Když jsem hledala téma pro deníček, který zrovna pročítáte, uvědomila jsem si, že jsem vlastně ještě nepsala o našem českém zastoupení na Tour. Je to popravdě neuvěřitelné a skvělé zároveň. A to hned ze dvou pohledů.

Za prvé samozřejmě z hlediska velikosti naší země a počtu golfistů, kteří u nás hrají. Mít stabilně až šest Češek na turnajích Ladies European Tour je z národního pohledu úspěch jako blázen. Vyrovnáváme totiž na běžných turnajích i evropské golfové stálice, jako je třeba Švédsko nebo Irsko, na počet za sebou necháváme například Italky nebo Švýcarky. Dostatečně se to dá vlastně vyjádřit asi tím, že už prostě potřebujeme větší stůl v Players lounge, abychom mohly sedět všechny společně, a to už je prostě něco.

Druhý pohled je přirozeně osobní, ale pro nás ten nejvíce hmatatelný. Prostě na to nejsme samy. Samozřejmě máme kamarádky i z jiných zemí, ale i díky tomu, že jsme společně třeba s Janou, Terkou a Páťou vyrůstaly během našeho amatérského života, je to jednoduše příjemnější. Můžeme si hlavně popovídat česky, můžeme společně cestovat, sdílet ubytování, máme rády podobné jídlo nebo spolu slavíme narozeniny, protože třeba ty letošní jsme snad skoro všechny slavily na turnajích. Je to prostě česká krev a ta nás drží pohromadě. A čistě z mého pohledu je to fakt moc fajn!

Naše propojení je samo sebou znát i v té sportovní stránce, kdy spolu občas chodíme cvičná kola, radíme si na tréninku, prolínáme si své pohledy i na taktiku na určitých jamkách, doopravdy si pomáháme. A navíc jedna druhou ženeme dopředu, když se jedné daří, ta další se jí přirozeně snaží dohnat.

Teď si možná ťukáte na čelo, proč proboha sdílíme své know how, nebo dokonce ještě radíme té druhé, když soutěžíme proti sobě... Realita je ale taková, nebo já to mám nastavené tak, že golf je tak neskutečně komplikovaná hra, kde záleží primárně na tom, jak se já sama s hřištěm poperu. Soupeřky do mé hry téměř nikdy nijak nevstupují, kromě snad okoukávání brejků na greenech nebo volby holí z odpaliště, ale i to jsou tak malé zlomky pomoci, že se to snad nedá ani počítat. Nedej bože, když vás daný okoukaný údaj spíše zmate těsně před tím, než máte hrát ten svůj.

A myslím, že nejen naše holky to mají podobně. Prostředí na LET je opravdu velmi přátelské. Neděje se to samozřejmě pořád, ale jsou některá hřiště, kde velké množství hráček řeší podobný problém. Týká se to většinou trávy. Třeba loni v Austrálii jsme řešily nějaké chipy z měkké a vlhké trávy kolem greenu. A jako by se nechumelilo, rozjely jsme takový debatní kroužek, že to vypadalo jako známý televizní pořad o tipech a tricích na našem oblíbeném golfovém kanále.

Asi pětice hráček, každá z naprosto odlišných zemí, jsme zkoušely danou situaci a snažily se přijít na to, jak ji pak zvládnout na hřišti. Nejlepší na tom je, že i když vysvětlujete nějaký tip někomu jinému, často si sami ujasníte a přesně popíšete sami sobě to, co chcete vlastně s míčem nebo holí udělat a pozitivní účinky to pak má i na vás.

Nebo jsme si takhle nedávno vyměňovaly tipy s Klárou. Hrály jsme totiž spolu v rámci týmové soutěže v Londýně a za dva společné dny na hřišti přirozeně okoukáte spoustu věcí o hře někoho jiného. A když jsme se vrátily domů, domluvily jsme se, že si zatrénujeme, protože jsme obě rozpoznaly prostor, kde můžeme pomoci té druhé.

Když porovnám styly našich her s Klárou, tak jsme obě na úplně rozdílných stranách spektra, a tak byl pro nás společný trénink vlastně neuvěřitelně prospěšný. Klára mi poradila nějaké tipy v krátké hře, protože jsem už v Londýně nemohla spustit oči z toho, co dokáže s míčem okolo greenu. A já jí zase pomohla s drajvy, které jsou mou silnou stránkou. A tak to byl takový hezký výměnný obchod.

Česká krev samozřejmě neteče jen v žilách českých hráček, ale i českých kedíků. A rozhodně neplatí, že musí přijet s Češkami. Na túře jsou minimálně další tři s několikaletými zkušenostmi s profesionálním „kedíkováním" a ve svých resumé mají zvučná jména jak z LET, LPGA, tak i DP World Tour.

A pak je tu ještě český rozhodčí Michael Jon, který je takový náš ochránce na LET. My to přirozeně nikomu neříkáme. Takže, Michale, pokud tohle čteš, tak už dál radši nepokračuj. Prostě jsi náš nejoblíbenější.

A pokud jsem na začátku mluvila o tom velkém stole, tak si představte, že jich občas potřebujeme někdy dokonce i víc. A u nich pak různě po světě hrdě zní čeština.

Vaše Sára

Připravil: Alois Žatkuliak
Foto: archiv Sáry Kouskové
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2025