Historie golfových míčků je dlouhá a také pestrá. Začíná u dřevěných míčků, přes „péřové", tzv. gutty míčky, až po míčky z navinuté gumy a moderní vícevrstvé míčky. To je hodně rychlý a stručný přehled vývoje a historie golfových míčků. Podívejme se na něj přece jen trochu zevrubněji...

V úplných počátcích golfu ve Skotsku se s největší pravděpodobností hrálo s dřevěnými míčky. Později se objevil tzv. chlupatý míček, měšec naplněný chlupy. Po něm přišel slavný péřový míček, což byl kožený váček naplněný husím peřím. Ten byl nejoblíbenější od počátku 18. století, ale poprvé je o něm zmínka v básni z Nizozemska už z roku 1657.

Mistrem ve výrobě péřových míčků byl Allan Robertson ze St. Andrews, který si vzal do učení Old Toma Morrise a naučil ho tomuto umění. Výroba péřových míčků byla časově velmi náročná – jeden člověk zvládl vyrobit jen tři až čtyři míčky denně.

Spolupráce Robertsona a Morrise skončila v okamžiku, kdy Robertson přistihl Morrise, jak hraje s gumovými míčky typu „gutty". Tyto míčky se používaly od poloviny 19. století až do přelomu století. V roce 1901 se totiž objevil nový míček s gumovým jádrem a navinutou konstrukcí patentovaný Bertramem Workem a Coburnem Haskellem. Míček „Haskell" tehdy způsobil doslova revoluci ve hře, protože létal mnohem dál než obvyklé gutty míčky.
Míčky s gumovým jádrem byly na začátku 20. století vrcholem technologie a výrobci experimentovali s různými povrchy, např. síťováním, výstupky, ale do roku 1905, kdy William Taylor přišel s důlky, se začaly požívat právě tzv. dimply, tedy důlky.

Tehdy ještě neexistoval žádný standard ani norma pro velikost a hrmotnost míčku. To se změnilo až v roce 1920, kdy se R&A a USGA dohodly, že maximální hmotnost míčku bude 1,62 unce (asi 45,93 gramu) a průměr nebude menší než 1,62 palce (asi 41,15 mm). Minimální průměr míčku pak USGA ještě změnila v roce 1932 na 1,68 palce (asi 42,67 mm), ale R&A tuto změnu posvětila oficiálně až v roce 1990.
Třicátá léta přinesla další zásadní inovace v designu míčků. Firma Spalding představila první navinutý míček s kapalným jádrem, mezi proslulé míčky se zařadil i Dunlop 65, či míček Wilson Staff, který údajně opouštěl hlavu hole o 40 % rychleji než jiné míčky té doby.

Zásadní zlom přišel v polovině 60. let, kdy byl poprvé jako materiál potahu použit Surlyn, houževnatý a pružný ionomer do firmy DuPont. První patent získala firma Ram a uvedla na trh míček Golden Ram v roce 1968. Výrobci začali díky novým povrchům experimentovat s různými vzory důlků. Firma Titleist už v roce 1973 vyvinula vzor na bázi dvacetistěnu, který rozděluje povrch do dvaceti oblastí a tento tvar používá dodnes.
Navinuté míčky dominovaly trhu až do konce 20. století, ale už na The Open v roce 1986 se Greg Norman stal prvním hráčem, který vyhrál major s nenavinutým míčkem. Tehdy s modelem Spalding Tour Edition. Titleist uvedl v roce 2000 model Pro V1, první nenavinutý míček s pevným jádrem, který se stal velice oblíbeným mezi profesionálními hráči. Dnešní prémiové míčky jsou nenavinuté a obvykle mají více vrstev.

Vývoj se ale nezastavil a otázkou je, kam se posune dál. Pravidla o výkonu golfového míčku a jeho dalších vlastnostech platí už od roku 1976. Ale změní se. V roce 2023 R&A a USGA oznámily, že se pravidla změní, aby se omezil negativní dopad stále rostoucích vzdáleností ran s ohledem na dlouhodobou udržitelnost golfu. Profesionálové začnou používat nové míčky s „omezenou dráhou letu" v roce 2028 a rekreační hráči o dva roky později.
Nové míčky by měly zkrátit délku ran o 13 až 15 yardů (11,89 až 13,72 metru) pro nejlepší hráče, od 9 až 11 yardů (8,23 až 10,06 metru) pro průměrné profesionály a o 5 až 7 yardů (4,57 až 6,40 metru) pro průměrné profesionálky.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: Golfinfo.cz