Heslo, které je v případě Zbyňka Kotka víc než příhodné. Až se s jeho životní poutí seznámíte, nejspíš vás nepřekvapí, že letos ovládl národní i mezinárodní šampionát hendikepovaných golfistů ve hře na rány. Více prozradí v následujícím rozhovoru.

Proč vy a golf? Kdo nebo co vás k němu přivedlo?

V podstatě jsem se k němu přivedl sám. Sport jsem měl rád, a hlavně ho aktivně provozoval vlastně už odmala. Ruku jsem si nešťastnou náhodou zranil při banálním pádu z jednoho metru z klasického venkovního betonového květináče. Život bývá plný paradoxů, takže kde jinde se mi to mělo stát než v ozdravovně. Stačila vteřina následovaná nešťastnou sérií několika operací a rukou už jednoduše neudělám větší pohyb než v rozsahu nějakých 30 až 40 stupňů. Nezůstal mi ale jen fotbal nebo hokejbal. Jedním z prvních dárků, které jsem tehdy dostal, byla tenisová raketa od babičky. Na rehabilitaci. A já jako žák a následně i junior nehrál vůbec špatně, co mi nedal rozsah, to jsem dohnal pohybem po kurtu. Anebo si vypomohl levou rukou. Kde je vůle, je i cesta.
Sport mi vyplňoval volný čas i jako dospělému, ovšem golf samotný v něm zastával svoji roli stále jen virtuálně. A to doslova. Pamětníci si možná ještě i dnes vzpomenou na první verze počítačové hry PGA Tour. Miloval jsem to. S kamarády jsem sice stále chodil hrát fotbal, nicméně „doba golfová" už byla za dveřmi. A někdy v zimě 2006 na ně poprvé zaklepala. Vazy v noze mě zlobily už dříve, jenže v hale jsem si při sálovce definitivně rozlámal kotník. Možná to takhle trochu vypadá, jako kdyby mi golf zbyl, ale nikdy jsem to tak nevnímal. Pro mě jednoduše ten pravý okamžik nastal v 35 letech.
Hned na jaře 2007 jsme si s mým současným zetěm jedno nedělní odpoledne řekli, že je čas ho vyzkoušet. On měl minimální náskok díky tomu, že prožil jednu juniorskou hokejovou sezonu ve Spojených státech, kde golfové hole doplňují výbavu téměř každého hokejisty. Já mu kontroval svými teoretickými znalostmi švihu Tigera Woodse, se kterým jsem měl na počítači odehrány už desítky turnajů. Ideální kombinace! Nadšení nám nechybělo. Na hřišti na Hluboké jsme si půjčili hole a následovaly kbelíky odpálených míčků. Desítky kbelíků. Vlastně možná stovky. A nespočet odehraných kol na veřejné devítce.
Po třech měsících jsme si ve stejný den uhráli „zelenou kartu". V pátek. A na neděli se přihlásili na náš první turnaj – Greentour pro začátečníky s hendikepy 36 až 54. Ideální začátek. Do té doby, než vám v sobotu večer váš skorozeť zavolá, že ho hokejoví spoluhráči vytáhli na jiný turnaj už o den dříve, kde snižoval na 35. Tak jsem tehdy Greentour vyhrál s novým hendikepem 35,5. Nakonec se hecujeme vlastně dodnes, uplynulo jedenáct let a oba jsme momentálně opět na stejných číslech – 7,4.

Stále se tu ale bavíme o golfu „pro všechny". Jak jste se vlastně ocitl pod křídly České golfové asociace hendikepovaných golfistů?

Já jsem opravdu první roky hrál golf, a to i ten turnajový a soutěžní se všemi. Jeden rok se mi povedlo ovládnout i Mistrovství na jamky mého domácího klubu na Hluboké. Ostatně děláme to tak v asociaci všichni. V tom je golf kouzelný, jak dokáže smazat i hendikepy fyzické. K Asociaci mě nasměroval můj současný trenér Pavel Ambrož, když jsem se v roce 2014 po tříleté pauze ke golfu vrátil.

Pauza? Vy takový golfový nadšenec? A trenér? Vy, kterého považuji tak trochu za Bubbu Watsona českého hendigolfu? Vždyť jste se sám dostal až na velmi slušný singl hendikep?

Pauza nebyla vynucená ničím jiným než absolutním nedostatkem času. Přes dva roky jsme stavěli dům, nebylo zbytí. A trenér? Díky za to přirovnání. Ano, hraji nalevo a svůj dosavadní golfový život jsem skutečně prožil bez trenéra. To, že hraji nalevo, je dáno postižením pravé ruky, tady nebylo o čem diskutovat, byla to jednoznačná volba. Co se týká trénování, první základy jsem opravdu studoval z počítačové hry a z videí světových golfových profíků, která jsou dostupná na internetu. Nebylo výjimkou, že moje žena vešla do pokoje a já stál před obrazovkou s instruktážním filmem od Simona Holmese a snažil se jeho rady uzpůsobovat mému zdravotnímu hendikepu. Asi proto jsem dlouhé roky trenéra neměl. Měl jsem pocit, že já sám nejlépe poznám, kde jsou mé pohybové limity a jak se s nimi vyrovnat. A zároveň jak posunout svoji výkonnost. Ale momentálně jsem se asi dostal do stadia, kdy chci vyzkoušet i tuto cestu. Rezervy přece máme každý...

Koho se ke golfu povedlo přivést vám?

Pár kamarádů i kolegů z práce. Některé na chvíli, jiné na delší dobu. Ale největší radost mám z toho, že ho díky mně po letech začala hrát i moje žena Martina. A taky náš sedmiletý vnuk.

Vaše žena vás doprovází prakticky při všech soutěžních kolech, nebo se pletu?

Nepletete. Často i jako můj caddy. Tady v Čechách vždy, při reprezentačních výjezdech hlavně při turnajích v Rakousku nebo v Německu.

Máte nějaké zažité rituály, ať už ráno před soutěžním kolem nebo přímo při hře? Našli bychom ve vašem bagu nějaký talisman pro štěstí?

Nemám. Vůbec žádný. A v bagu je navíc asi jen jeden míček, který mi přivezl můj vnuk, když byl na prázdninách s mojí ženou. No a ta je zase po mém boku u bagu. Takže mám vlastně všechno, co potřebuji.

Jste národní i mezinárodní mistr České republiky hendikepovaných golfistů. Jaký je váš další sen a cíl? Paralympiáda?

Mistrovství ČR? Obhájit. A paralympiáda? Kdo by nechtěl!

Dává vám golf to, co si přejete?

Dostat se ze „zelené karty" na „opravdový" hendikep. Zahrát poprvé hřiště pod sto, pod devadesát, pod osmdesát. Obejít hřiště v paru. Ta radost, když jsem poprvé dal Hlubokou za 72 ran, je nepopsatelná. Dohrajete a pořád víte o rezervách. Říkáte si, vždyť jsem tam ještě nechal nějaké rány při patech do birdie. Zároveň s pokorou víte, že vám hřiště jiné rány vrátilo, když vám spadl třeba desetimetrový pat. Není asi moc dalších sportů, kde se do výkonu může v tak velké míře motat hlava. Pro někoho, a nemyslím tím zdaleka jen hendikepované, se může stát terapií, pro mě se stal skoro od začátku vášní. A výzvou. Obzvláště, když vám některé výzvy přidá i vlastní žena.

Myslíte moje první vysněné hole? Báječná výzva. Když jsem po první sezoně končil na hendikepu někde kolem jednadvaceti, její návrh zněl jasně: hendikep patnáct rovná se nové hole. Ano, dopadlo to, dokonce s poměrně velkou rezervou, a já si z Anglie objednal hole, které jsem si už dávno vybral, a podle tabulek, které jsem vzhledem ke svým limitům potřeboval. TaylorMade, u kterých jsem si o plné dva palce nechal prodloužit šafty. Hraji s nimi dodnes, jen ty šafty jsem letos po letech o půl palce zkrátil. Tělo si o to řeklo. Věrný jsem i svému patru Odyssey. Jediné, s čím za ty roky, na muže řekl bych mírně, experimentuji, je drajvr. Začínal jsem s Clevelandem na stiffu, chvíli hrál Callaway na reguli, ale teď jsem si opět nechal postavit drajvr na stiff a nemůžu si svůj nový Ping vynachválit.

Co vás na golfu nejvíc baví?

Vyhrávat. Vracet se další soutěžní kolo na jamku, která se mi předchozí den úplně nepovedla a zahrát ji lépe. Přemýšlet o hře, o jamce, o ráně. Vlastně neexistuje nic, co by mě na golfu nebavilo.

Co považujete za své silné a slabé stránky?

Vždy bude co vylepšovat, ale hru z týčka, dlouhé rány železy i patování už snad mohu považovat za poměrně stabilní a vyrovnanou část své hry. Kde zatím stále trochu bojuji, to je krátká hra. Ještě pořád hledám její ideální nastavení. Když sahám do bagu pro trojku dřevo, cítím se stejně jistě na drivingu i na hřišti. Zatímco když vytahuji nedaleko greenu z bagu „šedesátku", ta jistota, že všechno proběhne tak, jak to vypadalo na tréninku, někam zmizí. Jednou to ale, věřím, přijde taky. Udělám pro to maximum.

Máte svůj hendikep golfový, svůj hendikep fyzický... Musíte se někdy prát i s hendikepem mentálním, nebo jste spíš golfový pohodář?

Pohodář. Jednoznačně! Golf je pro mě radost.

Zbývá vám čas i na nějaké další sporty nebo aktivity?

Ani na golf samotný nemám tolik času, kolik bych si přál. Jsou týdny, kdy se na něj dostanu jen o víkendu. Takže ne, nezůstává. Můj svět je volný čas s rodinou, golf a práce. A vzhledem k tomu, že část rodiny hraje a s ženou pracujeme ve stejné firmě, jsou dny, kdy se mi věci skvěle propojují.

Převzato z časopisu GOLF 11/2018
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: archiv Zbyňka Kotka

STRUČNÁ VIZITKA
ZBYNĚK KOTEK (*1971)
2009 Vicemistr Jihočeského kraje (Český Krumlov)
2010 Mistr klubu na jamky (Hluboká)
2017 3. místo Czech Disabled Golf Open (Mstětice)
2018 1. místo Mezinárodní mistrovství CZDGA (Česká Lípa)

Související články:

Nově úřadujícími mistry GC Ještěd jsou sourozenci Kotkovi Od soboty do neděle (14.-15. září) probíhalo v Golf Clubu Ještěd Mistrovství klubu ve hře na rány. V průběhu víkendu se vystřídalo slunečné, ale i deštivé počasí. V sobotu bylo ...