Posedlých lidí je spousta; pěkné je, když jsou posedlí něčím pozitivním. Obeplout zeměkouli v co nejbizarnější kocábce, vystoupat na všech 14 osmitisícovek nebo nejvyšší hory všech kontinentů... Golf nabízí posedlostem téměř neomezený prostor. O dvou mužích golfem posedlých jsou následující řádky.

119 hřišť – dějišť majorů
Během 159 let od prvního (Prestwick 1860) po letošní Open v severoirském Royal Portrush se majory odehrály na 119 hřištích. Dnes se do nich počítá Masters, PGA Championship, US Open a Open, v minulosti bývaly i jiné, ale prakticky stále šlo o čtyři turnaje ročně.
Šedesátiletý Američan Joey Hines hrál jako mladík Pinehurst No. 2, po letech nastoupil jako trenér do dallaského klubu Northwood a jednoho dne si uvědomil, že se na obou hřištích hrál major. Hned měl dvě, na 117 ještě nehrál. Pomalu začal sbírat další hřiště, až se z toho stala skutečná posedlost. Dnešnímu řediteli golfu v Cape Fear GC trvalo půl života, než navštívil všech 119 hřišť, což před ním nikdo neabsolvoval.

Čistě soukromá záliba, cestoval, tu vyrazil na jedno hřiště, jindy na pečlivě naplánovanou šňůru, hrál, nechával si skórekarty, míčky, fotky a suvenýry. Na některá hřiště je extrémně obtížné se dostat, ta přísně soukromá se brání nejvíc, Joey musel někdy hodně složitě hledat cestičky, ale zahrál si je všechna. Kupodivu nebylo nejtěžší dostat se do Augusty, ale do Chicago Golf Club, který má jen 112 členů a kde panují striktní pravidla.

Za nejtěžší test považuje dějiště letošního PGA Championship Bethpage Black: „Je tu potřeba velká odolnost. Po pěti jamkách jsem byl jednu pod, ale přijdou jamky 8 až 11, kde jsem ani nedopálil na green v regulaci. A pak všechny další, až ke klubovně – neumím si představit těžší hru."
Překvapila ho i Augusta, kde jsou jen dvě sady odpališť, pro členy a pro Masters. Jako správný bojovník si vybral ta delší. Hřiště se ale chovalo jinak, než znal z televize – neběhalo to. Hrál zde v prosinci, kdy klub udržuje ferveje hodně vlhké. „Augusta je Augusta dva týdny v roce, zbytek roku je to jiné hřiště," hodnotil. Nejtěžší greeny má pennsylvánský Oakmont: „Jsou všechno, o čem jste kdy slyšeli, a ještě víc."

Joey dokáže pojmenovat hřiště s nejlepším jídlem, nejpodceňovanější či nejpřátelštější klub... ten ale ve své zdvořilosti nechtěl jmenovat. Na těžkém Medinah a Pinehurst No.2 zahrál pod 70, v Northwoodu, kde působil, měl rekord 65. Tam také předvedl hole-in-one, i když beze svědků. „Velmi intenzivní, ale hořkosladký pocit," vzpomínal. Pamatuje si i asi nejhorší ránu z Augusty, kterou viděla spousta lidí...
Samozřejmě se ho ptávají, na kolik to celé přišlo. Odhady jdou až k půl milionu dolarů, ale to s úsměvem odmítá: „Kdyby to bylo tolik, žena by se mě jistě ptala, kde se vzalo a kam přišlo tolik peněz a kde je její díl z nich. Vyšlo to kousek nad sto tisíc."

Vnucuje se otázka, co bude dál? Golfový fanatik přemýšlí o novém cíli a nabízí se Ryder Cup!

Golf celý rok
Přes den golf, tu osmnáct, tu šestatřicet jamek, večer obytné auto, den za dnem, pořád dokola. Napřed to byl plán, který se rodil při návratech z golfových výletů. Potom Patrick Koenig prodal dům, opustil dobře placené místo v softwarové firmě a usídlil se v obytném voze. V ložnici televize, na které se skoro stále střídaly zprávy o počasí s kultovním filmem Caddyshack. Na malém jídelním stole editoval fotky, na síti mu rychle přibývalo fanoušků, kteří jeho cestu sledovali. Na konci jich bylo osmdesát tisíc...

Během roku si zahrál na 405 hřištích ve 47 státech USA s celkem 793 spoluhráči. Za rok nasbíral 689 berdíků a 13 eaglů, ujel 57 254 km, šestkrát pořádal ve svém pojízdném domově a jeho okolí taneční párty, setkal se s medvědy i podnapilými chuligány, když přespával na parkovištích supermarketů. Občas mu golf na hřištích nestačil, to si pak vylezl na střechu svého obydlí, odpaloval míčky do pampy a pak je zase sbíral.
Na svých toulkách se setkal se dvěma bývalými prezidenty – napřed hrál ve flightu za Barackem Obamou, takže bezpečáci důkladně prohlédli jeho fotoaparát, pak mluvil v proshopu newyorského klubu Sleepy Hollow s Billem Clintonem.

Patrick pochází z Oregonu, během své cesty sbíral na konto peníze pro místní golfové juniory, nakonec z toho bylo 20 000 dolarů. Na konci roku 2018 se pak vrátil ke své manželce, která mu celou dobu držela palce.
Není se co divit, že se od té chvíle Patrick zaměřuje na golf, cestování a publikování profesně. Nakonec získal víc praxe a zkušeností než většina dlouholetých publicistů. V roce 2019 cestoval po Kanadě, navštívil Havaj, řadu amerických států, Francii, Portugalsko. Teď mu vychází velká cestovní kniha plná fotek, popisů hřišť a veselých i vážných historek. Už tak často nestřílí míčky ze střechy, ale občas se urve aspoň na týden, to pak jen hraje, spí a fotí. Dávný golfový sen se stal jeho novým životem...

Převzato z časopisu GOLF 12/2019
Připravil: Ivo Doušek; ilustrační foto: Prestwick, Mark Alexander