Aby uspěl v jamkovce, počínal si Matt Kuchar na greenech dosti agresivně. A to je návod i pro vás. Také můžete zlepšit své skóre, jestliže tuto myšlenku přijmete za svou. Anglicky mluvící golfisté pro to mají výstižné tvrzení: Never up, never in.

Jamkovka, o které jsme se důkladněji rozepsali už v minulém vydání, je už svou povahou agresivní formát hry. I proto je tak zábavné soupeřící strany sledovat. Rány, jež obvykle nevídáme, se najednou stávají rutinní součástí hry v momentě, kdy birdie může zlomit odpor protivníka, a to i za cenu zvýšeného rizika.

Patujete, abyste vyhráli jamku, nebo ji alespoň půlili. Skóre nehraje roli. Zatímco při hře na rány jsme svědky dlouhých patů, jejichž primárním cílem je maximální přiblížení míčku jamce, v jamkovce se vše točí kolem v úvodu zmíněného pořekadla: Never up, never in. Což znamená, že pokud míček jamku nepřejede, nemá šanci v ní skončit. I proto patří k mistrům jamkovky Ian Poulter, který ve velké většině případů pošle míček na zadní hranu, případně do metru za ní. Z metrové vzdálenosti si je totiž takřka stoprocentně jist úspěšností. A stejně agresivně si při svém triumfu počínal i Kuchar.

Matt doporučuje amatérům převzít tento styl uvažování. Důvod je prostý, mnohem menší pozornost totiž věnují rychlosti patu, zatímco dráhu čtou pozorněji. Jestliže průměrný amatér úplně zapomene na dráhu patu a soustředí se na to, aby míč poslal do jamky, případně ne víc než metr za ni, dramaticky si vylepší skóre.

Další důvod, proč přijmout agresivní počínání na greenech za své, je daný tím, že amatérští hráči v drtivé většině případů špatně vyhodnocují breaky. Když však míč pojede dostatečně rychle, aby přejel jamku maximálně o metr, tolik se z dráhy neodchýlí. Vyzkoušejte vše v tréninku a poté na hřišti, sami uvidíte, co to s vašimi výsledky udělá.

Foto: Globe Media/Action Images