Není to žádné senzační odhalení něčeho právě teď objeveného, nebo nějaké převratné novinky, ale ne nadarmo se říká, že opakování je matka moudrosti, a tak pojďme připomenout co se v golfu přesně skrývá pod pojmem albatros. V každém případě, platí, že tenhle „pták" je v golfu hodně vzácný...

Jeden takový albatros padl na nedávném US Open v Oakmontu. Trefil ho Patrick Reed a věřte, nevěřte, byl to teprve čtvrtý albatros v celé historii US Open. A to se letos hrál už v pořadí 125. ročník jednoho ze čtveřice majorů.

Pokud zahrajete v golfu jamku v normě, zahráli jste par. Prakticky všechny golfové jamky na světě mají par 3, 4 a 5, jen zcela výjimečně najdete i hřiště s parem 6. Když se vám daří, a stlačíte své skóre pod par, sáhla golfová terminologie do ptačí říše, aby označila úspěšné zdolání té, či oné jamky.

Začíná se obecným výrazem „birdie" pro jednu ránu pod par, například 3 rány na čtyřparu. Původně se takovému skóre na jamce říkalo v americkém slangu „wonderful", ale birdie postupně zcela zdomácnělo.
Následuje o poznání vzácnější a cennější „eagle" pro skóre dvě rány pod normu jamky a nakonec je „albatros" pro skóre tři rány pod par jamky. Američaně poměrně často používají výraz „double eagle", zatímco britští a evropští golfisté obecně preferují albatros.

Ten důvod, proč právě tohle skóre tři rány pod normu jamky, získalo označení albatros, podle historiků souvisí s vzácností dotyčného ptáka vzhledem k tomu, že 21 z 22 druhů albatrosů ve světě je podle Mezinárodní unie pro ochranu přírody na stupnici někde mezi „zranitelnými" a „kriticky ohroženými".

Nepochybně ale v označení tohoto výjimečného golfového momentu hrál roli i fakt, že albatrosové jsou působiví ptáci a někteří vzácní jedinci se mohou pochlubit největším rozpětím křídel v ptačí říši. Takže příhodný výraz pro jev v golfu, který se v golfu objevuje opravdu jen velmi zřídka – buď hráč promění svou druhou ránu na pětiparu, nebo hned první na čtyřparu.

Zatímco birdie zahrají golfisté během svých kariér všichni a i docela často a velká většina z nich zažila i nadšení poté, co zahráli eagle, zahrát albatros se drtivé většině zahrát nepodaří nikdy. Leckdy se takovému okamžiku ani nepřiblíží.

To je z velké části dané délkami ran, které jsou golfisté různých úrovní svými holemi zahrát. Je relativně malé procento lepších a delších hráčů je schopno pravidelně zasáhnout greeny na pětiparových jamkách druhou ranou, nebo dostřelit na green na kratších čtyřparech. Tohle zkrátka musíte umět, abyste vůbec měli šanci dosáhnout albatros.

Podle expertů, je šance, že někdo trefí při golfu albatros minimálně milion ku jedné, ale na profesionálních tour, kde hráči většinu grenů petiparů zasahují druhou ranou a na řadě kratších čtyřparů útočí driverem na green, přece jen každou sezonu nějaký ten albatros padne. Ale jen ve velmi malých počtech.

Jedním z nejpamátnějších byl ten, který v roce 2012 trefil Louis Oosthuizen ve finálovém kole Masters na pětiparové jamce č. 2. Čtyřkou železem trefil okraj greenu a míček poté obkroužil velkou část jamky, než zmizel v jamce. Tahle rána dosud patří mezi desítku těch nejúžasnějších v historii prvního majoru sezony na hřišti Augusta National.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: Golf