jota
Předplatné Golfu

Kniha Woods 250Kniha je dílem dvojice renomovaných amerických investigativních novinářů – Jeffa Benedicta z časopisu Sports Illustrated a jedenáctinásobného držitele ceny Emmy Armena Keteyiana. Oba strávili tři roky rozsáhlými rešeršemi a rozhovory s více než 250 lidmi, aby sepsali nejrozsáhlejší, nejobjevnější a nejfundovanější knižní biografii golfisty Tigera Woodse. Nevěříte? Přesvědčit se můžete v naší ukázce.

KNIHA JIŹ V PRODEJI
www.jota.cz
Cena: 498 Kč

13. ZMĚNY
Tigerův život nabíral na takových obrátkách, že měl neustále pocit člověka vyvedeného z rovnováhy. Jako introverta ho dopalovalo, že žije pod drobnohledem, který se zdál být den ode dne silnější a pronikavější. Kamkoli se hnul – do nákupního střediska, do restaurace rychlého občerstvení, do kina –, tam vyvolával menší veřejný nepokoj. Vycházet ven pro něj bylo při neustálých žádostech fanoušků o podpis nebo společnou fotku a při nekonečném vyrušování značně vyčerpávající. Proto začal k příchodům a odchodům používat postranní dveře a zadní východy. Po vítězství v Augustě si vzal měsíc volna a doufal, že si vyčistí hlavu. Ale jediným místem, kde se cítil příjemně a kde měl všechno pod kontrolou, bylo golfové hřiště, a tak se v polovině května vrátil na Tour. V Dallasu se zúčastnil turnaje Byron Nelson Golf Classic. Zájem o něj byl tak obrovský, že pořadatelé museli zastavit prodej vstupenek poté, co bylo rozebráno 100 tisíc jednodenních a 50 tisíc týdenních vstupenek.
Odhodlaný a sebejistý Tiger začal dobře. V počátečních kolech však cítil, že něco není v pořádku s jeho švihem. Stále hrál lépe než všichni ostatní, ale vyhrával díky puttování a krátké hře. Vzhledem k jeho pověstnému odpalu, zvláště z týčka, něco nesedělo. Tigera to trochu rozhodilo a na konci třetího kola zavolal Butchi Harmonovi, který okamžitě přijel z Houstonu, aby mohli před začátkem čtvrtého kola zapracovat na jeho švihu.
V neděli se přenos z turnaje pojmenovaného po legendárním golfistovi Byronu Nelsonovi vysílal ve stejném čase jako sedmý zápas play off mezi týmy New York Knicks a Miami Heat v basketbalové NBA, a přesto golf v Dallasu zaznamenal 158procentní nárůst sledovanosti oproti předcházejícímu roku. Hřiště letoviska Four Seasons zaplnilo více než 85 tisíc fanoušků, kteří chtěli vidět Tigera. Ten cítil, jak mu diváci dodávají energii, a den zakončil stejně, jak ho začal – s náskokem dvou ran před zbytkem startovního pole.
Když odcházel z 18. greenu s dalším vítězným zářezem na pažbě, objala ho vévodkyně z Yorku Sarah „Fergie" Fergusonová, která přiletěla z Anglie a prošla celé hřiště s Tigerovou matkou. Po tomto vítězství se Tiger posunul na první místo žebříčku nejlépe vydělávajících golfistů na PGA Tour v daném roce s 1,3 milionu dolarů při pouhých osmi startech. Stal se nejmladším golfistou v historii, který za sezonu vydělal jeden milion dolarů, a prvním, jenž v příjmech za celou kariéru překročil hranici dvou milionů. K dosažení prvního mezníku potřeboval menší počet podniků než kterýkoli jiný golfista v dějinách Tour. Neuplynul ještě ani rok od okamžiku, kdy se Tiger stal profesionálem, a už se zdálo, že všichni ostatní hrají jen o druhé místo. Tiger stejně jako Jack Nicklaus vždy očekával, že vyhraje. Teď, na sklonku legendární kariéry Velkého Jacka, hrál Woods svou vlastní ligu.

Tigerovi však nepřestával dělat starosti jeho švih. Zajel do sídla televize Golf Channel v Orlandu a prohlížel tam pásky se záznamem své hry v Augustě. Objevil více než tucet věcí, které chtěl změnit. Postavení hole v horní fázi švihu – z estetického hlediska mohlo být lepší. Hra krátkými železy – nemohl ji hodnotit zvlášť dobře. Pohyb hole bez míče – byl krásný, ale hůl protínala cílovou linii a směřovala znatelně doprava od bodu, na který mířil. Navíc hlava hole byla zavřená. Seznam nedostatků pokračoval dalšími a dalšími vadami. Panebože, pomyslel si. Harmona však to, co na páscích viděl on, nijak neznepokojovalo. Pravdou bylo, že Tigerova hůl byla na vrcholu trochu zavřená a jeho ruce se při dotažení pohybu trochu otevíraly. Ale vyhrál Masters, turnaj Byrona Nelsona a několik dalších podniků. Měl nejladnější švih ze všech profíků na Tour. Tak proč vrtat do toho, co je úspěšné?
„Chci to změnit," řekl Tiger. „A chci to udělat teď."
Harmon v jeho hlasu slyšel odhodlání. A jeho tón nepřipouštěl diskuzi.
Proto Harmon navrhl metodičtější postup: „Můžeme na tom pracovat po troškách," řekl.
„Ne," trval na svém Tiger. „Chci to udělat celé a teď hned."
Harmona to ohromilo. Samotný Jack Nicklaus označil Tigerův triumf na turnaji Masters za možná nejlepší výkon v dějinách PGA Tour. A přesto Tiger chtěl úplně předělat svůj švih – ne ho snad jen uzpůsobit v detailech, ale rozcupovat ho a od základů zkonstruovat novou verzi. Při pochopení této skutečnosti vyvstávaly hrozivé možnosti. A také se vnucovala otázka: Co Tigera Woodse žene?

Část odpovědi lze najít v poznámce, kterou kdysi učinila Kultida o svém manželovi. „On nedokáže být v klidu," řekla o Earlovi. „Věčně nad něčím bádá, něco zkoumá, nikdy není spokojený." U Earla vedl povahový rys věčné nespokojenosti – s jednou ženou, s jednou sklenkou, s jakoukoli sumou peněz – k nutkavému chování, jehož důsledky pociťovali i manželka a syn. Tiger do určité míry zdědil otcův vnitřní neklid. V 21 letech se však jeho chronická nespokojenost soustřeďovala skoro výlučně na jeho výkony. Porážet jiné golfisty a vyhrávat turnaje Tigerovi nikdy nestačilo. Uspokojení mu nepřinášela ani pozice světové jedničky. Golf pro něj byl vždy mnohem, mnohem víc než jen hra.
„Golf jsem hrál proto, abych našel odpověď na otázku: Jak dobrý můžu být?" vysvětloval Tiger o řadu let později. „Myslím, že jsem usiloval o dokonalost, i když toho v golfu nelze, až na krátké úseky, dosáhnout. Chtěl jsem získat naprostou kontrolu nad svým švihem a tím i nad míčem."
Hledání naprosté kontroly u něj vedlo k vytvoření určitých nutkavých návyků. Na jaře 1997 byl Tiger zcela pohlcen tréninkem a posilováním. Jeho typický tréninkový den obnášel šest stovek odpalů, práci na krátké hře a puttování, odehrání cvičného kola (někdy i o samotě) a dvě až tři hodiny posilování v tělocvičně. „To byl život, jaký jsem chtěl," řekl.
Dlouholetá popularizátorka vědy Sharon Begleyová ve své knize Just Can't Stop: An Investigation of Compulsion (Nedokážu přestat – Výzkum nutkavého jednání) píše o rostoucím počtu důkazů, které vedou k závěru, že obsese jsou reakcí na úzkost. „Obsese jsou důsledkem zoufalé, palčivé a trýznivé potřeby, která v nás vyvolává pocit přetopeného kotle a naplňuje nás nesnesitelnou naléhavostí vyžadující uvolnění," uvádí Begleyová. „Jsou výpustným ventilem, důsledkem úzkosti stejně nevyhnutelným, jako jsou popraskané trubky důsledkem zamrzající vody v potrubních rozvodech budovy." Konkrétně Begleyová cituje tvůrčí génie, jako byl Ernest Hemingway, který pociťoval tak silné nutkání každý den psát, že jednou poznamenal: „Když nepíšu, cítím se na hovno." Hemingwayova nutkavá potřeba možná pocházela z temných, trýznivých míst, nicméně jeho – jak ukazuje Begleyová – dohnala k „literární nesmrtelnosti".

Tiger Woods si vypěstoval návyky, které ho nasměrovaly ke golfové nesmrtelnosti. Není nepřesné říci, že když netrénoval, cítil se na hovno. Radost z vítězství na turnajích u něj byla vždy prchavá. Nestačilo mu ani překonání rekordů v Augustě. „Je mi fuk, že jsem vyhrál o 12 ran," přiznal později. „Věděl jsem, co musím udělat, Butchie věděl, co musím udělat, a hlavně – já jsem to udělat chtěl. V práci na svém švihu jsem se přímo vyžíval. Měl jsem závislost na mnohahodinovém tréninku."
Z praktické stránky byla změna švihu, který mu jako nejlepší golfový švih vůbec vlastně všichni záviděli, bizarní a riskantní. Harmon Tigera varoval, že dokud svůj nový švih nedotáhne k dokonalosti, velmi pravděpodobně se v jeho výkonnosti projeví prudký pokles. Nějaký čas možná nebude vyhrávat další turnaje. Tigerova ochota podřídit se Harmonovu plánu, jak vytvořit nový švih, trenéra uzemnila. U elitních sportovců je obvyklé, že neustále hledají způsoby, jak si udržet převahu a jak vypilovat své dovednosti, ale dosud žádný špičkový sportovec nesestoupil na delší dobu z vrcholu, aby se pokusil být ještě lepší. Co se týče golfu, byl Tiger v mnoha ohledech na svůj věk daleko zralejší. Byl také ochoten riskovat. Vzdát se švihu, který mu umožnil v 21 letech dobýt Augustu, znamenalo vystavit se kritice a snášet něco, na co nebyl zvyklý – znovu a znovu prohrávat.
Také ho to ale mohlo nasměrovat k nesmrtelnosti. Jistě, dokázal vyhrát Masters, ale turnaj v Augustě byl náhodou jako šitý na míru jeho silným stránkám. Věděl, že k tomu, aby vyhrál US Open, British Open a PGA Championship, potřebuje lepší kontrolu mimo týčko. Fairwaye na těchto turnajích nejsou tak shovívavé jako v Augustě. „Jestli jsem měl mít šanci je vyhrát, potřeboval jsem utáhnout švih," řekl. „Potřeboval jsem švih, kterému bych mohl stoprocentně věřit."
A Tiger chtěl svatý grál.

Dne 2. července 1997, v předvečer turnaje Western Open, pozval Tiger Marka O'Mearu na večeři a na film Muži v černém. O'Meara se divil, co se to děje, protože Tiger obvykle nikdy za nic neplatil. Kdykoli si někam vyšli, účet vždy zatáhl O'Meara. Ale Tiger měl slavnostní náladu. Byl světovou golfovou jedničkou a chystal se k něčemu radikálnímu, co možná jeho pozici změní. Měl však v plánu nejdřív ještě jednou odpalovat míč z týčka švihem, který ho dostal na vrchol.
V první den turnaje, který se konal na hřišti Cog Hill Golf & Country Clubu v těsné blízkosti Chicaga, museli pořadatelé odmítat lidi, protože přišlo 60 tisíc fanoušků. Chicago bylo město Michaela Jordana, ale Tiger je na čtyři dny jasně opanoval. Poprvé po několika týdnech se cítil odpočatý a vůbec nepochyboval o tom, že vyhraje. Na konci třetího kola, kdy se Tiger dělil o první místo, dospěli ke stejnému závěru i ostatní golfisté. Tiger už totiž měl pověst hráče, který nepouští vedení. To se také znovu potvrdilo a na 15. jamce posledního kola měl vítězství pevně v rukou.
Na 18. fairway se napěchovalo odhadem 55 tisíc lidí, aby sledovali jeho závěrečnou jamku. Jakmile se vznesl do vzduchu míč po jeho druhé ráně a Tiger se vydal k místu dopadu, ve spontánním výbuchu nadšení vyrazily přes provazy tisíce fanoušků, mezi nimi i mnoho teenagerů. „Nás nikdo nezadrží!" volal někdo. Tigera to vůbec nevyvedlo z míry. V pohodě a s úsměvem na tváři kráčel po fairwayi jako vůdce zástupů. Byl to výjev, který připomínal scény z filmů režiséra Franka Capry. Poté co závěrečným puttem doťukl míč do jamky, hodil ho mezi diváky na galerii.

Na turnaji Western Open si Tiger připsal čtvrté vítězství na PGA Tour v roce 1997. Potom přiznal, že nehrál nejlepší golf, ale že vyhrál díky své největší zbrani – „tvůrčímu myšlení". Jemně tím naznačil, že když zapojí hlavu, měl by být schopen vyhrávat. Earl to vyjádřil méně uhlazeně: „Když Tiger někam přijde a je ve formě, tak je mi fuk, jak hrajou ostatní. Tiger vyhraje. Je to takhle jednoduché."
Earl měl pravdu. Ale Tiger věděl něco, co nemohl tušit ani jeho otec. Z Chicaga odjížděl s tím, že se rozloučí se švihem, který ho dostal na vrchol. Nevyhraje pak až do května 1998. A bude to trvat 22 měsíců, než si osvojí nový švih. Mladík, jehož oblíbeným slovem bylo soutěžit, se chystal narazit do mentální zdi, která měla vyzkoušet jeho odhodlání setrvat ve víře, že z dlouhodobého hlediska dělá správnou věc.

Translation C Petr Nosálek, 2019
Copyright C Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2019


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

První dohraný míček nebyl vytažen z jamky před dohráním dalšího

Dobrý den. Dohrál jsem míček do jamky. Nežli jsem ho stačil vyndat spoluhráč také doputoval do jamky. Oba jsme byli n ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...