Golf je globální sport. O tom není nejmenších pochyb. Stačí se podívat na světový žebříček nabízejícího pestrou škálu vlajek různých zemí. Pravda, převahu mají především země s golfovou tradicí, jakými jsou USA, Velká Británie, Irsko, JAR, či Austrálie, ale nechybí spousta dalších. V poslední době se ale začínají objevovat i vlajky zemí, které v golfu až takové jméno dosud neměly.

Příklad? Třeba Viktor Hovland, který se stal v únoru 2020 prvním Norem, který vyhrál turnaj PGA Tour. V listopadu téhož roku se stal Carlos Ortiz prvním Mexičanem po více než 40 letech, který si v zámořské sérii připsal turnajový titul.
Zatímco Švédsko je tradiční golfovou baštou s řadou velkých golfových hvězd, v dalších skandinávských zemích už to bylo horší. Minulý čas je na místě, protože úspěchy na velké golfové scéně začali sbírat i Finové, či už zmínění Norové.
A Asii není příliš třeba mluvit – vedle Japonska se mezi elitní hráče propracovali Korejci a také Číňané. Nic překvapivého vzhledem k podmínkám a možnostem.
Ve výčtu špičkových hráčů ale stále chybějí golfisté z východní Evropy. Pro golf je to možná poslední velká výzva a dosud nepřekonaná hranice: sportovní expanze do východní Evropy.
Ale i v tomto směru se už něco mění. Řečeno slovy klasika: už jsou tady první vlaštovky v podobě ... Koho? Pro začátek tři jména: Rory Sabbatini, Adrian Meronk a Ondřej Lieser. Proč? Protože všichni tři figurují v první dvoustovce světového žebříčku, což pro ně znamená například jistotu startu na olympijském turnaji v Tokiu.
Pravdou je, že golf ve východoevropských zemích měl poněkud posunutou startovací čáru. Za éry socialistických zemí se golf pohyboval na hranici ilegality a zákazu. Ani herních možností nebylo příliš mnoho. To už se v řadě zemí změnilo. Především v Česku, které dnes disponuje více než stovkou hřišť.

Na rozdíl třeba od Ruska, v němž je dnes pouhých 25 golfových hřišť. Pro zemi se 144 miliony obyvatel tak teoreticky vychází na každé hřiště téměř šest milionů lidí. Pro srovnání, v USA vychází na každé z 15 tisíc hřišť 23 tisíc lidí.
Ale vraťme se k už zmíněným jménům. Každý z této trojice se vydal tak trochu jinou cestou. Sabbatini je zkušený 44letý jihoafrický hráč, který už dokázal vyhrát i na PGA Tour, ale poslední titul získal v roce 2011. Ke slovenskému občanství se dostal sňatkem se Slovenkou Martinou Štofaníkovou. Aktuálně mu patří 106. místo světového pořadí.
Sedmadvacetiletý Meronk se narodil sice v Hamburku a vystudoval univerzitu v USA, ale reprezentuje Polsko. Na kontě už má turnajové vítězství z podniku Challenge Tour v Portugalsku a vlastní kartu na European Tour. V žebříčku uzavírá druhou stovku.

A do třetice. Ondřej Lieser si cestu do „první ligy" doslova vyšlapal. V roce 2019 se dostal přes Pro Golf Tour na Challenge Tour, kde vyhrál dva turnaje včetně finálového podniku ve Španělsku. Vyhrál nejen celkové pořadí Challenge Tour, ale především získal kartu na European Tour. Jako první český golfista v historii. Aktuálně je 184. ve světovém žebříčku.
Takže otázka zní, kam až se prosadí golfisté z východní Evropy?

Připravil: Alois Žatkuliak