Kyle Phillips je ve světě golfu skutečně „těžká váha". Vždyť jeho podpis najdeme u takových skvostů jako Kingsbarns, Valderrama, Yas Links či Grove. Jak se rodí dobré hřiště? Může architekt pomoci s průchodností hřiště? Co udělat pro to, aby počet golfistů rostl? Nejen na tyto otázky se renomovaný architekt pokusil nalézt odpověď v následujícím rozhovoru.

Kdy jste poprvé „přičichl" k architektuře golfových hřišť?

Do tohoto businessu jsem vstoupil záměrně. Státní kansaskou univerzitu jsem absolvoval v roce 1981, konkrétně jsem se věnoval krajinné architektuře, což při zpětném ohlédnutí vypadá až neobvykle. Obecně byla v trendu spíš práva, což byla cesta i pro mě, pokud bych se neuplatnil s bláznivou myšlenkou navrhovat golfová hřiště. Během studií jsem měl to štěstí, že jsem získal národní cenu a po ukončení studia jsem absolvoval několik pohovorů, jeden z nich i s Robertem Trentem Jonesem sen. v kalifornském Palo Alto. Najal mě a od té doby v Kalifornii žiju.
Vždycky jsem rád něco budoval, zajímal se o plány, mapy i design, je to cesta, kterou se ubírám. Kdo dobře zpívá nebo píše, připadá mu taková činnost snadná, stejné je to se mnou v případě výstavby golfových hřišť. Každý má vlohy pro něco jiného, u mě je to design a jsem šťastný, že se mohu věnovat činnosti, jež mi tolik sedí.

Jste velkým příznivcem linksových hřišť, kde se ona náklonnost vzala?

Jezdíval jsem do Evropy a pozorování pravých linksových hřišť zcela změnilo můj způsob uvažování. Vyrůstal jsem na hřišti Tillinghast a pracoval pod vedením Roberta Trenta Jonese sen. i jeho syna Roberta, což byla nadmíru atraktivní štace pro začátek. V rané fázi mé kariéry mě tak formovali převážně američtí designéři, kteří po druhé světové válce vytvořili řadu úžasných hřišť.
Byla to velmi dobrá hřiště, ale pokud jsou zasazena v plochém terénu, můžete víceméně vybudovat jen to, co půda a reliéf nabízí. Pan Jones má na svém kontě hezký seznam projektů a osobně se mi jeho styl líbí. Byl velmi přirozený, sotva jsem si mohl pro učednická léta vybrat lepší podmínky. Poté jsem ale objevil spoustu úžasných hřišť navržených v první půli minulého století architekty z Velké Británie. Přišli do USA, měli procestovaný celý svět a přinášeli zkušenosti a znalosti z linksových a vřesových hřišť. Své znalosti i kreativitu využili při vybudování nových děl, která se stále drží ve stovce nejlepších hřišť světa!
Práce v Evropě a možnost všechno vidět na vlastní oči tak přenesla můj zájem k linksům, které nabízejí úplně jiné dimenze hry, takové, jaké na hřištích amerického střihu nenajdete.

Kdo patří mezi vaše oblíbené golfové designéry?

Ve Státech každý hovoří o Alisteru MacKenziem, ale mně osobně daly víc pobyty v Evropě, kde jsem si opravdu užíval díla Harryho Colta. Z toho, co před sto lety vytvořil, si stále mohu brát mnohé a aplikovat to ve svých projektech, ať už to jsou komplexy greenů, které mají méně kontur než ty od MacKenzieho. Pokračovat mohu Tomem Simpsonem a jeho hřištěm Cruden Bay, mimochodem ten se podílel i na výborném Real Club de la Puerto de Hierro, a mohl bych jmenovat další hřiště budovaná v podobném duchu, jež vykazují architektonické prvky typické pro Colta a další, které obdivuju. Nicméně Harry Colt, jako člověk i jeho profesní dráha a způsob spolupráce s ostatními, včetně životnosti jeho děl, je prostě pozoruhodný. Kdykoliv se mi naskytne možnost vidět některé z jeho designů, neváhám.

Grove byl vás první počin v Anglii. Naplňuje vás pýchou?

Dovolím si tvrdit, že kdo sem přijede poprvé, nikdy na Grove nezapomene. Vždycky je ve vynikající kondici, stejně jako servis, který se vám dostane od příjezdu až do chvíle, kdy resort opouštíte. Bylo mi potěšením pracovat s vlastníky, všechno běželo od počátku zcela bez chyby. V tomto případě se jednoduše protnuly myšlenka vlastníka s naší filozofií, což se vždycky ve výsledku projeví pozitivně. Rád se sem budu vždycky vracet, neboť mě k tomuto hřišti vážou skvělé vzpomínky, ať už jde o samotný návrh nebo výstavbu. Celý tým pracoval na jedničku a moc rád jsem viděl mnohé ze známých tváří, když jsme hřiště otevírali.

Myslíte, že model uplatněný v Grove, v němž se nabízí prvotřídní servis i produkt na bázi „zaplať a hraj", lze použít i jinde?
Domnívám se, že jde o jedinečný model. Negolfisté a vlastníci přišli s jiným úhlem pohledu, z čehož vzešla řada zajímavých myšlenek. Lidé, kteří nejsou až tak úzce spojeni s golfem, nevidí jen les, ale jednotlivé stromy. Viděli prostor na trhu. Je třeba ocenit obchodní stránku věci, ve které nehrají prim členové. Naopak umožnili přístup ubytovaným hostům, kdykoliv budou mít chuť si zahrát golf.
Samozřejmě když máte klubové členy, chtějí hrát v sobotu dopoledne a ve všech frekventovaných časech. Model uplatněný v Grove nicméně eliminuje možné konflikty vytvořením klubové atmosféry ve smyslu kvality a kondice dostupné každému. V tomto zde odvedli skvělou práci! Díky servisu od A do Z poskytovaného všem má každý návštěvník pocit, jako by zde byl členem. Oceňuji tuto myšlenku i způsob, jak ji realizují v praxi.

Na hřišti Grove proběhl roku 2006 v Británii poprvé podnik ze série WGC. Jak k tomu vlastně došlo?

Seběhlo se to vcelku přirozeně. Měl jsem co do činění s lidmi kolem President's Cupu a byl jsem ve spojení s PGA Tour ve Washingtonu, kde se mě jeden z pracovníků ptal, na čem právě dělám. Zrovna otevřeli Kingsbarns a on mi říkal, že se mu hřiště moc líbilo. Při té příležitosti jsem prozradil, že děláme na jednom projektu v Londýně. Nečekal jsem, že by z tohoto hovoru něco vzešlo – je úsměvné, když se ohlédnu zpátky, jak se kolikrát věci vyvrbí – ale prostě jedna věc navazovala na další.
Grove nebylo primárně navrženo, aby hostilo velké akce, ačkoliv vlastníky tato myšlenka nadchla. Od začátku tak mělo hřiště skvěle nakročeno a získalo velkou popularitu, která se odrazila v jeho návštěvnosti. Z mého pohledu je to až děsivé, protože to byl přímo raketový start. Lidé si jej velmi oblíbili. Když sem pak přijel Woods, v té době téměř pro všechny golfový bůh, a hrál úžasný golf, bylo jasné, že lepší reklamu si nemohli přát!

Chtějí na Grove hostit další velké akce?

Na světě je několik vynikajících hřišť, která podobný turnaj nikdy nehostila a ani po tom netouží. Pořadatelství není známka úspěchu nebo kvality, ale někdy je to dobrá příležitost, jak se prezentovat veřejnosti. Ani v Grove nemusejí uspořádat žádnou další akci takového rozměru, ale pokud by k něčemu takovému mělo dojít, musí jít o významnou akci s odpovídajícím startovním polem. Napoprvé, kdy sem tak významný turnaj zavítal, všichni pěli chválu na hřiště i jeho polohu blízko Londýna, dostupnost i zázemí, což jsou důležité předpoklady, abyste se vůbec ocitli v hledáčku pro turnaje podobného charakteru.

Co se skrývá za skvělým hřištěm?

Je to kombinace celé řady věcí. Ať už jde o tým a celé partnerství. Vlastník musí mít vizi, poté přichází designér, jehož úkolem je myšlenku realizovat. Vše se rodí pod vašima rukama a dílo vracíte vlastníkům, na kterých je, aby sem přivedli hráče, a resort udržovali. Celé to stojí dost úsilí. Najdete velmi dobře navržená hřiště, ovšem špatně udržovaná, takže nedosáhnou nejvyššího standardu. Mohla by patřit k prvotřídním resortům, nicméně vlivem špatné údržby ztrácejí lesk. Krása je ovšem otázkou vkusu, a tak hřiště, které je pro někoho top 10, v očích jiného figuruje třeba na chvostu stovky.

Která hřiště patří k vaším nejoblíbenějším?

Cypress Point v Kalifornii je nádherné na hru i na procházku, zvlášť za slunečného počasí je to nezapomenutelný zážitek. Část jamek mezi dunami je nadmíru zdařilá a pak se vydáte na pobřeží. Existuje-li nějaké hřiště, které by si měl člověk v životě aspoň jednou zahrát, pak tohle bude v seznamu hodně vysoko. Není to jednička nebo dvojka ve Spojených státech, ale možná by mělo být. Pebble Beach je rovněž dobré, ale Cypress řadím výš.
Další, které mě napadá, je Pine Valley – písečné, delší, v jistých ohledech obtížné a jedinečné. Myslím, že si zaslouží i tu bombastickou reklamu. Vždycky jsem si užíval hru v Turnberry. Zalíbilo se mi, když jsem pracoval v Kingsbarns. Jedna věc, kterou by měl každý golfista udělat, je navštívit St. Andrews a zahrát si Old Course. A je úplně jedno, zda to hřiště máte rádi či nikoliv, je to jeden z nejúžasnějších golfových chrámů, celé to divadlo, atmosféra kolem resortu... Slovy se to těžko popisuje.
A vždycky jsem tvrdil, že by se opravdový golfista měl vydat do londýnského Swinley Forest, přijet tam a vyfotit si jednotlivé jamky. A potom si v klidu sednout a zaobírat se myšlenkou, jak mohli vytvořit takový skvost. Když rozkvetou vřesoviště, pak každá z jamek „vypráví svůj vlastní příběh". To všechno jsou resorty, které v mém seznamu figurují hodně vysoko.

Co dalšího má společnost Kyle Phillips Golf Course Design momentálně v plánu?

V listopadu jsme otevřeli naše první hřiště v Jižní Koreji. Šlo o naši asijskou premiéru. Nachází se v oblasti Jižního mysu, kde se hory střetávají s mořem, moc pěkné scenérie. Nejedná se o links, nýbrž o pobřežní typ hřiště. Další otevíráme v Kalifornii. Menlo Country Club byl zprovozněn už v roce 1906 v Silicon Valley, my jsme původních 6 300 yardů natáhli o nějakou pětistovku. Z architektonického hlediska jsme jamky přetvořili, takže jsou nyní zajímavější. Od července se o tom můžete přesvědčit na vlastní kůži.
Budujeme druhé hřiště v marockém Agadiru. Už jsme oseli devět jamek, příští rok by měla být osmnáctka kompletní. Předělali jsme i devět jamek v Real Club de Las Brisas poblíž Marbelly, druhou devítku plánujeme dodělat v letos září. V tuto chvíli dokončujeme i pár detailů ve Valderramě, takže se určitě nenudíme. Občas to jsou drobnosti, ale i ty mám na své práci rád.
Měli jsme velké štěstí i v době krize, kdy jsme dostali práci na řadě různých míst světa, oslovovali nás vlastníci i kluby. Naše projekty tudíž zdárně běží a já jsem šťastný, že se mohu věnovat práci, která je mi zároveň koníčkem.

Kterou ze svých realizací považujete za největší výzvu?

Každý projekt je výzva sama o sobě, a to z mnoha různých důvodů. Někdy musíte překonávat určitá omezení ze strany vlastníků, někdy jsou překážky dány místem, ve kterém pracujete. Osobně za svůj největší počin považuji Yas Links. Měli jsme co do činění s nezřetelnou pobřežní linií, potýkali jsme se s vysokou teplotou, specifickým podložím a času na výstavbu bylo docela málo. To všechno se u jediného projektu nastřádalo, o to víc si cením výsledku. Jde o jedno z nejkrásnějších hřišť světa a nejlepší na Středním Východu. Uznání a obliba hřiště je nám velkou satisfakcí.

Delší dobu se hovoří o kontrole výbavy. Myslíte si, že jsme tomuto stadiu blíže? Může to podle vás pomoci hře?

Zkuste si přečíst knihy napsané před 100 lety. Jsou plné debat o tom, jak daleko lze poslat míč a jak výbava ovlivňuje hru. I ve své krátké éře pamatuji, že Jack Nicklaus hrával z týčka 267 yardů, a každý byl ohromený tím, jak je dlouhý. Podíváte-li se na to číslo dnes, musíte se usmát. Tím odpovídám na téma přínosu nových technologií. Jako golfový architekt mám svůj pohled na věc, nicméně mým úkolem je nabídnout design, který s technologií koresponduje.
Vidím prodlužování mistrovských odpališť, ovšem golfisté hrající z předních odpališť by chtěli hrát hřiště v podobě jako před 30 lety. Proto je obtížné realizovat projekt, ve kterém se dokonale snoubí hratelnost a současně zábava z pohledu co nejširšího spektra hráčů. Je na nás, abychom dostáli současným trendům. Já sám se domnívám, že hra bude čím dál tím víc o tvarování ran a jejich kontrole.

Můžete, jakožto golfový architekt, udělat něco pro vypořádání se s pomalým tempem hry?

Ano, je tu pár věcí, s nimiž můžeme pomoci. Společnosti jako Troon nabízejí kliniky a snaží se zájemce seznamovat s etiketou a přípravou na hru, ale zároveň je zde problém spočívající v tom, že se tito začátečníci učí hru na mistrovských hřištích bez předchozích zkušeností s golfem. Přirovnal bych to k lyžování. Když vezmete na svah někoho, kdo nikdy nelyžoval, a pošlete ho dolů z černé sjezdovky, určitě si jízdu příliš neužije. Potřebuje mírný svah. A stejné je to s golfem, kde pro začátek postačí kratší hřiště.
Někdy se cítím provinile, když bereme začátečníky na hřiště, které je nad jejich síly. Vím, že někde to řeší posunutím odpališť dopředu, takže je hřiště snazší, ale zase tu máte dlouhé přesuny od greenu k odpališti, což hru nezrychlí žádoucím způsobem. Je to otázka, o které se už dlouho diskutuje.

Může být golfový architekt nápomocen udržení klubových členů na hřišti?

Pokaždé, když dojde k ekonomickým změnám, lidé cítí, že musejí víc pracovat, takže pokles počtu hráčů je přirozeným výsledkem ekonomické síly. Stejně je tomu i v jiných oblastech. Jakmile se ekonomie stabilizuje, lidé se ke golfu vrátí. Dnes tu navíc máme konkurenci v dalších sportech nebo v technologiích, takže lidé tráví volný čas i jinak než sportovními aktivitami.
Čas je vzácný, proto se musíme ptát, co s golfem dělat, aby přilákal hráče. Je potřeba se podívat na celý průmysl – už zazněly návrhy týkající se kratších hřišť, třeba tříparových. Já osobně bych hledal řešení v jiných formách golfu, neodsuzoval bych ani indoory, kde se lidé mohou s hrou seznámit, strávit pár hodin s holí a třeba je golf natolik chytne, že se později přesunou na „velké" hřiště.

Převzato z časopisu GOLF 12/2014
Text a foto: James Lovett

Grove Stay & Play
Vychutnejte si jednu noc se snídaní v hotelu Athenaeum v londýnském Mayfair a k tomu kolo golfu na hřiště Grove. Cena začíná na 329 librách (neděle). Krátkou zastávku zahrnující ubytování na jednu noc, jedno kolo golfu se snídaní v luxusní restauraci The Glasshouse pořídíte už od 179 liber.
Rezervace lze zajistit prostřednictvím mailu: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo na telefonu: 01923 296010.

Kontakt
THE GROVE
Chandler's Cross, Hertfordshire, WD3 4TG, England
Tel.: 01923 296010
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.thegrove.co.uk

STRUČNÁ VIZITKA KYLE PHILLIPSE
Od roku 1997 je prezidentem společnosti Kyle Phillips Golf Course Design v kalifornském Granite Bay, kde zároveň pracuje jako architekt golfových hřišť. V letech 1981–1997 působil jako viceprezident a architekt ve společnosti Robert Trent Jones II Golf Course Design v Palo Alto.
V uplynulých 30 letech získával zkušenosti z řady návrhů v Evropě, kde ho velmi ovlivnily linksy a vřesová hřiště. Jeho designérský podpis najdeme ve více než 30 zemích pěti kontinentů, kdy si vysloužil renomé u více než 60 zadavatelů. Ti ocenili jeho kreativitu a citlivý přístup k prostředí.
Společnost poskytuje kompletní servis. Každé z navržených hřišť je zcela unikátní. Pramení to z přesvědčení, že každý resort musí mít vlastní charakter respektující ráz místa, přírodní druhy, polohu i historii.

Členství v profesních organizacích
American Society of Golf Course Architects
American Society of Landscape Architects
Associate Member, Urban Land Institute

Vzdělání
Kansas State University, 1981

Účast na seminářích
GCSA Annual Convention
European PGA Superintendents Convention
California Golf Course Superintendents Annual Meeting
Society of Golf Course Appraisers Meeting
World Scientific Congress of Golf
American Society of Golf Course Architects Remodeling University
Northern California Professional Golfers Association
Crittenden Golf Expo