Pine Valley a příběh George Arthura Crumpa je jedním z prvních a zároveň největších amerických golfových mýtů. Tehdy stála za výstavbou hřiště vždycky skupina lidí – Crump se do díla pustil jako první sólista, aspoň pokud jde o finance. A ode dne, kdy, ač ve věcech designu hřišť absolutní amatér, začal před víc než sto lety plánovat Pine Valley, bylo jasné, že se rodí něco, co tady dosud nebylo.

„Hřiště jen pro pravé muže! Žádná jamka nesmí jít paralelně s tou předchozí! Hráč musí využít všechny hole!" To a spousta dalšího byly jeho premisy. Hra z ostrova (trávy) na ostrov, kolem divočina a spousta bankrů. Obrovský mentální i herní test. „Jestli nejsi dost dobrý, abys tady hrál, nechoď sem, tak jako nejdeš na Everest!"
Tenhle přístup dal hřišti velice rychle až nadlidský nádech exkluzivity, který platí dodnes. Každý by tady chtěl změřit síly, ale hřiště je tak privátní, jak jen může být. Jeho pověst násobí obtížnost sehnání konexí, které by vám na něj otevřely dveře. Ano, je těžké se sem dostat, je těžké dokonce i najít nenápadnou silničku kolem zábavního parku na předměstí New Jersey, která vás dovede k bráně. Ale nejtěžší ze všeho je tady zaskórovat.

Právě to odmítnutí přátelskosti, možnosti, aby hřištěm prošel třeba za cenu více ran s úspěchem průměrný hráč, je ohromnou výzvou pro hráče lepší. Ti, kdo určují pořadí nejlepších hřišť planety, staví Pine Valley téměř nepřetržitě na první místo, už od roku 1985 se na piedestalu vyhřívá mnohem častěji než jakékoli jiné hřiště.
Standard je neskutečný. Každá jamka mistrovské dílo. Bankry jsou všude, kam se podíváte. Všechny čtyři třípary si zapamatujete, každý úplně jiný, ten nejdelší měří 200 metrů a vede mírně do kopce. Dlouhé čtyřpary vás mohou utlouct, ale dokážou to i ty třistametrové. Jsou tady jen dva pětipary, protože podle Crumpa je těžké vytvořit skvělý pětipar. Ani tyto dva nejsou risk/reward jamky s možností snadného birdie. Ostatně trvalo skoro sto let, než se někomu povedlo dostat se na jejich greeny druhou ranou.

Z týčka je Pine Valley na mnoha jamkách odstrašující, přitom ale Crump nikdy nepožadoval, aby hráč musel zahrát carry delší než 150 metrů. Ovšem taky řekl, že na většině jamek běžný dobrý odpal bude k ničemu. Tvořil hřiště, které otestuje ty nejlepší a udělá je ještě lepšími. Měl rád opravdu dobré rány a tvrdil, že k výjimečným ranám musí hráče donutit hřiště. Proto si s celou krajinou hrál jako umělec, mořil se s detaily.
Říká se, že i když tady budete hrát jen jednou, každou jamku si budete navždy pamatovat. Jsou zde smíchány všechny tři školy golfového designu, heroická, trestající a strategická, často na jedné jamce. Slope rating je na maximální hodnotě 155.
Greeny jsou tu jak veliké, tak malé jako poštovní známky, na některých „zamrzly" vlny, další jsou jako sloní šlápoty, ve čtení se nejraději spolehněte na cit klubových kedíků. Někdy patujete přímo, jindy třeba kolmo na přímý směr k jamce... Rychlost greenů je 12 až 13.

Jak mohl absolutní novic v golfovém designu vytvořit takové hřiště? Golf byla už mnoho let předtím jeho absolutní priorita a byl natolik rozhodný, že obecně uznávanému pohledu na to, jak mají golfová hřiště vypadat, nevěnoval žádnou pozornost. Ale mýty jsou mýty – není úplně pravda, že hřiště projektoval sám. Pozval si na radu několik renomovaných architektů té doby, mimo jiné i věhlasného H. S. Colta. V tomto mýtus, hovořící o designu jednoho muže, s chutí a po americku přehání.

Historie
George Crump byl podnikavý mladík, už těsně po dvacítce úspěšně rozmnožoval své jmění v hotelnictví. V té době také propadl golfu, šlo mu to, stal se členem rovnou v pěti golfových klubech. Ve Filadelfii a okolí marně hledal hřiště, které by hráče dokonale prověřilo, všechna mu připadala jednoduchá. To ho dovedlo k myšlence vytvořit hřiště vlastní, náročnější, podle svých představ. Procestoval Velkou Británii i Evropu, prošel spoustu hřišť, ta novější anglická ho zajímala víc než skotské klasiky.

Projekt se pro Crumpa rychle stal posedlostí. V roce 1910 prodal své podíly v hotelech a vrhl se do práce. Terén znal ze svých loveckých výprav. A nevybral si ledajaký: písčité podloží, pinie, duby a křoví. Postavil si tam stan, aby mohl být na místě stále, a začal pozemek čistit. Samozřejmě ne sám, najal silný tým.
Vysoušely se bažiny, pomocí koní a parních rumpálů dělníci vytrhávali stromy tam, kde nepomáhal dynamit, v písčité půdě neúčinný. Napřed je počítali, u čísla 22 000 přestali – mluví se o 30 až 50 tisících. Za každý takto poničený akr (původní pozemek měřil 150 akrů, asi 60 hektarů, teď už je podstatně větší) museli vysázet na jiném místě 200 nových stromů. Tehdy se jen na málo hřištích ve větší míře měnil terén, Pine Valley se brzo začalo říkat Crumpova šílenost. Teď je to Nr. 1...

Crump si dal hned několik limitů – ne víc než dvě po sobě jdoucí jamky směly vést stejným směrem, hráči nesměli vidět žádnou jinou jamku, než na které hráli... To byly ale jen vnější znaky, topologie – tím hlavním byla (a je) ohromná obtížnost hry.
V roce 1913 přišla Crumpovi na pomoc skupina jeho přátel, amatérských hráčů z Filadelfie. Pomocí inzerátu sehnali další zájemce a založili klub, z něhož pramenily finance, ale většinu nákladů stále táhl Crump.
V roce 1914 bylo neoficiálně otevřeno 11 jamek, pak velké deště vymyly ferveje, v následujícím suchu obnažená tráva uschla, zatravňovalo se znova... Největší golfový architekt té doby C. B. Macdonald, jeden z Crumpových rádců, ohodnotil Pine Valley – bude to jedno z největších hřišť, jen jestli se chytí tráva.

V roce 1916 byl Crump totálně frustrovaný a téměř bez peněz. Od začátku prací došlo k řadě změn a náklady značně převýšily všechny představy z roku 1910. Další rok přerušila válka práce a tehdy mu už všechno přerůstalo přes hlavu. Žena mu umřela v roce 1907, děti neměl (kromě Pine Valley), peníze pryč, hřiště stále nebylo kompletní – v lednu 1918 si vzal život. Mýtus praví, že zemřel na zánět zubu, zřejmě ve snaze ochránit jeho pověst. Poslední čtyři jamky byly dokončeny pod vedením Crumpova švagra a celá osmnáctka se hraje od roku 1921.

Jamka za jamkou
Popis jamek může působit přehnaně, dramaticky, ale nepřehání!
Jednička je majestátní čtyřistametrový otvírák, pravý dogleg s dlouhým bankrem v ohybu, rána na malý green musí být přesná, když zahrajete vlevo, vpravo nebo za green, budete rádi za double bogey. Dvojka? To je nejdelších a nejzrádnějších 340 metrů v golfu. Vpravo podél ferveje jeden bankr za druhým, ke greenu prudké stoupání, svah jako minové pole s několika řadami bankrů. Špatná rána je jako rozsudek smrti. Vítejte v Pine Valley, říkají dvojce členové. Třetí jamka je 180 metrů dlouhý třípar přes pustý pískový terén s ostrůvky keřů, jen trefit podlouhlý green ve tvaru lebky, kolem něhož není nic než písek.
Následuje nejdelší čtyřpar hřiště, 450 metrů, půlka z toho je slepá rána z týčka, pak přes kopec a bankry na dozadu skloněný obrovitý green. Pozor na nepřesnou ránu, vpravo můžete trefit dům. Každý odpal z týčka je výzva, ta největší na pětce (na obrázku). Frankenstein mezi třípary. 220 metrů, přes vodu, před greenem kousek spásné ferveje pro kratší ránu, pak velký bankr, green a kolem něj co jiného než bankry, těsně za nimi po obou stranách les.
Přeskočme k sedmičce, nejdelší jamce hřiště s 575 metry. Z ostrova na ostrov, mezi nimi písečná pole. Tady číhá Hells Half Acre, pekelný půlakr, obří bankr, prý nejdelší bankr světa mimo hřiště na pobřeží moře. Nejsou tady hrábě, hráči mají nejhlubší stopy upravit sami, o zbytek se postará vítr a déšť. Přibližně tady si začnete myslet, že celé Pine Valley je jedna obrovská písečná překážka, občas přerušená kusem trávy.
Osmička začíná u vodárenské věže ve stylu holandského mlýna, kde si můžete pořídit něco na pití, na jídlo nebo, pokud potřebujete, hrstičku ibuprofenu. Má dva greeny oddělené bankrem. Stejně dobře vybavena greeny je i devítka, další dlouhý čtyřpar.

Na desítku se už dopředu těšíte, jen 130 metrů z prostředních týček, ale těsně před greenem je malý, ovšem o to hlubší bankr zvaný Devill´s Asshole. Překládat netřeba... Kolem něj nikdo neprojde bez zachvění – vyhrát se z něj je umění. Dvanáctka měří jen 300 metrů, drajv a příhra, padlo tady dokonce pár hole in one, jedno tu zvládl i caddy! Levá půlka ferveje je širokou soustavou bankrů. Green není na konci pravé poloviny ferveje, jak by se patřilo, ale vlevo, přímo za oněmi bankry.
Další jamka s 440 metry, druhá rána buď sláva, nebo smrt, čtrnáctka je dvěstěmetrový třípar přes rokli a vodu, všude jinde by to byla spolehlivě signature hole, tady jen jedna z osmnácti. Patnáctou jamkou (na obrázku) je druhý pětipar, hodně těžký, přes vodu a rovně ke greenu, kolem něhož je zase obvyklých 15 či 20 písečných pastí.

Šestnáctka je 420 metrů dlouhý čtyřpar, klasické Crumpovy ostrovy ferveje, mezi nimi pustina. Další jamka připomíná dvojku, před vyvýšeným greenem a kolem něj řady bankrů, sám green je maličký. Poslední jamka představuje brutální finiš, 440 metrů dlouhý čtyřpar. První rána z výšky – pokud je dost dlouhá – doletí přes pískovou pustinu na ostrov ferveje, druhá přes další písek, jezero a ještě jeden písek na green. Kdo není dost dlouhý nebo ostrov mine, zadělá si na řadu problémů. To ale neplatí jen pro tuto jamku...

Členové
Pine Valley je vysoce exkluzivní klub, členství se tu dá získat jen na pozvání, rozhoduje o něm představenstvo – board of directors. Zahrát si tady smíte jen na pozvání člena a musí hrát s vámi. Ženy smějí hrát jen v neděli odpoledne. Klubovna je jednoduchá, určitě ne honosná, jídelna, bar, pár salonků a několik pokojů na ubytování. Všude plno fotek George Crumpa.
Členů je na 930, jsou rozptýleni po celém světě a jejich seznam je přísně střeženým tajemstvím. Mezi těmi, o nichž se to ví, jsou či byli třeba George H. W. Bush, Sean Connery, Ben Crenshaw, Tom Fazio, Bob Hope, Robert Trent Jones ml., Jack Nicklaus, Arnold Palmer či Gary Player. Klub pro ně zajišťuje shuttle servis z filadelfského mezinárodního letiště, mohou také přistát svým letadlem na jen míli vzdáleném místním letišti. Bydlet mohou v několika domech a bungalovech, centrální hotel byste tu hledali marně.

Turnaje
I když je Pine Valley jedním z nejlépe hodnocených hřišť světa, nikdy nesehrálo roli hostitele žádného opravdu velkého profesionálního turnaje, hlavně proto, že hřiště je úzké a obvyklé desítky tisíc diváků by se jednoduše neměly kam vejít. Klub v tomto směru už několikrát vyhlásil, že není ochoten kácet stromy nebo měnit dispozici hřiště, aby mohl hostit velký podnik.
V září se zde už od roku 1922 hraje Crump Cup, turnaj, na němž se scházejí nejlepší midamatéři Ameriky. Čtyři nabité dny: první dva dny na rány, do dalších dvou dnů se vejdou čtyři kola jamkovky. V neděli, na finále, smějí od roku 1970 hřiště navštívit (jediný den v roce!) diváci. Přivezou je autobusy, nesmějí s sebou vzít foťák, kameru ani mobil, zato se smějí pohybovat po hřišti bez omezení, koridory nejsou, očekává se zdravý rozum a golfové cítění.
V knize The Complete Golfer napsal golfový architekt Robert Trent Jones, že Pine Valley je často označováno za nejtěžší hřiště světa, což sám může potvrdit. Podle jeho názoru je tady víc klasických jamek než na jakémkoli jiném hřišti na světě. A Johnny Miller, bývalý skvělý hráč a snad ještě lepší komentátor, který jen tak něco nepochválí, uvedl: „Není tady žádná slabina, žádná lehčí jamka. Každá je mistrovské dílo, každá by mohla být signature hole. Překvapení číhá za každým rohem, osmnáct unikátních a překrásných výzev."

Převzato z časopisu GOLF 3-4/2021
Text: Ivo Doušek, foto: Pine Valley

UŽITEČNÉ INFORMACE
PINE VALLEY GC
Adresa: Pine Valley Golf Club, 1 E Atlantic Ave, Pine Valley, NJ 08021, USA
Tel.: +1 856 309 3203
Počet jamek: 18 | Par: 70
Délka (yardy): 7 181 (černá) | 6 557 (bílá) | 6 174 (žlutá)