Golfisté se snaží vylepšit svou hru už po staletí. Vlastně od 15. století, které se udává jako období, v němž vznikl moderní golf. Rady, tipy a různé kritiky na téma golf se objevovaly také od prvopočátku snažení hráčů „zkrotit" golfový míček. Na cestu do minulosti se vydali v deníku Calgary Herald, kde vystopovali několik textů, doslova drahokamů, které odhalily, co se psalo o golfu před sto lety nebo v předminulém století.

Tak například ve vydání z 27. května 1921 napsal autor článku, aby golfista nebyl nudný, ufňukaný, kverulant ani bručoun. A radil, aby se soustředil na hru, byl sebevědomý a zapamatoval si, že emoce nemají v golfu své místo.
Přidal i radu, že na golf není dobré vyrážet poté, co jsme si dali nějaké těžké jídlo, nebo naopak na lačný žaludek. „Lehký oběd je vhodnější, zrovna tak sklenice mléka a kus čokolády bude shledán velmi výživným," psalo se v článku.
Ještě o řadu let přinesl Calgary Herald 29. září 1898 další text na téma golf. Konkrétně o tom, že golfisté mají sklon neslušně nadávat, když se jim nepovede rána a hra se jim nedaří. Oslovený britský reverend potvrdil, že golfisté používají leckdy hodně silná slova, aby si „ulevili od rozrušených pocitů".

A přidal i recept, že místo nadávek může mít stejný žádoucí účinek i „rázné vyslovování mnohaslabičných komplikovaných zeměpisných názvů". A naznačil, že zatímco britští hráči mohou používat slova jako Auchtermuchty, Ardanamarchan, Machrinanish, či Eccleesfechan, hráči z okolí Calgary pak Shubenacadie, Musquodobolt, Minnewanka nebo Wetaskiwin.

O nějaký ten rok později, konkrétně 25. června 1910 se v novinách objevil článek o tom, že golf není tak snadný, jak se může na první pohled zdát. Pro golfistu to pak může ve skutečnosti vést k pocitu vzteklého zoufalství z těžko objasnitelných obtíží, s nimiž se neustále potýká, když se pokouší golfovou holí ovládnout míček.

Jak stále aktuální...

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: IngImage