Matias Domínguez, student Texas Tech University a rodák ze Santiaga de Chile, ani nemusel říkat, kdo je jeho golfový vzor. Dlouho předtím, než v rozhovorech pro tisk po Mistrovství amatérů Latinské Ameriky zmínil Phila Mickelsona, bylo jasné během čtvrtého kola tohoto šampionátu, že jeho letošní vítěz si nezadá v noblese a srdečnosti chování se svým idolem.

VÝSLEDKY MASTERS 2015 SLEDUJTE ZDE>>>

Dvaadvacetiletý Domínguez vstupoval do šampionátu (15.–18. 1. 2015, Buenos Aires) jako 421. hráč amatérského světového žebříčku, tedy jako nejníže umístěný reprezentant z šestice reprezentantů Chile a daleko za žebříčkovým postavením hlavních soupeřů. Nicméně na hřišti promočeném náhlými sprškami prokázal neobvyklou lidskou a hráčskou zralost a mentální odolnost.
Hlavní souboj se odehrál v posledním kole mezi Argentincem Alejandrem Tostim, Álvarem Ortizem z Mexika, André Tourinhem z Brazílie a právě Domínguezem. Od 13. jamky začala atmosféra na hřišti „houstnout" a argentinští diváci se začali chovat spíše jako vandalové a křičet Chilanovi do švihu. Nicméně Matias ve chvíli, kdy byl jeho sen o účasti v Masters podroben nejen těžké zkoušce nervů a hřiště, ale také nefér metodám psychického nátlaku publika, výzvu ustál a došel si pro titul.

„Pokud procházíš peklem, pokračuj dále v cestě."
Winston Churchill

Sledoval jsem poslední kolo zmíněného mistrovství a mohu říci, že to byl golf kvalitou blízký dnešní americké PGA Tour a současně neobyčejné drama z hlediska psychologického. Domínguez vstoupil do posledního kola s jednou ranou náskoku na domácího favorita Tostiho. Po devíti jamkách byl chilský „outsider" nečekaně o tři rány vpředu, ale na posledních třech jamkách ho dostihla nervozita.
Stal se případovou studií psychického tlaku vyvolaného vědomím možného zisku titulu. Významná část sportovců (i lidí v jiných oborech) v oné „cílové rovince" začne dělat něco úplně jiného, než je obvyklá rutina. Dochází k těžko uvěřitelným chybám a selháním. Američané tomu říkají „choking", u nás hovoříme o „vytuhnutí" či „sesypání se".

Ale navzdory psychickému tlaku i nefér chování argentinských diváků dokázal Domínguez na 18. jamce zahrát dlouhý drajv, kdy míček kopíroval fervej v doglegu směrem doprava a jednu chvíli se zdálo, že míří do vody na pravé straně. V ten moment se argentinští komentátoři zcela neeticky radovali. Ale míček se zastavil několik metrů od hranice vody, v ideálním místě pod greenem. To už bylo jasné, že Domínguez překonal démony strachu a jde si pro účast v Masters.
Nakonec zvítězil výsledkem -11, následoval Tosti z Argentiny s -10, dále Mexičan Ortiz a Tourinho z Brazílie (-9). Velmi dobré výsledky po skvělé hře. Po 51 letech bude mít Chile díky Domínguezovi znovu zastoupení v Augustě při Masters. Stane se tak teprve podruhé v historii, když prvním zástupcem této země byl Enrique Orellana v roce 1964. Kromě toho si Domínguez touto výhrou vybojoval účast na British Open a US Open.

Proč by tohle všechno mělo zajímat golfisty v České republice? Jsem přesvědčen, že Mistrovství amatérů Latinské Ameriky 2015 ukrývá několik důležitých a užitečných vzkazů. Za prvé je to způsob, jakým dokázal Matias Domínguez zvládnout strach z vítězství i psychický nátlak publika. V rozhovoru pro chilský list La Tercera k tomu poznamenal: „Nemohu vždy kontrolovat míček, aby šel tam, kam potřebuji. Ale mohu kontrolovat své chování. A tak jsem si naordinoval úsměv po celou dobu hry."
Z hlediska mentálního koučingu je relevantní rovněž způsob, jakým ustál obrovský psychický tlak spojený s posledním asi tak metrovým patem na vítězství. Kdyby jej nedal, následovalo by play-off. Každý golfista – od špičky PGA Tour až po nedělní motyčkáře – ví, jak ošidné jsou paty něco přes metr. Zvláště když o něco jde.
„Řekl jsem si, že musím míček dopravit do jamky. Nezáleží vůbec na tom jak technicky, hlavně aby tam šel a spadnul," okomentoval Chilan rozhodující pat.

Zabývám se dlouhá léta mentálním koučingem a musím uznat, že tohle je moc dobrý postoj. Zkuste to také, až budete patovat na výhru jednoho piva nebo na mistrovský titul.
Každý z nás se při soutěžení ve sportu i v jiných disciplínách života dostane do situace, která připomíná procházení peklem. Mladý Domínguez se zachoval přesně podle přesvědčení W. Churchilla – ve chvíli, kdy začal procházet peklem, prostě šel vytrvale dál, až dokráčel k úspěchu.

Významný vzkaz pro naše golfisty a golfové funkcionáře a rodiče mladých golfistů vidím v tom, odkud přicházejí rodící se golfové hvězdy na nejvyšších amatérských soutěžích. Chilan Matias Domínguez studuje Texas Tech University a samozřejmě za ni hraje americkou univerzitní ligu. (Mimochodem už v Augustě hrál díky golfovému programu této univerzity, která tam svému týmu zařídila povolení si zahrát.)
Alejandro Tosti z Argentiny, který obsadil druhé místo a získal právo na účast v British Open a US Open, studuje v University of Florida a rovněž za ni hraje golf. Třetí Álvaro Ortiz z Mexika studuje v University of Arkansas a čtvrtý André Tourinho z Brazílie zase chodí na University of Tulsa, kde hraje univerzitní golf.

Chile má podle informace prezidenta Chilské golfové federace Mauricia Galena více než 30 mladých hráčů a hráček, kteří studují v USA a hrají za své školy univerzitní ligu. Ostatně významná část americké PGA Tour je vlastně jen pokračováním soupeření z oné univerzitní ligy.
Pokud chceme, aby si nějaký nadějný golfista z naší země také jednou zahrál Masters v Augustě, obávám se, že nejjistější cestou je vypravit na univerzity v USA co nejvíce našich studentů. Ale snad ještě více by se mi líbilo, kdyby ČGF ve spolupráci s našimi univerzitami dokázala založit naši vlastní univerzitní ligu. Je to náročné, ale nikoliv nemožné.

Převzato z časopisu GOLF 4/2015
Text: Ondřej Kašina, foto: Enrique Berardi/LAA Championship