Štěpán Daněk se poněkud vymyká zaběhlým představám o golfovém profesionálovi. Osmadvacetiletý Jihočech se jím stal na konci roku 2017, ale jeho životní styl, dá-li se to tak říct, má poněkud dobrodružnou linku. V minulosti totiž během tréninkových pobytů ve Španělsku pracoval v restauraci nebo hlídal pískové sochy na pláži. A cestoval po turnajích převážně svým obytným vozem. Na nějaký luxusní „bydlík" ale zapomeňte... Aktuálně se už druhým rokem přemístil do Asie, konkrétně do Indie s krátkými zastávkami v Thajsku.

V Indii hraje už druhým rokem místní golfovou sérii PGTI a z ní si tu a tam odskočí do Thajska na turnaje All Thailand Tour. Štěpán Daněk nám pak odhalil, jak se hraje a žije v Indii, s čím se musí potýkat a čím si ho indická golfová série získala. A nejen o tom...

Jak se golfista ze střední Evropy z Česka ocitne v Indii?

Původně jsem před dvěma roky odletěl do Thajska na turnaj MENA Tour. Bavil jsem se tehdy s místními Thajci o tom, jaké jsou možnosti hrát u nich golf. Bylo mi řečeno, že mají tři samostatné thajské tour, kde bych mohl hrát. To mi přišlo skvělé, řekl si, že to zkusím, a odjel jsem na kvalifikaci jedné z nich (All Thailand Tour). Nevyšlo mi to, a tak jsem přemýšlel, co dál. Kam bych mohl vyrazit a kde jinde hrát. V úvahu připadal Tchaj-wan a potom Indie.

Co rozhodlo pro Indii?

Ještě když jsem byl doma v Česku, říkal mi profesionál z Indie Pravin Pathare, který trénuje v Mladé Boleslavi, že mají doma výbornou túru. Pak jsem o indické tour slyšel i v Thajsku. Našel jsem si víc informací a rozhodl se, že zkusím Q-School. Přijel jsem, kvalifikoval se a už jsem tady zůstal hrát.

Letos už druhým rokem?

Přesně tak, protože z předchozí sezony jsem byl nadšený. Umístil jsem se v Order of Merit na 40. místě a díky tomu získal automaticky kartu i na další sezonu. Včetně dvou turnajů HotelPlanner Tour (dříve Challenge Tour), které se hrají v Indii. PGTI každý rok roste, zvětšuje se, jsem rád, že jsem tu zůstal.

Zkuste přiblížit, jak je na tom golf v Indii?

To se dá těžko říct. Žije tady obrovské množství lidí. Asi jeden a půl miliardy. Golf tady zase tolik lidí z toho celkového počtu obyvatel nehraje, ale na druhou stranu i velmi malé procento z jedné a půl miliardy je pořád velké množství lidí. Golf tady má zvláštní postavení. V Indii je jasným sportem číslo jedna kriket. Sledují ho tu všichni, celá země jím žije. Nejlepší hráči jsou v zemi naprosté hvězdy, ke kterým všichni vzhlíží. Po tolika letech dominance kriketu se ale část poohlíží po něčem novém, a i proto roste zájem o golf. Pomáhá tomu i to, že prezidentem této golfové tour se stal jeden z nejúspěšnějších hráčů indické historie a bývalý kapitán národního týmu Kapil Dev. Začal sám hrát golf, zamiloval se do něj a skrze něj se golfu dostává mnohem větší pozornosti. Je to takový Jaromír Jágr indického kriketu. Teď se ale zabývá golfem, do kterého přivedl spoustu sponzorů i fanoušků.

Jak vypadá turnajový kalendář v Indii?

To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem tady chtěl hrát. Odehrajeme zhruba 23 turnajů za rok. Téměř všechny jsou čtyřdenní, po dvou kolech cut. První část se hraje od února do konce dubna, přes léto je pauza a znovu se začíná v srpnu a končíme v prosinci.

Jaká je v Indii konkurence?

Je tu spousta kvalitních hráčů. Jejich přednosti jsou ale často v jiných aspektech, než byste očekávali. Zejména ve schopnosti přizpůsobit se nepříznivým podmínkám. Dost často se tu hraje na hřištích nízké kvality, ale místní hráči i přesto dovedou předvést neuvěřitelné věci. Zejména na greenech a kolem něj. Představte si green, na kterém si člověk není jistý už od vzdálenosti nějakých 40 cm. Nepřeháním, opravdu tak moc greeny občas skáčou. No a místní hráči s přehledem proměňují paty ze vzdálenosti 5 metrů. Kdo neuvidí, neuvěří. Vlastně, já to vidím každý týden, a stále tomu nevěřím.

V čem se hřiště v Indii liší, v čem jsou jiná?

Poměrně hodně z nich jsou krátká, úzká a hodně vyschlá. Takže míček hodně běhá. Často zvláštně postavená tak, že jsou okolo greenu auty. Na to si člověk musí dávat pozor. Nejednou se mi stalo, že jsem míček zahrál jen těsně vedle greenu a musel jsem se vracet. S tím, jak je zem tvrdá, stačí jen minout na špatnou stranu greenu, a aut s wedží v ruce je na světě. I typ trávy je tady jiný. Taková tvrdá s kořínky. U nás se moc nevyskytuje. A pokud ano, tak byste ji nalezli spíše v rafu. Greeny jsou tady většinou oproti tomu, co známe z Evropy, pomalejší. Obecně, pokud nehrajeme zrovna velký turnaj, jsou hřiště poměrně nízké kvality. Místní si ale nestěžují. Berou hřiště takové, jaké je. Je pro všechny stejné. Spíš to berou s humorem, a často mi říkají – příští týden to se těš, to budeme hrát zase na poli. A přidají pár historek o tom, v jak špatném stavu hřiště v minulosti bylo.

To je docela pestrý výčet věcí, které hrají ve váš neprospěch...

Ještě bych přidal jednu věc, která mě vždy dostane. Poměrně často se tu stává, že nemáme k dispozici driving range ani putting green, takže se jde hrát rovnou pěkně naostro. Legrační je, že hráči, co startují ráno, se mohou „rozpatovat" na greenu jamky číslo 18. Stejně tak mohou odpálit pár úderů na ferveji číslo 18. Hráči startující později tuto možnost nemají, protože osmnáctá jamka je již obsazena hráči, kteří startovali ráno. (smích) To jsou ale jen takové zajímavosti pro pobavení. Měl bych zmínit, že s tím, jak tour roste, hrajeme na lepších a lepších hřištích. Například poslední čtyři letošní turnaje jsme hráli na hřištích opravdu krásných, se špičkovým tréninkovým zázemím.

Když jsem se díval na seznam hráčů působících na PGTI, jste tam z cizinců vy, pár Italů, Angličan, Američan a pak jen samí Indové a hráči z okolních zemí. Jak vás domácí vnímají a jak se mezi nimi cítíte?

Cítím se mezi nimi velmi dobře. Oni se totiž snaží, aby tahle tour co nejvíc rostla. Takže vlastně vítají, když přijde někdo ze zahraničí. Snaží se o to pořadatelé i samotní hráči. Slyšíme takové to: óóó, ty jsi přijel do Indie, to je skvělé. Ukážeme ti, jaká tu máme hřiště, kde můžeš bydlet, jak se kam dostaneš. Hodně nám pomáhají. Ostatně, kdyby nám nepomáhali, tak nevím, jestli bych tady ještě byl. Musím říct, že tour je výborná, co se týče organizace, počtu turnajů... Mimo hřiště je to ale mnohem složitější. Toho si užijeme bezezbytku, když cestujeme z turnaje na turnaj. Někdy jsme opravdu hodně rádi, když dorazíme na místo.

Co je na místním životě nejtěžší?

Jedna věc je jazyk. Byl jsem mile překvapený, jak skvělou angličtinu mají všichni, co se pohybují na golfu. Ale jakmile se ocitnete mimo golf, tak vám angličtina moc nepomůže. Myslel jsem, že v Indii umí anglicky každý, ale není to tak. Hráči ano, protože většinou studovali v angličtině, ale jakmile opustíte hřiště, resort, sednete do uberu, angličtina končí. O to je to těžší.

V čem nejvíc?

Indie funguje jinak, než jsme zvyklí. Pro nás jsou to běžné věci, ale tady se promění ve složité procesy. Častokrát tady nepřijímají k zaplacení kreditní karty, častokrát je neberou ani bankomaty, takže si nemůžeme vybrat ani hotovost. Mají tady jiný systém plateb, tzv. UPI. Bohužel pro cizince platba UPI není možná. A tak na sebe občas koukáme. Já mávám hotovostí a prodavač QR kódem. Teď už víme, jaké platformy naši kartu přijmou, a nakupujeme vše online. Nebo to řešíme tak, že nám nakoupí kluci Indové a přivezou nám to na hřiště. To je ta ohromná podpora od místních kluků, která kdyby nebyla, bylo by to tu o moc těžší.

Dá se říct, že ideální je mít k ruce domácího kamaráda?

Přesně tak. Nebo někoho, kdo už je tady déle. Je fakt, že kdyby se někdo z Čechů rozhodl mě následovat, tak už bych mu byl schopen pomoci. Nebo se to dá řešit přes tour. Pořadatelé vědí, že je to pro nás složitější, a tak nám pomáhají i s osobními věcmi. Můžete organizátorům zavolat klidně i večer, že se snažíme dostat ze hřiště na pokoj. Oni udělají všechno proto, aby pomohli. Jen pro příklad, do teď mi účty za telefon v Indii platí jeden z pořadatelů ze svého osobního účtu. Já mu to nosím v hotovosti. Občas mu píšu večer, že mi došla data a potřeboval bych přikoupit. (smích)

Jak v Indii bydlíte? Máte nějakou základnu, odkud vyrážíte na turnaje?

Ne, ne, nemám základnu, protože každý týden hrajeme někde úplně jinde. Většinou přelétáváme každý týden letadlem vzhledem k tomu, jak je Indie obrovská. A co se týče ubytování, tak je to většinou airbnb, protože máme zkušenost, že to je to čistší a za lepší cenu než hotely. Když chceme aspoň evropský standard – myšleno tekoucí vodu a klimatizaci – tak musíme v hotelu zaplatit vysokou cenu. Airbnb vychází levněji. Za stejnou kvalitu zaplatíte v hotelu snadno dvojnásobek v porovnání s airbnb.

Na Indii panují rozporuplné názory. Někdo je ze země nadšený, jinému vadí špína, chaos... Jak to máte vy?

No...myslím, že sedí to spojení „incredible India", neuvěřitelná Indie. Opravdu to, co občas vidíte kolem sebe... Je těžké tomu věřit. Obrovská chudoba i obrovský luxus. Chaos, špína, ale i klid a občas i ta čistota. Některá města, jako třeba Kalkata, to je jeden velký chaos, mraky lidí, plné město, horko, dusno, troubení. Je těžké najít nějakou oázu klidu. Když pojedete nahoru na sever do Kašmíru nebo do Ásámu, uvidíte nádherné hory, lesy, přírodu modré nebe, klid. Takže oba názory jsou vlastně správné. Záleží, kam se člověk podívá, a hlavně z jakého úhlu pohledu.

Takže země kontrastů?

Obrovských kontrastů. Od neskutečného chaosu až do naprostého klidu. Kontrasty v rámci Indie, ale i vůči světu, jak ho známe my z Evropy. Narazíte tu na spoustu věcí, které vás zarazí. Některé běžné věci nefungují, což Evropan dokáže jen stěží pochopit.

Co například?

Můžu přidat svou nedávnou zkušenost, když jsem potřeboval vyprat prádlo. Přijel jsem do prádelny. Pro upřesnění, řetězec prádelen, který běžně v Indii využívám, ale oni byli překvapení, že bych chtěl vyprat. A nepodařilo se mi je přesvědčit. Jezdil jsem pak dvě hodiny po Dillí a hledal další prádelny. Ani v jedné mi prádlo nevzali. Ten den byl nějaký zakletý. Problém byl v tom, že prádelny fungovaly tak, že si prádlo vyzvedly samy. No ale když jsem jim ho přivezl až do dveří, tak je to rozhodilo. (smích)

Tak jste si vypral doma?

Ne ne, jel jsem zpátky na hřiště, kam si oni později přijeli prádlo vyzvednout a večer mi ho doručili na pokoj. Jsou to takové maličkosti, o kterých si myslíte, že vám zaberou pár minut, a nakonec vám zaberou půlku dne.

Co doprava? Už jste si troufl i sám řídit?

Troufl a nebylo to tak hrozné, jak jsem si původně myslel. Možná i proto, že už jsem byl částečně zvyklý na hustý provoz z Bangkoku. Taky už jsem tu byl delší dobu a věděl, do čeho jdu. Nejvíc ale většinou stejně cestujeme letadlem a musím říct, že letecká doprava je tady dobrá. Za dobré ceny, čistá a poměrně nová letadla. Jezdili jsme tu i vlakem a byl jsem překvapený, že vlak vypadá skoro jako v Evropě. Ne, jak na některých obrázcích, kde lidé visí na dveřích nebo cestují na střeše. Ale upozorňuji, že je třeba vědět, který vlak zvolit, a koupit si první třídu.

Tak už zbývají jen autobusy...

Autobus jsem také zkusil. Standardní i ten spací. A mám s tím celkem dobrou zkušenost. Ve spacím jsem měl svoji kóji, usnul jsem a ráno se probudil na místě. Ten standardní byl o něco horší, ale v dané situaci jsem neměl jinou možnost. Znovu musím zdůraznit, že jsem vybral autobus na základě doporučení místních. Sám bych si na rezervaci netroufl.

Když vás tak poslouchám, jste docela dobrodružná povaha. Ve Španělsku jste cestoval a přespával v bydlíku. Mimochodem, ten předpokládám zůstal doma v Česku?

Bydlík tady se mnou není. Odpočívá doma, ale je ready. Nechal jsem ho opravit, než jsem odjel. Takže odpočívá, ale je v cajku. Nemyslím si ale, že jsem dobrodružná povaha. Já dobrodružství až tak nevyhledávám. Přijde mi, že ono vyhledává mě. (smích) Víte, jsem prostě nadšený z místní tour. Stojí mi to za to. Mám radost, že můžu hrát. V Evropě jsem se trápil. Nedostatek turnajů, v zimě se nehraje. Tady začnu v únoru a mám každý týden čtyřdenní turnaj. Když jeden týden nevyjde, za týden se hraje znova. Máte další možnost.

Takže Indii máte prvoplánově spojenou s golfem?

V podstatě jenom s golfem. Čistě kvůli té možnosti hrát golf pravidelně. Našel jsem tady tour, na které se cítím spokojený. Když jsem se na začátku díval na podmínky tour, moc jsem tomu nevěřil – to množství turnajů a prize money, o které se hraje. Později jsem zjistil, že to tak skutečně je.

Peníze, o které tady hrajete, vám umožní v Indii hrát golf a žít tam?

Takhle, profesionální golf je finančně velmi náročný. Člověk má spoustu nákladů nejen na samotné turnaje, ale i na věci kolem spojené s cestováním a dalšími věcmi. Kdybych neměl podporu od rodičů a od sponzorů, kteří mi každoročně pomáhají, tak bych si to tady dovolit nemohl. Proto jim i tímto způsobem moc děkuji za to, že mi rok co rok pomáhají a umožňují mi hrát, trénovat, posouvat se. Jinak PGTI má nejlepší poměr mezi náklady a výdělky, který jsem mezi různými túrami po světě zatím našel a měl možnost hrát. Jakmile se sem dostanete a hrajete „oukej", víte, že sezónu zvládnete.

Co znamená hrát „oukej"?

To znamená, že pokud nemáte zrovna nějak extrémně špatný týden, tak projdete cutem. A to už stačí na to, aby vám to pokrylo náklady. Když nějaký týden cut minete, není to taková katastrofa, dáte ho další týden. A jeden lepší výsledek tenhle výpadek smázne.

Na co jste si musel v Indii nejvíc zvykat?

Nejvíc na jídlo. Nemám rád pálivá jídla a tady prakticky jiná nejsou. To mi dává nejvíc zabrat. Na turnajích máme „players lounge", stan pro hráče, kde máme snídani a oběd, ale všechno to jsou typická indická jídla. Pálí už zdálky a od pohledu.

Ale hladový golfista, to není ideální stav?

To není, ale co se dá dělat. Někdo by tu ale mohl být nadšený. V Česku je taky indická kuchyně populární a oblíbená. Těm, co pálivá jídla nevadí, ti by si to tady užívali. Místním to nevadí, mají práh toho, co je a co není pálivé, hodně posunutý. O mně už to tady vědí. Občas mi něco přinesou a radostně hlásí, tohle je pro tebe, Stefan, nulové pálení. No a já vidím, jak je to zalité v chilli a nevím, jak na to reagovat. Oni to totiž myslí fakt upřímně.

Co vás naopak v Indii nadchlo úplně nejvíc?

Samotná tour. Podmínky, lidi, jejich vstřícnost a ochota. Často se sami zeptají, jestli něco nepotřebuji, jestli mám kde bydlet další týden. Nejen, že mně doporučí hotel, ale rovnou pošlou odkazy abych to nemusel hledat. Dají si tu práci. To mě mile překvapilo, jak se snaží pomoct a jak tour funguje.

Takže necítíte, že byste domácím zabíral místo?

To vůbec. Naopak, oni se snaží proměnit tuhle tour v ještě víc mezinárodní. Spíš mi říkají, to je dobře, že jsi přijel, a ptají se, proč nás nepřijede víc.

Co vědí Indové o Česku?

Málo. Na otázku, odkud jsem, jsem si zvykl odpovídat, že z Evropy. Pokud řeknu, že jsem z Česka, tak většinou nerozumí. Kluci na túře rádi cestují do Evropy, znají Prahu, Budapešť, Vídeň a další evropská města. Ale jakmile nastoupím do taxíku a dostanu otázku odkud jsi, tak už vím, že nebudou znát. Většinou ta konverzace probíhá následovně: Sir, where from? From Czech Republic. Haaa...??? From Czech Republic. Where? From Europe. Ahhhh Europe, Europe where? Europe Czech Republic. Haaa...???

Jak vidíte svou další golfovou budoucnost?

Uvidíme, co sezona přinese. Teď jsem velmi spokojený s tím, co mám pro tuto sezonu. Spoustu turnajů, mezi kterými si mohu volit. Koncem loňského roku jsem se totiž kvalifikoval ještě i na All Thailand Tour, na tour, o kterou jsem se pokoušel úplně ze začátku. V dubnu jsem skončil v Indii první část sezony PGTI a přesunul se na turnaje do Thajska. Pak bych se konečně taky rád podíval domů do Čech, než se vrátím zpátky do Indie. Ještě mě čeká nějakých dvanáct třináct turnajů v Indii a nějakých pět v Thajsku.

Kam byste rád svou golfovou kariéru posunul?

Rád bych vylepšil své loňské umístění v Order of Merit PGTI. Jak jsem zmiňoval, loni jsem skončil čtyřicátý. Mám tedy velký prostor ke zlepšení. Moc rád bych se dostal mezi hráče, kteří na tour dominují – řekněme do Top 10. To by pro mě bylo ohromné zlepšení. To by vlastně i znamenalo vítězství na jednom z turnajů. Na to, myslím, rozhodně mám. A pak bych zase viděl, jakým směrem jít dál.

Co na to říkají doma?

No, nejsou úplně nadšení z té destinace, kde hraji. Rozumím tomu, z hlediska bezpečnosti to není úplně ideální. Ne, že bych se tady cítil nějak ohrožený. To spíš třeba v okamžiku, kdy je třeba vyhledat nějakou zdravotní pomoc, tak to nemusí být úplně jednoduché. Jednou se nám stalo, že kamaráda kousnul pes, a byť to bylo jen štěně, ošetření byl trochu problém. Člověk zkrátka musí být opatrný a zbytečně se nedostávat do nepříjemných situací. Pokud se ale zrovna nepotulujete v noci sami po Dillí, tak není třeba mít strach.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Štěpána Daňka
Převzato z časopisu GOLF 5-6/2025