Od největšího triumfu Adama Scotta uplyne v dubnu pět let. Vzpomínky na jeho napínavý souboj v play-off Masters 2013, kdy se o výhru přetahoval s Ángelem Cabrerou, jsou nicméně stále živé. Realita je však neúprosná a podle ní se Australanovo poslední vítězství datuje k březnu 2016, vloni definitivně ukončil spolupráci se zkušeným kedíkem Stevem Williamsem a celkově zažil nepovedenou sezonu.

Ve světovém žebříčku se někdejší jednička propadla za hranici třicítky nejlepších a loňským maximem na PGA Tour bylo dělené šesté místo z Players, což je sice „pátý major", ale na hráče Adamova kalibru jsou pouhá čtyři umístění v top 10 z šestnácti startů zkrátka málo. Vždyť ještě rok předtím posbíral na nejprestižnější sérii světa dva tituly a v konečném účtování se vyhoupl na čtvrtou příčku...
Vše vyústilo zklamáním v samém závěru kalendářního roku, kdy před zraky domácích fanoušků neprošel cutem na Australian PGA Championship. Jediným pozitivem na této nepovedené štaci byla skutečnost, že mohl sednout na auta a za půlhodinky se nechat utěšovat v kruhu rodinném, který se v srpnu rozrostl o druhý přírůstek, syna Byrona. Ještě předtím jsem však měl možnost jej krátce vyzpovídat.

Nemohu snad začít jinak než dotazem, zda rodinné štěstí vyvážilo ústup ze slávy na golfových hřištích?

Z mého pohledu jsem zažil fantastický rok! Poslední měsíce, které jsem mohl trávit s rodinou, jsem si neskutečně užíval. Narodil se mi syn a v podstatě celý rok se kolem tohoto okamžiku točil. Ano, na profesionálního sportovce možná trochu nečekaná odpověď, ale je to prostě tak.

Předpokládám, že právě s ohledem na očekávanou radostnou událost jste plánoval turnajový kalendář. Připsal jste si pouze devatenáct startů, což je nejméně od roku 2000. Včetně neúspěchu na Australian PGA Championship jste čtyřikrát neprošel cutem, podobně jako před třemi lety, kdy jste očekávali první přírůstek do rodiny...

Ano, sezona, respektive počet startů tím byl předurčen. Pokud jde o výsledky, neřekl bych, že jsem hrál v roce 2017 špatně. Někdy se ale věci nesejdou tak, jak potřebujete, takže se na úplný vrchol nedostanete. Kdosi mi řekl, že jsem na PGA Tour skončil sedmkrát v patnáctce nejlepších (Pozn. autora: Ve skutečnosti Adam nastřádal osm umístění v top 15.), což není tak zlé. Golfová matematika je neúprosná, pokud nevyhráváte, neposouváte se v hodnocení sezony tak vysoko, jsou to docela jednoduché počty. Pokud jde o průměrné skóre, bral jsem na Tour dvanácté místo (Pozn. autora: Dle oficiální statistiky průměrného skóre skončil Scott na 18. místě.), takže se dá hovořit o konzistentní výkonnosti. Je však pravda, že k postupu na nejvyšší úroveň musíte v klíčových okamžicích přidat několik nízkých čísel, a to se mi nepodařilo.

Sezónní maximum jste si připsal na prestižním Players, kde jste skončil šestý, k tomu jste na PGA Tour přidal další tři umístění v desítce. Ústup ze slávy se promítl i v umístění na světovém žebříčku, kde jste vypadl z nejlepší třicítky. Momentálně jste až třetím nejlépe umístěným Australanem za Leishmanem a Dayem. Není to trochu frustrující?

Je obtížné ubránit se v takové situaci trudomyslnosti a nepodléhat frustraci. Dostat mě z toho může jen práce a hra. Když jdu na turnaj, chci samozřejmě podat co nejlepší výkon, chci hrát dobře, na druhé straně s ohledem na výše uvedené skutečnosti musím být i trochu realista. A skutečnost je taková, že jsem se v druhé půli roku nepřipravoval tak, jak jsem býval zvyklý. Přesto jsem na sebe pyšný, jak jsem dokázal skloubit přípravu a účinkovat v turnajích, zároveň ovšem chápu, že se vyvíjí nejen má profesní kariéra, ale i osobní život. Přicházejí změny, s nimiž jsem se musel vyrovnat, a přál bych si, aby je okolí i fanoušci dokázali akceptovat. Člověk musí občas vypnout, přepnout na jiný režim. Předtím jsem podobné záležitosti opomíjel, nyní si začínám uvědomovat, jak důležitou úlohu to v mé budoucí kariéře může sehrát.

Chápu, že se vaše priority mimo hřiště narozením potomků změnily, vaše nároky na hru nicméně vždy bývaly vysoké. Váš švih mnozí považovali za jeden z nejlepších a zároveň nejestetičtějších na okruhu. V závěru roku však tento obraz vzal za své...

Švihal jsem špatně, trochu jsem se při odpalech zvedal, čímž jsem nasbíral hodně zbytečných ran navíc. Má hra tím ztratila na údernosti, takže není divu, že jsem končil po dvou kolech, což v domácím prostředí mrzí o to víc. Musím se vrátit k zažitým návykům a znovu se dostat na svůj standard. Jednoduše je potřeba si to odpracovat, bez toho se úspěch nedostaví.
Posledních pět nebo šest let jsem v přípravě trávil hodně času na Bahamách, kde jsem našel optimální tréninkové zázemí i podmínky. Vyjdete na range a odpalujete z úžasného trávníku, nikdo vás neruší. Na chipping greenech a plochách pro krátkou hru můžete pilovat všechny druhy ran bez jakéhokoliv omezení, takže i když je to dřina a svým způsobem rutina, zároveň mě to baví. Vědomí, že se mohu připravovat v optimálních podmínkách, mi dodává klid a energii. Věřím, že to na mou hru bude mít jen pozitivní dopad.

Je zcela zbytečné se ptát na priority v kalendáři, u vítěze Masters jimi jsou zcela logicky majory. Jak se k nim stavíte s ohledem na dějiště jednotlivých podniků?

K Augustě vzhledem k mé jediné výhře na majoru v roce 2013 asi není třeba nic dodávat. US Open proběhne v Shinnecock Hills, Open hostí Carnoustie a PGA Championship se uskuteční v Bellerive Country Club. Obecně půjde o testy, které dokonale prověří každý aspekt naší hry, ale i kreativitu a psychickou odolnost.

S jakou představou do sezony vstupujete?

Když se mi v roce 2015 narodila dcera, nepatřila sezona k mým nejlepším, pak si ale rodinný život sedl a pro nadcházející rok jsem přistoupil k několika drobným změnám. Ve výsledku sezona 2016 patřila k mým nejzdařilejším. Vždycky musíte vybalancovat rodinný a profesní život, v tom mám jasno a priority i cíle jsem si nastavil v souladu s rodinou, podobně jako řada dalších skvělých hráčů, kteří řešili to samé, jakmile se stali otci.
Z hlediska hry i zdravotního stavu nevidím žádné překážky, jež by mě mohly brzdit a svádět mě z cesty zpátky do absolutní špičky. Obecně jak stárnete, ztrácíte trochu délku, ale s tímto problémem se zatím nepotýkám. Pokud budu stoprocentně připravený, jsem stále lepší než řada mladších borců, a to díky zkušenostem i řadě dobrých rozhodnutí, ke kterým jsem v minulosti přistoupil. Na druhé straně vůbec nezpochybňuju, že se mladíci rychle učí a šlapou nám na paty. Jenže právě to je ta nejlepší motivace vrhnout se do práce a rázně utnout řeči o tom, že pomalu ustupuji z výsluní. Bát se o mě nemusíte!

Převzato z časopisu GOLF 1-2/2018
Za rozhovor děkuje Paul Prendergast
Foto: Globe Media/Reuters

STRUČNÁ VIZITKA
ADAM DEREK SCOTT
Datum narození: 16. července 1980
Místo narození: Adelaide, Austrálie
Bydliště: Crans-Montana, Švýcarsko
Pro od roku: 2000
Na PGA od roku: 2003
Umístění na světovém žebříčku (k 31. 12. 2017): 31.
Umístění ve FedEx Cupu (k 31. 12. 2017): 79.
Profesionální vítězství: 29 (PGA – 13, EPGA Tour – 10, Asian Tour – 4, Sunshine tour – 1, PGA Tour of Australasia –5, ostatní – 3)
Týmové soutěže: World Cup (2001, 2002, 2013, 2016), Presidents Cup (2003, 2005, 2007, 2009, 2011, 2013, 2015, 2017)
Individuální ocenění: Vítěz Order of Merit PGA Tour of Australasia (2005, 2013)