Mark Wilson si je vědom, že nepatří mezi žádné paliče. V této kategorii figuruje totiž až na začátku třetí stovky pořadí s průměrným drajvem v délce 273,7 yardu. Uvedený hendikep tak musí kompenzovat jinak. Řešení má jméno krátká hra.

Přesvědčil se o tom i Robert Garrigus, se kterým šel Mark bok po boku ve finálovém kole Humana Challenge. Jen díky bravurně zvládnutým úderům z okolí greenu si Wilson došel pro pátý titul na PGA Tour. Nejprve to byla perfektní rána z bankru na dvanáctce a poté několik zdařilých patů.

Pokud jste na tom podobně jako Mark a nepatříte k dlouhým hráčům, uvědomte si jedno – je mnohem snazší pilovat krátkou hru k dokonalosti, než prodloužit drajvy o deset či dvacet metrů. Schopnost dostat míček do jamky z okolí greenu vždycky vítězí nad dlouhou ranou, zejména to platí na klubové úrovni.
Položte si jednoduchou otázku: Kolik greenů v regulaci jste naposledy na hřišti zasáhli? Jestli devět, pak jste zatraceně dobrý golfista. Reálnější odhad však hovoří o třech až čtyřech na osmnáct jamek. Následně vám zbývá čtrnáct pokusů zachránit vše přihrávkou a jednopatem.

V takovém případě se už vyplatí důkladný trénink chipu i pitche. Zkoušejte tyto rány a používejte lob i sand wedge, hrajte z různých míst, trénujte odlišné druhy přihrávek. V dalším kroku se přesuňte na jamkoviště. Vytvořte si několik met zhruba v půlmetrových intervalech od jamky a ke každé metě dejte pět míčků. Jakmile zvládnete proměnit tři až čtyři paty z každé mety, patujte z různých míst greenu, přičemž se snažte dostat míček do jamky maximálně na dva údery.
Zařaďte toto cvičení do přípravy před soutěžním kolem, pomáhá v koncentraci a určitě se projeví i v konečném výsledku.

Na závěr zdůrazním, že mé doporučení neznamená rezignovat na nácvik ran plným švihem, zlepšíte-li však hru z okolí greenů, na skóre to určitě pocítíte víc, než když se z týčka prodloužíte o pět metrů.

Foto: Globe Media/Reuters