Po malé, ale zásadní odbočce jménem olympijské hry, jsem se rozhodla vrátit zpět k tomu, abych vám přiblížila další libůstky ze života na Ladies European Tour a poodhrnula zákulisní oponu. Téma pro tento zápis se tentokrát vybralo vlastně úplně samo, protože bylo a je v aktuální šňůře osmi týdnů na cestách v podstatě na denním pořádku.

Nejspíš si asi dokážete představit, kolik sportovního oblečení člověk potřebuje na týden golfu v různém počasí. Snadno si spočítáte, že tím naplníte téměř celý kufr. Mám vyzkoušeno i s počtem mých pracovních uniforem, že zvládnu dva turnajové týdny bez praní. Co nastává potom, je tedy logické – hon za pračkou. A protože ceny hotelového praní dosahují ve většině případů astronomických výšek, je potřeba být trochu kreativní.

Pobyt v hostující rodině je většinou ten nejšťastnější případ, tam je samozřejmě vše jako doma. Hned na druhé místo se řadí pobyt v Airbnb v Evropě, kde to přeci jen ještě místy je jako doma. Možná se jen musíte vyřádit s různými prostory na pověšení. Z mých zkušeností fungují výborně kabely od lampiček nebo dostatečný počet kuchyňských dvířek.

Mimo Evropu už je to malinko zábavnější, protože si inzerovanou pračku možná budete muset sami naplnit vodou nebo se slibovaná pračka zrovna nemusí fyzicky vyskytovat ve vybraném apartmánu. Ani v těchto případech však není třeba klesat na mysli, městské prádelny jsou zážitek sám o sobě.

Jeden úsměvný mě potkal právě nedávno na Tchaj-wanu, když jsem se objevila s taškami plnými špinavého prádla na bulváru v jednom z tamních měst, a prádelna nikde. Po pár minutách jsem seděla znovu v Uberu, protože jsem byla zhruba o deset kilometrů někde úplně jinde. Inu Xinsheng je jiná ulice než Xincheng, ale nakonec jsem vyprala i vysušila.

V okamžiku, kdy vznikají tyto zápisky, sedím v letadle do Rijádu a tetelí se mi úsměv na rtech, protože obě z předchozích návštěv v Saúdské Arábii přidaly historky do tohoto soudku.
Ta první opět zahrnovala cestu do prádelny. A což o to, je jich tam spousta. Jenže všechny fungují jako podniky u nás známé pod pojmem čistírna a jsou specializované hlavně na tradiční arabské úbory. Takže když nám po několika návštěvách, kdy jsem položila obrovskou tašku prádla na pult, byla sdělena cena za kus, tak jsem tašku zase zvedla a uchýlila se k možnosti poslední, kterou je samozřejmě ruční praní.

Vana je náš přítel, ale loni jsem zvládla jednu várku i v umyvadélku o rozměrech 20x30 cm. Druhá návštěva Rijádu byla s velmi podobnou nouzí o čisté kousky, ale tentokrát, poučena z předchozích omylů, náš apartmán disponoval právě pračkou s nutností napouštění a vypouštění. Foto samo sebou přikládám...

A tak musím přiznat, že je pro mě praní doma, vzhledem k většinou bojovým podmínkám na cestách, za poslední dva roky téměř takovou ódou na radost.

PS: Do Rijádu jsem poučena z předchozích návštěv měla pro jistotu vypráno už z Indie.

Zdraví vás všechny

Sára

Připravil: Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Sáry Kouskové
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2024