Možná to už dnes ani lidé, kteří hrají a mají rádi golf, nevědí, ale v dávné golfové minulosti byly golfové míčky zcela hladké. Až v roce 1905 přišel hloubavý anglický inženýr jménem William Taylor na to, že hladké být nemusí, a přesto budou létat dál. Tehdy vymyslel dimply, tedy důlky na míčku, které vlastnosti míčků změnily poměrně zásadně.

Golfový míček uchopí každý hráč do ruky během hry mockrát. Ale přemýšleli jste někdy o tom, proč mají míčky na sobě tolik malých důlků? Rozhodně to není proto, aby si je někdo spletl s pingpongovými míčky. Důvod je prostý – pomáhají letu míčku. Po staletí byly golfové míčky hladké, protože se předpokládalo, že hladký kulovitý tvar nejlépe zajistí, že míček poletí nejdál a ještě se bude daleko i kutálet. Jak se později kázalo, pravda to nebyla.

Na začátku 20. století si William Taylor začal všímat toho, že golfisté mají tendenci odpalovat dál v případě, že hrají už s otlučeným míčkem s ne zcela rovným povrchem na rozdíl od zcela nových. Velice rychle si uvědomil, že vrypy a hrboly na starých míčcích činí ten rozdíl ve vzdálenosti a pustil se návrhu moderního míčku s pevnými a pravidelnými důlky po celém jeho povrchu. A měl úspěch. Brzy stáli golfisté fronty, aby si jej mohli koupit.

V principu to funguje tak, že dimply vytvářejí kolem míčku jakousi aerodynamickou turbulenci, která snižuje odpor vzduchu a míček letí dál.

Jakmile vešel Taylorův objev ve všeobecnou známost, začaly se vyrábět míčky s různými typy důlků včetně asymetrických vzorů. Toho začali hráči hojně využívat při volbě míčku pro nejvhodnější typ rány, a tak byla asymetrie časem postavena „mimo zákon". V současnosti má většina moderních golfových míčků na svém povrchu kolem 300 až 500 dimplů. Některé z nich jich na sobě měly dokonce až tisíc. Rekordmanem je míček s 1070 dimply.

Připravil: Alois Žatkuliak