právě díky nim mám ten vnitřní náboj, který mě v golfu posouvá dál.

Tohle zní jako perfektní tečka za naším rozhovorem...

Branislav: Ještě bych chtěl dodat, že když jsme se připravovali na rozhovor, přemýšleli jsme, na co se asi budete ptát a co bychom mohli říct, aby to bylo pro čtenáře zajímavé. Nakonec to ale všechno tak pěkně plynulo a my jsme se i díky tomu mohli trochu zastavit a více si některé věci uvědomit. Takže, díky za to.

Věra: Ano, děkujeme, že jsme si mohli užít tuto „late night show". Bylo to pro nás prima, protože od chvíle, kdy jsme naskočili do tohoto „vlaku", jsme si takové shrnutí uplynulých let ještě neudělali.

Nezbývá než Aničce popřát, aby její cesta byla úžasnou jízdou a dostala se do vysněné stanice.

Za rozhovor děkuje Magda Jochmanová
Foto: Zdeněk Sluka/Archiv Anny Ludvové

ANNINY ÚSPĚCHY
2021 – první větší turnaj – NGTM/Národní golfová tour mládeže – Masters – 3. místo
2023 – celkové vítězství v NGTM – kadetky do 16 let
2024
- SKGA Tour – 1. místo – vstup do WAGR
- European Girls Team Championship Švédsko – 9. místo
- European Young Masters Penati Slovensko – 4. místo
- Czech Young Masters – 1. místo
- APGC Junior Champioship (Filipíny) – reprezentace Evropy – 11. místo
- World Junior Girls Golf Championship Kanada – 23. místo

Slavnostní večer českého golfu – ocenění kadetka roku 2024
1. místo v celkovém žebříčku ČGF dívek do 18 let

2025
- European Nations Cup Sotogrande – 7. místo
- Internationaux de France U21 – Trophee Esmond – 16. místo
- IMG Academy Junior World Championship národní kvalifikace – 1. místo
- 1. Raiffeisenbank Czech Open Golf Tour – 1. místo