Jamkovka je v golfu v mnoha směrech speciálním formátem. Nehraje se jako při hře na rány proti hřišti, ale proti konkrétním soupeřům. A i když si to rozdáte třeba s přáteli o kávu, nebo o oběd po hře, může to při takovém souboji i pořádně „jiskřit" – nikdo přece nechce prohrát.

Součástí jamkovky je i to, že soupeři můžete odpustit závěrečný pat v okamžiku, kdy hraje z takové vzdálenosti, z níž už je jisté, že nemůže minout. Ale jaká je ta vzdálenost, kdy pat soupeři darovat a kdy ještě ne? Golf je sport gentlemanů a darovaný pat je také projevem sportovního ducha, jenže se takový okamžik může stát i předmětem sváru. Ostatně, vypjaté bitvy o Ryder Cup leckdy přinesly i kontroverzní situace.

I proto může být zajímavý pohled špičkového profesionála, konkrétně Viktora Hovlanda, jak se on staví k darovaným patům. „Řekl bych, že jsem fér hráč. Pokud jde opravdu o doklepnutí míčku do jamky, tak ho dám. Ale pokud existuje šance, že soupeř svůj pat nemusí proměnit, nechám ho hrát. Při hře na rány se mockrát stává, že i krátké paty v jamce neskončí. Pokud takovou situaci ten druhý vezme špatně, budiž, nemůžu s tím nic dělat," popsal Hovland svůj postup při jamkovce.

Kdy soupeři věnovat krátký pat, je asi jasné, ale kdy mu ho nedarovat? Dáme vám pár tipů, kdy ránu soupeři nevěnujte a třeba se vám budou při jamkovce hodit...

1. Když si myslíte, že pat váš soupeř nezvládne.
Tohle je jednoduché pravidlo a rozhodně ho využívejte. Pokud jste přesvědčeni, že váš soupeř promění třeba i poněkud delší pat, věnujte mu ho. Ale jakmile cítíte, že ho spíš mine, rozhodně mu nic nedarujte.

2. Když si o darování patu řekne soupeř sám.
Někdy se stane, že si soupeř o věnování patu řekne. Ať už přímo, nebo nepřímo dotazem ve smyslu: Jak to vidíš? Někdy to může být součást dohody v okamžiku, kdy vaše míčky leží zhruba stejně daleko od jamky. Pokud máte sami ten den trable s patováním, dohodu berte, ale jinak určitě ne. Žádost o pat je projevem slabosti, nejistoty. Obojí můžete v duelu zužitkovat.

3. Když je to pat, který znamená vyhranou jamku.
Jestliže váš soupeř patuje na vítězství na jamce, nebo dokonce v zápase, postupujte podle dalšího jednoduchého pravidla: Nechte ho jamku dohrát. I když má před sebou i hodně krátký pat. Ostatně, patuje na vítězství, tak ať si to užije. Ale někdy se trefit nemusí...

4. Když právě soupeř trefil parádní ránu.
I v bitvách ryzích golfových amatérů se stane, že soupeř zahraje naprosto úchvatnou ránu a míček skončí jen kousek od jamky. Asi by se slušelo pat věnovat, ale mezi amatéry také platí ono okřídlené, že po posvícení přichází půst. Tedy po skvělé ráně mizerná. A navíc, pokud se opravdu stane, že po skvělé ráně soupeř nepromění krátký pat, ještě to otřese jeho sebevědomím a z jamky odejde otrávený, že nevyužil parádní šanci.

5. Když jste soupeři předtím věnovali několik ran.
Jamkovka je také mentálním duelem. Soupeři věnujete několik krátkých patů za sebou, trochu ho tím ukolébáte do pocitu bezpečí. Falešného. Prostě tuhle řadu několika darovaných patů najednou utněte a nechte ho zahrát i relativně krátkou ránu. Vykolejíte ho ze zajetého rytmu, znejistíte ho. A o to v jamkovce přece také jde. Přesně v takové chvíli můžete otočit vývoj zápasu na svou stranu.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: Pixabay.com